Śrīmad-bhāgavatam 7.15.41

Pro zmatenou osobu, která žije materialistickým způsobem, jsou tělo, mysl a smysly, jež používá k smyslovému požitku, tím, co ji poutá k opakovanému zrození, smrti, stáří a nemoci. Pro člověka s rozvinutým duchovním poznáním je však totéž tělo se smysly a myslí příčinou osvobození. To je potvrzeno v Kaṭha Upaniṣadě (1.3.3-4, 9):

Duše je cestující v kočáře těla, jehož vozatajem je inteligence. Mysl je odhodlání dosáhnout cíle, smysly jsou koně a objekty smyslového vnímání hrají také svoji roli. Tak můžeme dosáhnout svého místa určení, Viṣṇua, který je paramaṁ padam, nejvyšším cílem života. V podmíněném stavu je vědomí v těle příčinou spoutanosti, ale pokud se totéž vědomí změní ve vědomí Kṛṣṇy, stane se příčinou našeho návratu domů, zpátky k Bohu.

Lidské tělo tedy lze použít dvěma způsoby — k cestě do nejtemnějších končin nevědomosti nebo k návratu zpátky domů, zpátky k Bohu. Cestou návratu k Bohu je mahat-sevā, přijetí duchovního mistra, který zná vlastní já. Mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ — za účelem osvobození má člověk přijmout vedení autorizovaných oddaných, kteří ho mohou skutečně obdařit dokonalým poznáním. Na druhou stranu, tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam — chce-li se dostat do nejtemnějších končin hmotné existence, může se nadále sdružovat s lidmi poutanými k ženám (yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam). Slovo yoṣit znamená “žena”. Příliš materialisticky založení lidé lpí na společnosti žen.

Proto je řečeno: ātmānaṁ rathinaṁ viddhi śarīraṁ ratham eva ca. Tělo je jako kočár či vůz, v němž může živá bytost jet kamkoliv. Buď ho může řídit dobře, nebo náladově — a v tom případě je velmi pravděpodobné, že bude mít nehodu a sjede do příkopu. Jinými slovy, jestliže člověk přijme pokyny od zkušeného duchovního mistra, může se vrátit domů, zpátky k Bohu; jinak mu hrozí návrat do koloběhu zrození a smrti. Kṛṣṇa osobně prohlašuje:

“Ti, kdo nemají víru v tuto oddanou službu, Mě nemohou dosáhnout, ó přemožiteli nepřátel. Vrátí se proto na cestu zrození a smrti v tomto hmotném světě.” (Bg. 9.3) Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, dává osobně pokyny, jak se vrátit domů, zpátky k Němu. Pokud jim však člověk nenaslouchá, nikdy se nevrátí k Bohu, ale bude dále trpět v koloběhu opakovaného rození a umírání v hmotném světě (mṛtyu-saṁsāra-vartmani).

Radou zkušených transcendentalistů je tedy zcela zaměstnat tělo snahou o dosažení konečného cíle života (svārtha-gatim). Skutečným cílem je vrátit se domů, zpátky k Bohu. K naplnění tohoto záměru člověku pomáhá mnoho védských písem, jako je Vedānta-sūtra, Upaniṣady, Bhagavad-gītā, Mahābhārata a Rāmāyaṇa. Měli bychom se z nich poučit, jak následovat nivṛtti-mārgu. Pak bude náš život dokonalý. Tělo je důležité, dokud je v něm vědomí. Bez vědomí je pouhým kusem hmoty. Abychom se tedy mohli vrátit domů, zpátky k Bohu, musíme změnit své hmotné vědomí ve vědomí Kṛṣṇy. Naše vědomí je příčinou hmotné spoutanosti, ale je-li očištěno bhakti-yogou, můžeme pochopit iluzorní povahu svého upādhi, svých označení, jako Ind, Američan, hinduista, muslim, křesťan a tak dále. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — na tato označení musíme zapomenout a používat vědomí pouze ve službě Kṛṣṇovi. Pokud člověk využije pomoci hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, jeho život bude úspěšný.