Śrīmad-bhāgavatam 7.14.7

My všichni — živé bytosti v různých tělech — jsme děti Nejvyšší Osobnosti Božství, jak Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (14.4):

“Ó synu Kuntī, existence všech druhů života je umožněna jejich zrozením v této hmotné přírodě a Já jsem otec dávající símě.” Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je otcem všech živých bytostí v různých druzích a tělech. Ten, kdo je inteligentní, vidí, že všechny živé bytosti v každé z 8 400 000 podob těl jsou části Nejvyššího Pána a jsou Jeho synové. Vše v hmotném a duchovním světě je Pánovým vlastnictvím (īśāvāsyam idaṁ sarvam), a vše s Ním má proto nějaký vztah. Śrīla Rūpa Gosvāmī v této souvislosti říká:

“Ten, kdo cokoliv odmítá bez poznání vztahu dané věci ke Kṛṣṇovi, praktikuje neúplné odříkání.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.256) Māyāvādští filozofové sice říkají, že hmotné stvoření je iluzorní, ale ve skutečnosti tomu tak není — je skutečné; pouze představa, že vše patří lidem, je klamná. Vše patří Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, neboť On vše stvořil. Všechny živé bytosti jakožto Jeho synové a věčné nedílné části mají díky řízení přírody právo používat majetek svého otce. V Upaniṣadách je řečeno: tena tyaktena bhuñjīthā mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam. Každý se má spokojit s tím, co mu vymezil Nejvyšší Pán; nikdo si nemá dělat nárok na práva či majetek někoho jiného.

V Bhagavad-gītě se říká:

“Všechna živá těla závisí na obilí, jehož růst zajišťují deště. Deště přicházejí díky yajñi (oběti) a yajña se rodí z konání předepsaných povinností.” (Bg. 3.14) Když se urodí dostatek obilí, zvířata i lidské bytosti lze bez potíží nasytit. Tak je to v přírodě zařízeno. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ — každý jedná pod vlivem hmotné přírody a jenom pošetilci si myslí, že mohou zdokonalit to, co stvořil Bůh. Zvláště hospodáři jsou zodpovědní za to, aby se dodržovaly zákony Nejvyšší Osobnosti Božství a nedocházelo k bojům mezi jednotlivci, skupinami, společnostmi či národy. Celá společnost by měla náležitě využívat dary Boha; zvláště obilí, které roste díky dešti z nebe. Bhagavad-gītā uvádí: yajñād bhavati parjanyaḥ. Pro zajištění pravidelného deště je třeba, aby lidé konali yajñi neboli oběti. Dříve bylo při yajñích obětováno ghí a obilí, ale to již v tomto věku není možné, neboť produkce ghí a obilí vlivem hříšného života lidské společnosti poklesla. Lidé by však měli začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, jak je doporučeno v śāstrách (yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ). Pokud se lidé na celém světě zapojí do hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a budou pronášet jednoduchou zvukovou vibraci transcendentálního jména a slávy Nejvyšší Osobnosti Božství, nikdy nebude nedostatek deště; obilí, ovoce a květiny porostou v potřebném množství a vše nezbytné k životu bude snadno dostupné. Gṛhasthové neboli hospodáři by se měli ujmout zodpovědnosti za zajištění této přirozené produkce. Proto je řečeno: tasyaiva hetoḥ prayateta kovidaḥ. Inteligentní člověk se má snažit zpíváním svatého jména Pána šířit vědomí Kṛṣṇy, a o všechny životní nezbytnosti bude automaticky postaráno.