Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.13.26

Verš

tatrāpi dam-patīnāṁ ca
sukhāyānyāpanuttaye
karmāṇi kurvatāṁ dṛṣṭvā
nivṛtto ’smi viparyayam

Synonyma

tatra — tam; api — také; dam-patīnām — mužů a žen spojených manželským svazkem; ca — a; sukhāya — za účelem požitku, konkrétně z pohlavního života; anya-apanuttaye — aby se vyhnuli utrpení; karmāṇi — plodonosné činnosti; kurvatām — neustále vykonávající; dṛṣṭvā — když jsem viděl; nivṛttaḥ asmi — nyní jsem zanechal (těchto činností); viparyayam — opak.

Překlad

V této lidské formě života se muži a ženy spojují za účelem smyslného požitku ze sexu, ale ve skutečnosti vidíme, že nikdo z nich není šťastný. Když jsem tedy viděl, že materialistické činnosti přinášejí opak očekávaného, přestal jsem se na nich podílet.

Význam

Prahlāda Mahārāja prohlásil: yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham. Muž i žena hledají sexuální požitek, a když jsou spojeni svatebním obřadem, jsou nějakou dobu šťastní, ale nakonec dojde k neshodám, a proto je tolik případů odluky a rozvodu. Přestože si každý muž a žena dychtivě přejí užívat života prostřednictvím sexuálního spojení, výsledkem je nesoulad a zklamání. Manželství se mužům a ženám doporučuje a představuje oprávnění k omezenému pohlavnímu životu, který vyzdvihuje i Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě. Dharmāviruddho bhūteṣu kāmo 'smi — pohlavní život, který není v rozporu s náboženskými zásadami, je Kṛṣṇa. Každá živá bytost si chce neustále užívat sexu, protože materialistický život se skládá z jedení, spaní, sexu a strachování se. V případě zvířat nelze tyto činnosti usměrňovat, ale pro lidi platí, že i když jim musí být, stejně jako zvířatům, dovoleno jíst, spát, mít sex a zajistit si bezpečí, musí pro ně platit jistá usměrnění. Védy uvádějí, že člověk má přijímat yajña-śiṣṭu neboli prasādam, jídlo obětované Kṛṣṇovi. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ — “Oddaní Pána jsou zbaveni veškerých hříchů, neboť jedí jídlo, které je nejprve obětováno.” (Bg. 3.13) V hmotném životě se člověk dopouští mnoha hříšných činností, zvláště jedením, a je za ně přírodními zákony odsouzen k trestu — přijetí dalšího těla. Sex a jedení jsou nezbytné činnosti, a proto jsou lidské společnosti umožněny za podmínky dodržování védských pravidel, aby takto lidé mohli jíst, spát, mít sex, být ochráněni před strachem a přitom postupně zlepšovat své postavení a nakonec dosáhnout osvobození od trestu v podobě hmotné existence. Védské pokyny k manželství tedy poskytují ústupek lidské společnosti s tím, že muž a žena, kteří jsou spojeni svatebním obřadem, si mají navzájem pomáhat v rozvíjení duchovního života. Muži a ženy se však naneštěstí spojují — zvláště v tomto věku — za účelem neomezeného sexuálního požitku. Tak jsou donuceni se znovu narodit v podobách zvířat, aby uspokojili své zvířecí sklony. Védy proto varují: nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛloke kaṣṭān kāmān arhate viḍ-bhujāṁ ye. Člověk si nemá užívat sexu jako prasata a jíst vše až po výkaly. Měl by jíst prasādam obětované Božstvům a při sexu se řídit védskými pokyny. Má plnit povinnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, chránit se před hrůzostrašnými podmínkami hmotné existence a spát jen tak dlouho, kolik je nutné k tomu, aby znovu nabyl síly po únavě z těžké práce.

Učený brāhmaṇa řekl, že jelikož ti, kdo pracují pro plody své práce, všeho zneužívají, přestal se na všech plodonosných činnostech podílet.