SB 7.11.8-12

satyaṁ dayā tapaḥ śaucaṁ
titikṣekṣā śamo damaḥ
ahiṁsā brahmacaryaṁ ca
tyāgaḥ svādhyāya ārjavam
santoṣaḥ samadṛk-sevā
grāmyehoparamaḥ śanaiḥ
nṛṇāṁ viparyayehekṣā
maunam ātma-vimarśanam
annādyādeḥ saṁvibhāgo
bhūtebhyaś ca yathārhataḥ
teṣv ātma-devatā-buddhiḥ
sutarāṁ nṛṣu pāṇḍava
śravaṇaṁ kīrtanaṁ cāsya
smaraṇaṁ mahatāṁ gateḥ
sevejyāvanatir dāsyaṁ
sakhyam ātma-samarpaṇam
nṛṇām ayaṁ paro dharmaḥ
sarveṣāṁ samudāhṛtaḥ
triṁśal-lakṣaṇavān rājan
sarvātmā yena tuṣyati
Překlad slovo od slova: 
satyam — pravdomluvnost bez překrucování faktů; dayā — soucit se všemi trpícími; tapaḥ — askeze (jako je držení půstu alespoň dva dny v měsíci, na Ekādaśī); śaucam — čistota (pravidelně se koupat alespoň dvakrát denně, ráno a večer, a pamatovat na zpívání svatého jména Boha); titikṣā — snášenlivost (nebýt vyveden z míry změnami ročních období či nevyhovujícími podmínkami); īkṣā — rozlišování mezi dobrým a špatným; śamaḥ — ovládání mysli (nedovolovat jí jednat náladově); damaḥ — ovládání smyslů (nedovolovat jim jednat bez omezení); ahiṁsā — nenásilí (nevystavovat žádnou živou bytost utrpení trojího druhu); brahmacaryam — pohlavní zdrženlivost, zdržet se mrhání semenem (nemít pohlavní styk s žádnou ženou kromě vlastní manželky, a ani s ní v době, kdy je to zakázané, například během menstruace); ca — a; tyāgaḥ — rozdávání alespoň poloviny svého příjmu v podobě milodarů; svādhyāyaḥ — čtení transcendentálních písem, jako je Bhagavad-gītā, Śrīmad-Bhāgavatam, Rāmāyaṇa a Mahābhārata (nebo Bible či Korán, což platí pro osoby nepatřící k védské kultuře); ārjavam — přímost (být prostý neupřímnosti v mysli); santoṣaḥ — spokojenost s tím, co je dostupné bez nadměrného úsilí; samadṛk-sevā — služba světcům, kteří nerozlišují mezi jednotlivými živými bytostmi a vidí všechny jako duše (paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ); grāmya-īhā-uparamaḥ — neúčastnění se takzvaných lidumilných činností; śanaiḥ — postupně; nṛṇām — v lidské společnosti; viparyaya-īhā — zbytečné činnosti; īkṣā — diskutování; maunam — vážnost a mlčení; ātma — vlastního já; vimarśanam — zkoumání (zda jsme tělo nebo duše); anna-ādya-ādeḥ — jídla, pití atd; saṁvibhāgaḥ — rovnoměrné rozdělování; bhūtebhyaḥ — různým živým bytostem; ca — také; yathā-arhataḥ — jak náleží; teṣu — všechny živé bytosti; ātma-devatā-buddhiḥ — přijímat jako sebe sama nebo jako polobohy; su-tarām — předběžně; nṛṣu — mezi všemi lidskými bytostmi; pāṇḍava — ó Mahārāji Yudhiṣṭhire; śravaṇam — naslouchání; kīrtanam — opěvování; ca — také; asya — Jeho (Pána); smaraṇam — vzpomínání (na Jeho slova a činnosti); mahatām — velkých světců; gateḥ — který je útočištěm; sevā — služba; ijyā — uctívání; avanatiḥ — klanění se; dāsyam — přijímání služby; sakhyam — považování za přítele; ātma-samarpaṇam — odevzdání sebe sama; nṛṇām — všech lidských bytostí; ayam — to; paraḥ — nejvyšší; dharmaḥ — náboženská zásada; sarveṣām — ze všech; samudāhṛtaḥ — plně popsaná; triṁśat-lakṣaṇa-vān — s třiceti rysy; rājan — ó králi; sarva-ātmā — Nejvyšší Pán, Nadduše všech; yena — kterou; tuṣyati — je uspokojen.
Překlad: 
Všeobecné zásady, jimiž se mají řídit všichni lidé, jsou: pravdomluvnost, milostivost, askeze (držení půstu určité dny v měsíci), koupel dvakrát denně, snášenlivost, rozlišování mezi dobrým a špatným, ovládání mysli, ovládání smyslů, nenásilí, celibát, rozdávání milodarů, čtení písem, přímost, spokojenost, služba svatým osobám, postupné upouštění od zbytečných činností, vnímání marnosti takového počínání lidské společnosti, mlčenlivost a vážnost, vyvarování se zbytečných řečí, zvažování, zda jsme tělo nebo duše, rovnocenné rozdávání potravy živým bytostem (lidem i zvířatům), vnímání každé duše (zvláště v lidském těle) jako části Nejvyšší Osobnosti Božství, naslouchání o činnostech a pokynech Nejvyššího Pána (jenž je útočištěm světců), opěvování a stálé připomínání si těchto činností a pokynů, snaha sloužit, uctívání, skládání poklon, přijetí úlohy služebníka a přítele Pána a odevzdání sebe sama. Králi Yudhiṣṭhire, v lidském těle si je třeba osvojit těchto třicet předností. Tím lze uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství.
Význam: 

V zájmu odlišení lidí od zvířat doporučuje velký světec Nārada vychovávat každého člověka v souladu s výše uvedenými třiceti zásadami. Nyní je všude, na celém světě, propagován sekulární stát, který věnuje pozornost pouze světským činnostem. Pokud však jeho občany nikdo neučí výše uvedeným přednostem, jak mohou být šťastní? Když například nikdo ve státě nemluví pravdu, jak v něm může vládnout štěstí? Každého člověka je tedy třeba učit pravdomluvnosti, bez ohledu na příslušnost k nějakému sektářskému náboženství — hinduistickému, mohamedánskému, křesťanskému, buddhistickému a podobně. Rovněž je nutné učit lidi milostivosti. Určité dny v měsíci by také měli všichni držet půst. Každý by se měl koupat dvakrát denně, čistit si zuby, a tak provádět vnější očistu; vnitřní očistou by měla být očista mysli — připomínáním si svatého jména Pána. Pán je jeden a týž pro hinduistu, muslima i křesťana. Proto je třeba zpívat Jeho svaté jméno, bez ohledu na rozdíly v jazyce a výslovnosti. Všechny lidi je také nutné učit, aby si dávali pozor na mrhání semenem. To je velmi důležité, neboť se tím posílí jejich paměť, odhodlání, aktivita a vitalita. A každého je třeba také učit myšlenkové a citové přímosti a spokojenosti po stránce tělesné a mentální. To jsou obecné předpoklady lidské bytosti. Nejedná se o otázku sekulárního nebo církevního státu. Pokud lidi nikdo neučí výše uvedeným třiceti přednostem, nemůže nastat klid a mír. Nakonec je zde doporučeno:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ cāsya
smaraṇaṁ mahatāṁ gateḥ
sevejyāvanatir dāsyaṁ
sakhyam ātma-samarpaṇam

Všichni by se měli stát oddanými Pána, protože tím přirozeně nabydou ostatních vlastností.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ

“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů. Ten, kdo postrádá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, však nemá žádné dobré vlastnosti, protože je prostřednictvím myšlenkové spekulace pohroužen v hmotné existenci, jež je vnějším aspektem Pána.” (Bhāg. 5.18.12) Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tedy zahrnuje vše. Lidská civilizace by měla jeho poselství vzít velmi vážně a uplatňovat jeho zásady, aby mohl na světě zavládnout mír.