Śrīmad-bhāgavatam 7.11.7
Verš
sarva-vedamayo hariḥ
smṛtaṁ ca tad-vidāṁ rājan
yena cātmā prasīdati
Synonyma
dharma-mūlam — kořen náboženských zásad; hi — zajisté; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; sarva-veda-mayaḥ — podstata všeho védského poznání; hariḥ — Svrchovaná Bytost; smṛtam ca — a písma; tat-vidām — těch, kdo znají Nejvyššího Pána; rājan — ó králi; yena — prostřednictvím které (náboženské zásady); ca — také; ātmā — duše, mysl, tělo a vůbec vše; prasīdati — je plně uspokojeno.
Překlad
Svrchovaná Bytost, Osobnost Božství, je podstatou všeho védského poznání, kořenem všech náboženských zásad a pamětí velkých autorit. Ó králi Yudhiṣṭhire, tuto zásadu náboženství je třeba chápat jako důkaz. Na jejím základě je uspokojeno vše, včetně mysli, duše a dokonce i těla.
Význam
Yamarāja prohlásil: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam. Yamarāja, zástupce Pána starající se o živé bytosti po jejich smrti, rozhoduje o tom, jak a kdy živá bytost změní tělo. Je autoritou a říká, že náboženské zásady představují zákony dané Bohem. Náboženství nemůže nikdo vytvořit, a proto stoupenci védských zásad všechny vytvořené náboženské systémy zavrhují. V Bhagavad-gītě (15.15) stojí: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — védským poznáním se rozumí poznat Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. Ať je tedy řeč o Védách, písmech, náboženství nebo zásadách spojených s osobními povinnostmi, vše musí směřovat k poznání Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6) proto uvádí tento závěr:
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
Jinými slovy, náboženské zásady vedou k tomu, abychom se naučili transcendentální láskyplné službě Pánu. Tato služba musí být nepodmíněná a nenarušená hmotnými okolnostmi. Pak bude společnost v každém ohledu šťastná.
Smṛti, písma ve shodě se zásadami védského poznání, jsou považována za důkazy védských zásad. Existuje dvacet druhů písem popisujících náboženské zásady, a spisy Manua a Yājñavalkyi jsou z nich považovány za nanejvýš autoritativní. Yājñavalkya-smṛti učí:
svasya ca priyam ātmanaḥ
samyak saṅkalpajaḥ kāmo
dharma-mūlam idaṁ smṛtam
Člověk se má učit lidskému chování ze śruti neboli Véd a ze smṛti, písem ve shodě s védskými zásadami. Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém díle Bhakti-rasāmṛta-sindhu uvádí:
pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate
Aby se člověk stal oddaným, musí dodržovat zásady dané ve śruti a smṛti. Musí se řídit pravidly Purāṇ a také pāñcarātrikī-vidhi. Bez následování śruti a smṛti nelze být čistým oddaným a zároveň śruti a smṛti bez oddané služby nemohou nikoho dovést k dokonalosti života.
Všechny důkazy tedy vedou k závěru, že bez bhakti, oddané služby, nelze mluvit o náboženských zásadách. Ústřední postavou v plnění náboženských zásad je Bůh. Téměř vše, co je v tomto světě označováno za náboženství, postrádá jakoukoliv myšlenku oddané služby, a je proto ve Śrīmad-Bhāgavatamu zavrženo. Takzvané náboženské zásady, prosté oddané služby, nejsou nic jiného než podvod.