Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv sedmý: Věda o Bohu » KAPITOLA PRVNÍ

Śrīmad-bhāgavatam 7.1.47

Verš

vairānubandha-tīvreṇa
dhyānenācyuta-sātmatām
nītau punar hareḥ pārśvaṁ
jagmatur viṣṇu-pārṣadau

Synonyma

vaira-anubandha — pouto nenávisti; tīvreṇa — tvořené intenzívní; dhyānena — meditací; acyuta-sātmatām — do záře Pána, jenž nikdy nepoklesne; nītau — dospěli; punaḥ — znovu; hareḥ — Hariho; pārśvam — blízkosti; jagmatuḥ — dosáhli; viṣṇu-pārṣadau — společníci Viṣṇua, střežící vstupní bránu.

Překlad

Tito dva společníci Pána Viṣṇua, Jaya a Vijaya, si po velmi dlouhou dobu udržovali nepřátelskou mentalitu. Jelikož tímto způsobem neustále mysleli na Kṛṣṇu, vrátili se domů, zpátky k Bohu, a získali znovu útočiště u Pána.

Význam

Jaya a Vijaya neustále mysleli na Kṛṣṇu, ať byli v jakémkoliv postavení. Na konci mauṣala-līly se proto tito dva společníci Pána vrátili ke Kṛṣṇovi. Mezi Kṛṣṇovým a Nārāyaṇovým tělem není žádný rozdíl; i když tedy zjevně vstoupili do těla Kṛṣṇy, ve skutečnosti se vrátili na Vaikuṇṭhaloku jako vrátní Pána Viṣṇua. Přestože to vypadalo, že dosáhli sāyujya-mukti v Kṛṣṇově těle, vrátili se skrze ně na Vaikuṇṭhu.