Śrīmad-bhāgavatam 6.9.45
Verš
kṛṣṇāya mṛṣṭa-yaśase nirupakramāya
sat-saṅgrahāya bhava-pāntha-nijāśramāptāv
ante parīṣṭa-gataye haraye namas te
Synonyma
haṁsāya — nejvznešenějšímu a čistému (pavitraṁ paramam, svrchovaně čistý); dahra — v hloubi srdce; nilayāya — Jehož sídlo; nirīkṣakāya — Jenž dohlíží na činnosti individuální duše; kṛṣṇāya — Nadduši, která je částečným projevem Kṛṣṇy; mṛṣṭa-yaśase — Jehož pověst je zářná; nirupakramāya — Jenž nemá počátek; sat-saṅgrahāya — Jehož chápou pouze čistí oddaní; bhava-pāntha-nija-āśrama-āptau — jakožto dosažení útočiště u Kṛṣṇy pro osoby v tomto hmotném světě; ante — nakonec; parīṣṭa-gataye — Jemu, Jenž je konečným cílem, nejvyšším úspěchem v životě; haraye — Nejvyšší Osobnosti Božství; namaḥ — uctivé poklony; te — Tobě.
Překlad
Ó Pane, ó svrchovaně čistý, žiješ v hloubi srdce každého a sleduješ všechny touhy a činnosti podmíněných duší. Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇo, Tvá sláva je zářná a oslnivá. Nemáš žádný počátek, neboť jsi počátkem všeho. To chápou čistí oddaní, protože jsi snadno dostupný čistým a věrným pravdě. Když jsou podmíněné duše osvobozené a po mnoha miliónech let bloudění hmotným světem se nacházejí v bezpečí u Tvých lotosových nohou, dosahují nejvyššího životního úspěchu. Proto u Tvých lotosových nohou skládáme uctivé poklony, ó Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství.
Význam
Polobozi chtěli po Pánu Viṣṇuovi, aby je zbavil jejich úzkosti, ale nyní se obracejí přímo na Pána Kṛṣṇu, neboť i když mezi Pánem Kṛṣṇou a Pánem Viṣṇuem není žádný rozdíl, Kṛṣṇa sestupuje na tuto planetu ve Svém rysu Vāsudeva za účelem paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām — ochránění Svých oddaných a zničení darebáků. Démoni či ateisté neustále znepokojují polobohy či oddané, a proto Kṛṣṇa sestupuje, aby je potrestal a aby splnil touhy Svých oddaných. Kṛṣṇa jakožto původní příčina všeho je Nejvyšší Osoba; je dokonce i nad Viṣṇuem a Nārāyaṇem, i když mezi těmito různými podobami Pána není žádný rozdíl. Brahma-saṁhitā (5.46) vysvětluje:
dīpāyate vivṛta-hetu-samāna-dharmā
yas tādṛg eva hi ca viṣṇutayā vibhāti
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
Kṛṣṇa se expanduje v podobě Viṣṇua stejně, jako jedna svíčka zapaluje druhou. Obě svíčky svítí stejně, ale Kṛṣṇa je přirovnán k té původní.
Významné je slovo mṛṣṭa-yaśase. Kṛṣṇa je vždy slavný tím, že vysvobozuje Své oddané z nebezpečí. Oddaný, který obětoval vše službě Kṛṣṇovi a pro něhož je Pán jediným zdrojem úlevy, se nazývá akiñcana.
Královna Kuntī vyjádřila ve svých modlitbách, že Pán je akiñcana-vitta — je majetkem takového oddaného. Ti, kdo jsou vysvobozeni z pout podmíněného života, dosahují duchovního světa, kde získávají pět druhů osvobození — sāyujya, sālokya, sārūpya, sārṣṭi a sāmīpya. Osobně se stýkají s Pánem v pěti náladách — śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. Všechny tyto rasy jsou emanacemi z Kṛṣṇy. Jak popisuje Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, původní náladou, ādi-rasou, je milostná láska. Kṛṣṇa je zdrojem čisté a duchovní milostné lásky.