Śrīmad-bhāgavatam 6.4.44

Po každém zničení hmotného vesmíru vstupují všechny živé bytosti do těla Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua, a když nastává další stvoření, vycházejí z Jeho těla v různých životních druzích, aby navázaly na své předchozí činnosti. Proč dochází ke stvoření takovým způsobem, že se živé bytosti dostávají do podmíněného stavu života, kde musí zakoušet trojí utrpení, které jim působí hmotná příroda? Pán zde říká Dakṣovi: “Chceš prospět všem živým bytostem, a to je rovněž Moje touha.” Živé bytosti, které přicházejí do styku s hmotným světem, mají být napraveny. Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě se vzpírají službě Pánu, a proto zde zůstávají jako věčně podmíněné, nitya-baddha, a rodí se znovu a znovu. Existuje samozřejmě možnost jejich osvobození, ale podmíněné duše této příležitosti nevyužívají, žijí i nadále životem smyslového požitku, a proto jsou trestány opakovaným rozením a umíráním. To je zákon přírody. Pán říká v Bhagavad-gītě (7.14):

“Tuto Mou božskou energii, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.” Na jiném místě Bhagavad-gīty (15.7) Pán říká:

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce zápasí se šesti smysly, k nimž patří také mysl.” Živá bytost bojuje o přežití v hmotném světě kvůli své vzpurné povaze a musí takto zápasit tak dlouho, dokud se neodevzdá Kṛṣṇovi.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy není žádná přechodná móda. Je to autorizované hnutí zaměřené na zvyšování blaha všech podmíněných duší snahou povznést každého na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Kdo nedospěje na tuto úroveň, musí neustále pokračovat v hmotném životě, někdy na vyšších a jindy na nižších planetách. To potvrzuje Caitanya-caritāmṛta (Madhya 20.118): kabhu svarge uṭhāya, kabhu narake ḍubāya — podmíněná duše někdy poklesne do nevědomosti a jindy zakusí do určité míry úlevu, když se této nevědomosti relativně zbaví. Tak vypadá život podmíněné duše.

Prajāpati Dakṣa se snaží prospět podmíněným duším tím, že je plodí a dává jim tak život s nadějí na osvobození. Osvobození znamená odevzdat se Kṛṣṇovi. Pokud někdo plodí děti s cílem vychovávat je k tomu, aby se odevzdaly Kṛṣṇovi, je otcovství velice dobré. Stejně tak duchovní mistr, který učí podmíněné duše být si vědomy Kṛṣṇy, je v úspěšném postavení. Pokud někdo dává podmíněným duším příležitost dospět k vědomí Kṛṣṇy, mají všechny jeho činnosti podporu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je tím nesmírně potěšen, jak je zde uvedeno (prīto 'ham). Všichni členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy by se měli po vzoru předchozích ācāryů snažit prospět podmíněným duším tím, že je vyzvou k dosažení vědomí Kṛṣṇy a budou jim k tomu poskytovat vše potřebné. Takové činnosti představují skutečné dobročinné jednání. Kazatel nebo každý, kdo se snaží šířit vědomí Kṛṣṇy, těmito činnostmi získává uznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Sám potvrzuje v Bhagavad-gītě (18.68 — 69):

“Ten, kdo toto nejvyšší tajemství vysvětluje oddaným, má zaručenu čistou oddanou službu a nakonec se vrátí ke Mně. V tomto světě není služebníka, který by Mi byl dražší než on, a ani Mi nikdo nikdy dražší nebude.”