Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv šestý: Předepsané povinnosti lidstva » KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 6.18.75

Verš

ārādhyātma-pradaṁ devaṁ
svātmānaṁ jagad-īśvaram
ko vṛṇīta guṇa-sparśaṁ
budhaḥ syān narake ’pi yat

Synonyma

ārādhya — po uctívání; ātma-pradam — který dává Sebe; devam — Pána; sva-ātmānam — nejdražšího; jagat-īśvaram — Pána vesmíru; kaḥ — co; vṛṇīta — zvolil by; guṇa-sparśam — hmotné štěstí; budhaḥ — inteligentní člověk; syāt — je; narake — v pekle; api — dokonce; yat — které.

Překlad

Konečným cílem všech tužeb je stát se služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Slouží-li inteligentní člověk nejdražšímu Pánu, který dává Svým oddaným Sám Sebe, jak by mohl toužit po hmotném štěstí, které lze získat i v pekle?

Význam

Inteligentní člověk se nikdy nebude chtít stát oddaným proto, aby dosáhl hmotného štěstí. To je test oddaného. Śrī Caitanya Mahāprabhu učí:

na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi

“Ó všemocný Pane! Nechci hromadit bohatství, nechci si užívat krásných žen a nechci mít ani mnoho stoupenců. Toužím jen po bezpříčinné oddané službě Tobě zrození za zrozením.” Čistý oddaný nikdy nežádá Pána o hmotné štěstí v podobě bohatství, stoupenců, vhodné manželky, a dokonce ani mukti. Pán ovšem slibuje: yoga-kṣemaṁ vahāmy aham—“Sám od Sebe mu přináším vše, co potřebuje k tomu, aby Mi mohl sloužit.”