New version available here: vedabase.io

SB 6.18.42

na hi kaścit priyaḥ strīṇām
añjasā svāśiṣātmanām
patiṁ putraṁ bhrātaraṁ vā
ghnanty arthe ghātayanti ca
Překlad slovo od slova: 
na — ne; hi — jistě; kaścit — kdokoliv; priyaḥ — drahý; strīṇām — ženám; añjasā — ve skutečnosti; sva-āśiṣā — pro své vlastní zájmy; ātmanām — nejdražšího; patim — manžela; putram — syna; bhrātaram — bratra; — nebo; ghnanti — zabijí; arthe — pro své vlastní zájmy; ghātayanti — nechají zabít; ca — také.
Překlad: 
Ženy chtějí uskutečňovat své vlastní zájmy, a proto s muži jednají, jako kdyby jim byli velice drazí. Ve skutečnosti jim však není drahý nikdo. Jsou považovány za světice, ale pro své vlastní cíle dokáží zabít i své manžely, syny či bratry, nebo je nechat zabít jinými.
Význam: 

Kaśyapa Muni zde zvláště pěkně rozebírá ženskou povahu. Ženy se od přírody nechávají vést svými vlastními zájmy, a proto se jim má neustále dostávat ochrany, aby se tato jejich přirozená tendence nemohla projevit. Vždy potřebují ochranu mužů. V dětství se má o ženu starat její otec, v mládí manžel a ve stáří její dospělí synové. To je příkaz Manua, který říká, že žena nemá být v žádném stádiu života nezávislá. O ženy se musí vždy někdo starat, aby nemohly projevit svůj přirozený sklon k naprosté sobeckosti. I v dnešní době existuje mnoho případů, kdy ženy zabily své manžely, aby mohly využít jejich pojištění. To není kritika žen, ale praktický rozbor jejich povahy. Takové přirozené pudy žen a mužů se projevují pouze v tělesném pojetí života. Když muž či žena pokročí v rozvoji duchovního vědomí, tělesné pojetí života prakticky zanikne. Všechny ženy bychom měli vidět jako duchovní jedince (ahaṁ brahmāsmi), jejichž jedinou povinností je uspokojovat Kṛṣṇu. Vliv různých kvalit hmotné přírody, jehož příčinou je to, že máme hmotná těla, pak nebude působit.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tak prospěšné, že může znečištění hmotnou přírodou, které je výsledkem toho, že vlastníme hmotná těla, velice snadno odstranit. Bhagavad-gītā proto na samém začátku učí, že člověk—ať už muž či žena — musí vědět, že není tělo, ale duše. Každý by se měl zajímat o činnosti duše; nikoliv těla. Dokud člověka pobízí k činnostem tělesné pojetí života, vždy mu hrozí nebezpečí, že se ocitne na scestí. To platí bez ohledu na pohlaví. Duše je někdy nazývána puruṣa, neboť každý — ať už je oblečený jako muž či jako žena — má sklony užívat si tohoto hmotného světa. Osoba s takovým poživatelským přístupem je známá jako puruṣa. Nikdo nemá zájem sloužit ostatním, bez ohledu na to, zda je to muž či žena; každý chce uspokojovat své vlastní smysly. Vědomí Kṛṣṇy ovšem poskytuje muži i ženě prvotřídní výchovu. Muž má být vychováván v prvotřídního oddaného Pána Kṛṣṇy a žena ve velmi cudnou družku svého manžela. Pak budou žít oba šťastně.