Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv šestý: Předepsané povinnosti lidstva » KAPITOLA DESÁTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 6.10.4

Verš

jijīviṣūṇāṁ jīvānām
ātmā preṣṭha ihepsitaḥ
ka utsaheta taṁ dātuṁ
bhikṣamāṇāya viṣṇave

Synonyma

jijīviṣūṇām — jež chtějí zůstat naživu; jīvānām — všech živých bytostí; ātmā — tělo; preṣṭhaḥ — velice drahé; iha — zde; īpsitaḥ — vytoužené; kaḥ — kdo; utsaheta — může snést; tam — to tělo; dātum — dát; bhikṣamāṇāya — žebrajícímu; viṣṇave — dokonce i Pánu Viṣṇuovi.

Překlad

Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě velice lpí na svém hmotném těle. Každý si ho chce udržet navěky a snaží se ho všemi prostředky ochránit; i za cenu všeho svého vlastnictví. Kdo by tedy byl ochotný dát své tělo komukoliv, byť by o ně žádal Samotný Pán Viṣṇu?

Význam

Je řečeno: ātmānaṁ sarvato rakṣet tato dharmaṁ tato dhanam — člověk musí chránit své tělo všemi prostředky; potom může chránit své náboženské zásady a potom své vlastnictví. Taková je přirozená touha všech živých bytostí. Nikdo se nechce vzdát svého těla, dokud mu není vzato násilím. I když polobozi říkali, že žádají o Dadhīciho tělo ve svůj prospěch, jak jim nařídil Pán Viṣṇu, Dadhīci jim ho zdánlivě odmítl dát.