Śrīmad-bhāgavatam 6.1.1

Mahārāja Parīkṣit byl vaiṣṇava, a proto když slyšel popis různých pekelných životních podmínek (na konci pátého zpěvu), toužil vědět, jak lze vysvobodit podmíněné duše ze zajetí māyi a přivést je zpátky domů, zpátky k Bohu. Proto svému duchovnímu mistrovi Śukadevovi Gosvāmīmu připomněl cestu osvobození (nivṛtti-mārga), kterou popsal ve druhém zpěvu. Mahārāja Parīkṣit, který měl v době své smrti to štěstí, že se setkal se Śukadevem Gosvāmīm, se ho tázal, co dělat pro osvobození v tuto kritickou chvíli. Śukadeva Gosvāmī jeho otázku velice ocenil a pochválil ho slovy:

“Můj milý králi, tvá otázka je slavná, protože přináší nesmírný prospěch všem druhům lidí. Všichni transcendentalisté se shodují, že odpověď na tuto otázku je tím nejlepším námětem k naslouchání.” (Bhāg. 2.1.1)

Parīkṣit Mahārāja se divil tomu, že živé bytosti v podmíněném stavu nepřijímají namísto utrpení v tolika pekelných podmínkách raději cestu osvobození, oddanou službu. To je charakteristický znak vaiṣṇavy. Vāñchā-kalpa-tarubhyaś ca kṛpā-sindhubhya eva ca — vaiṣṇava je oceán milosti. Para-duḥkha-duḥkhī — je nešťastný z neštěstí druhých. Parīkṣit Mahārāja proto ze soucitu s podmíněnými dušemi trpícími v pekelném životě naznačil, aby Śukadeva Gosvāmī dále popisoval cestu osvobození, kterou vysvětlil na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu. Velmi významné je v této souvislosti slovo asaṁsṛti. Saṁsṛti označuje pokračování na cestě zrození a smrti. Asaṁsṛti naopak označuje cestu osvobození (nivṛtti-mārga), jež ukončuje rození a umírání a živá bytost po ní postupně spěje na Brahmaloku — pokud se nejedná o čistého oddaného, který nemá zájem navštívit vyšší planetární soustavy. Ten se díky vykonávání oddané služby vrátí okamžitě domů, zpátky k Bohu (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti). Parīkṣit Mahārāja si tedy velice přál naslouchat od Śukadeva Gosvāmīho o cestě, po níž může podmíněná duše dospět k osvobození.

Podle názoru ācāryů slovo krama-yogopalabdhena vyjadřuje, že vykonává-li živá bytost nejprve karma-yogu, poté jñāna-yogu a nakonec se dostane na úroveň bhakti-yogy, může být vysvobozena. Bhakti-yoga je však tak mocná, že nezávisí na karma-yoze ani na jñāna-yoze. Má sama o sobě takovou moc, že i bezbožný člověk, který nevykonal nic v karma-yoze, nebo nevzdělanec, který nedosáhl ničeho v jñāna-yoze, může zaručeně dosáhnout duchovního světa, bude-li se věrně věnovat bhakti-yoze. Mām evaiṣyasy asaṁśayaḥ. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (8.7), že praktikováním bhakti-yogy se živá bytost nepochybně vrátí k Bohu, zpátky domů, do duchovního světa. Yogīni ovšem někdy nechtějí odejít přímo do duchovního světa, a přejí si nejprve vidět jiné planetární soustavy. Přemístí se proto na planetu, kde žije Pán Brahmā, což je zde vyjádřeno slovem brahmaṇā. Pán Brahmā odchází v době zničení vesmíru přímo do duchovního světa, a s ním odcházejí i všichni obyvatelé Brahmaloky. To je potvrzeno ve Vedách:

“Ti, kdo žijí na Brahmaloce, se díky svému vznešenému postavení vracejí v době zničení společně s Pánem Brahmou přímo domů, zpátky k Bohu.”