Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.5.5

Verš

parābhavas tāvad abodha-jāto
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ

Synonyma

parābhavaḥ — neúspěch, utrpení; tāvat — do té doby; abodha-jātaḥ — pocházející z nevědomosti; yāvat — dokud; na — ne; jijñāsate — táže se na; ātma-tattvam — pravda o vlastním já; yāvat — dokud; kriyāḥ — plodonosné činnosti; tāvat — do té doby; idam — tato; manaḥ — mysl; vai — vskutku; karma-ātmakam — pohroužená v hmotných činnostech; yena — čímž; śarīra-bandhaḥ — otroctví v tomto hmotném těle.

Překlad

Dokud se člověk nezačne dotazovat na duchovní hodnoty života, zakouší jen porážku a podléhá utrpení pocházejícímu z nevědomosti. Karma, ať už hříšná či zbožná, přináší své reakce. Mysl toho, kdo se zabývá jakoukoliv karmou, se nazývá karmātmaka, zabarvená plodonosným jednáním. Dokud je mysl nečistá, vědomí je nejasné, a dokud je živá bytost pohroužena v plodonosných činnostech, musí přijímat hmotné tělo.

Význam

Lidé si obvykle myslí, že pro úlevu od utrpení je třeba velice zbožného jednání, ale to není pravda. Člověk je neúspěšný, i když se věnuje zbožným činnostem a spekulaci. Jeho jediným cílem má být vysvobození ze zajetí māyi a ze všech hmotných činností. Spekulativní poznání a zbožné činnosti neřeší problémy hmotného života. Člověk se má snažit pochopit své duchovní postavení. Bhagavad-gītā (4.37) uvádí:

yathaidhāṁsi samiddho 'gnir
bhasmasāt kurute 'rjuna
jñānāgniḥ sarva-karmāṇi
bhasmasāt kurute tathā

“Tak jako planoucí oheň mění dřevo v popel, ó Arjuno, oheň poznání spaluje na popel všechny reakce za hmotné jednání.”

Dokud člověk nechápe vlastní já a jeho činnosti, nachází se v hmotných poutech. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) je rovněž řečeno: ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ. Osoba, která nemá poznání o oddané službě, si o sobě může myslet, že je osvobozená, ale ve skutečnosti není. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ — takoví lidé se mohou dostat do neosobní záře Brahmanu, ale protože nevědí nic o oddané službě, znovu poklesnou a vrátí se k hmotnému požitku. Dokud se člověk zajímá o karmu a jñānu, musí i nadále snášet utrpení hmotného života—zrození, stáří, nemoc a smrt. Karmī nutně přijímají jedno tělo za druhým, a co se týče jñānīch, ti se musí vracet do hmotného světa, dokud nedosáhnou nejvyššího porozumění. Jak vysvětluje Bhagavad-gītā (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Cílem je vědět, že Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším, a odevzdat se Mu. Karmī to nevědí, ale čistý oddaný, který je stoprocentně zaměstnaný oddanou službou Pánu, dobře ví, co je karma a jñāna, a proto se o ně již nezajímá. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna- karmādy-anāvṛtam. Skutečný bhakta není poznamenaný žádnou příměsí karmy a jñāny. Jeho jediným životním cílem je sloužit Pánu.