Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.5.18

Verš

gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum

Synonyma

guruḥ — duchovní mistr; na — ne; saḥ — on; syāt — má se stát; sva-janaḥ — příbuzný; na — ne; saḥ — taková osoba; syāt — má se stát; pitā — otec; na — ne; saḥ — on; syāt — má se stát; jananī — matka; na — ne; — ona; syāt — má se stát; daivam — uctívané božstvo; na — ne; tat — to; syāt — má se stát; na — ne; patiḥ — manžel; ca — také; saḥ — on; syāt — má se stát; na — ne; mocayet — dokáže vysvobodit; yaḥ — kdo; samupeta-mṛtyum — toho, kdo je na cestě opakovaného rození a umírání.

Překlad

Ten, kdo nedokáže vysvobodit své svěřence z cesty opakovaného rození a umírání, se nemá nikdy stát duchovním mistrem, otcem, manželem, matkou nebo uctívaným polobohem.

Význam

Existuje mnoho duchovních mistrů, ale Ṛṣabhadeva upozorňuje, že duchovním mistrem se nemá stát ten, kdo nedokáže vysvobodit svého žáka z cesty rození a umírání. Ten, kdo není čistým oddaným Kṛṣṇy, se nemůže zbavit koloběhu zrození a smrti. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna. Ukončit rození a umírání můžeme jedině návratem domů, zpátky k Bohu. Kdo se však může vrátit k Bohu, aniž by Nejvyššího Pána pochopil takového, jaký je? Janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ.

V dějinách najdeme mnoho příkladů, které ilustrují Ṛṣabhadevovy pokyny. Bali Mahārāja zavrhl Śukrācāryu, jenž ho nedokázal vysvobodit z cesty opakovaného rození a umírání. Śukrācārya nebyl čistý oddaný, tíhl víceméně k plodonosným činnostem a protestoval, když Bali Mahārāja slíbil, že dá vše Pánu Viṣṇuovi. Každý by měl ve skutečnosti odevzdat vše Pánu, jelikož Jemu vše patří. Proto Nejvyšší Pán doporučuje v Bhagavad-gītě (9.27):

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“Ó synu Kuntī, vše co děláš, vše co jíš, vše co obětuješ a rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, bys měl dělat jako oběť Mně.” To je bhakti. Bez oddanosti není možné vše odevzdat Nejvyššímu Pánu. Dokud toho člověk není schopen, nemá se stát duchovním mistrem, manželem, otcem ani matkou. Manželky brāhmaṇů, kteří vykonávali oběti, opustily své příbuzné, aby uspokojily Kṛṣṇu. To je příklad manželky zavrhující manžela, který ji nedokáže osvobodit z bezprostředního nebezpečí zrození a smrti. Prahlāda Mahārāja podobně zavrhl svého otce a Bharata Mahārāja svou matku (jananī na sā syāt). Slovo daivam poukazuje na poloboha nebo toho, kdo přijímá uctívání od někoho níže postaveného. Duchovní mistr, manžel, otec, matka či výše postavený příbuzný obvykle přijímají uctívání od níže postaveného příbuzného, ale Ṛṣabhadeva to zde zakazuje. Otec, duchovní mistr či manžel musí být především schopen osvobodit svého svěřence od opakovaného rození a umírání. Není-li toho schopen, potápí se do oceánu viny za své nezákonné jednání. Každý má být nanejvýš zodpovědný a starat se o své svěřence stejně, jako se duchovní mistr stará o svého žáka nebo otec o svého syna. Žádnou z těchto povinností nelze řádně vykonávat, nedokáže-li člověk zachránit osobu ve své péči před opakovaným rozením a umíráním.