Sloka 1:

Pán Ṛṣabhadeva řekl Svým synům: Moji milí chlapci, ze všech živých bytostí, které v tomto světě přijaly hmotná těla, nemá ta, jíž byla dána lidská podoba, ve dne v noci těžce pracovat jen pro smyslový požitek, který je dostupný i pro psy a prasata požírající výkaly. Člověk se má podrobit askezi, aby dosáhl božského postavení oddané služby. Tak se očistí jeho srdce, a když tohoto postavení dosáhne, získá věčný, blažený život, jenž je transcendentální hmotnému štěstí.

Sloka 2:

Cesty vysvobození z hmotných pout je možné dosáhnout pouze službou vysoce pokročilým duchovním osobnostem, což jsou impersonalisté a oddaní. Ať už chce někdo splynout s Pánem nebo se stýkat s Osobností Božství, musí sloužit mahātmům. Těm, kdo se o takové činnosti nezajímají a stýkají se s lidmi, kteří mají rádi ženy a sex, se doširoka otvírají dveře do pekla. Mahātmové zůstávají vyrovnaní, nevidí žádný rozdíl mezi dvěma živými bytostmi, jsou velice klidní a plně se věnují oddané službě. Nikdy se nehněvají, jednají pro dobro každého a nechovají se odporným způsobem. Takoví lidé jsou známí jako mahātmové.

Sloka 3:

Ti, kdo si přejí obnovit vědomí Kṛṣṇy a posílit svou lásku k Bohu, neradi dělají něco, co se nepojí s Kṛṣṇou. Nezajímají se o styky s lidmi, kteří se stále jen zabývají udržováním svých těl — jedením, spaním, sexem a obranou. I když jsou třeba hospodáři, nelpí na svých domovech, manželkách, dětech, přátelích či bohatství. Zároveň nejsou lhostejní k vykonávání svých povinností. Takoví lidé shromažďují pouze tolik peněz, aby udrželi tělo a duši pohromadě.

Sloka 4:

Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.

Sloka 5:

Dokud se člověk nezačne dotazovat na duchovní hodnoty života, zakouší jen porážku a podléhá utrpení pocházejícímu z nevědomosti. Karma, ať už hříšná či zbožná, přináší své reakce. Mysl toho, kdo se zabývá jakoukoliv karmou, se nazývá karmātmaka, zabarvená plodonosným jednáním. Dokud je mysl nečistá, vědomí je nejasné, a dokud je živá bytost pohroužena v plodonosných činnostech, musí přijímat hmotné tělo.

Sloka 6:

Když je někdo zahalen kvalitou nevědomosti, nechápe individuální živou bytost a svrchovanou živou bytost a jeho mysl je v područí plodonosných činností. Dokud nevyvine lásku k Pánu Vāsudevovi, Jímž není nikdo jiný než Já Sám, zaručeně se neosvobodí od nutnosti znovu a znovu přijímat hmotné tělo.

Sloka 7:

Člověk může být velice učený a moudrý, ale jestliže nechápe, že snaha o uspokojení smyslů je zbytečnou ztrátou času, pak je šílený. Zapomíná na svůj vlastní zájem, snaží se být šťastný v hmotném světě a své zájmy soustřeďuje na domov, který se zakládá na pohlavním styku a přináší mu hmotná utrpení všeho druhu. Takový člověk není o nic lepší než tupé zvíře.

Sloka 8:

Vzájemná přitažlivost mezi mužem a ženou je podstatou hmotné existence. Vlivem tohoto mylného pojetí, které svazuje srdce muže a ženy dohromady, začíná být člověk přitahovaný ke svému tělu, domovu, majetku, dětem, příbuzným a bohatství. Takto zvětšuje svou životní iluzi a uvažuje v pojmech “já a moje”.

Sloka 9:

Když silný uzel v srdci povolí, člověk, který je zapletený v hmotném životě kvůli výsledkům svých minulých činů, se odvrátí od své připoutanosti k domovu, manželce a dětem. Takto se vzdá základního principu iluze (já a moje), dosáhne osvobození a odejde do transcendentálního světa.

Sloka 10-13:

Ó Moji synové, musíte přijmout velmi vznešeného paramahaṁsu, duchovně pokročilého duchovního mistra. Tímto způsobem vložte svou víru a lásku ve Mě, Nejvyšší Osobnost Božství. Musíte si ošklivit smyslový požitek a tolerovat duality v podobě radosti a bolesti, které jsou jako změny ročních období, léta a zimy. Snažte se realizovat strastiplné podmínky živých bytostí, které jsou nešťastné dokonce i na vyšších planetárních soustavách. Filozoficky se dotazujte na pravdu a poté v zájmu oddané služby podstupte všechny druhy askeze. Zanechte snahy o smyslový požitek a zaměstnejte se službou Pánu. Naslouchejte rozhovorům o Nejvyšší Osobnosti Božství a vždy se stýkejte s oddanými. Opěvujte a oslavujte Nejvyššího Pána a dívejte se na každého stejně — na duchovní úrovni. Zbavte se nepřátelství a přemožte hněv a nářek. Vzdejte se ztotožňování vlastního já s tělem a domovem a čtěte pravidelně ve zjevených písmech. Žijte na osamělém místě a praktikujte metodu, kterou můžete zcela ovládnout svůj životní vzduch, mysl a smysly. Mějte nezlomnou víru ve zjevená písma, ve védskou literaturu, a dodržujte celibát. Vykonávejte své předepsané povinnosti a vyhýbejte se zbytečným hovorům. Neustále upírejte mysl na Nejvyšší Osobnost Božství a získávejte poznání ze správného zdroje. Vytrváte-li v takovém praktikování bhakti-yogy, budete trpělivě a s nadšením rozvíjet poznání a dokážete se oprostit od falešného ega.

Sloka 14:

Jednejte tak, jak jsem vám doporučil, Moji drazí synové. Buďte velice obezřetní. Těmito prostředky se zbavíte nevědomosti v podobě touhy po plodonosných činnostech a zcela rozetnete uzel, který vás poutá v srdci. Pro další pokrok se musíte vzdát i prostředků — nebuďte tedy připoutaní ani k samotnému procesu osvobození.

Sloka 15:

Má-li někdo vážný zájem o návrat domů, zpátky k Bohu, musí považovat milost Nejvyšší Osobnosti Božství za summum bonum a hlavní cíl života. Je-li otcem, který poučuje své syny, duchovním mistrem, který poučuje své žáky, nebo králem, který poučuje své občany, musí je poučovat tak, jak jsem uvedl. Aniž by se hněval, má pokračovat v udílení pokynů i v případě, že žák, syn nebo občan někdy nedokáží jeho nařízení následovat. Nevědomé lidi, kteří vykonávají zbožné a bezbožné činnosti, je třeba jakýmkoliv způsobem zaměstnat oddanou službou. Měli by se vždy vyhýbat plodonosnému jednání. Přivede-li někdo svého žáka, syna nebo občana, který postrádá transcendentální pohled, do otroctví jednání přinášejícího karmu, jaký z toho bude mít prospěch? Je to stejné jako přivést slepého člověka k temné studni a nechat ho do ní spadnout.

Sloka 16:

Vlivem nevědomosti neví materialista nic o skutečném vlastním zájmu, o příznivé cestě života. Je chtivými touhami připoutaný k hmotnému požitku a s tímto cílem spřádá všechny své plány. Pro dočasné uspokojení smyslů takový člověk vytváří společnost plnou závisti, a následkem této mentality se topí v oceánu utrpení. Je to takový hlupák, že o tom ani neví.

Sloka 17:

Jak může ten, kdo je skutečně učený, milosrdný a pokročilý v duchovním poznání, zaměstnat plodonosnými činnostmi nevědomého člověka, který se stal obětí cesty saṁsāry, a tak ho ještě více ponořit do hmotné existence? Jak může slušný člověk nechat slepce, který jde po špatné cestě, dál kráčet do nebezpečí? Jak může něco takového dopustit? Žádný moudrý či laskavý člověk to nedovolí.

Sloka 18:

Ten, kdo nedokáže vysvobodit své svěřence z cesty opakovaného rození a umírání, se nemá nikdy stát duchovním mistrem, otcem, manželem, matkou nebo uctívaným polobohem.

Sloka 19:

Mé transcendentální tělo (sac-cid-ānanda-vigraha) má lidskou podobu, ale nejedná se o hmotné lidské tělo. Je nepochopitelné. Příroda Mě nenutí přijmout určitý druh těla; přijímám ho ze Své vlastní vůle. Mé srdce je také duchovní, a jelikož neustále myslím na dobro Svých oddaných, nachází se v něm proces oddané služby, který je určen právě pro ně. Daleko od Svého srdce jsem zanechal bezbožnost (adharmu) a neoddané činnosti. Ty na Mě nedělají žádný dojem. Díky všem těmto transcendentálním vlastnostem se ke Mně lidé obvykle modlí jako k Ṛṣabhadevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, nejlepší ze všech živých bytostí.

Sloka 20:

Moji milí chlapci, všichni jste zrození z Mého srdce, které je sídlem všech duchovních vlastností, a proto byste neměli být jako materialisté a závistiví lidé. Měli byste přijmout svrchovanost svého nejstaršího bratra, Bharaty, který je velice pokročilý v oddané službě. Budete-li mu sloužit, vaše služba jemu bude zahrnovat i službu Mně, a automaticky tak budete vládnout občanům.

Sloka 21-22:

Ze dvou projevených energií (duchovní a hmotné) jsou bytosti obdařené životní silou (tráva, stromy a jiné rostliny) nadřazeny tupé hmotě (kamenům, hlíně atd.). Výše než nehybné rostliny jsou červi a hadi, kteří se dokáží pohybovat. Červy a hady převyšují zvířata, jež mají vyvinutou inteligenci. Zvířatům jsou nadřazeny lidské bytosti a nad lidmi jsou duchové, jelikož nemají hmotná těla. Výše než duchové jsou Gandharvové a nad Gandharvy stojí Siddhové. Výše než Siddhové stojí Kinnarové a nad Kinnary jsou asurové. Výše než asurové jsou polobozi, a z polobohů je nejvyšší Indra, král nebes. Výše než Indra jsou přímí synové Pána Brahmy — jako je král Dakṣa — a nejvyšším z nich je Pán Śiva. Pán Śiva je synem Pána Brahmy, a proto je Brahmā považován za vyššího, ale i on je podřízený Mně, Nejvyšší Osobnosti Božství. A jelikož Já jsem nakloněn brāhmaṇům, jsou brāhmaṇové nejlepší ze všech.

Sloka 23:

Ó ctihodní brāhmaṇové, co se Mě týče, nikdo v tomto světě není rovnocenný či nadřazený brāhmaṇům. Nenacházím nikoho, kdo by se s nimi mohl srovnávat. Lidé, kteří znají Můj záměr, Mi poté, co vykonali obřady podle védských zásad, obětují s láskou a vírou potravu prostřednictvím úst brāhmaṇy. Je-li Mi jídlo nabídnuto takovýmto způsobem, jím ho s plným uspokojením a přináší Mi větší potěšení než potrava obětovaná v obětním ohni.

Sloka 24:

Vedy jsou Má věčná transcendentální zvuková inkarnace; proto se nazývají śabda-brahma. V tomto světě se brāhmaṇové věnují jejich důkladnému studiu, a jelikož si osvojují védské závěry, je třeba je rovněž považovat za zosobněné Vedy. Brāhmaṇové jsou na úrovni nejvyšší transcendentální kvality přírody, sattva-guṇy, a proto jsou upevněni v ovládání mysli (śama), ovládání smyslů (dama) a pravdomluvnosti (satya). Podávají Vedy v jejich původním smyslu a z milosti (anugraha) káží jejich cíl všem podmíněným duším. Praktikují askezi (tapasya) a snášenlivost (titikṣā) a realizují postavení živé bytosti a Nejvyššího Pána (anubhava). To je osm kvalifikací brāhmaṇů. Žádná živá bytost není brāhmaṇům nadřazená.

Sloka 25:

Můj majestát je neomezený, jsem všemocný a Mé postavení je vyšší než postavení Pána Brahmy a Pána Indry, krále nebeských planet. Jsem také tím, kdo udílí veškeré štěstí získané v nebeském království a osvobozením. Brāhmaṇové od Mě přesto nežádají hmotné pohodlí. Jsou velmi čistí a nechtějí nic vlastnit; pouze Mi oddaně slouží. Proč by měli o hmotný prospěch žádat někoho jiného?

Sloka 26:

Moji milí synové, nestavte se zle vůči žádné živé bytosti, pohyblivé ani nehybné. S vědomím, že v nich sídlím Já, jim všem vzdávejte každým okamžikem úctu. Tak budete vzdávat úctu Mně.

Sloka 27:

Pravou činností smyslových orgánů — mysli, zraku, slov a všech poznávacích i činných smyslů — je jejich úplné zapojení ve službě Mně. Živá bytost, jejíž smysly nejsou takto zaměstnané, nemůže pomýšlet na vyproštění se z povážlivého zapletení v hmotné existenci, která je jako pevný Yamarājův provaz.

Sloka 28:

Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto poučil velký příznivec všech, Nejvyšší Pán Ṛṣabhadeva, Své vlastní syny. Přestože byli dokonale vzdělaní a kulturně vyspělí, udělil jim pokyny, aby stanovil příklad, jak má otec poučit své syny, než zanechá rodinného života. Sannyāsīni, které již nepoutá plodonosné jednání a kteří se poté, co přemohli všechny své hmotné touhy, začali věnovat oddané službě, si mohou z těchto pokynů také mnoho vzít. Pán Ṛṣabhadeva poučil Svých sto synů, z nichž nejstarší, Bharata, byl velmi pokročilý oddaný a stoupenec vaiṣṇavů. Jeho Pán dosadil na královský trůn, aby vládl celému světu. Poté — i když byl ještě doma — žil Pán Ṛṣabhadeva jako šílenec, nahý a s rozcuchanými vlasy. Pak do Svého nitra přijal obětní oheň a opustil Brahmāvartu, aby cestoval po celém světě.

Sloka 29:

Poté Pán Ṛṣabhadeva přijal vnější vzhled avadhūty — velkého světce, který se nestará o hmotný svět — a putoval lidskou společností jako slepý, hluchý a němý člověk, nepotřebný kámen, duch či šílenec. I když Mu lidé takto nadávali, mlčel a s nikým nemluvil.

Sloka 30:

Ṛṣabhadeva začal putovat městy, vesnicemi, doly, venkovem, údolími, zahradami, vojenskými tábory, ohradami pro dobytek, domovy pastevců krav, přechodnými útulky, horami, lesy a poustevnami. Všude, kam šel, Ho obklopovaly nejrůznější pochybné živly, stejně jako mouchy obklopují slona vycházejícího z lesa. Lidé Mu neustále vyhrožovali, bili Ho, močili na Něho a plivali. Někdy po Něm házeli kameny, výkaly a prach a jindy před Ním pouštěli smrduté větry. Nadávali Mu nejrůznějšími způsoby a působili Mu mnoho těžkostí, ale On si toho nevšímal, protože chápal, že tělu je předurčeno takto skončit. Nacházel se na duchovní úrovni, a jelikož spočíval ve Své duchovní slávě, vůbec se o tyto hmotné urážky nestaral. Jasně chápal, že hmota a duše jsou od sebe oddělené, a nebyl ovlivněn tělesným pojetím. Takto chodil sám po celém světě, aniž by se na kohokoliv hněval.

Sloka 31:

Ruce, nohy a hruď Pána Ṛṣabhadeva byly velmi dlouhé a Jeho ramena, obličej a všechny údy se vyznačovaly jemností a souměrností. Ústa Mu zdobil přirozený úsměv a Jeho půvab ještě zvyšovaly načervenalé oči, doširoka otevřené jako okvětní lístky mladého lotosu s kapkami ranní rosy. Duhovky Jeho očí byly tak příjemné na pohled, že každého zbavovaly všech potíží. Nádherné bylo i Jeho čelo, uši, krk, nos a všechny ostatní části těla. Jeho tvář vždy krášlil jemný úsměv — do té míry, že přitahoval i srdce vdaných žen, jako by je Amor zasáhl svými šípy. Měl hojně kadeřavých hnědých vlasů, které byly spletené, rozcuchané a stejně zanedbané jako Jeho špinavé tělo. Vypadal jako člověk posedlý duchem.

Sloka 32:

Když Pán Ṛṣabhadeva viděl, že veřejnost dělala všechno proti Jeho praktikování mystické yogy, začal se chovat jako krajta, aby se bránil útokům druhých. Ulehl na jedno místo, kde zůstal, a vleže jedl, pil, kálel, močil a válel se v tom všem. Takto si zamazal celé tělo vlastními výkaly a močí, aby se k Němu nepřátelé nepřibližovali a nerušili Ho.

Sloka 33:

Jelikož Pán Ṛṣabhadeva zůstal v tomto stavu, veřejnost ho nevyrušovala, ale Jeho výkaly a moč nevydávaly žádný nepříjemný zápach. Naopak — voněly do té míry, že celé okolí do vzdálenosti sto třiceti kilometrů naplnily příjemnou vůní.

Sloka 34:

Takto se chování Pána Ṛṣabhadeva nelišilo od chování krav, jelenů a vran. Někdy se pohyboval či chodil, a jindy seděl na jednom místě. Někdy ležel, stejně jako krávy, jeleni a vrány. Takto jedl, pil, kálel a močil, a tímto způsobem klamal veřejnost.

Sloka 35:

Ó králi Parīkṣite, Pán Ṛṣabhadeva, částečná expanze Pána Kṛṣṇy, vykonával úžasné činnosti, jen aby ukázal všem yogīnům mystický proces. Ve skutečnosti byl vládcem osvobození, plně pohrouženým v transcendentální blaženosti, která tisícinásobně rostla. Pán Kṛṣṇa, Vāsudeva, syn Vasudeva, je původním zdrojem Pána Ṛṣabhadeva. Jejich tělesná stavba se neliší, a následkem toho Pán Ṛṣabhadeva projevil příznaky lásky, jako je pláč, smích a chvění těla. Byl neustále pohroužený v transcendentální lásce, a díky tomu se u Něho automaticky manifestovaly všechny mystické síly, jako je schopnost cestovat v meziplanetárním prostoru rychlostí mysli, objevit se a zmizet, vstupovat do těl druhých a vidět velice vzdálené věci. Toho všeho byl schopen, ale přesto tyto síly neuplatňoval.