SB 5.3.13


kiñcāyaṁ rājarṣir apatya-kāmaḥ prajāṁ bhavādṛśīm āśāsāna īśvaram āśiṣāṁ svargāpavargayor api bhavantam upadhāvati prajāyām artha-pratyayo dhanadam ivādhanaḥ phalīkaraṇam.
Překlad slovo od slova: 
kiñca — navíc; ayam — tento; rāja-ṛṣiḥ — zbožný král (Nābhi); apatya-kāmaḥ — toužící po potomstvu; prajām — syna; bhavādṛśīm — přesně jako jsi Ty; āśāsānaḥ — doufá, že obdrží; īśvaram — nejvyšší vládce; āśiṣām — požehnání; svarga-apavargayoḥ — nebeských planet a osvobození; api — ačkoliv; bhavantam — Ty; upadhāvati — uctívá; prajāyām — děti; artha-pratyayaḥ — považuje za konečný cíl života; dhana-dam — k tomu, kdo může dát milodarem nesmírné bohatství; iva — jako; adhanaḥ — chudý člověk; phalīkaraṇam — trochu rýže.
Překlad: 
Drahý Pane, zde je velký král Nābhi, jehož konečným životním cílem je mít syna, jako jsi Ty. Ó Pane, podobá se člověku, který jde za velkým boháčem a žádá o trochu rýže. Mahārāja Nābhi si tolik přeje mít syna, že Tě uctívá za tímto účelem, přestože mu můžeš poskytnout jakkoliv vznešené postavení, včetně přemístění na nebeské planety či osvobození a návratu k Bohu.
Význam: 

Kněží byli trochu zahanbeni, že král Nābhi vykonával velkou oběť jen proto, aby Pána požádal o syna; Pán mu mohl zajistit i přemístění na nebeské či vaikuṇṭhské planety. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás učí, jak přistupovat k Pánu a žádat o to nejvyšší požehnání. Říkal: na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye. Nechtěl Pána žádat o nic hmotného. Hmotné bohatství znamená majetek, spořádanou rodinu, ctnostnou manželku a mnoho stoupenců, ale inteligentní oddaný Nejvyššího Pána o nic hmotného nežádá. Jeho jedinou modlitbou je: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi. Chce neustále s láskou sloužit Pánu. Netouží po přemístění na nebeské planety nebo po mukti, osvobození z hmotných pout. Kdyby tomu tak bylo, Śrī Caitanya Mahāprabhu by neřekl mama janmani janmani. Pokud oddaný bude moci zůstat oddaným, nezáleží mu na tom, zda se bude rodit život za životem, či nikoliv. Skutečné věčné osvobození znamená vrátit se domů, zpátky k Bohu. Oddaný se nikdy nezajímá o nic hmotného. I když chtěl Nābhi Mahārāja syna, jako je Viṣṇu, chtít syna, který by byl jako Bůh, je také určitým druhem smyslového požitku. Čistý oddaný chce jedině s láskou sloužit Pánu.