Śrīmad-bhāgavatam 5.25.5
Verš
Synonyma
yasya — Jehož; eva — jistě; hi — vskutku; nāga-rāja-kumāryaḥ — neprovdané princezny hadích králů; āśiṣaḥ — požehnání; āśāsānāḥ — doufají v; cāru — krásné; aṅga-valaya — na Jeho oblém těle; vilasita — lesknoucí se; viśada — bez poskvrny; vipula — dlouhé; dhavala — bílé; subhaga — svědčící o štěstí; rucira — krásné; bhuja — na Jeho pažích; rajata-stambheṣu — jako stříbrné sloupy; aguru — aloe; candana — santálu; kuṅkuma — šafránu; paṅka — z dřeně; anulepena — mastí; avalimpamānāḥ — roztírají; tat-abhimarśana — stykem s Jeho údy; unmathita — vzrušené; hṛdaya — ve svých srdcích; makara-dhvaja — Amora; āveśa — vstupem; rucira — velmi krásný; lalita — lahodný; smitāḥ — Jehož úsměv; tat — Jeho; anurāga — připoutanosti; mada — opojením; mudita — potěšené; mada — opojením s laskavostí; vighūrṇita — koulejí se; aruṇa — růžové; karuṇa--avaloka — laskavě hledí; nayana — oči; vadana — a tvář; aravindam — jako lotosy; sa-vrīḍam — se studem; kila — vskutku; vilokayanti — vidí.
Překlad
Paže Pána Ananty jsou svůdně dlouhé, krásně ozdobené náramky a zcela duchovní. Mají bílou barvu, a vypadají proto jako stříbrné sloupy. Když krásné princezny hadích králů, jež doufají v Pánovo příznivé požehnání, potírají Jeho paže dření aguru, santálu a kuṅkumou, dotek těchto údů v nich probouzí chtivé touhy. Pán, který rozumí jejich myslím, na ně hledí s milostivým úsměvem a ony se zastydí, neboť si uvědomí, že jejich přání zná. Poté se krásně usmějí a pohlédnou do Pánovy lotosové tváře, kterou zkrášlují načervenalé oči, jež se opojením lehce koulejí, a kterou naplňuje radostí láska k Jeho oddaným.
Význam
Když se muži a ženy navzájem dotýkají svých těl, přirozeně se probudí jejich chtivé touhy. Z tohoto verše je patrné, že v duchovních tělech existují podobné pocity. Pán Ananta i ženy, které Ho uspokojují, mají duchovní těla. Všechny vjemy tedy původně existují v duchovním těle. To potvrzuje Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenal, že slovo ādi znamená ādi-rasa, původní chtivý cit, který pochází od Nejvyššího. Duchovní a hmotný chtíč se však od sebe naprosto liší — jako zlato od železa. Pouze duchovně velmi pokročilá osoba dokáže pochopit chtivé city mezi Rādhou a Kṛṣṇou, či mezi Kṛṣṇou a dívkami z Vraji. Proto dokud člověk není příliš zkušený a duchovně pokročilý, nesmí o chtivých citech Kṛṣṇy a gopī rozmlouvat. Jedná-li se však o upřímného a čistého oddaného, hmotný chtíč v jeho srdci bude díky rozmluvám o chtivých citech mezi gopīmi a Kṛṣṇou zcela překonán a on bude dělat v duchovním životě rychle pokrok.