Śrīmad-bhāgavatam 5.16.1
Verš
uktas tvayā bhū-maṇḍalāyāma-viśeṣo yāvad ādityas tapati yatra cāsau jyotiṣāṁ gaṇaiś candramā vā saha dṛśyate.
Synonyma
rājā uvāca — Mahārāja Parīkṣit řekl; uktaḥ — již bylo řečeno; tvayā — tebou; bhū-maṇḍala — planetárního systému zvaného Bhū-maṇḍala; āyāma-viśeṣaḥ — poloměr; yāvat — kam až; ādityaḥ — Slunce; tapati — hřeje; yatra — kdekoliv; ca — také; asau — to; jyotiṣām — svítících těles; gaṇaiḥ — spoustou; candramā — Měsíc; vā — také; saha — s; dṛśyate — je vidět.
Překlad
Král Parīkṣit řekl Śukadevovi Gosvāmīmu: Ó brāhmaṇo, již jsi mi sdělil, že poloměr Bhū-maṇḍaly sahá tak daleko, kam až se šíří světlo a teplo Slunce a kde je ještě vidět Měsíc a všechny hvězdy.
Význam
Zde je řečeno, že planetární systém zvaný Bhū-maṇḍala sahá až po meze dosahu slunečního světla. Podle moderní vědy dopadá sluneční světlo na Zemi ze vzdálenosti téměř 150 000 000 kilometrů. Budeme-li počítat s ohledem na tuto moderní informaci, lze pokládat necelých 150 000 000 kilometrů za poloměr Bhū-maṇḍaly. V Gāyatrī mantře recitujeme oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ — slovo bhūr zde označuje Bhū-maṇḍalu. Tat savitur vareṇyam — sluneční světlo se šíří po celé Bhū-maṇḍale. Proto je Slunce hodné uctívání. Hvězdy, označované slovem nakṣatra, nejsou další slunce, jak se moderní astronomové domnívají. Z Bhagavad-gīty (10.21) víme, že hvězdy se podobají Měsíci (nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī). Podobně jako Měsíc, i hvězdy odrážejí sluneční svit. Ponecháme-li stranou naše moderní uznávané odhady rozmístění různých planetárních soustav, můžeme pochopit, že nebe a jeho různé planety byly studovány již dávno před sestavením Śrīmad-Bhāgavatamu. Śukadeva Gosvāmī vysvětloval rozmístění planet, a to svědčí o tom, že tyto informace byly známé již dlouho předtím, než je Śukadeva Gosvāmī předal Mahārājovi Parīkṣitovi. Mudrcům, kterým se ve védských dobách dařilo, nebylo rozmístění různých planetárních soustav neznámé.