Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.14.36

Verš

kvacit kṣīṇa-dhanaḥ śayyāsanāśanādy-upabhoga-vihīno yāvad apratilabdha-manorathopagatādāne ’vasita-matis tatas tato ’vamānādīni janād abhilabhate.

Synonyma

kvacit — někdy; kṣīṇa-dhanaḥ — když nemá dostatek peněz; śayyā-āsana-aśana-ādi — podmínky pro spaní, sezení či jedení; upabhoga — hmotného požitku; vihīnaḥ — zbavený; yāvat — dokud; apratilabdha — nezíská; manoratha — svou touhou; upagata — obdržené; ādāne — zmocnit se nepoctivým způsobem; avasita-matiḥ — jehož mysl je odhodlaná; tataḥ — kvůli tomu; tataḥ — z toho; avamāna-ādīni — urážky a trest; janāt — od lidí; abhilabhate — dostává.

Překlad

Někdy podmíněná duše nemá peníze, a proto se jí nedostává uspokojivých podmínek — občas nemá dokonce ani místo k sezení a postrádá i další nezbytnosti. Upadá tedy do nouze a tehdy — když si nedokáže zajistit své potřeby čestnými prostředky — se rozhodne nečestně zmocnit cizího majetku. Když nemůže dostat to, co chce, sklízí od druhých jen urážky, a je z toho velice zasmušilá.

Význam

Říká se, že v nouzi je vše dovoleno. Když podmíněná duše potřebuje peníze na zaopatření základních životních potřeb, použije jakékoliv metody — žebrá, půjčuje si nebo krade. Místo aby získala věci, které potřebuje, je urážena a trestána. Nemá-li člověk vše dobře promyšlené a organizované, nedokáže hromadit bohatství nečestnými prostředky. I když se mu to podaří, nemůže se vyhnout trestu od vlády a potupě od lidí. Je mnoho příkladů významných lidí, kteří zpronevěřili peníze, byli dopadeni a vsazeni do vězení. Člověk se může vyhnout vězeňskému trestu, ale nevyhne se trestu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který jedná prostřednictvím hmotné přírody. To popisuje Bhagavad-gītā (7.14): daivī hy eṣā guṇamayī mama māyā duratyayā. Příroda je velice krutá. Nikomu nepromine. Když na ni lidé nedbají, páchají nejrůznější hříšné činnosti, a proto musí trpět.