Śrīmad-bhāgavatam 5.1.5

Śrī Śukadeva Gosvāmī schválil obě králova tvrzení — že ten, kdo je pokročilý ve vědomí Kṛṣṇy, nemůže znovu propadnout materialistickému životu, a ten, kdo materialistickému životu propadl, nemůže v žádném stádiu svého života začít praktikovat vědomí Kṛṣṇy. I když Śukadeva Gosvāmī obě tvrzení přijal, upřesnil je prohlášením, že jakmile někdo jednou pohroužil mysl do slávy Nejvyšší Osobnosti Božství, nikdy se svého vznešeného postavení nevzdá, i když se může setkat s překážkami.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura existují v oddané službě dva druhy překážek. První z nich je přestupek u lotosových nohou vaiṣṇavy. To se nazývá vaiṣṇava-aparādha. Śrī Caitanya Mahāprabhu varoval Své oddané, aby se nedopouštěli vaiṣṇava-aparādhy, kterou označil jako přestupek šíleného slona. Když se šílený slon dostane do krásné zahrady, vše zničí a zanechá za sebou zpustošenou zem. Také síla vaiṣṇava-aparādhy je tak velká, že i pokročilý oddaný, který se jí dopustí, pozbyde téměř všech svých duchovních výsledků. Vědomí Kṛṣṇy je věčné, a nic ho proto nemůže zcela zničit, ale na čas může dojít k pozastavení duchovního pokroku. Vaiṣṇava-aparādha je tedy jedním druhem překážek v oddané službě. Někdy si ovšem Sám Pán nebo Jeho oddaný přeje něčí oddanou službu pozastavit. Například Hiraṇyakaśipu a Hiraṇyākṣa byli dříve Jaya a Vijaya, vrátní na Vaikuṇṭě, ale na základě Pánovy touhy se na tři životy stali Jeho nepřáteli. Dalším druhem překážky je tedy Pánova touha. V obou případech však platí, že čistému oddanému, pokročilému ve vědomí Kṛṣṇy, nikdy nehrozí zkáza. Mahārāja Priyavrata přijal na pokyn nadřízených osobností (Svāyambhuvy a Pána Brahmy) rodinný život, ale to neznamenalo, že přišel o své postavení v oddané službě. Vědomí Kṛṣṇy je dokonalé a věčné, a nemůže být tedy za žádných okolností ztraceno. V hmotném světě neustále něco brání rozvoji vědomí Kṛṣṇy, a proto se zdá, že je zde mnoho překážek, ale Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, přesto v Bhagavad-gītě (9.31) prohlašuje: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati — ten, kdo jednou přijal útočiště u lotosových nohou Pána, nemůže být nikdy ztracen.

V tomto verši je velice významné slovo śivatamām, které znamená “nejpříznivější”. Cesta oddanosti je tak příznivá, že oddaný nemůže být za žádných okolností zničen. To uvádí Samotný Pán ve Śrīmad Bhagavad-gītě (6.40): pārtha naiveha nāmutra vināśas tasya vidyate — “Můj milý Arjuno, oddanému nehrozí zkáza ani v tomto, ani v příštím životě.” V Bhagavad-gītě (6.43) Pán dále vysvětluje, jak je to možné:

Na Pánovo nařízení někdy dokonalý oddaný přichází do tohoto hmotného světa jako obyčejná lidská bytost. Díky jeho předchozím činnostem ho začne přirozeně, bez jakéhokoliv viditelného důvodu, přitahovat oddaná služba. Bez ohledu na všechny druhy překážek, plynoucích z daných okolností, tento oddaný automaticky vytrvá v oddané službě a bude dělat postupné pokroky až k opětovnému dosažení dokonalosti. Bilvamaṅgala Ṭhākura byl ve svém dřívějším životě pokročilým oddaným, ale v dalším životě velice poklesl a přilnul k prostitutce. Slova téže prostitutky, která ho tolik přitahovala, však znenadání naprosto změnila jeho chování a stal se díky nim velkým oddaným. Životy vznešených oddaných poskytují mnoho takových příkladů, které dokazují, že jakmile někdo přijal útočiště u lotosových nohou Pána, nehrozí mu zkáza (kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati).

Je však pravda, že oddaným se stane jedině ten, kdo je zbavený všech reakcí za hříšný život. Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītě (7.28):

“Ti, kdo jednali zbožně v tomto i dřívějších životech, jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány a kdo jsou osvobozeni od iluzorní duality, Mi s odhodláním slouží.” Na druhou stranu Prahlāda Mahārāja řekl:

Ten, kdo je příliš připoutaný k materialistickému rodinnému životu—domovu, rodině, manželce, dětem a tak dále — nemůže vyvinout vědomí Kṛṣṇy.

Milostí Nejvyššího Pána jsou tyto zdánlivé rozpory v životě oddaného vyřešeny, a oddaný proto nikdy nepřijde o své postavení na cestě osvobození, které v tomto verši popisují slova śivatamāṁ padavīm.