Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.1.37

Verš

aho asādhv anuṣṭhitaṁ yad abhiniveśito ’ham indriyair avidyā-racita-viṣama-viṣayāndha-kūpe tad alam alam amuṣyā vanitāyā vinoda-mṛgaṁ māṁ dhig dhig iti garhayāṁ cakāra.

Synonyma

aho — běda; asādhu — nedobré; anuṣṭhitam — vykonával; yat — protože; abhiniveśitaḥ — zcela pohroužený; aham — já; indriyaiḥ — pro smyslový požitek; avidyā — nevědomostí; racita — učiněno; viṣama — způsobující neštěstí; viṣaya — uspokojování smyslů; andha-kūpe — v temné studni; tat — to; alam — bezvýznamné; alam — nedůležité; amuṣyāḥ — té; vanitāyāḥ — manželky; vinoda-mṛgam — jako tančící opice; mām — mně; dhik — zatracen; dhik — zatracen; iti — takto; garhayām — kritiku; cakāra — činil.

Překlad

Král začal sám sebe kritizovat: Běda, hanba mi za mé uspokojování smyslů! Poklesl jsem a zabředl do hmotného požitku, který je totéž co zakrytá studna. To stačí! Již si nebudu více užívat — vždyť jsem se stal jen tančící opicí v rukách své ženy. Jsem zatracen!

Význam

Mahārāja Priyavrata nám svým chováním ukazuje, jak zavrženíhodný je rozvoj hmotného poznání. Vykonal tak úžasné věci — stvořil druhé slunce, které svítilo v noci, a jeho vůz byl tak rozměrný, že jeho kola dala vzniknout nedozírným oceánům. Tyto činnosti jsou natolik ohromující, že si moderní vědci něco takového nedovedou ani představit. Mahārāja Priyavrata jednal po hmotné stránce úžasným způsobem, ale zatratil své jednání, jelikož se týkalo smyslového požitku, neboť vládl svému království a tančil podle pokynů své krásné ženy. Zamyslíme-li se nad tímto příkladem Mahārāje Priyavraty, můžeme pochopit, jak degradovaná je moderní civilizace, která usiluje o materialistický rozvoj. Moderní takzvaní vědci a další materialisté si velice libují, že dovedou konstruovat velké mosty, cesty a stroje, ale tyto činnosti nejsou ve srovnání s činnostmi Mahārāje Priyavraty ničím. Jestliže mohl zatratit sám sebe Mahārāja Priyavrata, přestože jeho jednání bylo tak úžasné, jak zatracení jsme potom my v našem takzvaném rozvoji materialistické civilizace?! Můžeme usoudit, že takový rozvoj se nijak netýká problémů živé bytosti zapletené v tomto hmotném světě. Moderní člověk bohužel nechápe, jak je zapleten a zatracen, a neví ani, jaké tělo bude mít v příštím životě. Z duchovního hlediska jsou velké království, krásná manželka a úžasné hmotné činnosti překážkami v pokroku. Mahārāja Priyavrata upřímně sloužil velkému mudrci Nāradovi — i když tedy přijal hmotné bohatství, nemohlo ho to od jeho úkolu odvést a opět vyvinul vědomí Kṛṣṇy. Bhagavad-gītā potvrzuje:

nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

“V oddané službě neexistuje ztráta či úbytek a i malá služba vykonaná s oddaností stačí k tomu, aby člověka zachránila před největším nebezpečím.” (Bg. 2.40) Projevit takové odříkání jako Mahārāja Priyavrata je možné jedině milostí Nejvyšší Osobnosti Božství. Když jsou lidé mocní nebo mají krásnou manželku, krásný domov a hmotnou popularitu, obvykle se čím dál více se zaplétají. Priyavrata Mahārāja však prošel úplnou přípravou u velkého mudrce Nārady a obnovil své vědomí Kṛṣṇy navzdory všem překážkám.