Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.4.21

Verš

mā vaḥ padavyaḥ pitar asmad-āsthitā
yā yajña-śālāsu na dhūma-vartmabhiḥ
tad-anna-tṛptair asu-bhṛdbhir īḍitā
avyakta-liṅgā avadhūta-sevitāḥ

Synonyma

— není; vaḥ — tvé; padavyaḥ — bohatství; pitaḥ — ó otče; asmat-āsthitāḥ — které vlastníme; yāḥ — které (bohatství); yajña-śālāsu — v obětním ohni; na — ne; dhūma-vartmabhiḥ — cestou obětí; tat-anna-tṛptaiḥ — spokojeni potravou z oběti; asu-bhṛdbhiḥ — uspokojující tělesné potřeby; īḍitāḥ — oslavované; avyakta-liṅgāḥ — jehož příčina je neprojevená; avadhūta-sevitāḥ — dosažené seberealizovanými dušemi.

Překlad

Drahý otče! Ani ty, ani tví pochlebovači si nedokážete představit naše bohatství. Zájmem těch, kdo v rámci plodonosných činností konají velké oběti, je uspokojovat tělesné potřeby pojídáním obětovaných pokrmů. My však můžeme své bohatství projevit pouhým přáním. To je výsadou velkých osobností, odříkavých a seberealizovaných duší.

Význam

Otec Satī si o sobě myslel, že je vážený a bohatý a že svou dceru věnoval někomu, kdo byl nejen chudý, ale také kulturně zaostalý. Satī podle něho byla nesporně počestnou a věrnou manželkou, ale jejího manžela považoval za ubožáka. Aby vyvrátila tuto myšlenku, Satī prohlásila, že pro materialisty, jako je Dakṣa a jeho společníci, kteří umí jen lichotit a zabývají se plodonosnými činnostmi, je manželovo bohatství nepochopitelné. Její manžel byl jiný než oni. Byl sice bohatý, ale nerad to dával najevo. Jeho bohatství lze označit slovem avyakta, neprojevené. Je-li to však třeba, může Pán Śiva své nedozírné bohatství projevit pouhým svým přáním, a to je zde předpovězeno, neboť k tomu mělo brzy dojít. Śivovo bohatství může ocenit jen ten, kdo je na úrovni odříkání a lásky k Bohu, a nikoliv ten, kdo vystavuje na odiv smyslový požitek. Takové bohatství vlastní pouze osobnosti, jakými jsou Kumārové, Nārada a Pán Śiva.

Tato sloka odsuzuje zastánce védských rituálů. Popisuje je slovy dhūma-vartmabhiḥ, což označuje toho, kdo se živí zbytky obětin. Při obětování se používají dva druhy potravy: první je určena pro plodonosnou oběť a druhá, lepší, je pro Viṣṇua. Během každého obětování je Viṣṇu nejdůležitějším Božstvem na oltáři, ale ti, kdo vykonávají plodonosné obřady, usilují o uspokojení různých polobohů, aby získali vytoužený hmotný blahobyt. Skutečná oběť ovšem znamená uspokojit Pána Viṣṇua a přijímání zbytků z takové oběti je velmi prospěšné pro pokrok v oddané službě. Prostřednictvím obětí, které nejsou určeny přímo Viṣṇuovi, se člověk může jen velmi pomalu dostávat na vyšší úroveň. To je důvod, proč je tato sloka zavrhuje. Viśvanātha Cakravartī prohlásil, že ti, kdo holdují plodonosným rituálům, jsou jako vrány, neboť vrány se s oblibou živí zbytky potravin v popelnicích. Satī tedy odsoudila i všechny brāhmaṇy, kteří se oběti zúčastnili.

Bez ohledu na to, zda král Dakṣa a jeho společníci chápali postavení Pána Śivy nebo ne, se Satī snažila svého otce přesvědčit, že jeho představa o Śivově chudobě je zcela mylná. Jako věrná manželka Pána Śivy Satī zprostředkovává Śivovým stoupencům řadu hmotných výsad. O tom se píše v desátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Vyznavači Pána Śivy jsou někdy zdánlivě bohatší než ti, kdo uctívají Pána Viṣṇua. Je to proto, že Durgā neboli Satī má jako vládkyně hmotného dění schopnost obdařit stoupence Pána Śivy vším, po čem touží. Činí tak pro slávu svého manžela. Ti, kdo uctívají Viṣṇua, se však soustřeďují na duchovní pokrok, a proto se jejich hmotné bohatství někdy zmenšuje. Tyto věci velice pěkně popisuje desátý zpěv.