Sloka 1:

Mudrc Maitreya pravil: Poté, co Pán Śiva promluvil k Satī, zmlkl a sledoval její váhání. Satī hořela touhou setkat se s příbuznými v domě svého otce, ale zároveň měla obavy vzhledem k varování Pána Śivy. S nerozhodnou myslí vycházela z pokoje a opět do něho vcházela, stejně jako houpačka létá z jedné strany na druhou.

Sloka 2:

Satī velice rmoutil zákaz navštívit příbuzné v domě svého otce a z lásky k nim jí z očí tekly slzy. Třásla se a sklíčeně hleděla na svého neobyčejného manžela, Pána Śivu, jako by ho svým pohledem chtěla sežehnout.

Sloka 3:

Satī poté opustila svého manžela, Pána Śivu, který jí z lásky věnoval polovinu svého těla. Těžce oddychovala hněvem a lítostí a odešla do otcova domu. K tomuto neuváženému činu ji dovedla její ženská slabost.

Sloka 4:

Když žáci Pána Śivy viděli, že Satī sama spěšně odchází, vydali se rychle za ní. Byly jich tisíce, v čele s Maṇimānem a Madou, doprovázeli je Yakṣové a vpředu kráčel Śivův býk Nandī.

Sloka 5:

Śivovi žáci se ihned postarali, aby Satī mohla sedět na zádech býka, a dali jí jejího ochočeného ptáka. Také jí pro potěšení přinesli lotosový květ, zrcadlo a řadu jiných věcí. Nesli nad ní velký baldachýn a celý průvod, doprovázený hudebníky s bubny, lasturami a trubkami, vypadal tak honosně, jako kdyby patřil samotnému králi.

Sloka 6:

Tak dospěla až do otcovského domu, kde se právě konala oběť, a vstoupila do arény obětiště, ve které všichni za přítomnosti velkých mudrců, brāhmaṇů a polobohů předzpěvovali védské hymny. V aréně bylo mnoho obětních zvířat, jakož i hliněné, kamenné, zlaté, kožené a z trávy vyhotovené nádoby, potřebné pro vykonání oběti.

Sloka 7:

Když Satī se svou družinou dorazila do arény obětiště, nikdo ji patřičně nepřivítal, protože se všichni báli Dakṣi. Jen její matka a sestry ji přijaly se slzami v očích a s rozzářenými tvářemi k ní začaly mile hovořit.

Sloka 8:

Sestry a matka ji přivítaly, ale ona jejich přívětivá slova neopětovala. Obdarovaly ji a nabídly jí místo k sezení, ale ona nic nepřijala, protože její otec s ní nepromuvil ani slovo a nepřišel ji ani přivítat a zeptat se, jak se jí daří.

Sloka 9:

V obětní aréně Satī viděla, že pro jejího manžela, Pána Śivu, nebyly připravené žádné obětiny. Dále zjistila, že Dakṣa nejenže nepozval Pána Śivu, ale ani nehodlal přijmout ji jakožto urozenou manželku Pána Śivy. To Satī natolik rozzlobilo, že na svého otce pohlédla, jako by ho chtěla očima namístě spálit.

Sloka 10:

Duchové, stoupenci Pána Śivy, byli připravení Dakṣu napadnout a zabít, ale Satī je zadržela. Hněvala se a současně byla nešťastná, a v této náladě začala odsuzovat plodonosné obětování a ty, kteří jsou na tak náročné a zbytečné oběti hrdí. Především však v přítomnosti všech odsoudila jednání svého otce.

Sloka 11:

Požehnaná bohyně pravila: Pána Śivu mají v oblibě všechny živé bytosti. Nikdo se mu nevyrovná, nikdo mu není milý a nikdo není jeho nepřítelem. Nikdo kromě tebe by nebyl schopný závidět tak všestranné osobnosti, jež nezná nepřátelství.

Sloka 12:

Dvojzrozený Dakṣo! Jen člověk jako ty dokáže hledat chyby ve vlastnostech jiných. Pán Śiva však na nikom chyby nehledá. Naopak, má-li někdo jen nepatrnou dobrou vlastnost, Pán Śiva velice vyvyšuje její hodnotu. A ty na takové velké duši vidíš chybu?

Sloka 13:

Není divu, že materialisté, kteří považují pomíjivé hmotné tělo za vlastní já, neustále znevažují velké duše. Jejich závist je prospěšná, neboť jim zapřičiní pád. Jsou pokořeni prachem z nohou velkých osobností.

Sloka 14:

Satī pokračovala: Můj drahý otče! Tím, že závidíš Pánu Śivovi, se dopouštíš nejvážnějšího přestupku. Samotné jeho jméno, které tvoří slabiky śi a va, osvobozuje od všech hříšných činností a jeho rozkaz nelze neuposlechnout. Pán Śiva je neustále čistý a kromě tebe mu nikdo nezávidí.

Sloka 15:

Závidíš Pánu Śivovi, který je přítelem všech živých bytostí ve třech světech. Obyčejnému člověku plní všechna přání a vysoce postaveným osobnostem, které vyhledávají brahmānandu (transcendentální blaženost), žehná za to, že přemýšlejí o jeho lotosových nohách.

Sloka 16:

Myslíš si snad, že o mnoho významnější a ctihodnější osobnosti, jako Pán Brahmā, tuto nepříznivou osobu zvanou Pán Śiva neznají? Spolčuje se s démony na spalovištích mrtvol, má rozcuchané vlasy kolem celého těla, je ověnčený girlandou z lidských lebek a potřený popelem z krematoria. Ale navzdory všem těmto nepříznivým vlastnostem se mu velké osobnosti, jako je Brahmā, klaní a s velkou úctou si kladou květy obětované jeho lotosovým nohám na své hlavy.

Sloka 17:

Satī pokračovala: Slyšíme-li někoho nezodpovědného znevažovat pána a vládce náboženství a nejsme schopni ho potrestat, musíme si zacpat uši a okamžitě odejít. Je-li však člověk schopný zabíjet, měl by hříšníkovi vyříznout jazyk, usmrtit ho a poté si vzít vlastní život.

Sloka 18:

Již dále nesnesu toto bezcenné tělo, které jsem obdržela od tebe, jenž jsi znevážil Pána Śivu. Když někdo snědl otrávené jídlo, je zvracení tou nejúčinnější léčbou.

Sloka 19:

Je lépe vykonávat svou povinnost než kritizovat jiné. Pokročilí transcendentalisté mohou někdy opomenout pravidla a předpisy Ved, neboť je nemusí následovat, stejně jako polobozi cestují v prostoru, zatímco obyčejní lidé musí cestovat po zemském povrchu.

Sloka 20:

Vedy obsahují pokyny týkající se dvou druhů činností. Jsou to činnosti lidí připoutaných k hmotnému požitku a činnosti těch, kteří jsou od hmoty odpoutáni. V souladu s nimi mají obě skupiny lidí různé příznaky. Snažit se najít tyto dva druhy činností v jedné osobě si odporuje. Osoba na transcendentální úrovni však může oba druhy činností opominout.

Sloka 21:

Drahý otče! Ani ty, ani tví pochlebovači si nedokážete představit naše bohatství. Zájmem těch, kdo v rámci plodonosných činností konají velké oběti, je uspokojovat tělesné potřeby pojídáním obětovaných pokrmů. My však můžeme své bohatství projevit pouhým přáním. To je výsadou velkých osobností, odříkavých a seberealizovaných duší.

Sloka 22:

Dopustil ses urážky lotosových nohou Pána Śivy a mé neštěstí je, že jsem dostala tělo právě od tebe. Velmi se stydím za naši tělesnou spřízněnost. Mám k sobě odpor, jelikož mé tělo je znečištěné vztahem s někým, kdo urazil lotosové nohy té nejvýznamnější osobnosti.

Sloka 23:

Když mě Pán Śiva vzhledem k našemu příbuzenskému vztahu oslovuje jako Dākṣāyaṇī, jsem hned zasmušilá a má radostná nálada a úsměv se vytratí. Velmi mě mrzí, že toto tělo, které je jako pytel, jsi mi dal ty. Proto se ho vzdám.

Sloka 24:

Mudrc Maitreya řekl Vidurovi: Ó ničiteli nepřátel! Zatímco Satī v obětní aréně takto promlouvala ke svému otci, posadila se na zem, oděná v šafránovém rouchu, s tváří obrácenou k severu. Posvětila se vodou, zavřela oči a pohroužila se do mystické yogy.

Sloka 25:

Nejprve se posadila do předepsané polohy. Pak zdvihla životní vzduch směrem nahoru a umístila ho v rovnováze do prostoru pupku. Poté tento životní vzduch smíšený s inteligencí pozdvihla do srdce, postupně ho dovedla k plicnímu průchodu a odtamtud do bodu mezi obočím.

Sloka 26:

Tak došlo k tomu, že se Satī ze zlosti vůči otci rozhodla vzdát svého těla, které Pán Śiva, uctívaný velkými mudrci a světci, s velkou úctou a láskou nechával sedět na svém klíně. Za tímto účelem se v meditaci soustředila na ohnivý vzduch v těle.

Sloka 27:

Satī soustředila svou meditaci na svaté lotosové nohy svého manžela, Pána Śivy, nejvyššího duchovního mistra celého světa. Očistila se ode všech poskvrn hříchu a opustila své tělo v ohni, který vzešel z meditace o ohnivých prvcích.

Sloka 28:

Poté, co Satī rozhněvaně zničila své tělo, rozlehl se po celém vesmíru divoký křik: Proč se Satī, manželka nejváženějšího poloboha, Pána Śivy, takto rozloučila se svým tělem?

Sloka 29:

Jak mohl být Dakṣa jakožto Prajāpati, přirozený ochránce všech živých bytostí, tak neuctivý ke své vlastní dceři Satī, která byla počestnou ženou a navíc velkou osobností? Jeho nevšímavost způsobila, že se vzdala svého těla.

Sloka 30:

Dakṣa má tak tvrdé srdce, že není hoden být brāhmaṇou. Urazil svoji vlastní dceru, nezabránil její smrti a závidí Nejvyšší Osobnosti Božství—za to vše bude mít velice neblahou pověst.

Sloka 31:

Zatímco lidé rozmlouvali o nevídané dobrovolné smrti Satī, členové její doprovodné družiny se chystali Dakṣu zabít svými zbraněmi.

Sloka 32:

Již hrozivě postupovali vpřed, když si Bhṛgu Muni včas uvědomil nebezpečí a začal obětovat na jižní straně obřadního ohně. Zpíval mantry z Yajur Vedy, které mají schopnost okamžitě zabít kohokoliv, kdo narušuje obětní obřady.

Sloka 33:

Bhṛgu začal obětovat do ohně a vzápětí se objevily tisíce polobohů zvaných Ṛbhuové, které Soma, bůh Měsíce, obdařil ohromnou silou.

Sloka 34:

Když polobozi Ṛbhuové, ozbrojení ohořelými větvemi z obětního ohně, zaútočili na duchy a Guhyaky, rozutekli se tito průvodci Satī do všech stran a zmizeli. To vše umožnila brahma-tejas, síla brāhmaṇů.