Śrīmad-bhāgavatam 4.29.75
Verš
upādatte vimuñcati
harṣaṁ śokaṁ bhayaṁ duḥkhaṁ
sukhaṁ cānena vindati
Synonyma
Překlad
Působením jemného těla živá bytost vytváří a opouští hrubá těla. To se nazývá převtělování duše. Tímto způsobem duše zakouší různé druhy takzvaného požitku, nářku, strachu, štěstí a neštěstí.
Význam
Z tohoto vysvětlení můžeme jasně pochopit, že původně byla živá bytost ve své čisté, duchovní existenci kvalitativně na stejné úrovni jako Nejvyšší Osobnost Božství. Když se však její mysl znečistí touhami po smyslovém požitku v hmotném světě, živá bytost klesá do hmotného prostředí, jak je vysvětleno v tomto verši. Tak začíná svoji hmotnou existenci — převtěluje se z jednoho těla do druhého a čím dál více se zaplétá v hmotném bytí. Metoda vědomí Kṛṣṇy, která učí neustále myslet na Kṛṣṇu, je transcendentální metoda, pomocí které se živá bytost může vrátit do své původní, duchovní existence. Oddaná služba znamená neustále myslet na Kṛṣṇu.
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me
“Vždy na Mě mysli a staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně nepochybně přijdeš. Slibuji ti to, protože jsi Můj velice drahý přítel.” (Bg. 18.65)
Pánovi bychom měli neustále oddaně sloužit. Arcana-mārga doporučuje uctívat Božstva v chrámu a neustále se klanět duchovnímu mistrovi a Božstvům. To jsou činnosti doporučené tomu, kdo se chce skutečně osvobodit z hmotného zapletení. Moderní psychologové mohou studovat pochody mysli — myšlení, cítění a chtění — ale nedokáží jít hlouběji, neboť jim chybí poznání a nejsou ve styku s osvobozeným ācāryou.
V Bhagavad-gītě (4.2) je řečeno:
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ parantapa
“Takto byla tato nejvyšší věda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové. Během času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní věda je ztracena.” Lidé moderního věku, vedeni takzvanými psychology a filozofy, neznají činnosti jemného těla, a proto nechápou, co znamená převtělování duše. V těchto otázkách musíme přijmout autorizované výroky Bhagavad-gīty (2.13):
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše postupně přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Seberealizovaná duše se touto změnou nedá zmást.” Dokud celá lidská společnost nepochopí tento důležitý verš Bhagavad-gīty, civilizace bude dělat pokroky v nevědomosti, a nikoliv v poznání.