Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Śrīmad-bhāgavatam 4.28.15

Verš

śithilāvayavo yarhi
gandharvair hṛta-pauruṣaḥ
yavanair aribhī rājann
uparuddho ruroda ha

Synonyma

śithila — oslabené; avayavaḥ — jeho údy; yarhi — když; gandharvaiḥ — Gandharvy; hṛta — přemožená; pauruṣaḥ — jeho tělesná síla; yavanaiḥ — Yavany; aribhiḥ — nepřáteli; rājan — ó králi Prācīnabarhiṣate; uparuddhaḥ — zadržený; ruroda — hlasitě naříkal; ha — vskutku.

Překlad

Údy hadova těla byly ochablé náporem útočících Gandharvů a Yavanů, kteří zcela přemohli jeho tělesnou sílu. Když se pokusil opustit tělo, nepřátelé ho zadrželi. Po svém zmařeném pokusu začal hlasitě naříkat.

Význam

V posledním stádiu života jsou různé brány těla ucpané kvůli nemocem způsobeným nerovnováhou mezi žlučí, hlenem a vzduchem. Živá bytost proto nemůže jasně vyjádřit, jaké má potíže, a příbuzní stojící okolo slyší od umírajícího člověka zvuk “ghura ghura”. Král Kulaśekhara ve své Mukunda-mālā-stotře říká:

kṛṣṇa tvadīya-padapaṅkaja-pañjarāntam
adyaiva me viśatu mānasa-rāja-haṁsaḥ
prāṇa-prayāṇa-samaye kapha-vāta-pittaiḥ
kaṇṭhāvarodhana-vidhau smaraṇaṁ kutas te

“Můj milý Kṛṣṇo, pomoz mi prosím zemřít okamžitě, dokud labuť mé mysli může být obklopena stonky Tvých lotosových nohou. Jak na Tebe budu moci myslet v době, kdy vydechnu naposled, když mé hrdlo bude zalknuté?” Labuť se velice ráda potápí ve vodě mezi stonky lotosových květů. Je to pro ni zábava. Zemřeme-li, dokud jsme zdraví a myslíme na lotosové nohy Pána, je to velice šťastná smrt. Když člověk umírá starý, má někdy hrdlo zalknuté hlenem nebo ucpané vzduchem, a v tom případě z něho nemůže vyjít zvuková vibrace mahā-mantry Hare Kṛṣṇa. Člověk tak může zapomenout na Kṛṣṇu. Ti, kdo jsou silní ve vědomí Kṛṣṇy, samozřejmě nezapomínají na Kṛṣṇu za žádných okolností, protože jsou zvyklí zpívat Hare Kṛṣṇa mantru neustále; a zvláště tehdy, když jsou ve smrtelném nebezpečí.