SB 4.25.28

tvaṁ hrīr bhavāny asy atha vāg ramā patiṁ
vicinvatī kiṁ munivad raho vane
tvad-aṅghri-kāmāpta-samasta-kāmaṁ
kva padma-kośaḥ patitaḥ karāgrāt
Překlad slovo od slova: 
tvam — ty; hrīḥ — stud; bhavānī — manželka Pána Śivy; asi — jsi; atha — spíše; vāk — Sarasvatī, bohyně učenosti; ramā — bohyně štěstí; patim — manžel; vicinvatī — hledáš, myslíš na; kim — jsi; muni-vat — jako mudrc; rahaḥ — na tomto osamělém místě; vane — v lese; tvat-aṅghri — tvé nohy; kāma — toužící; āpta — získané; samasta — všechny; kāmam — vytoužené věci; kva — kde je; padma-kośaḥ — lotosový květ; patitaḥ — vypadlý; kara — z ruky; agrāt — z přední části, z dlaně.
Překlad: 
Má drahá nádherná dívko, vypadáš přesně jako bohyně štěstí, jako manželka Pána Śivy nebo jako bohyně učenosti, manželka Pána Brahmy. Jsi jistě jedna z nich, a přesto tě tu vidím procházet se po lese, mlčenlivou jako velcí mudrci. Hledáš snad svého manžela? Ať je to kdokoliv, když jen pochopí, jak jsi mu věrná, získá veškeré bohatství. Myslím, že jsi určitě bohyně štěstí, ale nevidím v tvé ruce lotosový květ. Ptám se tě proto: “Kam jsi jej odhodila?”
Význam: 

Každý si myslí, že jeho inteligence je dokonalá. Někdy člověk používá své inteligence k uctívání Umy, manželky Pána Śivy, aby získal hezkou ženu. Jindy, když chce být stejně učený jako Pán Brahmā, jí používá k uctívání bohyně učenosti Sarasvatī. Chce-li být stejně bohatý jako Pán Viṣṇu, uctívá bohyni štěstí Lakṣmī. Všechny tyto otázky klade král Purañjana, zmatená živá bytost, která neví, jak použít svoji inteligenci. Inteligenci je třeba zaměstnat ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile ji člověk takto používá, bohyně štěstí mu okamžitě začne být příznivě nakloněná. Bohyně štěstí Lakṣmī není nikdy sama, bez svého manžela, Pána Viṣṇua. Proto ten, kdo uctívá Pána Viṣṇua, získá automaticky její přízeň. Není správné uctívat bohyni štěstí samotnou, jak to dělal Rāvaṇa, protože Lakṣmī nemůže dlouho zůstat bez svého manžela. Proto je její další jméno Cañcalā, což značí, že je nestálá. Z tohoto verše je zřejmé, že Purañjana ve svém rozhovoru s dívkou představuje naši inteligenci. Nejenže oceňoval dívčinu stydlivost, ale byl také touto stydlivostí čím dál více přitahován. V duchu uvažoval o tom, že by se s ní oženil, a proto se ptal, zda myslí na svého budoucího muže, nebo zda je již vdaná. To je příklad touhy po požitku — bhoga-icchā. Ten, koho přitahují takové touhy, se v tomto hmotném světě dostane do stavu podmínění a ten, koho nepřitahují, získá osvobození. Král Purañjana oceňoval krásu dívky, jako by byla bohyní štěstí, ale zároveň si dával pozor, aby nezapomněl, že bohyně štěstí si nemůže užívat nikdo jiný než Pán Viṣṇu. Jelikož byl na pochybách, zda je dívka bohyní štěstí, ptal se na lotosový květ, který jí chyběl. Hmotný svět je také bohyně štěstí, protože hmotná energie jedná pod vedením Pána Viṣṇua, jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram).

Hmotného světa si nemůže užívat každá živá bytost. Pokud si to někdo přeje, okamžitě se stává démonem, jako byl Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu nebo Kaṁsa. Rāvaṇa si chtěl užívat bohyně štěstí Sītādevī, a proto byl zničen s celou svou rodinou, majetkem a bohatstvím. Každá živá bytost si však může užívat māyi, kterou jí přidělí Pán Viṣṇu. Uspokojovat své smysly a touhy znamená užívat si māyi, nikoliv bohyně štěstí.