Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

Píseň Pána Śivy

Verš

maitreya uvāca
vijitāśvo ’dhirājāsīt
pṛthu-putraḥ pṛthu-śravāḥ
yavīyobhyo ’dadāt kāṣṭhā
bhrātṛbhyo bhrātṛ-vatsalaḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — Maitreya pokračoval; vijitāśvaḥ — jménem Vijitāśva; adhirājā — hlavní král; āsīt — stal se; pṛthu-putraḥ — syn Mahārāje Pṛthua; pṛthu-śravāḥ — významných činností; yavīyobhyaḥ — mladším bratrům; adadāt — dal; kāṣṭhāḥ — různé strany; bhrātṛbhyaḥ — bratrům; bhrātṛ-vatsalaḥ — který měl své bratry velmi rád.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Hlavním králem se stal Vijitāśva, nejstarší syn Mahārāje Pṛthua, který měl stejnou pověst jako jeho otec. Jelikož měl své mladší bratry velice rád, předal jim vládu nad různými světovými stranami.

Význam

V minulé kapitole popsal velký mudrc Maitreya život a charakter Mahārāje Pṛthua a nyní začíná hovořit o synech a vnucích v genealogické řadě jeho dynastie. Po smrti Mahārāje Pṛthua se králem světa stal jeho nejstarší syn, Vijitāśva. Měl své mladší bratry velice rád, a proto chtěl, aby vládli různým světovým stranám. Již od nepaměti se po smrti krále obvykle stává následovníkem jeho nejstarší syn. Když Zemi vládli Pāṇḍuovci, hlavním králem se stal Mahārāja Yudhiṣṭhira, nejstarší syn krále Pāṇḍua, a jeho mladší bratři mu pomáhali. Také mladší bratři krále Vijitāśvy byli pověřeni vládou nad různými světovými stranami.

Verš

haryakṣāyādiśat prācīṁ
dhūmrakeśāya dakṣiṇām
pratīcīṁ vṛka-saṁjñāya
turyāṁ draviṇase vibhuḥ

Synonyma

haryakṣāya — Haryakṣovi; adiśat — dal; prācīm — východní; dhūmrakeśāya — Dhūmrakeśovi; dakṣiṇām — jižní stranu; pratīcīm — západní stranu; vṛka-saṁjñāya — bratrovi, který se jmenoval Vṛka; turyām — severní stranu; draviṇase — dalšímu bratrovi jménem Draviṇa; vibhuḥ — pán.

Překlad

Východní stranu světa dal svému bratru Haryakṣovi, jižní stranu Dhūmrakeśovi, západní Vṛkovi a severní Draviṇovi.

Verš

antardhāna-gatiṁ śakrāl
labdhvāntardhāna-saṁjñitaḥ
apatya-trayam ādhatta
śikhaṇḍinyāṁ susammatam

Synonyma

antardhāna — zmizení; gatim — zisk; śakrāt — od krále Indry; labdhvā — dostal; antardhāna — jménem; saṁjñitaḥ — takto označený; apatya — děti; trayam — tři; ādhatta — počal; śikhaṇḍinyām — s Śikhaṇḍinī; su-sammatam — uznávané všemi.

Překlad

Mahārāja Vijitāśva dříve potěšil krále nebes Indru a dostal od něho jméno Antardhāna. Se svou manželkou, která se jmenovala Śikhaṇḍinī, počal tři syny, kteří později došli velkého uznání.

Význam

Mahārāja Vijitāśva byl známý jako Antardhāna, což znamená “zmizení”. Toto jméno dostal od Indry a vztahuje se na dobu, kdy Indra ukradl koně z obětní arény Mahārāje Pṛthua. Indra byl při krádeži pro ostatní neviditelný, ale syn Mahārāje Pṛthua, Vijitāśva, ho viděl. Přesto na něho nezaútočil. To svědčí o tom, že Mahārāja Vijitāśva respektoval osoby, které si to zaslouží. Dobře věděl, že Indra není obyčejný zloděj, i když kradl koně jeho otci. Indra je mocný polobůh a služebník Nejvyšší Osobnosti Božství, a Vijitāśva mu tedy ze sentimentu jeho špatné jednání vědomě prominul, což Indru velice potěšilo. Polobozi mají zvláštní mystickou schopnost, pomocí které se dokáží z vlastní vůle objevovat a mizet. Indra tuto schopnost udělil Vijitāśvovi, neboť s ním byl velice spokojený. Proto byl Vijitāśva nadále znám jako Antardhāna.

Verš

pāvakaḥ pavamānaś ca
śucir ity agnayaḥ purā
vasiṣṭha-śāpād utpannāḥ
punar yoga-gatiṁ gatāḥ

Synonyma

pāvakaḥ — jménem Pāvaka; pavamānaḥ — jménem Pavamāna; ca — také; śuciḥ — jménem Śuci; iti — takto; agnayaḥ — bozi ohně; purā — dříve; vasiṣṭha — velký mudrc Vasiṣṭha; śāpāt — následkem prokletí; utpannāḥ — nyní se narodili takto; punaḥ — opět; yoga-gatim — cíle mystické yogy; gatāḥ — dosáhli.

Překlad

Jeho tři synové se jmenovali Pāvaka, Pavamāna a Śuci. Dříve byli všichni tři polobohy ohně, ale následkem prokletí od velkého mudrce Vasiṣṭhy se stali syny Mahārāje Antardhāny. Byli tedy stejně mocní jako bozi ohně a pomocí mystické yogy také dosáhli tohoto svého původního postavení.

Význam

V Bhagavad-gītě (6.41-43) je řečeno, že ten, kdo poklesne při vykonávání yogy, bude povýšen na nebeské planety a poté, co si užije tamního hmotného pohodlí, sestoupí znovu na planetu Zemi, kde se narodí ve velice bohaté rodině nebo v rodině zbožného brāhmaṇy. Z toho plyne, že když polobozi poklesnou, sestoupí na Zemi jako synové velmi bohatých a zbožných rodin. V takových rodinách dostává živá bytost příležitost rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, a tak dosáhnout svého vytouženého cíle. Synové Mahārāje Antardhāny byli dříve polobohy vládnoucími ohni. Později znovu získali své dřívější postavení a pomocí mystické síly se vrátili na nebeské planety.

Verš

antardhāno nabhasvatyāṁ
havirdhānam avindata
ya indram aśva-hartāraṁ
vidvān api na jaghnivān

Synonyma

antardhānaḥ — král jménem Antardhāna; nabhasvatyām — od své manželky Nabhasvatī; havirdhānam — jménem Havirdhāna; avindata — získal; yaḥ — jenž; indram — krále Indru; aśva-hartāram — který kradl koně patřícího jeho otci; vidvān api — přestože to věděl; na jaghnivān — nezabil.

Překlad

Mahārāja Antardhāna měl ještě manželku jménem Nabhasvatī, jež ho obšťastnila dalším synem, který se jmenoval Havirdhāna. Jelikož byl král Antardhāna velice shovívavý, nezabil poloboha Indru, když při oběti kradl koně patřícího jeho otci.

Význam

Z různých písem a Purāṇ se dozvídáme, že král nebes Indra byl velký odborník na krádeže a únosy. Dovedl ukrást cokoliv, aniž by ho majitel viděl, a rovněž unést manželku kohokoliv, aniž by byl přistižen. Jednou použil své schopnosti zmizet ke znásilnění manželky Gautamy Muniho a jako neviditelný také ukradl koně Mahārāje Pṛthua. V lidské společnosti jsou takové činy považovány za odporné, ale polobůh Indra kvůli nim nebyl považován za pokleslého. Přestože Antardhāna věděl, že Indra krade koně jeho otci, nezabil ho, neboť znal pravidlo, že dopustí-li se někdy mocná osobnost něčeho odporného, je třeba to přehlédnout. V Bhagavad-gītě (9.30) je jasně řečeno:

api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

Pán říká, že i když oddaný spáchá nějaký odporný čin, přesto má být na základě své neochvějné oddanosti Bohu považován za sādhua, zbožného člověka. Oddaní Pána nikdy nechtějí jednat hříšně, ale někdy se stane, že učiní něco odporného kvůli svým dřívějším zvykům. Takové činy se však nemají brát příliš vážně, neboť oddaní Pána jsou velice mocní, ať už žijí na nebeských planetách nebo zde na Zemi. Když bezděky spáchají něco odporného, nemá se na to brát zřetel, ale naopak je třeba to přehlédnout.

Verš

rājñāṁ vṛttiṁ karādāna-
daṇḍa-śulkādi-dāruṇām
manyamāno dīrgha-sattra-
vyājena visasarja ha

Synonyma

rājñām — králů; vṛttim — zdroj živobytí; kara — daně; ādāna — realizace; daṇḍa — potrestání; śulka — pokuty; ādi — a podobně; dāruṇām — které byly velice přísné; manyamānaḥ — jelikož takto uvažoval; dīrgha — dlouhá; sattra — oběť; vyājena — pod záminkou; visasarja — zanechal; ha — v minulosti.

Překlad

Kdykoliv musel Antardhāna jakožto nejvýše postavený král vybírat daně, trestat občany nebo je přísně pokutovat, nedělal to rád. Později proto plnění těchto povinností zanechal a věnoval se vykonávání různých obětí.

Význam

Zde je jasně vyjádřeno, že král někdy musí plnit povinnosti, které nejsou právě příjemné, jen proto, že je král. Také Arjunovi se nechtělo bojovat, jelikož bojovat proti svým příbuzným a zabíjet je není vůbec příjemné. Kṣatriyové však musí takové nepříjemné činnosti vykonávat jako svou povinnost. Mahārāja Antardhāna se necítil dobře, když vybíral daně a trestal občany za jejich zločiny, a proto se ve velice mladém věku vzdal královské moci pod záminkou vykonávání obětí.

Verš

tatrāpi haṁsaṁ puruṣaṁ
paramātmānam ātma-dṛk
yajaṁs tal-lokatām āpa
kuśalena samādhinā

Synonyma

tatra api — bez ohledu na jeho zaměstnání; haṁsam — ten, kdo odstraňuje neštěstí svých blízkých; puruṣam — Nejvyšší Osobě; parama-ātmānam — nejmilovanější Nadduši; ātma-dṛk — ten, kdo spatřil nebo realizoval své vlastní já; yajan — uctíváním; tat-lokatām — dosáhl téže planety; āpa — dosáhl; kuśalena — velice snadno; samādhinā — neustále v extázi.

Překlad

Mahārāja Antardhāna se sice zaobíral pořádáním obětí, ale jelikož byl seberealizovanou duší, velice inteligentně prokazoval oddanou službu Pánu, Jenž odstraňuje všechny obavy Svých oddaných. Takto pohroužen v extázi uctíval Nejvyššího Pána, a tím snadno dosáhl Jeho planety.

Význam

Oběti obvykle vykonávají ti, kdo touží po plodech svých činností, a proto je zde výslovně uvedeno (tatrāpi), že i když se Mahārāja Antardhāna navenek věnoval vykonávání obětí, jeho skutečným zaměstnáním byla oddaná služba formou naslouchání a opěvování. Vykonával tedy obvyklé oběti metodou saṅkīrtana-yajñi, jak je doporučeno:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

(Bhāg. 7.5.23)

Oddaná služba se nazývá kīrtana-yajña a provozováním saṅkīrtana-yajñi lze velice snadno dosáhnout planety, na níž sídlí Nejvyšší Pán. Z pěti druhů osvobození se to, které představuje život s Pánem na stejné planetě, nazývá sālokya.

Verš

havirdhānād dhavirdhānī
vidurāsūta ṣaṭ sutān
barhiṣadaṁ gayaṁ śuklaṁ
kṛṣṇaṁ satyaṁ jitavratam

Synonyma

havirdhānāt — od Havirdhāny; havirdhānī — jméno Havirdhānovy manželky; vidura — ó Viduro; asūta — porodila; ṣaṭ — šest; sutān — synů; barhiṣadam — jménem Barhiṣat; gayam — jménem Gaya; śuklam — jménem Śukla; kṛṣṇam — jménem Kṛṣṇa; satyam — jménem Satya; jitavratam — jménem Jitavrata.

Překlad

Havirdhāna, syn Mahārāje Antardhāny, měl manželku jménem Havirdhānī. Ta porodila šest synů, kteří se jmenovali Barhiṣat, Gaya, Śukla, Kṛṣṇa, Satya a Jitavrata.

Verš

barhiṣat sumahā-bhāgo
hāvirdhāniḥ prajāpatiḥ
kriyā-kāṇḍeṣu niṣṇāto
yogeṣu ca kurūdvaha

Synonyma

barhiṣat — jménem Barhiṣat; su-mahā-bhāgaḥ — velice šťastlivý; hāvirdhāniḥ — jménem Hāvirdhāni; prajā-patiḥ — postavení Prajāpatiho; kriyā-kāṇḍeṣu — do plodonosných činností; niṣṇātaḥ — pohroužený; yogeṣu — do mystické yogy; ca — také; kuru-udvaha — ó nejlepší z Kuruovců (Viduro).

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj milý Viduro, Havirdhānův mocný syn Barhiṣat byl velkým odborníkem v pořádání různých plodonosných obětí a byl také zkušený v praktikování mystické yogy. Na základě svých neobyčejných schopností se stal Prajāpatim.

Význam

Na počátku stvoření neexistovalo mnoho živých bytostí, a proto mocné živé bytosti nebo polobozi dostávali za úkol působit jako Prajāpatiové — měli plodit děti a zvyšovat počet obyvatelstva. Existuje mnoho Prajāpatiů — někdy jsou tak označováni například Brahmā, Dakṣa či Manu — a Barhiṣat, syn Havirdhāny, se stal jedním z nich.

Verš

yasyedaṁ deva-yajanam
anuyajñaṁ vitanvataḥ
prācīnāgraiḥ kuśair āsīd
āstṛtaṁ vasudhā-talam

Synonyma

yasya — kterého; idam — toto; deva-yajanam — uspokojování polobohů pomocí obětí; anuyajñam — neustále obětoval; vitanvataḥ — vykonával; prācīna-agraiḥ — rozprostřel trávu kuśa tak, aby směřovala na východ; kuśaiḥ — tráva kuśa; āsīt — zůstávala; āstṛtam — rozptýlená; vasudhā-talam — po povrchu celé Země.

Překlad

Mahārāja Barhiṣat vykonával mnoho obětí po celém světě. Rozprostřel po zemi stébla trávy kuśa tak, že jejich vrcholky směřovaly na východ.

Význam

Jak je řečeno v minulém verši (kriyā-kāṇḍeṣu niṣṇātaḥ), Mahārāja Barhiṣat se důkladně zabral do plodonosných obětí. To znamená, že jakmile skončil jednu yajñu na jednom místě, začal v bezprostředním sousedství ihned vykonávat další. V současné době existuje podobná potřeba vykonávání saṅkīrtana-yajñi po celém světě. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy s tím již začalo na různých místech a vidíme, že se vždy shromáždí tisíce lidí, kteří se saṅkīrtana-yajñi zúčastní. Neviditelný příznivý vliv, který v této souvislosti působí, je třeba dále šířit po celém světě. Členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy by měli vykonávat jednu saṅkīrtana-yajñu za druhou, až dojde k tomu, že všichni lidé světa budou buď žertem, nebo vážně zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, což jim přinese prospěch v podobě očisty srdce. Svaté jméno Pána (harer nāma) je tak mocné, že vibrace tohoto transcendentálního zvuku působí rovnocenně bez ohledu na to, zda je zpíváno žertem nebo vážně. V současné době není možné vykonávat opakované yajñi, jak to dělal Mahārāja Barhiṣat, ale můžeme vykonávat saṅkīrtana-yajñu, která nic nestojí. Každý si může kdekoliv sednout a zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Bude-li povrch této planety zaplaven zpěvem mantry Hare Kṛṣṇa, lidé na celém světě budou velmi, velmi šťastní.

Verš

sāmudrīṁ devadevoktām
upayeme śatadrutim
yāṁ vīkṣya cāru-sarvāṅgīṁ
kiśorīṁ suṣṭhv-alaṅkṛtām
parikramantīm udvāhe
cakame ’gniḥ śukīm iva

Synonyma

sāmudrīm — s dcerou oceánu; deva-deva-uktām — na radu nejvyššího poloboha, Pána Brahmy; upayeme — oženil se; śatadrutim — jménem Śatadruti; yām — kterou; vīkṣya — když viděl; cāru — velice přitažlivé; sarva-aṅgīm — všechny tělesné rysy; kiśorīm — mladá; suṣṭhu — dostatečně; alaṅkṛtām — ozdobená šperky; parikramantīm — když obcházela; udvāhe — při svatebním obřadu; cakame — přitahován; agniḥ — bůh ohně; śukīm — k Śukī; iva — jako.

Překlad

Mahārājovi Barhiṣatovi — od této chvíle známém jako Prācīnabarhi—nařídil nejvyšší polobůh, Pán Brahmā, aby se oženil s dcerou oceánu. Jmenovala se Śatadruti, byla velice mladá a její tělesné rysy byly nádherné. Když náležitě oděná a ozdobená přišla do svatební arény a začala ji obcházet, přitahovala boha ohně Agniho natolik, že zatoužil po její společnosti, stejně jako si chtěl kdysi užívat s Śukī.

Význam

V tomto verši je významné slovo suṣṭhv-alaṅkṛtām. Védský způsob je takový, že když se dívka vdává, bohatě a nádherně se ozdobí drahými sárí a šperky a během svatebního obřadu sedmkrát obejde ženicha. Poté na sebe ženich a nevěsta pohlédnou a začnou se navzájem přitahovat na celý život. Jakmile ženich vidí, že nevěsta je krásná, ihned mezi nimi vznikne silné pouto. Śrīmad-Bhāgavatam uvádí, že muži a ženy se navzájem přirozeně přitahují, a když se spojí v manželství, tato připoutanost ještě zesílí. Ženich, který je takto okouzlen, se snaží zařídit pěkný domov a také dobré pole pro pěstování obilí. Pak přijdou děti, přátelé, bohatství. Tak se čím dál více zaplétá do hmotného pojetí života a začíná uvažovat: “To je moje,” a “To já jednám.” Tímto způsobem se iluze hmotné existence prodlužuje donekonečna.

Slova śukīm iva jsou také významná, neboť když Śatadruti obcházela svého ženicha Prācīnabarhiho, bůh ohně Agni byl přitahován její krásou stejně, jako ho kdysi přitahovala krása Śukī, manželky Saptarṣiů. Bůh ohně byl za dávných časů přítomný na shromáždění Saptarṣiů, kde ho uchvátila krása Śukī, která rovněž prováděla toto obřadné obcházení. Agniho manželka jménem Svāhā na sebe tehdy vzala podobu Śukī a měla s Agnim pohlavní styk. Nejen bůh ohně Agni, ale také nebeský bůh Indra, a někdy dokonce i Pán Brahmā a Pán Śiva — všichni vysoce postavení polobozi — mohou kdykoliv propadnout sexuálnímu okouzlení. Pohlavní pud živých bytostí je tak silný, že hýbe celým hmotným světem. Sexuální přitažlivost je příčinou toho, proč živá bytost zůstává v hmotném světě a musí přijímat různé druhy těl. Blíže je popsána v následujícím verši.

Verš

vibudhāsura-gandharva-
muni-siddha-naroragāḥ
vijitāḥ sūryayā dikṣu
kvaṇayantyaiva nūpuraiḥ

Synonyma

vibudha — učení; asura — démoni; gandharva — obyvatelé Gandharvaloky; muni — velcí mudrci; siddha — obyvatelé Siddhaloky; nara — obyvatelé zemských planet; uragāḥ — obyvatelé Nāgaloky; vijitāḥ — uchváceni; sūryayā — novomanželkou; dikṣu — na všech stranách; kvaṇayantyā — cinkajícími; eva — pouze; nūpuraiḥ — jejími zvonečky na kotnících.

Překlad

Když se Śatadruti vdávala, všichni démoni, obyvatelé Gandharvaloky, velcí mudrci a obyvatelé Siddhaloky, zemských planet a Nāgaloky byli i přes svou vznešenost uchváceni cinkáním jejích nákotníčků.

Význam

Žena obvykle zkrásní, když poté, co se brzy vdala, porodí dítě. Rodit děti je přirozené poslání žen, a proto je žena rodící jedno dítě za druhým stále krásnější. Śatadruti byla ovšem tak krásná, že přitahovala celý vesmír již na svém svatebním obřadu. Pouhým cinkáním svých zvonečků na kotnících okouzlila všechny učené a vznešené polobohy. To naznačuje, že všichni polobozi chtěli vidět její úplnou krásu, ale nemohli, protože byla oblečená a bohatě ozdobená. Jelikož viděli pouze její nohy, upoutaly je nákotníčky, které jí při chůzi cinkaly. Jinými slovy, polobozi byli uchváceni pouhým zaslechnutím cinkání jejích nákotníčků. Nemuseli ani vidět celou její krásu. Někdy vidíme, jak muž propadne chtíči, když jen zaslechne cinkání náramků na rukách či zvonečků na kotnících žen, nebo jen zahlédne ženské sárí. Z toho plyne, že žena je úplným zastoupením māyi. Přestože Viśvāmitra Muni praktikoval se zavřenýma očima mystickou yogu, jeho transcendentální meditace skončila, když zaslechl cinkot náramků na rukách Menaky. Tak se stal její obětí a zplodil dítě, které je slavné po celém vesmíru jako Śakuntalā. Nikdo se tedy nemůže ochránit před kouzlem ženy — dokonce ani vznešený polobůh či obyvatel vyšších planet. Ženským svodům může uniknout jedině oddaný Pána, jehož přitahuje Kṛṣṇa. Koho přitahuje Kṛṣṇa, toho nemůže přitahovat iluzorní energie tohoto světa.

Verš

prācīnabarhiṣaḥ putrāḥ
śatadrutyāṁ daśābhavan
tulya-nāma-vratāḥ sarve
dharma-snātāḥ pracetasaḥ

Synonyma

prācīnabarhiṣaḥ — krále Prācīnabarhiho; putrāḥ — synové; śatadrutyām — v lůně Śatadruti; daśa — deset; abhavan — projevilo se; tulya — stejně; nāma — jméno; vratāḥ — slib; sarve — všichni; dharma — náboženství; snātāḥ — zcela pohrouženi do; pracetasaḥ — všichni byli označováni jako Pracetové.

Překlad

Král Prācīnabarhi zplodil v lůně Śatadruti deset synů. Všichni měli stejně blízko k náboženství a nazývali se Pracetové.

Význam

Slovo dharma-snātāḥ je významné, neboť všech deset synů bylo pohrouženo do náboženských činností. Navíc měli všechny dobré vlastnosti. Za dokonalého je pokládán ten, kdo je dokonale zbožný, dokonale plní své sliby spojené s oddanou službou, má dokonalé poznání, dokonale se chová a podobně. Všichni Pracetové byli na stejné úrovni dokonalosti.

Verš

pitrādiṣṭāḥ prajā-sarge
tapase ’rṇavam āviśan
daśa-varṣa-sahasrāṇi
tapasārcaṁs tapas-patim

Synonyma

pitrā — otcem; ādiṣṭāḥ — když jim bylo nařízeno; prajā-sarge — co se týče plození dětí; tapase — aby se podrobili askezi; arṇavam — do oceánu; āviśan — vstoupili; daśa-varṣa — deset let; sahasrāṇi — tisíc takových; tapasā — svou askezí; ārcan — uctívali; tapaḥ — askeze; patim — pána.

Překlad

Když Pracetům jejich otec nařídil, aby se oženili a plodili děti, vstoupili všichni do oceánu a deset tisíc let se podrobovali askezi. Tímto způsobem uctívali vládce veškeré askeze, Nejvyšší Osobnost Božství.

Význam

Velcí mudrci a asketové někdy odcházejí do Himalájí, aby se v ústraní skryli před vřavou světa. Zde se však ukazuje, že všichni Pracetové, synové Prācīnabarhiho, kteří chtěli podstoupit askezi na odloučeném místě, vstoupili do hlubin oceánu. Jelikož tam setrvali deset tisíc let, je zřejmé, že k tomu došlo v Satya-yuze, kdy se lidé dožívali sta tisíce let. Rovněž je významné, že svou askezí uctívali vládce askeze, Śrī Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Chce-li někdo podstupovat askezi, aby dosáhl nejvyššího cíle, musí získat přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud ji získal, rozumí se, že již veškerou askezi s úspěchem dokončil. Na druhou stranu bez dosažení dokonalosti — oddané služby — nemá jakákoliv askeze ve skutečnosti žádný význam, neboť nikdo nemůže jejím vykonáváním získat ty nejvyšší výsledky bez účasti Nejvyššího Pána. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (5.29), Pán Śrī Kṛṣṇa je vládcem veškeré askeze a všech obětí. Bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram. Vytoužený výsledek askeze lze tedy získat od Pána Kṛṣṇy.

aho bata śva-paco 'to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te

I oddaný, který se narodil v rodině caṇḍālů — což je nejnižší možný původ v lidské společnosti — je slavný, jestliže zpívá svatá jména Pána, neboť tímto zpíváním jasně dokazuje, že již ve svém minulém životě podstoupil všechny druhy askeze. Kdo zpívá mahā-mantru (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare), dosahuje milostí Pána Caitanyi nejvyšší úrovně dokonalosti, jíž dříve dosahovali lidé, kteří vstupovali do oceánu a podrobovali se askezi trvající deset tisíc let. Pokud nyní, v Kali-yuze, někdo nevyužije zpívání mantry Hare Kṛṣṇa, které se nabízí pokleslým lidským bytostem tohoto věku jako velká výhoda, je zřejmé, že je naprosto zmatený iluzorní energií Pána.

Verš

yad uktaṁ pathi dṛṣṭena
giriśena prasīdatā
tad dhyāyanto japantaś ca
pūjayantaś ca saṁyatāḥ

Synonyma

yat — to; uktam — řečené; pathi — na cestě; dṛṣṭena — během setkání; giriśena — Pánem Śivou; prasīdatā — velice uspokojeni; tat — to; dhyāyantaḥ — meditovali; japantaḥ ca — také zpívali; pūjayantaḥ ca — také uctívali; saṁyatāḥ — s velkou pozorností.

Překlad

Poté, co Prācīnabarhiho synové opustili domov, aby podstoupili askezi, setkali se s Pánem Śivou, který je ze své velké milosti poučil o Absolutní Pravdě. Všichni Pracetové meditovali o jeho pokynech, opěvovali je a uctívali s velkou péčí a pozorností.

Význam

Je jasné, že aby někdo mohl vykonávat askezi — či obecně jakýkoliv druh oddané služby — potřebuje vedení duchovního mistra. Zde je výslovně řečeno, že deset synů Mahārāje Prācīnabarhiho poctil svou přítomností Pán Śiva, který jim ze své velké laskavosti udělil pokyny ohledně praktikování askeze. Stal se ve skutečnosti jejich duchovním mistrem a oni jako žáci také vzali jeho slova natolik vážně, že pouhou meditací o jeho pokynech (dhyāyantaḥ) dosáhli dokonalosti. V tom spočívá tajemství úspěchu. Poté, co byl žák zasvěcen a získal pokyny od duchovního mistra, má o nich bez váhání začít uvažovat a nenechat se rozptylovat ničím jiným. To je také závěr Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura, který při vysvětlování jednoho verše z Bhagavad-gīty (vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana, Bg. 2.41) poukazuje na to, že příkaz duchovního mistra je smyslem žákova života. Žák nemá uvažovat o tom, zda půjde zpátky domů, zpátky k Bohu — jeho první starostí má být, jak splní příkaz svého duchovního mistra. Má tedy neustále meditovat o pokynu duchovního mistra — to je dokonalá meditace. A má o něm nejen meditovat, ale také nalézt prostředky, jimiž ho dokonale uctí a vykoná.

Verš

vidura uvāca
pracetasāṁ giritreṇa
yathāsīt pathi saṅgamaḥ
yad utāha haraḥ prītas
tan no brahman vadārthavat

Synonyma

viduraḥ uvāca — Vidura se otázal; pracetasām — všech Pracetů; giritreṇa — Pánem Śivou; yathā — jako; āsīt — bylo; pathi — na cestě; saṅgamaḥ — setkání; yat — které; uta āha — řekl; haraḥ — Pán Śiva; prītaḥ — potěšený; tat — to; naḥ — nám; brahman — ó velký brāhmaṇo; vada — řekni; artha-vat — s jasným významem.

Překlad

Vidura se otázal Maitreyi: Můj milý brāhmaṇo, proč se Pracetové setkali na cestě s Pánem Śivou? Řekni mi prosím, jak došlo k tomuto setkání, čím tak potěšili Pána Śivu a jak je poučil. Takové rozhovory jsou jistě významné a já si přeji a žádám tě, abys ke mně byl milostivý a popsal mi je.

Význam

Kdykoliv probíhají nějaké důležité rozhovory mezi oddaným a Pánem nebo mezi vznešenými oddanými, měli bychom si velice přát, abychom je mohli slyšet. Když Sūta Gosvāmī přednášel Śrīmad-Bhāgavatam na setkání v Naimiṣāraṇyi, všichni velcí mudrci se ho také ptali na rozhovor mezi Mahārājem Parīkṣitem a Śukadevou Gosvāmīm, neboť byli přesvědčeni, že je stejně důležitý jako rozhovor mezi Pánem Kṛṣṇou a Arjunou. Tak jako dodnes každý dychtí po poznání námětu Bhagavad-gīty a dokonalém osvícení, které lze jeho prostřednictvím získat, i Vidura dychtil slyšet od velkého mudrce Maitreyi o rozhovoru mezi Pánem Śivou a Pracety.

Verš

saṅgamaḥ khalu viprarṣe
śiveneha śarīriṇām
durlabho munayo dadhyur
asaṅgād yam abhīpsitam

Synonyma

saṅgamaḥ — společnost; khalu — jistě; vipra-ṛṣe — ó nejlepší z brāhmaṇů; śivena — s Pánem Śivou; iha — v tomto světě; śarīriṇām — ti, kdo jsou uvězněni v hmotných tělech; durlabhaḥ — velice vzácná; munayaḥ — velcí mudrci; dadhyuḥ — pohroužení do meditace; asaṅgāt — odpoutaní od čehokoliv jiného; yam — s kým; abhīpsitam — touží.

Překlad

Velký mudrc Vidura pokračoval: Ó nejlepší z brāhmaṇů, živé bytosti uvězněné v hmotném těle se mohou jen velice těžko osobně setkat s Pánem Śivou. Dokonce ani velcí mudrci, kteří nejsou nijak hmotně připoutáni, se s ním nesetkají, přestože o setkání s ním neustále meditují.

Význam

Pán Śiva neinkarnuje, dokud k tomu nemá nějaký zvláštní důvod, a proto se s ním obyčejná osoba stěží setká. Pokud mu to však nařídí Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Śiva sestoupí. V této souvislosti Padma Purāṇa uvádí, že Pán Śiva se ve věku Kali zjevil jako brāhmaṇa, aby kázal māyāvādskou filozofii, která není ničím jiným než určitým druhem budhistické filozofie. V Padma Purāṇě stojí:

māyāvādam asac-chāstraṁ
pracchannaṁ bauddham ucyate
mayaiva vihitaṁ devi
kalau brāhmaṇa-mūrtinā

Pán Śiva v rozhovoru s Pārvatī-devī předpověděl, že v přestrojení za sannyāsī-brāhmaṇu rozšíří māyāvādskou filozofii, aby odstranil filozofii Pána Buddhy. Tímto sannyāsīnem byl Śrīpāda Śaṅkarācārya. Aby odstranil důsledky budhismu a rozšířil filozofii Vedānty, musel přistoupit na určitý kompromis, a proto kázal filozofii monismu, jíž bylo v té době zapotřebí. Neexistoval jiný důvod, proč by měl kázat māyāvādskou filozofii. V současné době není māyāvādské ani budhistické filozofie třeba a Pán Caitanya je obě zavrhl. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šíří filozofii Pána Caitanyi a odmítá filozofie obou māyāvādských škol. Budhistická i Śaṅkarova filozofie jsou, přísně vzato, pouze dvěma druhy māyāvādského jednání na úrovni hmotné existence. Ani jedna z nich nemá duchovní význam. Duchovní význam má jedině filozofie Bhagavad-gīty, která vrcholí odevzdáním se Nejvyšší Osobnosti Božství. Lidé obvykle uctívají Pána Śivu pro nějaké hmotné požehnání, a přestože ho osobně nevidí, získávají z jeho uctívání velký hmotný prospěch.

Verš

ātmārāmo ’pi yas tv asya
loka-kalpasya rādhase
śaktyā yukto vicarati
ghorayā bhagavān bhavaḥ

Synonyma

ātma-ārāmaḥ — spokojený sám v sobě; api — ačkoliv je; yaḥ — ten, kdo je; tu — ale; asya — tento; loka — hmotný svět; kalpasya — když je projevený; rādhase — ve prospěch jeho existence; śaktyā — energie; yuktaḥ — zaměstnané; vicarati — jedná; ghorayā — velice nebezpečný; bhagavān — vznešený; bhavaḥ — Śiva.

Překlad

Pán Śiva — nejmocnější polobůh, jehož předčí jedině Pán Viṣṇu—je soběstačný. I když nemá nic, oč by v hmotném světě usiloval, je ve prospěch jeho obyvatel neustále aktivní. Při tom ho doprovázejí jeho nebezpečné energie, jako je bohyně Kālī a bohyně Durgā.

Význam

Pán Śiva je známý jako největší oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství — nejlepší za všech vaiṣṇavů (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). Má tedy také svou vaiṣṇavskou sampradāyu, učednickou posloupnost zvanou Rudra-sampradāya. Tak jako Brahma-sampradāya pochází přímo od Pána Brahmy, Rudra-sampradāya pochází přímo od Pána Śivy. Śiva je jednou z dvanácti velkých osobností, které uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (6.3.20):

svayambhūr nāradaḥ śambhuḥ
kumāraḥ kapilo manuḥ
prahlādo janako bhīṣmo
balir vaiyāsakir vayam

Toto je dvanáct velkých autorit v kázání vědomí Boha. Jméno Śambhu označuje Pána Śivu. Jeho učednická posloupnost se také nazývá Viṣṇusvāmī-sampradāya a v současnosti je známá také jako Vallabha-sampradāya. Brahma-sampradāya je v současnosti známá jako Madhva-Gauḍīya-sampradāya. I když se Pán Śiva zjevil, aby kázal māyāvādskou filozofii, na konci své zábavy v podobě Śaṅkarācāryi kázal filozofii vaiṣṇavů: bhaja govindaṁ bhaja govindaṁ bhaja govindaṁ mūḍha-mate. V tomto verši třikrát zdůraznil nutnost uctívání Pána Kṛṣṇy, Govindy, a výslovně své stoupence varoval, že osvobození, mukti, nemohou získat pouhým žonglováním se slovy či gramatickými hříčkami. Má-li někdo skutečně vážný zájem dosáhnout mukti, musí uctívat Pána Kṛṣṇu. To je poslední pokyn Śrīpāda Śaṅkarācāryi.

Zde je uvedeno, že Pána Śivu vždy doprovází jeho hmotná energie (śaktyā ghorayā) v podobě bohyně Durgy či bohyně Kālī, která je vždy pod jeho kontrolou. Bohyně Kālī a Durgā mu slouží tím, že zabíjejí všechny asury (démony). Někdy se Kālī tak rozzuří, že zabíjí démony všeho druhu bez rozlišování. Na jednom známém obrázku má bohyně Kālī kolem krku girlandu z hlav asurů, v levé ruce drží useknutou hlavu a v pravé ruce velkou mačetu (khaḍga) na zabíjení asurů. Velké války jsou symbolická zastoupení toho, jak Kālī ničí asury, a bohyně Kālī tyto války ve skutečnosti také řídí.

sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir ekā

(Brahma-saṁhitā 5.44)

Asurové se snaží naklonit si bohyni Kālī či Durgu tím, že ji uctívají hmotným bohatstvím, ale když je jejich chování již nesnesitelné, Kālī nerozlišuje a zabíjí je ve velkém. Asurové neznají tajemství energie Pána Śivy a raději uctívají bohyni Kālī či Durgu nebo Pána Śivu pro hmotný prospěch. Kvůli své démonské povaze se nechtějí odevzdat Pánu Kṛṣṇovi, jak popisuje Bhagavad-gītā (7.15):

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

Pán Śiva má velice nebezpečnou povinnost, jelikož musí zaměstnávat energii bohyně Kālī (nebo Durgy). Na jiném známém obrázku stojí bohyně Kālī na ležícím těle Pána Śivy, což naznačuje, že Śiva si někdy musí lehnout na zem, aby zastavil Kālī v jejím zabíjení asurů. Jelikož Pán Śiva ovládá mocnou hmotnou energii (bohyni Durgu), jeho stoupenci získávají v tomto hmotném světě velmi honosná postavení. Pod jeho vedením dostává oddaný Pána Śivy veškeré hmotné prostředky. Naproti tomu vaiṣṇava, oddaný Pána Viṣṇua, postupně pozbývá hmotného majetku, neboť Pán Viṣṇu Své oddané nepodvádí a nenechá je zaplétat se s hmotným vlastnictvím. Pán Viṣṇu dává Svým oddaným inteligenci zevnitř, jak uvádí Bhagavad-gītā (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

“Těm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mě uctívají, dávám pochopení, se kterým ke Mně mohou dospět.”

Pán Viṣṇu tedy dává Svému oddanému inteligenci potřebnou k pokroku na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Jelikož oddaný nemá nic společného s jakýmkoliv druhem hmotného vlastnictví, nedostává se pod kontrolu bohyně Kālī či Durgy.

Pán Śiva má také na starosti tamo-guṇu, kvalitu nevědomosti v hmotném světě. Je řečeno, že jeho energie, bohyně Durgā, udržuje všechny živé bytosti v temnotě nevědomosti (yā devī sarva-bhūteṣu nidra-rūpaṁ saṁsthitā). Pán Brahmā i Pán Śiva jsou inkarnace Pána Viṣṇua, ale Pán Brahmā se stará o stvoření, zatímco Pán Śiva o zničení, které provádí za pomoci své hmotné energie, bohyně Kālī či Durgy. V tomto verši je tedy řečeno, že Pána Śivu doprovázejí nebezpečné energie (śaktyā ghorayā)—takové je jeho skutečné postavení.

Verš

maitreya uvāca
pracetasaḥ pitur vākyaṁ
śirasādāya sādhavaḥ
diśaṁ pratīcīṁ prayayus
tapasy ādṛta-cetasaḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; pracetasaḥ — všichni synové krále Prācīnabarhiho; pituḥ — otce; vākyam — slova; śirasā — na hlavu; ādāya — přijali; sādhavaḥ — všichni zbožní; diśam — směrem; pratīcīm — západním; prayayuḥ — odešli; tapasi — s odhodláním k askezi; ādṛta — vážně přijali; cetasaḥ — v srdci.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj milý Viduro, díky své zbožnosti přijali všichni Prācīnabarhiho synové slova svého otce velmi vážně a celým srdcem. S těmito slovy na svých hlavách pak odešli západním směrem vyplnit otcovo nařízení.

Význam

Slovo sādhavaḥ (“zbožní” nebo “dobrého chování”) je velmi důležité, zvláště v současné době. Je odvozené od slova sādhu. Dokonalý sādhu je ten, kdo bez ustání oddaně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství. Synové Prācīnabarhiho jsou popsáni jako sādhavaḥ vzhledem k jejich naprosté poslušnosti vůči svému otci. Otec, král a duchovní mistr jsou považováni za zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto jim patří stejná úcta jako Nejvyššímu Pánu. Povinností otce, duchovního mistra a krále je usměrňovat své podřízené tak, aby se nakonec stali čistými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. Taková je povinnost nadřízených; povinností podřízených je dokonale a disciplinovaně se řídit jejich pokyny. Slovo śirasā (“na svých hlavách”) je také významné, neboť Pracetové přijali pokyny svého otce a nesli je na svých hlavách, což znamená, že je přijali s naprostou odevzdaností.

Verš

sa-samudram upa vistīrṇam
apaśyan sumahat saraḥ
mahan-mana iva svacchaṁ
prasanna-salilāśayam

Synonyma

sa-samudram — poblíž oceánu; upa — víceméně; vistīrṇam — velice širokou a dlouhou; apaśyan — viděli; su-mahat — velikou; saraḥ — vodní nádrž; mahat — velká duše; manaḥ — mysl; iva — jako; su-accham — jasná; prasanna — radostní; salila — voda; āśayam — přijali útočiště ve.

Překlad

Na své cestě Pracetové spatřili vodní nádrž velkou téměř jako oceán. Voda tohoto jezera byla tak klidná, že připomínala mysl velké duše, a jeho obyvatelé, vodní živočichové, se zdáli být v útočišti takové nádrže velice klidní a šťastní.

Význam

Slovo sa-samudra znamená “blízko moře”. Jelikož vodní nádrž nebyla daleko od moře, připomínala záliv. Slovo upa, “víceméně”, lze použít mnoha způsoby, jako například ve slově upapati, které označuje “víceméně” manžela — tedy milence, který jedná jako manžel. Upa také znamená “větší”, “menší” či “bližší”. Zvážíme-li všechny tyto údaje, dojdeme k závěru, že vodní nádrž, kterou Pracetové na své cestě spatřili, byla ve skutečnosti velkým zálivem nebo jezerem. Na rozdíl od moře či oceánu s vysokými vlnami však byla velice klidná. Její voda byla tak jasná, že připomínala mysl nějaké velké duše. Možná existuje mnoho velkých duší — jñānī, yogīni a bhaktové neboli čistí oddaní se všichni nazývají “velké duše” — ale je velice vzácné je spatřit. Mezi yogīny a jñānīmi se můžeme setkat s mnoha velkými dušemi, ale se skutečně velkou duší — čistým oddaným Pána, který je Pánovi zcela odevzdán — se setkáme velice vzácně (sa mahātmā sudurlabhaḥ, Bg. 7.19). Mysl oddaného je vždy klidná a prostá tužeb, protože oddaný je vždy anyābhilāṣitā-śūnyam; nemá jinou touhu než sloužit Kṛṣṇovi jako Jeho osobní služebník, přítel, otec, matka nebo milostný partner. Oddaný je díky společnosti s Kṛṣṇou vždy klidný a mírný. Důležitý je také údaj, že všichni vodní živočichové v oné nádrži byli rovněž velice klidní. Jelikož žáci oddaného přijali útočiště u velké duše, jsou zcela klidní a nerozrušují je vlny hmotného světa.

Tento hmotný svět je často popisován jako oceán nevědomosti. Takový oceán je neustále rozbouřený. Mysl velkého oddaného se také podobá oceánu nebo rozlehlému jezeru, ale je zcela klidná. Jak uvádí Bhagavad-gītā (2.41): vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana. Ty, kdo neochvějně slouží Pánu, nic nevzruší. V Bhagavad-gītě (6.22) je rovněž řečeno: yasmin sthito na duḥkhena guruṇāpi vicālyate. Oddaný není vzrušený, ani když v jeho životě dochází k nepříznivým zvratům. Každý, kdo přijme útočiště u velké duše (velkého oddaného), dosáhne klidu. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.149) je řečeno: kṛṣṇa-bhakta — niṣkāma, ataeva ’śānta'. Oddaný Pána Kṛṣṇy je vždy klidný, protože nemá žádné touhy, zatímco yogīni, karmī a jñānī mají mnoho tužeb, které chtějí uspokojit. Někdo může namítnout, že oddaní mají také touhu, neboť se chtějí vrátit domů, zpátky k Bohu, ale taková touha nevzrušuje mysl. Oddaný sice chce jít zpátky k Bohu, ale je spokojený v jakýchkoliv životních podmínkách. Proto je zde použito slovo mahan-manaḥ, které poukazuje na to, že vodní nádrž byla klidná jako mysl velkého oddaného.

Verš

nīla-raktotpalāmbhoja-
kahlārendīvarākaram
haṁsa-sārasa-cakrāhva-
kāraṇḍava-nikūjitam

Synonyma

nīla — modrý; rakta — červený; utpala — lotos; ambhaḥ-ja — rodící se z vody; kahlāra — další druh lotosu; indīvara — další druh lotosu; ākaram — důl; haṁsa — labutě; sārasa — jeřábi; cakrāhva — kachny tohoto jména; kāraṇḍava — ptáci tohoto jména; nikūjitam — ozývali se.

Překlad

V onom velkém jezeře rostly různé druhy lotosů. Některé byly modré a některé červené, některé kvetly v noci, jiné ve dne a další — jako lotos indīvara — navečer. Všechny společně tak pokrývaly jezero do té míry, že vypadalo jako velký důl těchto květin. Na jeho březích proto postávaly labutě, jeřábi, cakravākové, kāraṇḍavy a jiní krásní vodní ptáci.

Význam

Významné je slovo ākaram (“důl”), protože vodní nádrž vypadala jako důl na různé druhy lotosů. Některé lotosy kvetou ve dne, jiné v noci a další navečer, a podle toho mají různá jména a barvy. V onom jezeře se vyskytovaly všechny, a jelikož bylo tak klidné a pokryté lotosovými květy, stáli na jeho březích ušlechtilí ptáci, jako labutě, cakravākové a kāraṇḍavy, a zpívali své písně, čímž zvyšovali přitažlivost celého prostředí. Tak jako podle ovlivnění třemi kvalitami hmotné přírody existují různé druhy lidských bytostí, existují také různé druhy ptáků, zvířat, stromů a podobně. Vše se dělí podle vlivu tří kvalit hmotné přírody. Ptáci, jako jsou labutě a jeřábi, jež si libují v čistých vodách a lotosových květech, se liší od vran, které vyhledávají špinavá místa. Stejně tak existují lidé pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti a lidé pod vlivem kvality dobra. Stvoření je tak rozmanité, že různorodost najdeme v každém společenství. Na březích jezera tedy žili všichni ušlechtilí ptáci, kteří si libovali v prostředí této velké nádrže plné lotosových květů.

Verš

matta-bhramara-sausvarya-
hṛṣṭa-roma-latāṅghripam
padma-kośa-rajo dikṣu
vikṣipat-pavanotsavam

Synonyma

matta — šílení; bhramara — čmeláci; sau-svarya — s hlasitým bzučením; hṛṣṭa — radostně; roma — chlupy na těle; latā — popínavé rostliny; aṅghripam — stromy; padma — lotosový květ; kośa — přeslen; rajaḥ — šafrán; dikṣu — na všechny strany; vikṣipat — rozptylující; pavana — vzduch; utsavam — festival.

Překlad

Okolo jezera rostly různé stromy a popínavé rostliny a kolem nich bzučeli šílení čmeláci. Vypadalo to, že se stromy radují z jejich sladkého bzučení, a ve vzduchu poletoval šafrán z lotosových květů. To vše vytvářelo takovou atmosféru, jako by tam probíhal velký festival.

Význam

Stromy a popínavé rostliny jsou další druhy živých bytostí. Když na ně čmeláci přilétají sbírat med, jsou jistě velice šťastné. Vítr také využije této příležitosti a začne rozptylovat pyl či šafrán z lotosových květů. To vše se pojí se sladkým hlasem labutí a klidem vodní hladiny. Pracetům připadalo, jako kdyby na tomto místě probíhal nepřetržitý festival. Z tohoto popisu je zřejmé, že Pracetové dospěli na Śivaloku, která se údajně nachází poblíž Himalájí.

Verš

tatra gāndharvam ākarṇya
divya-mārga-manoharam
visismyū rāja-putrās te
mṛdaṅga-paṇavādy anu

Synonyma

tatra — tam; gāndharvam — tóny; ākarṇya — uslyšeli; divya — nebeské; mārga — sladěné; manaḥ-haram — nádherné; visismyuḥ — žasli; rāja-putrāḥ — všichni synové krále Barhiṣata; te — ti všichni; mṛdaṅga — bubny; paṇava — kotle; ādi — vše dohromady; anu — neustále.

Překlad

Synové krále žasli, když slyšeli zvuk bubnů a kotlů spolu s dalšími sladěnými, na poslech příjemnými tóny.

Význam

Nejenže kolem jezera rostly různé květy a bylo tam mnoho živých bytostí, ale vzduchem se neslo také mnoho tónů. Prázdnota impersonalistů, v níž neexistuje rozmanitost, není ve srovnání s takovým prostředím nic příjemného. Skutečnou dokonalostí, které musí živá bytost dosáhnout, je sac-cid-ānanda — věčnost, poznání a blaženost. Impersonalisté popírají rozmanitost stvoření, a tudíž nemohou prožívat skutečnou transcendentální blaženost. Místo, na něž Pracetové dospěli, bylo sídlem Pána Śivy. Impersonalisté obvykle uctívají Pána Śivu, ale jeho sídlo nikdy nepostrádá rozmanitost. Ať už se tedy vydáme kamkoliv — na planetu Pána Śivy, Pána Viṣṇua či Pána Brahmy — všude existuje různorodost, kterou si mohou vychutnávat osoby na úrovni dokonalého poznání a blaženosti.

Verš

tarhy eva sarasas tasmān
niṣkrāmantaṁ sahānugam
upagīyamānam amara-
pravaraṁ vibudhānugaiḥ
tapta-hema-nikāyābhaṁ
śiti-kaṇṭhaṁ tri-locanam
prasāda-sumukhaṁ vīkṣya
praṇemur jāta-kautukāḥ

Synonyma

tarhi — právě v tu chvíli; eva — jistě; sarasaḥ — z vody; tasmāt — odtamtud; niṣkrāmantam — vystoupil; saha-anugam — v doprovodu velkých duší; upagīyamānam — oslavován svými následovníky; amara-pravaram — hlavní z polobohů; vibudha-anugaiḥ — se svými společníky; tapta-hema — roztavené zlato; nikāya-ābham — tělesné rysy; śiti-kaṇṭham — modré hrdlo; tri-locanam — se třema očima; prasāda — milostivý; su-mukham — krásný obličej; vīkṣya — viděli; praṇemuḥ — vzdali poklony; jāta — vzrušení; kautukāḥ — užaslí nad situací.

Překlad

Pracetové měli to štěstí, že viděli, jak se z vody se svými společníky vynořuje Pán Śiva, hlavní z polobohů. Jeho tělo zářilo jako roztavené zlato. Měl modré hrdlo a tři oči, jimiž milostivě hleděl na své oddané. Doprovázelo ho mnoho hudebníků, kteří ho oslavovali. Jakmile ho Pracetové uviděli, ihned mu ve velkém úžasu vzdali poklony a padli k jeho lotosovým nohám.

Význam

Slovo vibudhānugaiḥ znamená, že Pána Śivu vždy doprovázejí obyvatelé vyšších planet, známí jako Gandharvové a Kinnarové. Jsou velmi zkušení v hudební vědě a neustále ho uctívají. Na obrázcích má Pán Śiva obvykle bílou barvu — zde však vidíme, že jeho pleť není úplně bílá, ale spíše má barvu jako roztavené zlato; zářivě žlutou. Jelikož je Pán Śiva vždy nesmírně milostivý, nazývá se Āśutoṣa. Jako jediného z polobohů si ho mohou naklonit i ti nejnižší z lidí; stačí, když se mu jen pokloní a nabídnou mu listy bélového stromu (bilva). Proto se jmenuje Āśutoṣa, což znamená, že jej lze velice rychle potěšit.

Lidé, kteří prahnou po hmotném blahobytu, se obvykle pro požehnání obracejí na Pána Śivu. Ten je velice milostivý, a proto svým oddaným brzy dá, oč ho žádají. Této shovívavosti využívají démoni a někdy si od Pána Śivy vyžádají požehnání, která mohou být ostatním nebezpečná. Vṛkāsura si od něho například vyžádal požehnání, aby mohl zabít kohokoliv tím, že se dotkne jeho hlavy. Pán Śiva sice svým oddaným někdy velkomyslně dává taková požehnání, ale potíže nastanou, když s nimi vychytralí démoni chtějí nevhodně experimentovat. Když Vṛkāsura získal své požehnání, ihned se chtěl dotknout hlavy Pána Śivy. Oddaní Pána Viṣṇua si ovšem nic takového nepřejí a Pán Viṣṇu také Svým oddaným nedává požehnání, která by mohla ohrozit celý svět.

Verš

sa tān prapannārti-haro
bhagavān dharma-vatsalaḥ
dharma-jñān śīla-sampannān
prītaḥ prītān uvāca ha

Synonyma

saḥ — Pán Śiva; tān — je; prapanna-ārti-haraḥ — ten, kdo zažehnává veškerá nebezpečí; bhagavān — pán; dharma-vatsalaḥ — jemuž jsou velice drahé náboženské zásady; dharma-jñān — ty, kteří mají na paměti náboženské zásady; śīla-sampannān — dobrého chování; prītaḥ — potěšený; prītān — s mírným chováním; uvāca — mluvil s nimi; ha — v minulosti.

Překlad

Pracetové Pána Śivu potěšili, protože Pán Śiva je všeobecně ochráncem zbožných a mírných. Byl s princi velice spokojen a promluvil těmito slovy.

Význam

Viṣṇu neboli Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je známý jako bhakta-vatsala a zde vidíme, že Pán Śiva je označen jako dharma-vatsala. Tato slova samozřejmě označují toho, kdo žije podle náboženských zásad. To je zřejmé. Mají však ještě dodatečný význam: Pán Śiva někdy musí jednat s bytostmi, které jsou pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Tyto osoby obvykle nejsou příliš zbožné a nejednají podle náboženských zásad; někdy se jim však podřizují, když uctívají Pána Śivu pro nějaký hmotný zisk. Jakmile Pán Śiva vidí, že se jeho oddaní řídí náboženskými zásadami, dá jim svá požehnání. Pracetové, Prācīnabarhiho synové, byli povahou velice zbožní a mírní, a proto s nimi byl Pán Śiva okamžitě spokojen. Bylo mu jasné, že jsou syny vaiṣṇavů, a proto přednesl následující modlitby Nejvyššímu Pánu.

Verš

śrī-rudra uvāca
yūyaṁ vediṣadaḥ putrā
viditaṁ vaś cikīrṣitam
anugrahāya bhadraṁ va
evaṁ me darśanaṁ kṛtam

Synonyma

śrī-rudraḥ uvāca — Pán Śiva začal hovořit; yūyam — vy všichni; vediṣadaḥ — krále Prācīnabarhiho; putrāḥ — synové; viditam — znám; vaḥ — vaše; cikīrṣitam — touhy; anugrahāya — abych vám projevil milost; bhadram — nechť je vám osud příznivý; vaḥ — vy všichni; evam — takto; me — moje; darśanam — audience; kṛtam — vykonali jste.

Překlad

Pán Śiva řekl: Jste všichni syny krále Prācīnabarhiho a já vám přeji vše nejlepší. Vím také, k čemu se chystáte, a proto se vám ukazuji, abych vám projevil svou milost.

Význam

Těmito slovy Pán Śiva vyjadřuje, že věděl, k čemu se princové chystali — chtěli uctívat Pána Viṣṇua přísnou askezí. Když se to Pán Śiva dozvěděl, velice ho to potěšilo. To ukáže další verš. Člověk, který ještě není oddaným Nejvyššího Pána, ale přeje si Mu sloužit, tedy získává požehnání polobohů v čele s jejich vůdcem, Pánem Śivou. Oddaný Nejvyššího Pána se proto nemusí snažit potěšit polobohy nezávisle — pouhým uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství je těší všechny najednou. Nemusí je také žádat o hmotná požehnání, jelikož polobozi jsou s ním spokojeni a automaticky mu dávají vše, co potřebuje. Polobozi jsou služebníky Pána a jsou připraveni pomáhat oddanému za všech okolností. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura proto řekl, že tomu, kdo vlastní čistou oddanost Nejvyššímu Pánovi, je připravena sloužit i bohyně osvobození — o bozích vládnoucích hmotnému bohatství ani nemluvě. Všichni polobozi jen čekají na příležitost sloužit oddanému. Oddaný Kṛṣṇy proto nemusí usilovat o hmotné bohatství či osvobození. Díky svému transcendentálnímu postavení v oddané službě získává všechen prospěch, který pochází z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi.

Verš

yaḥ paraṁ raṁhasaḥ sākṣāt
tri-guṇāj jīva-saṁjñitāt
bhagavantaṁ vāsudevaṁ
prapannaḥ sa priyo hi me

Synonyma

yaḥ — kdokoliv; param — transcendentální; raṁhasaḥ — vládce; sākṣāt — přímo; tri-guṇāt — ze tří kvalit hmotné přírody; jīva-saṁjñitāt — živé bytosti zvané jīvy; bhagavantam — Nejvyšší Osobnosti Božství; vāsudevam — Kṛṣṇovi; prapannaḥ — odevzdaný; saḥ — on; priyaḥ — velice drahý; hi — nepochybně; me — mně.

Překlad

Pán Śiva pokračoval: Každý, kdo je odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, vládci všeho — hmotné přírody i živých bytostí — je mi skutečně velice drahý.

Význam

Nyní Pán Śiva vysvětluje, proč se princům osobně ukázal — je to proto, že všichni tito princové jsou oddaní Pána Kṛṣṇy. Bhagavad-gītā (7.19) uvádí:

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

“Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně, jelikož ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.”

Obyčejní lidé mohou spatřit Pána Śivu jen zřídka, a stejně zřídka lze spatřit oddaného zcela odevzdaného Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, neboť taková osoba je velice vzácná (sa mahātmā sudurlabhaḥ). Proto přišel Pán Śiva právě za Pracety, neboť byli zcela odevzdáni Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Vāsudeva je rovněž uveden na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu v mantře ’oṁ namo bhagavate vāsudevāya'. Jelikož je Vāsudeva nejvyšší pravda, Pán Śiva otevřeně prohlašuje, že ten, kdo je oddaným Pána Vāsudeva — kdo je odevzdaný Pánu Kṛṣṇovi — je mu skutečně velice drahý. Pána Vāsudeva, Kṛṣṇu, uctívají nejen obyčejné živé bytosti, ale i polobozi, jako Pán Śiva, Pán Brahmā a další. Yaṁ brahmā-varuṇendra-rudra-marutaḥ stuvanti divyaiḥ stavaiḥ (Bhāg. 12.13.1). Kṛṣṇu uctívá Pán Brahmā, Pán Śiva, Varuṇa, Indra, Candra a všichni ostatní polobozi. S oddaným je to stejné. Proto ten, kdo rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, je velice drahý každému, kdo začíná zjišťovat a chápat, co vědomí Kṛṣṇy ve skutečnosti znamená. Všichni polobozi se také snaží zjistit, kdo je skutečně odevzdaný Pánu Vāsudevovi, a jelikož Pracetové takoví byli, Pán Śiva rád přišel, aby se s nimi setkal.

Pána Vāsudeva, Kṛṣṇu, popisuje Bhagavad-gītā jako Puruṣottamu. On je skutečný poživatel (puruṣa) a je také Nejvyšší (uttama). Užívá si všeho — prakṛti i puruṣi. Živá bytost, ovlivněná třemi kvalitami hmotné přírody, se snaží vládnout hmotnému světu, ale ve skutečnosti není puruṣou (poživatelem), ale prakṛti — jak popisuje Bhagavad-gītā (7.5): apareyam itas tv anyāṁ prakṛtiṁ viddhi me parām. Jīva neboli živá bytost je tedy ve skutečnosti prakṛti, okrajová energie Nejvyššího Pána, a jelikož je ve styku s hmotnou energií, snaží se panovat hmotné přírodě. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (15.7):

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce zápasí se šesti smysly, k nimž patří také mysl.”

Živá bytost se snaží vládnout hmotné přírodě, a kvůli tomu těžce zápasí o přežití. Její zápas o požitek je tak těžký, že si ani nemůže užívat hmotných zdrojů. Proto se někdy nazývá prakṛti nebo jīva, neboť patří k okrajové energii. Když je pokryta třemi kvalitami hmotné přírody, nazývá se jīva-saṁjñita. Existují dva druhy živých bytostí — jeden se nazývá kṣara a druhý akṣara. Kṣara označuje ty, kdo poklesli a jsou nyní podmínění, zatímco akṣara se vztahuje na ty, kdo podmínění nejsou. Naprostá většina živých bytostí žije v duchovním světě a nazývají se akṣara. Jsou v postavení Brahmanu, čisté duchovní existence, a liší se od těch, jež podmiňují tři kvality hmotné přírody.

Pán Kṛṣṇa, Vāsudeva, je výše než kṣara i akṣara, a proto Ho Bhagavad-gītā (15.18) označuje jako Puruṣottamu. Impersonalisté mohou prohlašovat, že Vāsudeva je neosobní Brahman, ale ten je ve skutečnosti podřízený Kṛṣṇovi, jak také potvrzuje Bhagavad-gītā (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. To, že je Kṛṣṇa zdrojem neosobního Brahmanu, dokládá i Brahma-saṁhitā (5.40): yasya prabhā prabhavato jagadaṇḍa-koṭi. Neosobní Brahman není nic jiného než záře Kṛṣṇy neboli paprsky Jeho těla, ve kterých se vznáší nesčetně mnoho vesmírů. Vāsudeva, Kṛṣṇa, je tedy v každém ohledu Nejvyšším Pánem a Śiva je velice spokojený s těmi, kdo se Mu zcela odevzdali. Kṛṣṇa si přeje úplné odevzdání, jak vyjadřuje v poslední kapitole Bhagavad-gīty (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja.

Velice významné je slovo sākṣāt, “přímo”. Existuje mnoho takzvaných oddaných, ale ve skutečnosti jsou to pouze karmī a jñānī, neboť nejsou přímo oddanými Pána Kṛṣṇy. Karmī někdy obětují výsledky svých činností Pánu Vāsudevovi — tyto oběti se nazývají karmārpaṇam a jsou považovány za plodonosné činnosti, neboť karmī pokládají Pána Viṣṇua za jednoho z polobohů, jako je Pán Śiva a Pán Brahmā. Jelikož je pro ně Pán Viṣṇu na stejné úrovni s polobohy, tvrdí, že odevzdat se polobohům je stejně dobré jako odevzdat se Vāsudevovi. Zde je toto tvrzení vyvrácené, neboť kdyby to byla pravda, Pán Śiva by řekl, že odevzdat se jemu, Pánu Vāsudevovi, Viṣṇuovi nebo Brahmovi je jedno a totéž. To však neříká, protože se sám odevzdává Vāsudevovi, a každý další, kdo se Vāsudevovi odevzdá, je mu velmi drahý. To zde dává otevřeně najevo. Znamená to, že Pánu Śivovi není drahý jeho vlastní oddaný, ale oddaný Pána Kṛṣṇy.

Verš

sva-dharma-niṣṭhaḥ śata-janmabhiḥ pumān
viriñcatām eti tataḥ paraṁ hi mām
avyākṛtaṁ bhāgavato ’tha vaiṣṇavaṁ
padaṁ yathāhaṁ vibudhāḥ kalātyaye

Synonyma

sva-dharma-niṣṭhaḥ — ten, kdo vykonává svou dharmu (zaměstnání); śata-janmabhiḥ — po sto zrození; pumān — živá bytost; viriñcatām — postavení Pána Brahmy; eti — získá; tataḥ — poté; param — výše; hi — jistě; mām — dosáhne mě; avyākṛtam — bez vychýlení; bhāgavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; atha — proto; vaiṣṇavam — čistý oddaný Pána; padam — postavení; yathā — jako; aham — já; vibudhāḥ — polobozi; kalā-atyaye — po zničení hmotného světa.

Překlad

Ten, kdo po sto životů řádně vykonává své předepsané povinnosti, se kvalifikuje pro postavení Brahmy, a pokud ještě více pokročí, může se dostat k Pánu Śivovi. Kdo se prostřednictvím čisté oddané služby přímo odevzdá Pánu Kṛṣṇovi či Viṣṇuovi, dosáhne okamžitě duchovních planet. Pán Śiva a další polobozi těchto planet dosáhnou po zničení hmotného světa.

Význam

Tento verš předkládá nejvyšší dokonalost evolučního procesu. Vaiṣṇavský básník Jayadeva Gosvāmī napsal: pralaya-payodhi-jale dhṛtavān asi vedam. Vraťme se k začátku vývoje od doby zničení (pralaya), kdy je celý vesmír zaplavený vodou. Tehdy žije mnoho ryb a jiných vodních živočichů. Po nich přijdou na řadu rostliny, stromy atd., později hmyz a plazi, dále ptáci, zvířata a lidské bytosti a nakonec civilizovaní lidé. Civilizovaný člověk stojí na křižovatce, odkud může udělat další evoluční pokrok v duchovním životě. Zde je řečeno (sva-dharma-niṣṭhaḥ), že v civilizovaném životě musí existovat sva-dharma, rozdělení společnosti podle činností a kvalifikace. To vyjadřuje Bhagavad-gītā (4.13):

cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ
guṇa-karma-vibhāgaśaḥ

“Podle tří kvalit hmotné přírody a činností, které k nim náleží, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti.”

Civilizovaná lidská společnost je společností brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, přičemž každý má řádně vykonávat své předepsané povinnosti podle toho, do které třídy náleží. Zde je uvedeno (sva-dharma-niṣṭhaḥ), že nezáleží na tom, zda je člověk brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou či śūdrou. Drží-li se svého postavení a řádně vykonává příslušnou povinnost, je považován za civilizovanou lidskou bytost; jinak není o nic lepší než zvíře. Rovněž je zde řečeno, že ten, kdo po sto životů vykonává svou předepsanou povinnost (sva-dharmu) — například když brāhmaṇa neustále jedná jako brāhmaṇa — bude povýšen na Brahmaloku, planetu, na které žije Pán Brahmā. Existuje také planeta zvaná Śivaloka či Sadāśivaloka, jež se nachází na rozhraní mezi duchovním a hmotným světem. Když ten, kdo dosáhl Brahmaloky, získá další kvalifikace, bude povýšen na Sadāśivaloku a dalším pokrokem se kvalifikuje ke vstupu na Vaikuṇṭhaloky. Vaikuṇṭhaloky jsou cílem pro všechny, včetně polobohů, a dosáhnout jich může oddaný, který netouží po hmotném prospěchu. Bhagavad-gītā (8.16) udává, že ani na Brahmaloce živá bytost neunikne hmotnému utrpení (ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna). Podobně ani na Śivaloce není v bezpečí, neboť tato planeta má okrajové postavení. Dosažením Vaikuṇṭhaloky však dosáhne nejvyšší životní dokonalosti a cíle evolučního procesu (mām upetya tu kaunteya punar janma na vidyate). Je zde tedy jinými slovy potvrzeno, že živá bytost v lidské společnosti, obdařená vyvinutým vědomím, musí začít praktikovat vědomí Kṛṣṇy, aby se ihned po opuštění těla mohla přemístit na Vaikuṇṭhaloku nebo Kṛṣṇaloku. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna (Bg. 4.9). Oddaný, který je zcela pohroužen ve vědomí Kṛṣṇy a jehož nepřitahuje žádná jiná loka (planeta), včetně Brahmaloky a Śivaloky, bude okamžitě povýšen na Kṛṣṇaloku (mām eti). To je nejvyšší dokonalost života a evolučního procesu.

Verš

atha bhāgavatā yūyaṁ
priyāḥ stha bhagavān yathā
na mad bhāgavatānāṁ ca
preyān anyo ’sti karhicit

Synonyma

atha — proto; bhāgavatāḥ — oddaní; yūyam — vy všichni; priyāḥ — mně velmi drazí; stha — jste; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; yathā — jako; na — ani; mat — než já; bhāgavatānām — oddaných; ca — také; preyān — velmi drahý; anyaḥ — jiní; asti — je; karhicit — kdy.

Překlad

Jste všichni oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto si vás vážím a ctím vás stejně jako Pána Osobně. Vím, že tak oddaní ctí také mě a že jsem jim velmi drahý. Nikdo nemůže být oddaným tak drahý jako já.

Význam

Je řečeno, že Pán Śiva je nejlepší ze všech oddaných (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). Z toho důvodu jsou všichni oddaní Pána Kṛṣṇy také jeho oddanými. Ve Vṛndāvanu existuje chrám Pána Śivy zvaný Gopīśvara. Gopī uctívaly nejen Pána Śivu, ale i Kātyāyanī neboli Durgu; jejich cílem však bylo získat přízeň Pána Kṛṣṇy. Oddaný Pána Kṛṣṇy není k Pánu Śivovi neuctivý — uctívá ho jako nejvznešenějšího Kṛṣṇova oddaného. Kdykoliv tedy oddaný uctívá Pána Śivu, modlí se k němu o Kṛṣṇovu přízeň; nežádá hmotný zisk. V Bhagavad-gītě (7.20) je řečeno, že lidé obvykle uctívají polobohy pro nějaký hmotný prospěch. Kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ. Obracejí se na polobohy puzeni hmotným chtíčem, ale to není případ oddaného, neboť ten hmotnému chtíči nepodléhá. To je rozdíl mezi tím, jakou úctu má k Pánu Śivovi oddaný a v jaké úctě ho chová asura. Asura Pána Śivu uctívá, přijme od něho nějaké požehnání, ihned ho zneužije a nakonec je zabit Nejvyšším Pánem, který mu udělí osvobození.

Jelikož je Śiva velkým oddaným Nejvyššího Pána, má rád všechny Jeho oddané. Řekl Pracetům, že je má velice rád, protože jsou oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. A nebyl laskavý a milostivý pouze k Pracetům—každý oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství je Pánu Śivovi velice drahý. Nejen že jsou mu oddaní drazí, ale navíc je ctí stejně jako Nejvyššího Pána. Také Pánovi oddaní uctívají Śivu jako nejdražšího oddaného Pána Kṛṣṇy, nikoliv jako nezávislou Osobnost Božství. Jedním druhem nāma-aparādhy (přestupků, kterých je třeba se vyvarovat při zpívání svatého jména) je považovat zpívání jména Hari a jména Hara (Śiva) za rovnocenné. Oddaným musí být vždy jasné, že Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osobnost Božství a Pán Śiva je Jeho oddaný. Oddanému je třeba projevovat stejnou úctu jako Nejvyšší Osobnosti Božství, a někdy dokonce ještě větší. I Osobnost Božství Rāma, Samotný Nejvyšší Pán, někdy uctíval Pána Śivu. Když oddaného uctívá i Pán, proč by ho jiní oddaní neměli uctívat na stejné úrovni jako Pána? Takový je závěr: z tohoto verše je zřejmé, že požehnání, která dává Pán Śiva asurům, jsou pouhá formalita. Skutečně rád má toho, kdo je oddán Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

idaṁ viviktaṁ japtavyaṁ
pavitraṁ maṅgalaṁ param
niḥśreyasa-karaṁ cāpi
śrūyatāṁ tad vadāmi vaḥ

Synonyma

idam — tato; viviktam — příslušná; japtavyam — kterou je třeba neustále zpívat; pavitram — nanejvýš čistá; maṅgalam — příznivá; param — transcendentální; niḥśreyasa-karam — velmi prospěšná; ca — také; api — jistě; śrūyatām — prosím poslouchejte; tat — to; vadāmi — říkám; vaḥ — vám.

Překlad

Nyní zazpívám jednu mantru, která je nejen transcendentální, čistá a příznivá, ale navíc je tou nejlepší modlitbou pro každého, kdo chce dosáhnout konečného životního cíle. Poslouchejte ji prosím pečlivě a pozorně.

Význam

Slovo viviktam je velice významné. Nikdo by neměl považovat modlitby přednesené Pánem Śivou za sektářské. Jsou naopak natolik důvěrné, že každý, kdo chce dosáhnout nejvyššího blahobytu či konečného životního cíle, musí přijmout pokyny Pána Śivy — modlit se k Nejvyššímu Pánu a oslavovat Ho stejně, jak to dělal Śiva samotný.

Verš

maitreya uvāca
ity anukrośa-hṛdayo
bhagavān āha tāñ chivaḥ
baddhāñjalīn rāja-putrān
nārāyaṇa-paro vacaḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký světec Maitreya pokračoval; iti — takto; anukrośa-hṛdayaḥ — velice laskavého srdce; bhagavān — pán; āha — řekl; tān — Pracetům; śivaḥ — Pán Śiva; baddha-añjalīn — kteří stáli se sepjatýma rukama; rāja-putrān — synové krále; nārāyaṇa-paraḥ — Pán Śiva, velký oddaný Nārāyaṇa; vacaḥ — slova.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Vznešený Pán Śiva, velký oddaný Pána Nārāyaṇa, ze své bezpříčinné milosti hovořil dále k synům krále, kteří stáli se sepjatýma rukama.

Význam

Pán Śiva sám od sebe přišel požehnat synům krále a udělat pro ně něco prospěšného. Osobně předzpíval mantru, aby zvýšil její účinnost, a doporučil ji zpívat královým synům (rāja-putrům). Každá mantra získá na síle, když ji zpívá velký oddaný. Přestože je mahā-mantra Hare Kṛṣṇa mocná sama o sobě, žák ji při zasvěcení dostává od svého duchovního mistra, neboť když ji zpívá on, její moc ještě vzroste. Pán Śiva poradil synům krále, aby ho pozorně poslouchali, neboť nepozorné naslouchání je přestupkem.

Verš

śrī-rudra uvāca
jitaṁ ta ātma-vid-varya-
svastaye svastir astu me
bhavatārādhasā rāddhaṁ
sarvasmā ātmane namaḥ

Synonyma

śrī-rudraḥ uvāca — Pán Śiva promluvil; jitam — sláva; te — Tobě; ātma-vit — seberealizovaný; varya — nejlepší; svastaye — příznivému; svastiḥ — přízeň; astu — nechť je; me — moje; bhavatā — Tebou; ārādhasā — zcela dokonalým; rāddham — hodný uctívání; sarvasmai — Nejvyšší Duše; ātmane — Nejvyšší Duši; namaḥ — poklony.

Překlad

Pán Śiva se obrátil na Nejvyšší Osobnost Božství s následující modlitbou: Sláva Tobě, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, nejvznešenější ze všech seberealizovaných duší. Jelikož jsi vždy příznivě nakloněný seberealizovaným osobám, přeji si, abys mi věnoval Svou přízeň. Jsi hoden uctívání na základě Svých naprosto dokonalých pokynů. Jsi Nadduše, a proto se Ti klaním jako nejvyšší živé bytosti.

Význam

Jakmile Pán inspiruje oddaného, aby Mu složil modlitbu, oddaný Ho ihned začne velebit slovy: “Sláva Tobě, můj Pane!” Pán je oslavovaný, protože je považován za hlavní ze všech seberealizovaných duší. Ve Vedách (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13) je řečeno: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām — Nejvyšší Bytost, Osobnost Božství, je hlavní živou bytostí mezi všemi živými bytostmi. Existují různé druhy individuálních živých bytostí — některé z nich žijí v tomto hmotném světě a jiné v duchovním. Ty, které jsou v duchovním světě, se nazývají “zcela seberealizované”, neboť na duchovní úrovni živá bytost nezapomíná na svou službu Pánu. Proto jsou všichni obyvatelé duchovního světa, kteří oddaně slouží Pánu, věčně neochvějní, neboť chápou postavení Nejvyšší Bytosti a také své přirozené individuální postavení. Pán je tedy známý jako nejdokonalejší seberealizovaná duše mezi seberealizovanými dušemi. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Když je individuální duše upevněná ve svém poznání Pána jakožto Nejvyšší Bytosti, nachází se v dokonale příznivém postavení. Pán Śiva se zde modlí, aby milostí Pána mohl v tomto postavení zůstat věčně.

Nejvyšší Pán je naprosto dokonalý a Sám učí, že kdo Ho uctívá, dosáhne také dokonalosti. Bhagavad-gītā (15.15) uvádí: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Pán sídlí jako Nadduše v srdci každého, ale ke Svým oddaným je tak laskavý, že jim udílí pokyny, jak mohou dále pokročit. Když přijímají pokyny z naprosto dokonalého zdroje, nemohou se dostat na scestí. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (10.10): dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te. Pán je neustále připraven dát čistému oddanému pokyny, které mu pomohou k dalšímu pokroku v oddané službě. Protože Pán dává pokyny jako sarvātmā, Nadduše, Śiva se Mu klaní se slovy sarvātmā ātmane namaḥ. Individuální duše se nazývá ātmā a Pán se nazývá také ātmā či Paramātmā. Jelikož sídlí v srdci každého, je známý jako nejvyšší ātmā, a proto Mu oddaní vzdávají veškeré poklony. V této souvislosti si můžeme připomenout modlitbu královny Kuntī v prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.8.20):

tathā paramahaṁsānāṁ
munīnām amalātmanām
bhakti-yoga-vidhānārthaṁ
kathaṁ paśyema hi striyaḥ

Pro paramahaṁsy, nejpokročilejší oddané, kteří jsou zcela prosti veškerého znečištění hmotného světa, má Pán neustále připravené pokyny. Takové vznešené oddané vždy poučuje, jak mohou zůstat pevní v oddané službě. O podobném námětu pojednává verš ātmārāma (Bhāg. 1.7.10):

ātmārāmāś ca munayo
nirgranthā apy urukrame
kurvanty ahaitukīṁ bhaktim
ittham-bhūta-guṇo hariḥ

Slovo ātmārāma označuje ty, kdo se nezajímají o hmotný svět a usilují pouze o duchovní realizaci. Tyto seberealizované osoby se obvykle dělí do dvou kategorií — na impersonalisty a personalisty. I impersonalisté se však stanou oddanými, když je upoutají transcendentální osobní vlastnosti Pána. Pán Śiva chtěl tedy zůstat neochvějným oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudeva. Jak vysvětlí následující verše, Pán Śiva si nikdy nepřeje splynout s Nejvyšším Pánem jako impersonalisté. Naopak — považuje za štěstí, zůstane-li neochvějný v pochopení Pána jako Nejvyšší Bytosti. S tímto pochopením lze realizovat, že všechny živé bytosti včetně Pána Śivy, Pána Brahmy a dalších polobohů jsou služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

namaḥ paṅkaja-nābhāya
bhūta-sūkṣmendriyātmane
vāsudevāya śāntāya
kūṭa-sthāya sva-rociṣe

Synonyma

namaḥ — klaním se Tobě; paṅkaja-nābhāya — Nejvyššímu Pánu, z Jehož pupku vyrůstá lotosový květ; bhūta-sūkṣma — smyslové předměty; indriya — smysly; ātmane — původ; vāsudevāya — Pánu Vāsudevovi; śāntāya — vždy klidnému; kūṭa-sthāya — neměnnému; sva-rociṣe — nejvyšší záři.

Překlad

Můj Pane, jsi původem stvoření prostřednictvím lotosového květu, který vyrůstá z Tvého pupku. Jsi nejvyšším vládcem smyslů a smyslových předmětů a také všeprostupujícím Vāsudevem. Setrváváš v naprostém klidu a nepodléháš šesti změnám, jelikož jsi sebeozařující.

Význam

Pán v podobě Garbhodakaśāyī Viṣṇua leží na oceánu Garbha uvnitř tohoto vesmíru a z Jeho pupku vyrůstá lotos. Z tohoto lotosu se rodí Pán Brahmā a jím začíná stvoření hmotného světa. Nejvyšší Osobnost Božství, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, je tedy původem hmotných smyslů a smyslových předmětů. Jelikož se Pán Śiva považuje za jeden z výtvorů hmotného světa, jeho smysly podléhají vládě nejvyššího stvořitele. Nejvyšší Pán je rovněž známý jako Hṛṣīkeśa, vládce smyslů, což vyjadřuje, že vytváří naše smysly a smyslové předměty. Proto může také naše smysly ovládat a ze Své milosti je zapojit do služby Pánu smyslů. V podmíněném stavu živá bytost zápasí v hmotném světě a zaměstnává své smysly hmotným požitkem. Pokud ji však Nejvyšší Osobnost Božství obdaří Svou milostí, může tytéž smysly zaměstnat službou Pánu. Pán Śiva si přeje, aby se nenechal unést hmotnými smysly a mohl neustále sloužit Pánu, neznečištěn hmotnými vlivy. Milostí všeprostupujícího Pána Vāsudeva a s jeho pomocí může živá bytost zaměstnat své smysly oddanou službou, aniž by se odchýlila, tak jako jedná bez odchýlení Nejvyšší Pán.

Slova śāntāya kūṭa-sthāya sva-rociṣe jsou velmi významná. Pána nevzrušují vlivy hmotného světa, přestože se v něm nachází. Podmíněné duše jsou ovšem vzrušeny šesti druhy změn — hladem, žízní, zármutkem, iluzí, stářím a umíráním. Obyčejné živé bytosti se těmito podmínkami hmotného světa nechají velice snadno ošálit, ale Nejvyšší Osobnost Božství jakožto Nadduši, Vāsudeva, tyto změny nikdy nevzruší. Proto je zde řečeno (kūṭa-sthāya), že Pán je vždy klidný a nevzrušený díky Své moci, kterou popisují slova sva-rociṣe. Vyjadřují, že Ho ozařuje Jeho vlastní transcendentální postavení. Přestože se individuální duše nachází ve světle Nejvyššího, kvůli své nepatrnosti z něho někdy poklesne do hmotného, podmíněného života. Pán však takovému podmínění nepodléhá, a proto je označen jako sebeozařující. Každá podmíněná duše v tomto hmotném vesmíru tedy může zůstat naprosto dokonalá, je-li pod ochranou Vāsudeva neboli zaměstnána oddanou službou.

Verš

saṅkarṣaṇāya sūkṣmāya
durantāyāntakāya ca
namo viśva-prabodhāya
pradyumnāyāntar-ātmane

Synonyma

saṅkarṣaṇāya — vládci spojení; sūkṣmāya — neprojeveným jemnohmotným složkám; durantāya — nepřemožitelnému; antakāya — vládci rozkladu; ca — také; namaḥ — poklony; viśva-prabodhāya — vládci vývoje vesmíru; pradyumnāya — Pánu Pradyumnovi; antaḥ-ātmane — Nadduši v srdci každého.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi původem jemnohmotných složek, Pánem všeho spojování i rozkladu (vládnoucím Božstvem jménem Saṅkarṣaṇa) a Pánem veškeré inteligence (vládnoucím Božstvem Pradyumnou). Vzdávám Ti proto uctivé poklony.

Význam

Celý vesmír udržuje spojující síla Pána, který se v této úloze jmenuje Saṅkarṣaṇa. Materialističtí vědci sice objevili zákon gravitace, která udržuje hmotné předměty pohromadě, ale Pán všeho spojování může také přivodit zničení ohněm sálajícím z Jeho úst. To je popsáno v jedenácté kapitole Bhagavad-gīty v rámci popisu vesmírné podoby Pána. Pán spojování tento svět prostřednictvím Své energie rozkladu také ničí. Saṅkarṣaṇa je Pánem spojování a rozkladu, zatímco Pradyumna, další aspekt Pána Vāsudeva, se stará o růst a udržování vesmíru. Významné je slovo sūkṣmāya, protože v tomto hrubohmotném těle existují ještě jemnohmotná těla — mysl, inteligence a ego. Pán ve Svých různých aspektech (Vāsudeva, Aniruddha, Pradyumna a Saṅkarṣaṇa) udržuje hrubohmotné i jemnohmotné prvky tohoto světa. Bhagavad-gītā uvádí, že hrubohmotné prvky jsou země, voda, oheň, vzduch a éter a jemnohmotné prvky jsou mysl, inteligence a ego. Všechny ovládá Nejvyšší Osobnost Božství jako Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha, což dále vysvětlí následující verš.

Verš

namo namo ’niruddhāya
hṛṣīkeśendriyātmane
namaḥ paramahaṁsāya
pūrṇāya nibhṛtātmane

Synonyma

namaḥ — poklony Tobě; namaḥ — znovu se Ti klaním; aniruddhāya — Pánu Aniruddhovi; hṛṣīkeśa — Pánu smyslů; indriya-ātmane — vládci smyslů; namaḥ — poklony Tobě; parama-haṁsāya — nejdokonalejšímu; pūrṇāya — nanejvýš úplnému; nibhṛta-ātmane — který se nachází mimo toto hmotné stvoření.

Překlad

Můj Pane, jako svrchované vládnoucí Božstvo jménem Aniruddha jsi Pánem smyslů a mysli. Proto se Ti znovu a znovu klaním. Pro Svou schopnost zničit celé stvoření ohněm planoucím z Tvých úst se nazýváš Ananta a také Saṅkarṣaṇa.

Význam

Hṛṣīkeśendriyātmane. Smysly jsou ovládány myslí a mysl ovládá Pán Aniruddha. Nutným předpokladem k vykonávání oddané služby je upřít svou mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, a proto se Pán Śiva modlí k vládci mysli, Pánu Aniruddhovi, aby mu v tom laskavě pomohl. V Bhagavad-gītě (9.34) je řečeno: man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. Abychom mohli oddaně sloužit, musíme zaměstnat mysl meditací o lotosových nohách Pána. Dále v Bhagavad-gītě (15.15) stojí: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — od Pána pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění. Je-li tedy Pán Aniruddha spokojen, může mysli pomoci zapojit se do služby Pánu. Tento verš rovněž naznačuje, že Pán Aniruddha je v zastoupení Svých expanzí bohem Slunce. Jelikož je vládnoucí božstvo Slunce expanzí Pána Aniruddhy, Pán Śiva se modlí také k bohu Slunce.

Pán Kṛṣṇa prostřednictvím Svých čtyř expanzí (Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha) ovládá psychické pochody — myšlení, cítění, chtění a konání. Śiva se modlí k Pánu Aniruddhovi jako bohu Slunce, který je vládnoucím božstvem vnějších hmotných prvků, z nichž se skládá hmotné tělo. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura je slovo paramahaṁsa také jiným označením boha Slunce. Bůh Slunce je zde osloven jako nibhṛtātmane, což vyjadřuje, že neustále pečuje o různé planety přídělem deště — odpařuje vodu z moří a oceánů, tvoří z ní mraky a rozdává ji zemi. Je-li dostatek dešťů, urodí se obilí, které je stravou živých bytostí na všech planetách. Bůh Slunce je rovněž osloven jako pūrṇa, úplný, neboť sluneční paprsky nemají konce. Bůh Slunce dodává teplo a světlo v nezmenšené míře již po milióny a milióny let, od stvoření tohoto vesmíru. Slovem paramahaṁsa se označují zcela očištěné osoby. Je-li dostatek slunečního svitu, mysl zůstává čistá a průzračná — bůh Slunce tak pomáhá mysli živé bytosti dostat se na úroveň paramahaṁsy. Pán Śiva se tedy modlí k Aniruddhovi, aby k němu byl laskavý, a jeho mysl tak mohla být vždy dokonale čistá a zaměstnaná oddanou službou Pánu. Stejně jako oheň sterilizuje všechny nečisté věci, i bůh Slunce udržuje vše ve sterilizovaném stavu, zvláště nečistoty v mysli, a tak umožňuje živé bytosti dosáhnout úrovně duchovního chápání.

Verš

svargāpavarga-dvārāya
nityaṁ śuci-ṣade namaḥ
namo hiraṇya-vīryāya
cātur-hotrāya tantave

Synonyma

svarga — nebeské planety; apavarga — cesta osvobození; dvārāya — dveřím k; nityam — věčně; śuci-sade — nanejvýš očištěnému; namaḥ — klaním se Ti; namaḥ — mé poklony; hiraṇya — zlato; vīryāya — semeno; cātuḥ-hotrāya — védská oběť tohoto jména; tantave — tomu, kdo expanduje.

Překlad

Ó Aniruddho, můj Pane, jsi autoritou, která otevírá dveře na vyšší planetární systémy a k osvobození. Jsi neustále v čistém srdci živé bytosti, a proto se Ti klaním. Tvé semeno je jako zlato, a tak v podobě ohně pomáháš při védských obětích počínaje cātur-hotrou. Vzdávám Ti proto hluboké poklony.

Význam

Slovo svarga označuje postavení na vyšších či nebeských planetárních systémech a apavarga znamená “osvobození”. Lidé připoutaní k činnostem popsaným v karma-kāṇḍské části Ved jsou ve skutečnosti zapleteni ve třech kvalitách hmotné přírody. Bhagavad-gītā proto říká, že bychom se měli povznést nad plodonosné jednání. Existují různé druhy osvobození, mukti, a nejlepší z nich představuje oddaná služba Nejvyššímu Pánu. Pán Aniruddha pomáhá nejen ploduchtivým pracovníkům, které povýší na vyšší planetární systémy, ale prostřednictvím Své nevyčerpatelné energie pomáhá také oddanému, aby mohl vykonávat oddanou službu. Tak jako je teplo zdrojem hmotné energie, inspirace od Pána Aniruddhy je energií umožňující člověku zaměstnat se oddanou službou.

Verš

nama ūrja iṣe trayyāḥ
pataye yajña-retase
tṛpti-dāya ca jīvānāṁ
namaḥ sarva-rasātmane

Synonyma

namaḥ — vzdávám Ti veškeré poklony; ūrje — tomu, kdo zaopatřuje Pitṛloku; iṣe — tomu, kdo zaopatřuje všechny polobohy; trayyāḥ — tří Ved; pataye — Pánovi; yajña — obětí; retase — vládnoucímu božstvu planety Měsíc; tṛpti-dāya — Jemu, který uspokojuje každého; ca — také; jīvānām — živých bytostí; namaḥ — klaním se; sarva-rasa-ātmane — všeprostupující Nadduši.

Překlad

Můj Pane, jsi tím, kdo zaopatřuje Pitṛloku i všechny polobohy, jsi vládnoucím božstvem Měsíce a Pánem všech tří Ved. Uctivě se Ti klaním, protože jsi původním zdrojem spokojenosti všech živých bytostí.

Význam

Když se živá bytost narodí v tomto hmotném světě — zvláště jako lidská bytost — má určité závazky vůči polobohům, světcům a všem ostatním živým bytostem. Śāstry přikazují: devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ. Člověk má závazky vůči svým předkům, dřívější hierarchii. Śiva se modlí k Pánu Aniruddhovi o sílu, aby se mohl zbavit všech závazků vůči Pitům, polobohům, obyčejným živým bytostem a světcům a plně se zaměstnat oddanou službou Pánu. Je řečeno:

devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam

Ten, kdo je zcela zaměstnaný oddanou službou Pánu, se zbavuje všech závazků vůči polobohům, světcům, Pitům (dávným předkům) a podobně. Śiva se tedy modlí k Pánu Aniruddhovi o sílu, aby se mohl zbavit všech těchto závazků a zcela se oddat službě Pánu.

Soma, vládnoucí božstvo Měsíce, ovládá schopnost živé bytosti vychutnávat prostřednictvím jazyka chuť jídla. Śiva se modlí k Pánu Aniruddhovi o sílu, aby neochutnával nic jiného než Pánovo prasādam. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zpíval verš o tom, že jazyk je ze všech smyslů nejhorším nepřítelem. Kdo ovládne jazyk, ovládne snadno i zbývající smysly. Jazyk lze ovládnout jedině přijímáním prasādam obětovaného Božstvu. Śivova modlitba k Pánu Aniruddhovi má tedy tento smysl (tṛpti-dāya) — Śiva se modlí, aby mu Pán Aniruddha pomohl být spokojený s tím, že bude přijímat výhradně prasādam obětované Pánu.

Verš

sarva-sattvātma-dehāya
viśeṣāya sthavīyase
namas trailokya-pālāya
saha ojo-balāya ca

Synonyma

sarva — veškerá; sattva — existence; ātma — duše; dehāya — tělu; viśeṣāya — rozmanitost; sthavīyase — hmotnému světu; namaḥ — klaním se; trai-lokya — tři planetární systémy; pālāya — udržovatel; saha — společně s; ojaḥ — moc; balāya — síle; ca — také.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi gigantická vesmírná podoba, která zahrnuje všechna individuální těla živých bytostí. Jsi udržovatelem tří světů, a jako takový se staráš o mysl, smysly, tělo a životní vzduch v nich. Vzdávám Ti proto uctivé poklony.

Význam

Tak jako individuální tělo živé bytosti obsahuje milióny buněk, bakterií a mikrobů, vesmírné tělo Nejvyššího Pána zahrnuje všechna individuální těla živých bytostí. Pán Śiva se klaní vesmírnému tělu, v němž se nacházejí všechna ostatní těla, s přáním, aby tělo každého mohlo být plně zaměstnáno oddanou službou. Každé individuální tělo se skládá ze smyslů, a proto mají být všechny smysly zapojeny do oddané služby. Čichový orgán (nos) může například čichat vůni květů obětovaných lotosovým nohám Pána, ruce mohou čistit Pánův chrám a podobně. Pán jakožto životní vzduch každé živé bytosti je skutečným udržovatelem tří světů, a jako takový může každou živou bytost přimět k tomu, aby s plnou tělesnou a mentální silou vykonávala svou skutečnou životní povinnost. Každý má tedy sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství svou prāṇou (životem), arthou (majetkem), inteligencí a slovy. Śrīmad-Bhāgavatam (10.22.35) uvádí:

etāvaj janma-sāphalyaṁ
dehinām iha dehiṣu
prāṇair arthair dhiyā vācā
śreya-ācaraṇaṁ sadā

Nikdo nemůže sloužit Pánu — i když si to přeje — nemá-li k tomu svolení. Pán Śiva své modlitby vyjadřuje různými způsoby, aby živým bytostem ukázal, jak mají oddaně sloužit Pánu.

Verš

artha-liṅgāya nabhase
namo ’ntar-bahir-ātmane
namaḥ puṇyāya lokāya
amuṣmai bhūri-varcase

Synonyma

artha — smysl; liṅgāya — vyjevující; nabhase — nebi; namaḥ — klaním se; antaḥ — uvnitř; bahiḥ — a vně; ātmane — vlastnímu já; namaḥ — klaním se; puṇyāya — zbožné činnosti; lokāya — pro stvoření; amuṣmai — nad smrtí; bhūri-varcase — svrchovaná záře.

Překlad

Můj drahý Pane, expandováním Svých transcendentálních vibrací vyjevuješ skutečný smysl všeho. Jsi všeprostupující nebe uvnitř a vně a konečný cíl zbožných činností vykonávaných v tomto hmotném světě i mimo něj. Znovu a znovu Ti proto vzdávám uctivé poklony.

Význam

Védské důkazy se nazývají śabda-brahma. Existuje mnoho věcí, které jsou mimo dosah našich nedokonalých smyslů, ale autoritativní důkaz v podobě zvukové vibrace je dokonalý. Vedy jsou śabda-brahma, protože důkazy z Ved představují nejvyšší pochopení. Je tomu tak proto, že śabda-brahma neboli Vedy zastupují Nejvyšší Osobnost Božství. Skutečnou esencí śabda-brahmy je však zpívání mantry Hare Kṛṣṇa. Vibrací tohoto transcendentálního zvuku je vyjeven smysl všeho hmotného i duchovního; Hare Kṛṣṇa se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Smysl všeho chápeme díky zvukové vibraci přenášené vzduchem. Vibrace může být hmotná či duchovní, ale bez ní nelze pochopit smysl ničeho. Ve Vedách je řečeno: antar bahiś ca tat sarvaṁ vyāya nārāyaṇaḥ sthitaḥ — “Nārāyaṇa je všeprostupující a existuje uvnitř i vně.” To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (13.34):

yathā prakāśayaty ekaḥ
kṛtsnaṁ lokam imaṁ raviḥ
kṣetraṁ kṣetrī tathā kṛtsnaṁ
prakāśayati bhārata

“Ó synu Bharaty, stejně jako samotné slunce osvětluje celý tento vesmír, tak také živá bytost a Nadduše osvětlují celé tělo vědomím.”

Vědomí duše i Nadduše je všeprostupující — omezené vědomí živé bytosti prostupuje hmotným tělem a svrchované vědomí Pána prostupuje celým vesmírem. Vědomí prostupuje celým tělem, jelikož je v těle přítomná duše, a stejně tak díky přítomnosti nejvyšší duše, Kṛṣṇy, v tomto vesmíru vše funguje tak, jak má. Mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram—“Tato hmotná příroda jedná pod Mým řízením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé i nehybné bytosti.” (Bg. 9.10)

Śiva se tedy modlí k Nejvyššímu Pánu, aby k nám byl laskavý a umožnil nám pouhým zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa pochopit vše v hmotném i duchovním světě. Slovo amuṣmai je v této souvislosti významné, neboť označuje nejlepší cíl, o který může živá bytost usilovat po dosažení vyšších planetárních systémů. Ploduchtiví pracovníci (karmī) dosáhnou díky svým činnostem vyšších planetárních systémů a jñānī, kteří se ucházejí o sjednocení či monistické splynutí se září Nejvyššího Pána, dosáhnou také svého vytouženého cíle, ale oddaní, kteří se chtějí osobně stýkat s Pánem, jsou nakonec povýšeni na Vaikuṇṭhaloky nebo na Goloku Vṛndāvanu. Pán je popsán v Bhagavad-gītě (10.12) jako pavitraṁ paramam, svrchovaně čistý. Totéž potvrzuje tento verš. Śukadeva Gosvāmī řekl, že pasáčci krav, kteří si hráli s Pánem Kṛṣṇou, nebyly obyčejné živé bytosti. Osobně se stýkat s Nejvyšší Osobností Božství může živá bytost teprve poté, co nahromadí mnoho zbožných činností za mnoho životů. Pán je svrchovaně čistý, jelikož se k Němu může dostat jedině ten, kdo je také čistý.

Verš

pravṛttāya nivṛttāya
pitṛ-devāya karmaṇe
namo ’dharma-vipākāya
mṛtyave duḥkha-dāya ca

Synonyma

pravṛttāya — záliba; nivṛttāya — nechuť; pitṛ-devāya — vládci Pitṛloky; karmaṇe — výslednému projevu plodonosných činností; namaḥ — vzdávám úctu; adharma — bezbožnému; vipākāya — výsledku; mṛtyave — smrti; duḥkha-dāya — příčině všech nešťastných podmínek; ca — také.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi tím, kdo dohlíží na výsledky zbožných činností. Jsi záliba i nechuť a také činy, které z nich vyplývají. Jsi rovněž příčinou nešťastných životních podmínek způsobených bezbožností, a jsi tedy i smrtí. S úctou se Ti klaním.

Význam

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sídlí v srdci každého a všechny záliby a nechutě živé bytosti mají svůj původ v Něm. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15):

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.”

Nejvyšší Pán způsobuje, že asurové na Něho zapomínají a oddaní na Něho vzpomínají. Původem každé nechuti je Nejvyšší Osobnost Božství. Podle Bhagavad-gīty (16.7): pravṛttiṁ ca nivṛttiṁ ca janā na vidur āsurāḥ — asurové nevědí, jak má člověk chtít jednat a jak nemá chtít jednat. Přestože se stavějí proti oddané službě, je třeba vědět, že tento sklon mají díky Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož nechtějí oddaně sloužit Pánu, Pán sídlící uvnitř jim dává inteligenci, aby na Něho mohli zapomenout. Obyčejní karmī si přejí být povýšeni na Pitṛloku, což také potvrzuje Bhagavad-gītā (9.25): yānti deva-vratā devān pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ — “Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy a ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům.”

Velice důležité je rovněž slovo duḥkha-dāya, neboť vyjadřuje, že neoddaní jsou navěky uvrženi do koloběhu zrození a smrti. To je velmi nešťastné postavení. Každý v životě dosáhne takového postavení, jaké odpovídá jeho činnostem, a proto se asurové neboli neoddaní ocitají v těchto nešťastných podmínkách.

Verš

namas ta āśiṣām īśa
manave kāraṇātmane
namo dharmāya bṛhate
kṛṣṇāyākuṇṭha-medhase
puruṣāya purāṇāya
sāṅkhya-yogeśvarāya ca

Synonyma

namaḥ — klaním se; te — Tobě; āśiṣām īśa — ó nejpřednější ze všech dárců požehnání; manave — nejvyšší mysli nebo nejvyššímu Manuovi; kāraṇa-ātmane — nejvyšší příčině všech příčin; namaḥ — klaním se; dharmāya — tomu, kdo zná nejlepší náboženství ze všech; bṛhate — největší; kṛṣṇāya — Kṛṣṇovi; akuṇṭha-medhase — tomu, Jehož mozku nikdy nic nezabrání v činnosti; puruṣāya — Nejvyšší Osoba; purāṇāya — nejstarší ze starých; sāṅkhya-yoga-īśvarāya — vládce zásad sāṅkhya-yogy; ca — a.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi nejpřednější ze všech dárců požehnání, nejstarší a největší poživatel ze všech poživatelů. Vládneš veškeré metafyzické filozofii světa, neboť jsi nejvyšší příčinou všech příčin, Pánem Kṛṣṇou. Jsi největší ze všech náboženských zásad a svrchovaná mysl. Máš mozek, jemuž nikdy nic nezabrání v činnosti. Znovu a znovu Ti proto vzdávám hluboké poklony.

Význam

Důležitá jsou slova kṛṣṇāya akuṇṭha-medhase. Moderní vědci ukončili své intelektuální úsilí objevem teorie neurčitosti, ale každá intelektuální činnost živé bytosti je ve skutečnosti omezena časem a prostorem. Živá bytost se nazývá aṇu, nepatrná částečka nejvyšší duše, a její mozek je proto také nepatrný. Nemůže pojmout neomezené poznání. To ovšem neznamená, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má omezený mozek. To, co říká a dělá Kṛṣṇa, čas a prostor neomezují. V Bhagavad-gītě (7.26) Pán prohlašuje:

vedāhaṁ samatītāni
vartamānāni cārjuna
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṁ tu veda na kaścana

“Ó Arjuno, jako Nejvyšší Osobnost Božství znám vše, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a co se teprve přihodí. Znám také všechny živé bytosti; Mě však nezná nikdo.”

Kṛṣṇa zná vše, ale nikdo nemůže znát Jeho, aniž by byl obdařen Jeho přízní. Pro Kṛṣṇu a Jeho zástupce tedy teorie neurčitosti neexistuje. Vše, co Kṛṣṇa říká, je dokonalé, určité a platné pro minulost, přítomnost i budoucnost. Pro toho, kdo přesně ví, co Kṛṣṇa říká, není rovněž nic neurčité. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vychází z Bhagavad-gīty takové, jaká je — jak ji Pán Kṛṣṇa vyslovil — a pro ty, kdo se do tohoto hnutí zapojili, nepřipadá neurčitost v úvahu.

Pán Kṛṣṇa je také osloven jako āśiṣām īśa. Velcí světci, mudrci a polobozi mohou dávat požehnání obyčejným živým bytostem, ale sami zase přijímají požehnání od Nejvyšší Osobnosti Božství. Bez Kṛṣṇova požehnání nemohou požehnat nikomu. Rovněž významné je slovo manave, “nejvyššímu Manuovi”. Nejvyšším Manuem je ve védské literatuře Svāyambhuva Manu, inkarnace Kṛṣṇy. Všichni Manuové jsou Kṛṣṇovy zplnomocněné inkarnace (manvantara-avatāra). Za jeden den Brahmy se jich vystřídá 14, za jeden jeho měsíc 420, za jeden jeho rok 5 040 a během celého Brahmova života 504 000 Manuů. Jelikož jsou všichni Manuové vládci lidské společnosti, Kṛṣṇa je z konečného hlediska jejím nejvyšším vládcem. Jiný smysl slova manave poukazuje na dokonalost všech manter. Mantra osvobozuje podmíněnou duši z jejích pout. Zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, můžeme být vysvobozeni z jakékoliv situace.

Kāraṇātmane — vše má nějakou příčinu. Tento verš vyvrací teorii náhody. Jelikož má vše svoji příčinu, náhoda neexistuje. Takzvaní filozofové a vědci nedokáží nalézt skutečnou příčinu, a proto hloupě prohlašují, že všechno se děje náhodou. Brahma-saṁhitā však uvádí, že Kṛṣṇa je příčinou všech příčin; z toho důvodu je zde označen jako kāraṇātmane. Samotná Jeho osobnost je původní příčinou, kořenem a semenem všeho. Vedānta-sūtra (1.1.2) říká: janmādy asya yataḥ — Absolutní Pravda je nejvyšší příčinou všech emanací.

Slovo sāṅkhya-yogeśvarāya je také významné, neboť Kṛṣṇa vystupuje v Bhagavad-gītě jako Yogeśvara, vládce všech mystických sil. Nikoho nelze uznat za Boha, aniž by vlastnil nepochopitelné mystické síly. V současném věku Kali stačí, když lidé vlastní jen nepatrný zlomek mystických sil, a hned o sobě prohlašují, že jsou Bůh — takové falešné Bohy však lze uznat jedině za blázny, neboť Nejvyšší Osobou oplývající všemi mystickými a jógovými dokonalostmi je pouze Kṛṣṇa. Dnes populární systém sāṅkhya-yogy hlásal jistý ateista jménem Kapila, ale původní systém sāṅkhya-yogy přednesl Kapila, syn Devahūti, Jenž je inkarnací Kṛṣṇy. Vysvětlil ho rovněž Dattātreya, další Kṛṣṇova inkarnace. Kṛṣṇa je tedy původem všech systémů sāṅkhya-yogy a všech mystických jógových sil.

Slova puruṣāya purāṇāya si také zaslouží zvláštní pozornost. Brahma-saṁhitā uznává Kṛṣṇu jako původní osobu a původního poživatele, ādi-puruṣu. Bhagavad-gītā rovněž prohlašuje, že Pán Kṛṣṇa je purāṇa-puruṣa, nejstarší osoba. A přestože je nejstarší ze všech osobností, je zároveň ze všech nejmladší, nava-yauvana. Další významné slovo je dharmāya. Kṛṣṇa je původním autorem všech náboženských zásad, a proto je řečeno: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam (Bhāg. 6.3.19). Nikdo nemůže zavést nový druh náboženství, neboť náboženství již existuje tak, jak ho ustanovil Pán Kṛṣṇa. V Bhagavad-gītě nás Kṛṣṇa informuje o původní dharmě a žádá, abychom se vzdali všech náboženských zásad. Skutečnou dharmou je odevzdat se Jemu. Rovněž v Mahābhāratě je řečeno:

ye ca veda-vido viprā
ye cādhyātma-vido janāḥ
te vadanti mahātmānaṁ
kṛṣṇaṁ dharmaṁ sanātanam

To znamená, že ten, kdo dokonale prostudoval Vedy — kdo je dokonalým viprou (znalcem Ved) a ví, co skutečně znamená duchovní život—prohlašuje Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobu, za sanātana-dharmu. Pán Śiva nás tedy učí zásadám sanātana-dharmy.

Verš

śakti-traya-sametāya
mīḍhuṣe ’haṅkṛtātmane
ceta-ākūti-rūpāya
namo vāco vibhūtaye

Synonyma

śakti-traya — tři druhy energií; sametāya — zdroji; mīḍhuṣe — Rudrovi; ahaṅkṛta-ātmane — zdroji egoismu; cetaḥ — poznání; ākūti — dychtivost jednat; rūpāya — podobě; namaḥ — klaním se; vācaḥ — zvuku; vibhūtaye — různým druhům bohatství.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi svrchovaným vládcem konatele, smyslových činností a jejich výsledků (karmy), a jsi tedy vládcem těla, mysli a smyslů. Jsi také svrchovaným vládcem egoismu zvaným Rudra a zdrojem poznání a jednání podle védských pokynů.

Význam

Každý jedná podle příkazů ega. Pán Śiva se proto snaží falešný egoismus očistit prostřednictvím milosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož je Pán Śiva neboli Rudra sám vládcem egoismu, nepřímo si přeje být milostí Pána očištěn, aby se mohlo probudit jeho skutečné ego. Pán Rudra je samozřejmě vždy duchovně bdělý, ale modlí se takto v náš prospěch. Pro impersonalistu čistý egoismus znamená ahaṁ brahmāsmi — “Nejsem toto tělo, jsem duše.” Duše však ve svém skutečném postavení vykonává duchovní činnosti. Proto se Pán Śiva modlí, aby myslí i činy oddaně sloužil Nejvyššímu Pánu podle pokynů Ved. To je správný postup pro očištění falešného egoismu. Cetaḥ znamená “poznání”; bez dokonalého poznání nelze dokonale jednat. Skutečným zdrojem poznání je vācaḥ, zvuková vibrace daná védskými pokyny. Zde slovo vācaḥ (vibrace) znamená “védská vibrace”. Zvuková vibrace je původem stvoření, a je-li čistá, pak se projeví dokonalé poznání a dokonalé jednání. To se děje zpíváním mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Pán Śiva se tedy znovu a znovu modlí, aby se jeho tělo, mysl a činnosti očistily prostřednictvím očisty poznání a jednáním podle čistých pokynů Ved. Pán Śiva se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství, aby se jeho mysl, smysly a slova zaměřily pouze na oddanou službu.

Verš

darśanaṁ no didṛkṣūṇāṁ
dehi bhāgavatārcitam
rūpaṁ priyatamaṁ svānāṁ
sarvendriya-guṇāñjanam

Synonyma

darśanam — pohled; naḥ — náš; didṛkṣūṇām — kteří chceme vidět; dehi — laskavě projev; bhāgavata — oddaných; arcitam — jak Tě uctívají; rūpam — podobu; priya-tamam — nejdražší; svānām — Tvých oddaných; sarva-indriya — všechny smysly; guṇa — vlastnosti; añjanam — velice příjemné.

Překlad

Můj milý Pane, chci Tě vidět přesně v té podobě, kterou uctívají Tvoji nejdražší oddaní. Máš i mnoho jiných podob, ale já chci vidět tu, kterou mají oddaní zvláště rádi. Buď ke mně prosím milostivý a ukaž mi ji, neboť jedině ta podoba, již oddaní uctívají, může dokonale uspokojit všechny požadavky smyslů.

Význam

Śruti neboli veda-mantra říká, že Nejvyšší Absolutní Pravda je sarva-kāmaḥ sarva-gandhaḥ sarva-rasaḥ — Pán je známý jako raso vai saḥ, zdroj všech vztahů s různými chutěmi (ras). Máme různé smysly—schopnost vidět, chutnat, čichat, dotýkat se atd. — a všechny jejich sklony lze uspokojit, zaměstnáme-li je službou Pánu. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — “Bhakti znamená zapojit všechny smysly do služby Pánu smyslů, Hṛṣīkeśovi.” (Nārada-pañcarātra) Do služby Pánu ovšem nemůžeme zapojit tyto hmotné smysly — musíme se nejprve zbavit všech označení. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam. Musíme se oprostit od všech označení či falešného egoismu, a tak se očistit. Když zaměstnáme smysly službou Pánu, můžeme dokonale uspokojit jejich touhy a sklony. Śiva chce proto vidět Pána v podobě, která je pro budhisty, stoupence Buddhovy filozofie, nepochopitelná.

Impersonalisté a voidisté musí také shlížet podobu Absolutního. V budhistických chrámech jsou podoby Pána Buddhy v meditaci, ale nejsou uctívány tak, jako jsou uctívány podoby Pána ve vaiṣṇavských chrámech (jako Rādhā-Kṛṣṇa, Sītā-Rāma nebo Lakṣmī-Nārāyaṇa). Různé vaiṣṇavské sampradāyi uctívají buď Rādhā-Kṛṣṇu, nebo Lakṣmī-Nārāyaṇa. Tuto podobu chce Pán Śiva vidět dokonale, stejně jako ji chtějí vidět oddaní. Konkrétně jsou zde uvedena slova rūpaṁ priyatamaṁ svānām, vyjadřující, že Pán Śiva chce vidět podobu, která je velice drahá oddaným. Zvláště významné je slovo svānām, neboť jedině oddaní jsou Nejvyšší Osobnosti Božství nesmírně drazí. Jñānī, yogīny a karmī Pán nemá rád nijak výjimečně, neboť karmī Ho vidí jako toho, kdo jim plní jejich přání, jñānī Ho chtějí vidět proto, aby s Ním splynuli, a yogīni si Ho přejí vidět v podobě Paramātmy, částečného zastoupení v jejich srdcích. Bhaktové, oddaní, Ho však chtějí vidět v Jeho naprosté dokonalosti. Tu popisuje Brahma-saṁhitā (5.30):

veṇuṁ kvaṇantam aravinda-dalāyatākṣaṁ
barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam
kandarpa-koṭi-kamanīya-viśeṣa-śobhaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Uctívám Govindu, prvotního Pána, který nádherně hraje na Svou flétnu, Jehož oči jsou jako okvětní lístky lotosu, Jehož hlavu zdobí paví pera, Jehož krása je přibarvená nádechem modrých mraků a Jehož jedinečná roztomilost okouzluje milióny Amorů.” Śiva tedy touží vidět Pána, Nejvyšší Osobnost Božství, tak, jak Ho popisuje tento verš — jak se zjevuje bhāgavatům, oddaným. Z toho plyne, že Ho Pán Śiva chce vidět v úplné dokonalosti, a nikoliv neosobním nebo voidistickým způsobem. Přestože je Nejvyšší Pán vždy jeden v mnoha různých podobách (advaitam acyutam anādim), Jeho podoba jako mladý milenec gopī a společník pasáčků krav (kiśora-mūrti) je nejdokonalejší. Vaiṣṇavové tedy za nejpřednější pokládají podobu Pána v Jeho vṛndāvanských zábavách.

Verš

snigdha-prāvṛḍ-ghana-śyāmaṁ
sarva-saundarya-saṅgraham
cārv-āyata-catur-bāhu
sujāta-rucirānanam
padma-kośa-palāśākṣaṁ
sundara-bhru sunāsikam
sudvijaṁ sukapolāsyaṁ
sama-karṇa-vibhūṣaṇam

Synonyma

snigdha — lesknoucí se; prāvṛṭ — období dešťů; ghana-śyāmam — temné mraky; sarva — všechna; saundarya — krása; saṅgraham — sbírka; cāru — nádherné; āyata — tělesné rysy; catuḥ-bāhu — čtyřrukému; su-jāta — nejkrásnější; rucira — velice příjemný; ānanam — obličej; padma-kośa — poupě lotosového květu; palāśa — okvětní lístky; akṣam — oči; sundara — půvabné; bhru — obočí; su-nāsikam — zdvižený nos; su-dvijam — krásné zuby; su-kapola — nádherné čelo; āsyam — tvář; sama-karṇa — stejně pěkné uši; vibhūṣaṇam — celé ozdobené.

Překlad

Pánova krása připomíná temný mrak v období dešťů a Jeho tělesné rysy se lesknou stejně jako déšť. Je skutečným souhrnem všeho půvabu—má čtyři paže a neobyčejně krásný obličej s očima jako okvětní lístky lotosu, půvabně zdviženým nosem, úsměvem, který přitahuje mysl, nádherným čelem a stejně pěknýma ušima, jež jsou celé ozdobené.

Význam

Po parném horku léta je velice příjemné vidět na nebi temné mraky. Brahma-saṁhitā potvrzuje: barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam. Pán nosí ve vlasech paví pero a Jeho pleť má barvu načernalého mraku. Slovo sundara nebo snigdha znamená “velmi příjemný”. Kandarpa-koṭi-kamanīya. Kṛṣṇova krása je tak příjemná, že s ní nelze srovnávat ani miliardy Amorů. Pána Viṣṇua zdobí veškeré bohatství, a Pán Śiva se tedy pokouší vidět tuto bohatstvím oplývající podobu Nārāyaṇa. Uctívání Pána obvykle začíná uctíváním Nārāyaṇa, Viṣṇua. Uctívání Pána Kṛṣṇy a Rādhy je vysoce důvěrné. Pán Nārāyaṇa je uctíván podle usměrňujících zásad pāñcarātrika-vidhi, zatímco uctívání Pána Kṛṣṇy se řídí zásadami bhāgavata-vidhi. Nikdo nemůže uctívat Pána na úrovni bhāgavata-vidhi, aniž by prošel usměrněními pāñcarātrika-vidhi — začínající oddaní tedy uctívají Pána metodou pāñcarātrika-vidhi, podle usměrňujících zásad uvedených v Nārada-pañcarātře. Začínající oddaní nemohou navázat styk s Rādhou a Kṛṣṇou; chrámové uctívání podle usměrňujících zásad se proto nabízí Lakṣmī-Nārāyaṇovi. I když může být v chrámu přítomná vigraha (podoba) Rādhā-Kṛṣṇy, uctívání začínajících oddaných je přijímáno jako uctívání Lakṣmī-Nārāyaṇa. Uctívání metodou pāñcarātrika-vidhi se nazývá vidhi-mārga a uctívání podle zásad bhāgavata-vidhi se nazývá rāga-mārga. Zásady rāga-mārgy jsou zvláště určené pro oddané na vṛndāvanské úrovni.

Obyvatelé Vṛndāvanu — gopī, matka Yaśodā, Nanda Mahārāja, pasáčci krav, krávy a všichni ostatní — jsou na úrovni rāga-mārgy neboli bhāgavata-mārgy. Jednají v pěti základních rasách — dāsya, sakhya, vātsalya, mādhurya a śānta. I když bhāgavata-mārga zahrnuje všech těchto pět ras, je zvláště určena pro rodičovské a milenecké vztahy (vātsalya a mādhurya). Je zde ovšem také vipralambha-sakhya, důvěrné bratrské uctívání Pána, jež si zvláště vychutnávají pasáčci krav. Ačkoliv je mezi Kṛṣṇou a pasáčky přátelský vztah, liší se od přátelství Kṛṣṇy s Arjunou, které je na úrovni aiśvarya. Když Arjuna viděl viśva-rūpu, gigantickou vesmírnou podobu Pána, bál se, že s Kṛṣṇou jednal jako s obyčejným přítelem, a prosil Ho o odpuštění. Pasáčci krav, Kṛṣṇovi přátelé ve Vṛndāvanu, se však někdy vozí Kṛṣṇovi na ramenou. Jednají s Kṛṣṇou stejně, jako jednají mezi sebou — nikdy se Ho nebojí ani Ho neprosí o odpuštění. Přátelství rāga-mārgy neboli bhāgavata-mārgy tedy existuje na vyšší úrovni vztahů s Kṛṣṇou — na přátelské úrovni vipralambha. Ve vṛndāvanských vztazích rāga-mārgy se projevuje rodičovské přátelství, rodičovská služba a milostná služba.

Někteří nezodpovědní lidé chtějí okamžitě přejít k zásadám rāga-mārgy, aniž by Kṛṣṇovi sloužili podle vidhi-mārgy, usměrňujících zásad metody pāñcarātrika-vidhi. Tito lidé se nazývají sahajiyové. Existují také démoni, kteří se vyžívají v líčení Kṛṣṇových zábav s gopīmi a zneužívají Jeho činností, jak to vyhovuje jejich nemravným povahám. Tito démoni, kteří tisknou knihy a píší básně o zásadách rāga-mārgy, spějí nevyhnutelně do pekla a bohužel tam s sebou stahují i další. Oddaní ve vědomí Kṛṣṇy si musí dávat dobrý pozor, aby se takovým démonům vyhýbali. I když je Pán přítomný v chrámu jako Rādhā-Kṛṣṇa, oddaný má přísně dodržovat usměrňující zásady vidhi-mārgy pro uctívání Lakṣmī-Nārāyaṇa. Rādhā-Kṛṣṇa zahrnuje Lakṣmī-Nārāyaṇa, a je-li tedy Pán uctíván podle usměrňujících zásad, přijímá tuto službu v roli Lakṣmī-Nārāyaṇa. V Nektaru oddanosti jsou uvedeny podrobné pokyny o uctívání Rādhā-Kṛṣṇy (Lakṣmī-Nārāyaṇa) metodou vidhi-mārga. Ačkoliv se při uctívání vidhi-mārgou lze dopustit šedesáti čtyř přestupků, při uctívání rāga-mārgou se tyto přestupky neberou v úvahu, neboť oddaní na této úrovni jsou velice pokročilí, a o přestupcích u nich nemůže být ani řeči. Pokud však nedodržujeme usměrňující zásady vidhi-mārgy a necvičíme své oči ve vyhledávání přestupků, nemůžeme udělat pokrok.

Pán Śiva používá ve svém popisu Kṛṣṇovy krásy slov cārv-āyata-catur-bāhu sujāta-rucirānanam, která označují nádhernou čtyřrukou podobu Nārāyaṇa, Viṣṇua. Ti, kdo uctívají Pána Kṛṣṇu, Ho popisují slovy sujāta-rucirānanam. Viṣṇu-tattva zahrnuje stovky, tisíce a milióny podob Nejvyššího Pána, ale podoba Kṛṣṇy je z nich ze všech nejkrásnější. Z toho důvodu jsou pro ty, kdo uctívají Kṛṣṇu, uvedena slova sujāta-rucirānanam.

Čtyři paže Pána Viṣṇua mají různé účely. Ruce držící lotosový květ a lasturu jsou určeny pro oddané, zatímco druhé dvě ruce, držící disk a kyj, jsou určeny pro démony. Ve skutečnosti jsou všechny Pánovy paže příznivé — ať už drží lastury a květy, či kyje a disky. Démoni zabití cakrou (diskem) a kyjem Pána Viṣṇua se dostávají do duchovního světa, stejně jako oddaní, které chrání ruce s lotosovým květem a lasturou. Démoni povýšení do duchovního světa se ovšem ocitají v neosobní záři Brahmanu, zatímco oddaní mohou vstoupit na vaikuṇṭhské planety. Oddaní Pána Kṛṣṇy okamžitě dosáhnou planety zvané Goloka Vṛndāvana.

Pánova krása je přirovnána k dešti, který je v období dešťů čím dál tím příjemnější. Po parném horku léta mají lidé z přicházejícího období dešťů velkou radost. Na vesnicích někdy dokonce vycházejí ze dveří a vychutnávají si déšť přímo. Tělesné rysy Pána jsou tedy přirovnány k mrakům v období dešťů. Oddaní se radují z Pánovy krásy, neboť je souhrnem všech druhů krásy. Proto je zde výraz sarva-saundarya-saṅgraham. Nikdo nemůže říci, že tělo Pána postrádá nějaké krásné části. Je zcela pūrṇam. Vše je úplné — stvoření Boha, Jeho krása i Jeho tělesné rysy. To vše je tak úplné, že pouhý pohled na Pánovu krásu může uspokojit všechny touhy. Slova sarva-saundarya vyjadřují, že v hmotném a duchovním světě existují různé druhy krásy a že Pán je vlastní všechny. Z Pánovy krásy se mohou těšit materialisté i spiritualisté. Jelikož Nejvyšší Pán přitahuje každého, včetně démonů a oddaných, materialistů i spiritualistů, nazývá se Kṛṣṇa. Jeho oddaní také přitahují každého. Ṣaḍ-gosvāmī-stotra uvádí: dhīrādhīra-jana-priyau — Gosvāmī jsou stejně drazí oddaným (dhīra) i démonům (adhīra). Přítomnost Pána Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu nebyla démonům právě příjemná, ale přítomnost šesti Gosvāmīch těšila i démony. Taková je krása Pánových vztahů s Jeho oddanými — Pán někdy připisuje větší zásluhy Svým oddaným než Sám Sobě. V bitvě na Kurukṣetře například Pán Kṛṣṇa bojoval pouhým udílením pokynů — bojové zásluhy však přesto připadly Arjunovi. Nimitta-mātraṁ bhava savyasācin — “Ty, ó Savyasācī (Arjuno), můžeš být pouhým nástrojem v boji.” (Bg. 11.33) Vše zařídil Pán, ale zásluhy za vítězství získal Arjuna. Také v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se vše děje podle předpovědi Pána Caitanyi, ale zásluhy připadají Jeho upřímným služebníkům. Proto je zde Pán označen jako sarva-saundarya-saṅgraham.

Verš

prīti-prahasitāpāṅgam
alakai rūpa-śobhitam
lasat-paṅkaja-kiñjalka-
dukūlaṁ mṛṣṭa-kuṇḍalam
sphurat-kirīṭa-valaya-
hāra-nūpura-mekhalam
śaṅkha-cakra-gadā-padma-
mālā-maṇy-uttamarddhimat

Synonyma

prīti — milostivý; prahasita — úsměvný; apāṅgam — postranní pohled; alakaiḥ — s vlnitými vlasy; rūpa — krása; śobhitam — zvýšená; lasat — lesknoucí se; paṅkaja — lotosu; kiñjalka — šafrán; dukūlam — oděv; mṛṣṭa — třpytivé; kuṇḍalam — náušnice; sphurat — zářící; kirīṭa — helmice; valaya — náramky; hāra — náhrdelník; nūpura — zvonky na kotnících; mekhalam — pás; śaṅkha — lastura; cakra — disk; gadā — kyj; padma — lotosový květ; mālā — girlanda; maṇi — perly; uttama — prvotřídní; ṛddhi-mat — díky tomu ještě krásnější.

Překlad

Pán je neobyčejně krásný díky Svému neskrývanému milostivému úsměvu a postranním pohledům na Své oddané. Má černé vlnité vlasy a Jeho šaty poletují ve větru jako šafránový pyl z lotosových květů. Jeho třpytivé náušnice, zářící helmice, náramky, girlanda, zvonky na kotnících, pás a různé jiné tělesné ozdoby doplňují lasturu, disk, kyj a lotosový květ, aby zvýšily přirozenou krásu perly Kaustubha na Jeho hrudi.

Význam

Slovo prahasitāpāṅga, které označuje Kṛṣṇův úsměv a postranní pohledy na Jeho oddané, se zvláště týká Jeho vztahů s gopīmi. Když Kṛṣṇa umocňuje pocity milostné rasy v srdcích gopī, má vždy žertovnou náladu. Lasturu, kyj, disk a lotosový květ buď drží v rukách, nebo je lze vidět na Jeho dlaních. Podle zásad čtení z dlaně jsou lastura, kyj, lotosový květ a disk znaky velkých osobností, a zvláště poukazují na Nejvyšší Osobnost Božství.

Verš

siṁha-skandha-tviṣo bibhrat
saubhaga-grīva-kaustubham
śriyānapāyinyā kṣipta-
nikaṣāśmorasollasat

Synonyma

siṁha — lev; skandha — plece; tviṣaḥ — prstence chlupů; bibhrat — nese; saubhaga — šťastné; grīva — krk; kaustubham — perla tohoto jména; śriyā — krása; anapāyinyā — která se nikdy nezmenšuje; kṣipta — překonává; nikaṣa — kámen pro zkoušení zlata; aśma — kámen; urasā — s hrudí; ullasat — zářící.

Překlad

Pánovy plece jsou jako plece lva a zdobí je girlandy, náhrdelníky a nárameníky, jež všechny neustále září. Kromě toho se Pán honosí krásou perly Kaustubha-maṇi a na Jeho temné hrudi září linie zvané Śrīvatsa, znaky bohyně štěstí. Jejich třpyt předčí krásu zlatých čar na kameni pro zkoušení zlata — Pánova krása tento kámen dalece překonává.

Význam

Stočené chlupy na plecích lva vypadají vždy velice krásně. I Pán měl plece jako lev a náhrdelník společně s girlandami a šperkem Kaustubha překonávaly krásu lva. Hruď Pána je zdobena čarami Śrīvatsa, které jsou znamením bohyně štěstí, a proto překonává krásu kamene pro zkoušení zlata. Černý křemičitý kámen, na němž se vrypy zkouší hodnota zlata, vypadá vždy krásně, neboť ho zdobí zlaté pruhy. Pánova hruď však svou krásou předčí i tento kámen.

Verš

pūra-recaka-saṁvigna-
vali-valgu-dalodaram
pratisaṅkrāmayad viśvaṁ
nābhyāvarta-gabhīrayā

Synonyma

pūra — nádechy; recaka — výdechy; saṁvigna — vzrušené; vali — záhyby kůže na břiše; valgu — krásné; dala — jako banyánový list; udaram — břicho; pratisaṅkrāmayat — stáčející se dovnitř; viśvam — vesmír; nābhyā — pupek; āvarta — zatočený; gabhīrayā — hloubkou.

Překlad

Pánovo břicho, jež Svým zaoblením připomíná list banyánu, zkrášlují tři záhyby v kůži, které se při Jeho výdechu a nádechu nádherně vlní. Spirálovitý pupek Pána je tak hluboký, že to vypadá, jako kdyby se celý vesmír, který z něho vzešel, chtěl do něho opět vrátit.

Význam

Celý vesmír má svůj původ v lotosovém stonku, který vyrostl z pupku Pána. Na vrcholku tohoto lotosu seděl Pán Brahmā, připravený stvořit vesmír. Pánův pupek je tak hluboký a spirálovitě točený, že to vypadá, jako kdyby se celý vesmír — přitahovaný Pánovou krásou — chtěl do něho opět vrátit. Pupek Pána a záhyby na Jeho břiše neustále zvyšují krásu Jeho tělesných rysů. Podrobnosti o tělesných rysech Pána zvláště poukazují na Osobnost Božství. Krásné tělo Nejvyššího Pána, které popisuje Pán Śiva v těchto modlitbách, impersonalisté nedokáží ocenit. Přestože neustále uctívají Pána Śivu, nejsou schopni pochopit jeho modlitby, jimiž velebí tělesné rysy Pána Viṣṇua. Pán Viṣṇu se nazývá śiva-viriñci-nutam (Bhāg. 11.5.33), jelikož Pán Brahmā a Pán Śiva Ho neustále uctívají.

Verš

śyāma-śroṇy-adhi-rociṣṇu-
dukūla-svarṇa-mekhalam
sama-cārv-aṅghri-jaṅghoru-
nimna-jānu-sudarśanam

Synonyma

śyāma — načernalá; śroṇi — bedra; adhi — zvláště; rociṣṇu — příjemné; dukūla — šaty; svarṇa — zlatý; mekhalam — pás; sama — souměrné; cāru — nádherné; aṅghri — lotosové nohy; jaṅgha — lýtka; ūru — stehna; nimna — nižší; jānu — kolena; su-darśanam — velmi pěkné.

Překlad

Pánova bedra jsou tmavá a zahalená žlutými šaty a pásem ozdobeným zlatými výšivkami. Jeho souměrné lotosové nohy, lýtka, stehna a klouby jsou neobyčejně krásné. Celé Jeho tělo je dobře stavěné.

Význam

Pán Śiva je jednou z dvanácti velkých autorit uvedených ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.3.20). Jsou to: Svayambhū, Nārada, Śambhu, Kumāra, Kapila, Manu, Prahlāda, Janaka, Bhīṣma, Bali, Vaiyāsaki (Śukadeva Gosvāmī) a Yamarāja. Impersonalisté, kteří obvykle uctívají Pána Śivu, by se měli poučit ohledně transcendentální sac-cid-ānanda-vigrahy Nejvyššího Pána. Zde Śiva laskavě podává podrobný popis Pánových tělesných rysů. Námitku impersonalistů, že Nejvyšší Pán nemá žádnou podobu, tedy nelze za žádných okolností přijmout.

Verš

padā śarat-padma-palāśa-rociṣā
nakha-dyubhir no ’ntar-aghaṁ vidhunvatā
pradarśaya svīyam apāsta-sādhvasaṁ
padaṁ guro mārga-gurus tamo-juṣām

Synonyma

padā — lotosovýma nohama; śarat — podzim; padma — lotosový květ; palāśa — okvětní lístky; rociṣā — velice příjemné; nakha — nehty; dyubhiḥ — září; naḥ — naše; antaḥ-agham — nečistoty; vidhunvatā — jež mohou očistit; pradarśaya — ukaž; svīyam — Své; apāsta — zmenšující; sādhvasam — potíže týkající se hmotného světa; padam — lotosové nohy; guro — ó nejvyšší duchovní mistře; mārga — cesta; guruḥ — duchovní mistr; tamaḥ-juṣām — těch, kdo trpí v nevědomosti.

Překlad

Můj drahý Pane, Tvé lotosové nohy jsou tak krásné, že připomínají dva plně rozvinuté okvětní lístky lotosového květu, který roste na podzim. Nehty Tvých lotosových nohou vydávají tak silnou záři, že okamžitě rozptylují všechnu temnotu v srdci podmíněné duše. Drahý Pane, ukaž mi laskavě tu Svoji podobu, jež srdce oddaného vždy zbavuje veškeré temnoty. Můj milý Pane, jako nejvyšší duchovní mistr každého můžeš osvítit všechny podmíněné duše zahalené temnotou nevědomosti.

Význam

Pán Śiva autoritativně popsal tělesné rysy Pána a nyní chce vidět Jeho lotosové nohy. Když chce oddaný vidět transcendentální podobu Pána, začne svou meditaci o Jeho těle tím, že nejprve pohlédne na Jeho nohy. Śrīmad-Bhāgavatam je pokládán za transcendentální zvukovou podobu Pána a rozdělení na dvanáct zpěvů odpovídá Pánově transcendentální podobě. První a druhý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu se označují jako lotosové nohy Pána. Pán Śiva tedy doporučuje, aby se každý snažil nejprve vidět Pánovy lotosové nohy. To také znamená, že kdo má skutečný zájem o čtení Śrīmad-Bhāgavatamu, musí začít vážným studiem jeho prvních dvou zpěvů.

Krása lotosových nohou Pána je přirovnána ke kráse okvětních lístků lotosového květu, který roste na podzim. Řízením přírody se špinavé, bahnité vody řek a jezer na podzim důkladně vyčistí a lotosy rostoucí v jezerech vypadají nesmírně krásně. Samotný lotosový květ je přirovnán k lotosovým nohám Pána a jeho okvětní lístky k nehtům na Pánových nohách. Nehty na nohách Pána jasně září, jak dosvědčuje Brahma-saṁhitā. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya — každý úd Pánova transcendentálního těla je ānanda-cinmaya-sad-ujjvala, a proto věčně září. Stejně jako slunce rozptyluje temnotu tohoto hmotného světa, záře vycházející z těla Pána neprodleně ničí temnotu v srdci podmíněné duše. Každý, kdo má vážný zájem pochopit transcendentální vědu a vidět transcendentální podobu Pána, se musí nejprve pokusit studiem prvních dvou zpěvů Śrīmad-Bhāgavatamu spatřit lotosové nohy Pána. Jakmile je uvidí, všechny pochyby a obavy z jeho srdce zmizí.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že nezbytným předpokladem duchovního pokroku je zbavit se strachu. Abhayaṁ sattva-saṁśuddhiḥ (Bg. 16.1). Obavy jsou výsledkem materialistického života. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.37) je rovněž řečeno: bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt — strach je produktem tělesného pojetí života. Dokud si člověk myslí, že je tímto hmotným tělem, má strach. Jakmile se tohoto hmotného pojetí zbaví, dosáhne seberealizace (brahma-bhūta) a ihned se přestane bát. Brahma-bhūtaḥ prasannātmā (Bg. 18.54). Dokud se člověk nezbaví strachu, nemůže se radovat. Bhaktové, oddaní, nemají nikdy strach a neustále se radují, protože vždy slouží lotosovým nohám Pána. Je také řečeno:

evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate

Praktikováním bhagavad-bhakti-yogy se člověk zbaví strachu a bude naplněn radostí. Bez toho nemůže pochopit vědu o Bohu. Bhagavat-tattva-vijñānaṁ mukta-saṅgasya jāyate. Tento verš se vztahuje na ty, kdo se zcela zbavili obav hmotného světa. Člověk, který dosáhl tohoto osvobození, může skutečně chápat transcendentální rysy Pánovy podoby. Pán Śiva proto každému doporučuje praktikovat bhagavad-bhakti-yogu. Následující verše objasní, že se tak lze skutečně osvobodit a prožívat transcendentální blaženost.

Dále je řečeno:

oṁ ajñāna-timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ

Pán je nejvyšší duchovní mistr a Jeho pravý zástupce je také duchovní mistr. Pán osvěcuje oddané zevnitř prostřednictvím záře nehtů Svých lotosových nohou, a Jeho zástupce, duchovní mistr, jim přináší osvícení zvenčí. Pokročit v duchovním životě a pochopit védské poznání lze jedině myšlenkami na lotosové nohy Pána a neustálým přijímáním rad duchovního mistra.

yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ

Tento védský pokyn (Śvetāśvatara Up. 6.23) říká, že skutečný význam védského poznání může být vyjeven tomu, kdo má neochvějnou víru v lotosové nohy Pána a v duchovního mistra.

Verš

etad rūpam anudhyeyam
ātma-śuddhim abhīpsatām
yad-bhakti-yogo ’bhayadaḥ
sva-dharmam anutiṣṭhatām

Synonyma

etat — tato; rūpam — podoba; anudhyeyam — je nutné meditovat o; ātma — vlastní já; śuddhim — očištění; abhīpsatām — těch, kdo si přejí; yat — to, co; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; abhaya-daḥ — skutečná nebojácnost; sva-dharmam — vlastní předepsané povinnosti; anutiṣṭhatām — vykonávat.

Překlad

Můj drahý Pane, ten, kdo se chce očistit, musí neustále meditovat o Tvých lotosových nohách, jak jsem popsal dříve. Ti, kdo berou vážně vykonávání svých předepsaných povinností a chtějí se zbavit strachu, musí začít praktikovat bhakti-yogu.

Význam

Je řečeno, že transcendentální jméno, podobu, zábavy a doprovod Nejvyššího Pána nemůžeme ocenit tupými hmotnými smysly; musíme se proto zaměstnat oddanou službou, abychom své smysly očistili a mohli vidět Nejvyšší Osobnost Božství. Zde je však uvedeno, že ti, kdo neustále meditují o lotosových nohách Pána, jsou nepochybně zbaveni hmotného znečištění smyslů, a díky tomu mohou vidět Nejvyššího Pána tváří v tvář. V současné době je slovo “meditace” mezi obyčejnými lidmi velice populární, ale nikdo nezná jeho skutečný význam. Z védské literatury víme, že yogīni jsou neustále pohrouženi v meditaci o lotosových nohách Pána. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ (Bhāg. 12.13.1). To je skutečná činnost yogīnů — myslet na lotosové nohy Pána. Pán Śiva proto učí, že ten, kdo má vážný zájem o očištění, se musí věnovat této meditaci či mystické yoze, která nejen že mu pomůže neustále vidět Pána v srdci, ale umožní mu také vidět Ho tváří v tvář a stát se Jeho společníkem na Vaikuṇṭě či Goloce Vṛndāvaně.

Slovo sva-dharmam ve výrazu sva-dharmam anutiṣṭhatām poukazuje na to, že chceme-li žít v bezpečí, pak se varṇāśramský systém — který uvádí předepsané povinnosti brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů a je dokonalým společenským zřízením — musí opírat o bhakti-yogu. Lidé si obvykle myslí, že samotné vykonávání předepsaných povinností brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů či śūdrů nebo brahmacārīnů, gṛhasthů, vānaprasthů či sannyāsīnů zbaví člověka strachu a zaručí mu osvobození, ale ve skutečnosti se strachu nelze zbavit, dokud všechny tyto předepsané povinnosti nejsou doprovázeny bhakti-yogou. V Bhagavad-gītě se setkáme s popisy karma-yogy, jñāna-yogy, bhakti-yogy, dhyāna-yogy atd., ale dokud člověk nedosáhne úrovně bhakti-yogy, ostatní yogy mu k nejvyšší dokonalosti života nepomohou. Bhakti-yoga je jediným prostředkem k osvobození. Tento závěr nalezneme také v Caitanya-caritāmṛtě v rozhovoru mezi Pánem Caitanyou a Rāmānandou Rāyem ohledně osvobození lidské bytosti z hmotného světa. V tomto rozhovoru Rāmānanda Rāya hovořil o následování varṇāśrama-dharmy, ale Pán Caitanya prohlásil, že to je pouze vnější záležitost (eho bāhya). Chtěl Rāmānandu Rāye přesvědčit, že pouhé plnění povinností varṇāśrama-dharmy osvobození nezaručí. Nakonec Rāmānanda Rāya poukázal na proces bhakti-yogy: sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhiḥ (Bhāg. 10.14.3). Pokud člověk praktikuje bhakti-yogu, která začíná nasloucháním (śruti-gatām) transcendentálnímu poselství Pána vycházejícímu z úst oddaných, pak bez ohledu na své životní postavení postupně přemůže nepřemožitelného Boha.

O Bohu se říká, že je nepřemožitelný, ale ten, kdo pokorně naslouchá slovům seberealizované duše, může nepřemožitelného přemoci. Z toho plyne, že ten, kdo má vážný zájem o osvobození, nemá pouze vykonávat předepsané povinnosti varṇāśrama-dharmy, ale také se zaměstnat bhakti-yogou, počínaje nasloucháním od realizované duše. Tento proces pomůže oddanému přemoci nepřemožitelného Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, a stát se po opuštění hmotného těla Jeho společníkem.

Verš

bhavān bhaktimatā labhyo
durlabhaḥ sarva-dehinām
svārājyasyāpy abhimata
ekāntenātma-vid-gatiḥ

Synonyma

bhavān — Tebe, ó Pane; bhakti-matā — oddaným; labhyaḥ — je možné dosáhnout; durlabhaḥ — obtížné dosáhnout; sarva-dehinām — všech ostatních živých bytostí; svārājyasya — krále nebes; api — dokonce; abhimataḥ — konečný cíl; ekāntena — jednotou; ātma-vit — sebrealizovaného; gatiḥ — konečný cíl.

Překlad

Můj drahý Pane, i král nebeského království si přeje dosáhnout konečného cíle života — oddané služby. Jsi také konečným cílem těch, kdo se s Tebou ztotožňují (ahaṁ brahmāsmi). Pro ně je však značně obtížné Tě dosáhnout, zatímco pro oddané je to velmi snadné.

Význam

V Brahma-saṁhitě je řečeno: vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau. To znamená, že pouhým studiem filozofie Vedānty či védské literatury je velice obtížné dosáhnout konečného životního cíle a nejvyššího místa určení — Vaikuṇṭhaloky nebo Goloky Vṛndāvany. Oddaní však této nejdokonalejší úrovně dosáhnou velice snadno. Takový je význam slov vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau. Totéž potvrzuje Pán Śiva v tomto verši. Pro karma-yogīny, jñāna-yogīny a dhyāna-yogīny je nesmírně těžké k Pánu dospět; bhakti-yogīni s tím však nemají žádné potíže. Ve slově svārājyasya se svar vztahuje na Svargaloku, nebeskou planetu, a svārājya označuje jejího vládce, Indru. Karmī obvykle touží po nebeských planetách, ale král Indra touží po dokonalosti v bhakti-yoze. Také ti, kdo o sobě prohlašují: ahaṁ brahmāsmi (“Jsem Nejvyšší Brahman, totožný s Absolutní Pravdou”) si z konečného hlediska přejí dokonalé osvobození na vaikuṇṭhských planetách či Goloce Vṛndāvaně. Bhagavad-gītā (18.55) říká:

bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad anantaram

“Pochopit Nejvyššího Pána takového, jaký je, lze pouze oddanou službou. A ten, kdo si Ho je díky takové oddanosti plně vědom, může vstoupit do království Boha.”

Chceme-li tedy vstoupit do duchovního světa, musíme se snažit pochopit Nejvyšší Osobnost Božství praktikováním bhakti-yogy. Tímto jednoduchým způsobem můžeme pravdivě pochopit Nejvyššího Pána; bez tohoto pochopení však nelze vstoupit do duchovního království. Můžeme se dostat na nebeské planety nebo realizovat, že jsme Brahman (ahaṁ brahmāsmi), ale to není konečná realizace. Prostřednictvím bhakti-yogy musíme realizovat postavení Nejvyšší Osobnosti Božství — tehdy dosáhneme skutečné dokonalosti života.

Verš

taṁ durārādhyam ārādhya
satām api durāpayā
ekānta-bhaktyā ko vāñchet
pāda-mūlaṁ vinā bahiḥ

Synonyma

tam — Tobě; durārādhyam — velice obtížné uctívat; ārādhya — po uctívání; satām api — i pro ty nejvznešenější osobnosti; durāpayā — velmi obtížné získat; ekānta — čistou; bhaktyā — oddanou službou; kaḥ — kdo je ten člověk; vāñchet — měl by si přát; pāda-mūlam — lotosové nohy; vinā — bez; bahiḥ — ti, kdo stojí vně.

Překlad

Můj milý Pane, čistá oddaná služba je obtížná i pro osvobozené osoby, ale jedině ona Tě může uspokojit. Kdo by se chtěl věnovat jiným procesům seberealizace, má-li skutečně zájem o dokonalost života?

Význam

Slovo satām označuje transcendentalisty. Existují tři druhy transcendentalistů: jñānī, yogī a bhakta. Z těchto tří je bhakta nejvhodnějším uchazečem o dosažení Nejvyšší Osobnosti Božství. Zde se zdůrazňuje, že jedině ten, kdo stojí mimo oddanou službu, nehledá lotosové nohy Pána. Hloupí lidé někdy tvrdí, že k Bohu lze dojít jakkoliv — prostřednictvím karma-yogy, jñāna-yogy, dhyāna-yogy atd. — ale zde je jasně řečeno, že milost Pána nelze získat nijak jinak než bhakti-yogou. Zvláště významné je slovo durārādhya. Dosáhnout lotosových nohou Pána jakoukoliv jinou metodou, než je bhakti-yoga, je nesmírně těžké.

Verš

yatra nirviṣṭam araṇaṁ
kṛtānto nābhimanyate
viśvaṁ vidhvaṁsayan vīrya-
śaurya-visphūrjita-bhruvā

Synonyma

yatra — kde; nirviṣṭam araṇam — zcela odevzdaná duše; kṛta-antaḥ — nezdolný čas; na abhimanyate — neútočí; viśvam — celý vesmír; vidhvaṁsayan — zničením; vīrya — síla; śaurya — vliv; visphūrjita — pouhým pozdvižením; bhruvā — obočí.

Překlad

Stačí, aby Pán pozdvihl Své obočí, a zosobněný nezdolný čas může okamžitě zničit celý vesmír. Hrozivý čas se ovšem nepřiblíží k oddanému, jenž se zcela odevzdal Tvým lotosovým nohám.

Význam

V Bhagavad-gītě (10.34) je řečeno, že Pán v podobě smrti ničí všechno naše vlastnictví. Mṛtyuḥ sarva-haraś cāham — “Jsem všepohlcující smrt.” Pán coby smrt odebírá vše, co podmíněná duše vytvořila. Vše v tomto hmotném světě je časem odsouzené k zániku. Veškerá síla času ovšem nemůže narušit činnosti oddaného, neboť ten se zcela odevzdal lotosovým nohám Pána. Jedině z toho důvodu je oddaný chráněn před hrozivým časem. Všechny činnosti karmīch a jñānīch, ve kterých není ani náznak oddané služby, čas překazí. Hmotný úspěch karmīch je předurčen k zániku a neosobní realizace, které dosahují jñānī, bude také časem zničena.

āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Pomineme-li karmījñānī podstupují tvrdou askezi, aby dosáhli neosobní brahmajyoti, ale jelikož neobjeví lotosové nohy Pána, poklesnou znovu do hmotného světa. Dokud není živá bytost plně zaměstnaná čistou oddanou službou, nemá zaručené osvobození, ani když dosáhla nebeských planet nebo neosobní záře Brahmanu. To, čeho dosáhne oddaný, se však nikdy neztratí působením času. I když oddaný proces bhakti-yogy nedokončí, v příštím životě začne od bodu, ve kterém přestal. Karmī a jñānī takovou příležitost nedostanou — jejich výsledky budou zničeny. Úspěch bhakty má věčné trvání, ať už je úplný či neúplný — nebude nikdy zničen. To je výrok veškeré védské literatury. Śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate. I ten, kdo nedokáže proces bhakti-yogy dokončit, dostane v příštím životě možnost narodit se v čisté rodině oddaných nebo v nějaké bohaté rodině, a tak bude mít příležitost k dalšímu pokroku v oddané službě.

Když Yamarāja, vládce smrti, poučoval své pomocníky, řekl jim, aby nepřistupovali k oddaným. “Oddaným vzdávejte úctu,” řekl, “ale nepřibližujte se k nim.” Oddaní Pána tedy nespadají pod jeho pravomoc. Yamarāja je zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství a řídí smrt každé živé bytosti; oddaným však nic neudělá. Zosobněný čas může pouhým mrknutím oka zničit celý vesmírný projev, ale oddanému neublíží. Oddanou službou, kterou oddaný vykonává v tomto životě, čas nikdy nezničí. Toto duchovní jmění zůstane nedotčené, neboť se vymyká vlivu času.

Verš

kṣaṇārdhenāpi tulaye
na svargaṁ nāpunar-bhavam
bhagavat-saṅgi-saṅgasya
martyānāṁ kim utāśiṣaḥ

Synonyma

kṣaṇa-ardhena — polovinou okamžiku; api — dokonce; tulaye — vyrovnají se; na — nikdy; svargam — nebeské planety; na — ani; apunaḥ-bhavam — splynutí s Nejvyšším; bhagavat — Nejvyšší Osobnost Božství; saṅgi — společník; saṅgasya — ten, kdo využije příležitosti ke styku; martyānām — podmíněné duše; kim uta — jaké je; āśiṣaḥ — požehnání.

Překlad

Když se člověk bezděky — byť jen na zlomek okamžiku — setká s oddaným, již ho nepřitahují výsledky karmy a jñāny. Jaký potom může mít zájem o požehnání polobohů, kteří podléhají zákonům zrození a smrti?

Význam

Ze tří druhů lidí — karmīch, jñānīch a bhaktů — je bhakta označen za nejvznešenějšího. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī zpíval: kaivalyaṁ narakāyate tridaśa-pūr ākāśa-puṣpāyate (Caitanya-candrāmṛta). Slovo kaivalya znamená splynout se září Nejvyšší Osobnosti Božství a tridaśa-pūr se vztahuje na nebeské planety, kde žijí polobozi. Pro oddaného je tedy kaivalya-sukha, splynutí s Pánem, pekelnou představou, neboť ztratit individualitu a splynout se září Brahmanu považuje za sebevraždu. Vždy si chce svou individualitu ponechat, aby mohl sloužit Pánu. Povýšení na vyšší planetární systémy je pro něho pouhým přeludem; dočasné hmotné štěstí nemá v očích oddaného žádnou hodnotu. Jeho postavení je tak vznešené, že se nezajímá o činnosti karmy či jñāny. Jejich výsledky jsou pro oddaného, který je na transcendentální úrovni, tak bezvýznamné, že o ně nemá sebemenší zájem. Samotná bhakti-yoga mu přináší veškeré štěstí. To uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6): yayātmā suprasīdati — oddaná služba může člověku poskytnout plné uspokojení. Takový je výsledek styku s oddaným. Bez požehnání čistého oddaného nemůže být nikdo plně spokojen ani pochopit transcendentální postavení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

athānaghāṅghres tava kīrti-tīrthayor
antar-bahiḥ-snāna-vidhūta-pāpmanām
bhūteṣv anukrośa-susattva-śīlināṁ
syāt saṅgamo ’nugraha eṣa nas tava

Synonyma

atha — proto; anagha-aṅghreḥ — mého Pána, Jehož lotosové nohy ničí vše nepříznivé; tava — Tvoje; kīrti — oslavování; tīrthayoḥ — posvátná voda Gangy; antaḥ — uvnitř; bahiḥ — a vně; snāna — koupel; vidhūta — smyté; pāpmanām — znečištění mysli; bhūteṣu — obyčejným živým bytostem; anukrośa — požehnání či milost; su-sattva — zcela pod vlivem dobra; śīlinām — těch, kdo mají takové vlastnosti; syāt — nechť je; saṅgamaḥ — společnost; anugrahaḥ — milost; eṣaḥ — tato; naḥ — nám; tava — Tvoje.

Překlad

Můj drahý Pane, Tvé lotosové nohy jsou příčinou všeho příznivého a ničí veškeré hříšné znečištění. Proto Tě prosím, abys mi požehnal společností Svých oddaných, kteří jsou zcela očištěni uctíváním Tvých lotosových nohou a kteří jsou tolik milostiví k podmíněným duším. Myslím, že Tvým skutečným požehnáním bude, když mi dovolíš stýkat se s takovými oddanými.

Význam

Voda Gangy je proslulá tím, že dokáže odstranit všechny druhy hříšných reakcí; koupelí v Ganze se člověk zbaví celoživotního znečištění. Její proslulost spočívá v tom, že pramení z lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Všeho hmotného znečištění jsou zbaveni i ti, kdo jsou v přímém styku s lotosovýma nohama Nejvyššího Pána, pohrouženi do opěvování Jeho slávy. Takoví čistí oddaní mohou projevovat milost obyčejným podmíněným duším. Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura zpíval, že oddaní Pána Caitanyi jsou tak mocní, že každý z nich dokáže osvobodit celý vesmír. Jinými slovy, úkolem oddaných je kázat slávu Pána a dovést všechny podmíněné duše na úroveň čistého dobra (śuddha-sattva). Slovo su-sattva v tomto verši znamená śuddha-sattva, transcendentální stav nad kvalitou hmotného dobra. Pán Śiva nás svými příkladnými modlitbami učí, že tím nejlepším, co můžeme udělat, je přijmout útočiště u Pána Viṣṇua a Jeho oddaných — vaiṣṇavů.

Verš

na yasya cittaṁ bahir-artha-vibhramaṁ
tamo-guhāyāṁ ca viśuddham āviśat
yad-bhakti-yogānugṛhītam añjasā
munir vicaṣṭe nanu tatra te gatim

Synonyma

na — nikdy; yasya — jehož; cittam — srdce; bahiḥ — vnější; artha — zájem; vibhramam — zmatený; tamaḥ — temnota; guhāyām — v díře; ca — také; viśuddham — očištěný; āviśat — vstoupil; yat — ta; bhakti-yoga — oddaná služba; anugṛhītam — obdařený; añjasā — šťastně; muniḥ — rozvážný; vicaṣṭe — vidí; nanu — ovšem; tatra — tam; te — Tvoje; gatim — činnosti.

Překlad

Oddaný, jehož srdce je zcela očištěné procesem oddané služby a jehož Bhaktidevī obdařila svou přízní, není zmaten hmotnou energií, která je jako temná studna. Jelikož se takto zcela zbavil všeho hmotného znečištění, je šťastný, protože chápe Tvé jméno, slávu, podobu, činnosti atd.

Význam

satāṁ prasaṅgān mama vīrya-saṁvido
bhavanti hṛt-karṇa-rasāyanāḥ kathāḥ
taj-joṣaṇād āśv apavarga-vartmani
śraddhā ratir bhaktir anukramiṣyati

Ve společnosti čistých oddaných může člověk pochopit transcendentální jméno, slávu, vlastnosti a činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Caitanya Mahāprabhu opakovaně zdůrazňoval:

’sādhu-saṅga', ’sādhu-saṅga'—sarva-śāstre kaya
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya

(Cc. Madhya 22.54)

Pouhým stykem s čistým oddaným udělá člověk úžasný pokrok ve vědomí Kṛṣṇy. Sādhu-saṅga, společnost oddaného, znamená být neustále zaměstnaný činnostmi vědomí Kṛṣṇy — zpívat mantru Hare Kṛṣṇa a jednat pro Kṛṣṇu. Zpívání mantry Hare Kṛṣṇa očišťuje, a proto ho Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučoval. Ceto-darpaṇa-mārjanam — zpíváním Kṛṣṇových jmen se očistí zrcadlo srdce a oddaný ztratí zájem o cokoliv vnějšího. Srdce toho, kdo je pod vlivem vnější energie Pána, je nečisté, a on proto nevidí, jak se vše pojí s Nejvyšší Osobností Božství. Idaṁ hi viśvaṁ bhagavān ivetaraḥ (Bhāg. 1.5.20). Ten, jehož srdce je očištěné, vidí, že celý vesmírný projev není ničím jiným než Nejvyšší Osobností Božství, ale osoba s nečistým srdcem vidí věci jinak. Prostřednictvím sat-saṅgy, styků s oddanými, tedy člověk dokonale očistí své srdce.

Toho, kdo má čisté srdce, nikdy nepřitahuje vnější energie, která nabádá individuální duši, aby se snažila vládnout hmotné přírodě. Čisté srdce oddaného, který oddaně slouží formou naslouchání, opěvování, vzpomínání atd., není nikdy rozrušené. Činností oddané služby je celkem devět, ale oddaného s čistým srdcem nic nerozruší, ať se věnuje kterékoliv z nich. Během praktikování bhakti-yogy je nutné se vyhýbat deseti přestupkům při zpívání mahā-mantry a šedesáti čtyřem přestupkům při uctívání Božstev. Když oddaný striktně dodržuje pravidla a předpisy, Bhaktidevī je s ním velice spokojená a žádné vnější vlivy ho nerozruší. Oddaný se také nazývá muni, “přemýšlivý”. Tak, jako neoddaný spekuluje, oddaný přemýšlí. Spekulace neoddaného je nečistá, ale myšlenky oddaného jsou čisté. Titulem muni jsou označováni rovněž Pán Kapila či Śukadeva Gosvāmī a Vyāsadeva je oslovován jako Mahāmuni. Oddaný se nazývá muni (přemýšlivý), pokud čistě chápe Nejvyšší Osobnost Božství. Když člověk očistí své srdce tím, že se stýká s oddanými a vyhýbá se přestupkům při opěvování a uctívání Pána, Pán mu vyjeví Své transcendentální jméno, podobu a činnosti.

Verš

yatredaṁ vyajyate viśvaṁ
viśvasminn avabhāti yat
tat tvaṁ brahma paraṁ jyotir
ākāśam iva vistṛtam

Synonyma

yatra — kde; idam — tento; vyajyate — projevený; viśvam — vesmír; viśvasmin — ve vesmírném projevu; avabhāti — je projevený; yat — ten; tat — ten; tvam — Ty; brahma — neosobní Brahman; param — transcendentální; jyotiḥ — záře; ākāśam — éter; iva — jako; vistṛtam — rozšířený.

Překlad

Můj drahý Pane, neosobní Brahman se rozpíná všude, stejně jako sluneční svit či éter. A tímto neosobním Brahmanem, jenž prostupuje celým vesmírem a v němž je celý vesmír projeven, jsi Ty.

Význam

Ve védské literatuře je řečeno, že vše je pouze Brahman a nic jiného. Celý vesmírný projev spočívá v záři Brahmanu. Impersonalisté ovšem nechápou, jak může něco tak obrovského spočívat na osobě. Jsou zmateni, jelikož nechápou nepředstavitelnou moc Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto neustále popírají, že Absolutní Pravda je osoba. Pán Śiva tento mylný dojem osobně vyjasňuje, když říká, že neosobní Brahman, rozšířený po celém vesmíru, není nic jiného než Samotný Nejvyšší Pán. Zde je jasně uvedeno, že Pán prostřednictvím Svého aspektu Brahmanu prostupuje celým vesmírem stejně jako sluneční svit. Tento příklad je velmi snadné pochopit. Všechny planetární systémy spočívají ve sluneční záři, ale tato záře ani její zdroj na planetách nezávisí. Éter nebo vzduch se také rozpíná všude; je uvnitř nádoby, ale zároveň se dotýká špinavých i posvěcených míst. Éter však není nikdy znečištěný. I sluneční svit se dotýká špinavých a posvěcených míst a obojí je ve skutečnosti jeho výtvorem, ale slunce samotné vždy zůstává všem nečistotám vzdálené. Stejně tak Pán existuje všude. Některé věci jsou zbožné a jiné bezbožné, ale śāstry popisují to, co je zbožné, jako přední stranu Nejvyššího Pána a to, co je bezbožné, jako Jeho záda. V Bhagavad-gītě (9.4) Pán jasně říká:

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

“Ve Své neprojevené podobě pronikám celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.”

Tento verš Bhagavad-gīty vysvětluje, že Pán je všude prostřednictvím Svého aspektu Brahmanu. Vše spočívá v Něm, ale On přesto není přítomný. Z toho plyne, že ani impersonalista nemůže pochopit brahma-tattvu, Pánův Brahman, bez bhakti-yogy — aniž by oddaně sloužil Pánu. Ve Vedānta-sūtře je řečeno: athāto brahma-jijñāsā. To znamená, že člověk má pochopit Brahman, Paramātmu a Parabrahman. Śrīmad-Bhāgavatam rovněž popisuje Absolutní Pravdu tak, že je jedna jediná, ale je realizována ve třech aspektech, jimiž jsou neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Osobnost Božství je z nich nejvyšší. V tomto verši Pán Śiva potvrzuje, že Absolutní Pravda je z konečného hlediska osoba. Jasně říká: tat tvaṁ brahma paraṁ jyotir ākāśam iva vistṛtam. Zde je obecný příklad: úspěšný podnikatel může vlastnit mnoho továren a kanceláří a vše se řídí jeho příkazy. Když někdo řekne, že celý podnik spočívá na tom a tom člověku, neznamená to, že onen člověk nese všechny továrny a kanceláře na své hlavě — rozumí se tím, že celý podnik funguje bez přerušení provozu díky jeho mozku či expanzi jeho energie. Mozek a energie Nejvyšší Osobnosti Božství jsou tím, co udržuje v chodu úplný projev hmotného a duchovního světa. Filozofie monismu, která je zde názorně vysvětlená, se přizpůsobuje skutečnosti, že svrchovaným zdrojem veškeré energie je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. To je popsáno velmi jasně. Rovněž je řečeno, jak lze chápat Kṛṣṇův neosobní aspekt:

raso 'ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu

“Jsem chuť vody, ó synu Kuntī (Arjuno), jsem světlo slunce a měsíce, slabika oṁ ve védských mantrách, jsem zvuk v éteru a schopnost v člověku.” (Bg. 7.8)

Tímto způsobem lze Kṛṣṇu chápat jako mystickou sílu ve všem.

Verš

yo māyayedaṁ puru-rūpayāsṛjad
bibharti bhūyaḥ kṣapayaty avikriyaḥ
yad-bheda-buddhiḥ sad ivātma-duḥsthayā
tvam ātma-tantraṁ bhagavan pratīmahi

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; māyayā — Svou energií; idam — tento; puru — mnohotvárný; rūpayā — projev; asṛjat — stvořil; bibharti — udržuje; bhūyaḥ — opět; kṣapayati — ničí; avikriyaḥ — aniž by se změnil; yat — ten; bheda-buddhiḥ — pojem rozlišování; sat — věčný; iva — jako; ātma-duḥsthayā — způsobující živé bytosti potíže; tvam — Tobě; ātma-tantram — plně nezávislý; bhagavan — ó Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství; pratīmahi — chápu.

Překlad

Můj drahý Pane, máš rozmanité energie, které se projevují v rozmanitých podobách. Jejich prostřednictvím jsi stvořil tento vesmírný projev, a ačkoliv ho udržuješ, jako kdyby byl stálý, nakonec ho zničíš. Přestože Tebe tyto změny nikdy neznepokojí, živé bytosti jsou jimi rozrušené, a proto se jim zdá, že se vesmírný projev od Tebe liší nebo že je od Tebe oddělený. Můj Pane, jsi vždy nezávislý a já tuto skutečnost jasně chápu.

Význam

Je vysvětleno, že Pán Kṛṣṇa má mnoho různých energií, které lze rozdělit do tří kategorií: na energii vnější, vnitřní a okrajovou. Existují také různé vesmírné projevy — duchovní a hmotný svět — jakož i rozličné druhy živých bytostí. Některé živé bytosti jsou podmíněné a jiné jsou věčně svobodné; ty se nazývají nitya-mukta, neboť nikdy nepřijdou do styku s hmotnou energií. Některé živé bytosti jsou však podmíněné v tomto hmotném světě, a proto se považují za oddělené od Nejvyššího Pána. Jejich styk s hmotnou energií jim přináší neustálé problémy. Jelikož podmíněná duše neustále trpí, pokládá hmotnou energii za velice nepříjemnou. To vyjádřil jeden vaiṣṇavský kavi (básník):

kṛṣṇa bhuli' sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha

Když živá bytost zapomene na Nejvyššího Pána a chce si užívat nezávisle a napodobovat Ho, je uchvácena falešnou představou, že je poživatelem odděleným od Pána. Hmotná energie proto způsobuje této duchovní energii — živé bytosti — mnoho potíží; nikdy je však nezpůsobuje Nejvyššímu Pánu. Pro Něho jsou hmotná a duchovní energie jedno a totéž. To zde Pán Śiva vysvětluje — hmotná energie nikdy neobtěžuje Nejvyššího Pána. Pán je vždy nezávislý, ale živé bytosti nezávislé nejsou; kvůli jejich falešným představám, že budou samostatně šťastné, jim hmotná energie přináší potíže a způsobuje rozlišování.

Jelikož to māyāvādští filozofové nechápou, chtějí se od hmotné energie oprostit. Vaiṣṇavský filozof však dokonale zná Nejvyšší Osobnost Božství, a proto mu ani hmotná energie není na obtíž — ví, jak jí využít ve službě Pánu. Kriminální oddělení a občanské oddělení vlády se od sebe mohou v očích obyvatel lišit, ale v očích vlády jsou obě stejná. Kriminální oddělení je nepříjemné pro zločince, ale nikoliv pro slušné občany. Stejně tak je hmotná energie nepříjemná podmíněné duši, ale nemá žádný vliv na osvobozené duše, jež slouží Pánu. Celý vesmírný projev vytvořil Nejvyšší Pán prostřednictvím puruṣa-avatāra Mahā-Viṣṇua. Jako Pán Viṣṇu, Jenž vydechuje všechny vesmíry, ho tvoří a udržuje a poté v podobě Saṅkarṣaṇa celý vesmírný projev zničí. Ale přestože Pán tvoří, udržuje a ničí, není tím ovlivněn. Nepatrné živé bytosti jsou Jeho rozmanitými činnostmi jistě velmi znepokojené, ale jelikož Pán je svrchovaně velký, není nikdy ovlivněn. Pán Śiva či jakýkoliv jiný čistý oddaný to jasně vidí a není zaslepen rozlišováním (bheda-buddhi). Pro oddaného je Pán nejvyšší duší. Jelikož je svrchovaně mocný, Jeho různé síly jsou také duchovní. Oddaný nepokládá nic za hmotné, neboť hmotná existence znamená pouze zapomnění na Nejvyšší Osobnost Božství.

Verš

kriyā-kalāpair idam eva yoginaḥ
śraddhānvitāḥ sādhu yajanti siddhaye
bhūtendriyāntaḥ-karaṇopalakṣitaṁ
vede ca tantre ca ta eva kovidāḥ

Synonyma

kriyā — činnosti; kalāpaiḥ — procesy; idam — tohoto; eva — jistě; yoginaḥ — transcendentalisté; śraddhā-anvitāḥ — s vírou a přesvědčením; sādhu — řádně; yajanti — uctívají; siddhaye — pro dosažení dokonalosti; bhūta — hmotná energie; indriya — smysly; antaḥ-karaṇa — srdce; upalakṣitam — charakterizovaný; vede — ve Vedách; ca — také; tantre — v dodatcích Ved; ca — také; te — Ty, Pane; eva — jistě; kovidāḥ — odborníci.

Překlad

Můj drahý Pane, Tvá vesmírná podoba se skládá ze všech pěti prvků, smyslů, mysli, inteligence, falešného ega (které je hmotné) a Paramātmy, Tvé částečné expanze, která vše řídí. Neoddaní yogīni — karma-yogīni a jñāna-yogīni — Tě uctívají svým jednáním, každý podle svého postavení. Ve Vedách i jejich dodatcích — vlastně ve všech śāstrách — je řečeno, že jedině Ty máš být uctíván. To je závěr všech Ved.

Význam

V jednom z předchozích veršů Pán Śiva vyjádřil touhu vidět tu podobu Pána, o kterou vždy projevují zájem oddaní. V hmotném světě jsou projevené i jiné podoby Pána, jako například Brahmā a další polobozi, které uctívají materialisté. Ve třetí kapitole druhého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že těm, kdo touží po hmotném prospěchu, je doporučeno uctívat různé polobohy, a na závěr Bhāgavatam radí:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

Oddaní, jñānī (mokṣa-kāma) i karmī (sarva-kāma) se ucházejí o uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Dokonce i když člověk vykonává yajñi, jak je uvedeno zde (kriyā-kalāpaiḥ), měl by mít neustále na paměti, že polobozi jsou pouhými zástupci Nejvyššího Pána. Skutečným uctívaným Pánem je Viṣṇu, Yajñeśvara. I když jsou tedy při védských a tantrických obětích uctíváni různí polobozi, skutečným cílem oběti je Pán Viṣṇu. Bhagavad-gītā (9.23) proto říká:

ye 'py anya-devatā-bhaktā
yajante śraddhayānvitāḥ
te 'pi mām eva kaunteya
yajanty avidhi-pūrvakam

“Vše, co člověk obětuje jiným bohům, je ve skutečnosti určeno výhradně Mně, ó synu Kuntī, ale je to obětováno bez skutečného porozumění.”

Ti, kdo uctívají různé polobohy, tedy také uctívají Nejvyššího Pána, ale v rozporu s usměrňujícími zásadami. Smyslem těchto zásad je uspokojit Pána Viṣṇua. To potvrzuje i Viṣṇu Purāṇa (3.8.9):

varṇāśramācāravatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam

Zde je jasně řečeno, že karmī, jñānī i yogī — vlastně každý, kdo se skutečně vyzná ve Vedách a Tantrách — uctívá Pána Viṣṇua. Slovo kovidāḥ je velice významné, neboť poukazuje na oddané Pána. Jedině oddaní si jsou dokonale vědomi toho, že Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, je všeprostupující. V rámci hmotné energie Ho zastupuje pět hmotných prvků a také mysl, inteligence a ego. Zastupuje Ho i další energie — živé bytosti. Všechny tyto projevy v duchovním a hmotném světě nejsou ničím jiným než zastoupením různých energií Pána. Z toho plyne, že Pán je jeden a je expandovaný ve všem. To je význam védské mantry: sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Ten, kdo to ví, soustřeďuje všechnu svou energii na uctívání Pána Viṣṇua.

Verš

tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ supta-śaktis
tayā rajaḥ-sattva-tamo vibhidyate
mahān ahaṁ khaṁ marud agni-vār-dharāḥ
surarṣayo bhūta-gaṇā idaṁ yataḥ

Synonyma

tvam — Ty, Pane; ekaḥ — jediná; ādyaḥ — původní; puruṣaḥ — osoba; supta — spící; śaktiḥ — energie; tayā — kterou; rajaḥ — energie vášně; sattva — dobro; tamaḥ — nevědomost; vibhidyate — je rozrůzněná; mahān — celková hmotná energie; aham — egoismus; kham — éter; marut — vzduch; agni — oheň; vāḥ — voda; dharāḥ — země; sura-ṛṣayaḥ — polobozi a velcí mudrci; bhūta-gaṇāḥ — živé bytosti; idam — to vše; yataḥ — z Něhož.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi jediná Nejvyšší Osoba, příčina všech příčin. Před stvořením hmotného světa Tvá hmotná energie existuje ve spícím stavu. Když je vzrušena, začnou jednat tři kvality (dobro, vášeň a nevědomost), jež způsobí projevení celkové hmotné energie — egoismu, éteru, vzduchu, ohně, vody, země a všech polobohů a světců. Tak je stvořen hmotný svět.

Význam

Je-li celé stvoření jednotou — nejedná-li se o nic jiného než o Nejvyššího Pána, Viṣṇua — proč potom zkušení transcendentalisté vytvářejí kategorie, o nichž hovoří tento verš? Proč moudří učenci rozlišují mezi hmotou a duší? V odpověď na tyto otázky Pán Śiva říká, že duše a hmota nejsou výtvory různých filozofů, ale projevy Pána Viṣṇua (tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ). Dělení na duchovní a hmotné kategorie je možné díky Nejvyšší Osobnosti Božství, ale pro živé bytosti, které věčně slouží Pánu, ve skutečnosti takové rozdíly neexistují. Hmotný svět existuje pouze pro ty, kdo chtějí napodobovat Pána a stát se poživateli — tento svět není ničím jiným než zapomněním na původní Nejvyšší Osobnost Božství, stvořitele všeho. Rozdíl mezi hmotou a duší vytváří Pánova spící energie tehdy, když chce Pán poskytnout určité možnosti živým bytostem, jež Ho chtějí napodobovat v Jeho požitku. Pánova dřímající energie vytváří tento hmotný svět pouze pro ně. Například děti někdy chtějí napodobovat matku, jak vaří v kuchyni, a ona jim dá hračky, aby si na její vaření mohly hrát. Když některé živé bytosti chtějí podobně napodobovat činnosti Pána, Pán pro ně stvoří tento hmotný vesmírný projev. Hmotné stvoření tedy způsobuje Pán pomocí Své hmotné energie. Svým pohledem ji vybudí k činnosti; tím jsou uvedeny do pohybu tři hmotné kvality a hmotná energie se projeví nejprve v podobě mahat-tattvy, dále jako egoismus, éter, vzduch, oheň, voda a země. Po stvoření jsou do vesmírného projevu vpraveny živé bytosti, které se objeví nejprve jako Pán Brahmā a sedm velkých ṛṣiů a poté jako různí polobozi. Od polobohů pocházejí lidské bytosti, zvířata, stromy, ptáci, šelmy a vše ostatní. Původní příčinou je ovšem Nejvyšší Osobnost Božství, jak je zde doloženo slovy tvam eka ādyaḥ puruṣaḥ. Potvrzuje to i Brahma-saṁhitā (5.1):

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

Ti, kdo jsou zahaleni hmotnou energií, nemohou pochopit, že původem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. To je shrnuto v aforismu janmādy asya yataḥ z Vedānta-sūtry (1.1.2). Totéž potvrzuje Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (10.8):

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

“Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Vše pochází ze Mě. Moudří, kteří si toho jsou dokonale vědomi, Mi oddaně slouží a uctívají Mě z celého srdce.”

Když Kṛṣṇa říká, že je původem všeho (ahaṁ sarvasya prabhavo), míní tím, že je i zdrojem Pána Brahmy, Pána Śivy, puruṣa-avatārů, hmotného projevu a všech živých bytostí v něm. Slovo prabhava (“stvoření”) se ve skutečnosti týká pouze tohoto hmotného světa, neboť duchovní svět existuje věčně, a proto nelze mluvit o jeho stvoření. V catuḥ-ślokī Śrīmad-Bhāgavatamu Pán říká: aham evāsam evāgre — “To Já jsem existoval na samém počátku, před stvořením.” (Bhāg. 2.9.33) Ve Vedách je také řečeno: eko nārāyaṇa āsīt — “Před stvořením existoval pouze Nārāyaṇa,” a to potvrzuje i Śaṅkarācārya: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — “Nārāyaṇa je transcendentální vůči stvoření.” (Gītā-bhāṣya) Všechny Nārāyaṇovy činnosti jsou duchovní, a proto když Nārāyaṇa řekl: “Nechť nastane stvoření,” toto stvoření bylo zcela duchovní. “Hmotné” existuje pouze pro ty, kdo zapomněli, že Nārāyaṇa je původní příčinou všeho.

Verš

sṛṣṭaṁ sva-śaktyedam anupraviṣṭaś
catur-vidhaṁ puram ātmāṁśakena
atho vidus taṁ puruṣaṁ santam antar
bhuṅkte hṛṣīkair madhu sāra-ghaṁ yaḥ

Synonyma

sṛṣṭam — do stvoření; sva-śaktyā — Svou vlastní energií; idam — tento vesmírný projev; anupraviṣṭaḥ — poté vstoupíš; catuḥ-vidham — čtyři druhy; puram — těl; ātma-aṁśakena — Svou nedílnou částí; atho — proto; viduḥ — znáš; tam — jeho; puruṣam — poživatel; santam — existuje; antaḥ — uvnitř; bhuṅkte — užívá si; hṛṣīkaiḥ — prostřednictvím smyslů; madhu — sladkost; sāra-gham — med; yaḥ — ten, kdo.

Překlad

Můj drahý Pane, poté, co Svými vlastními energiemi stvoříš hmotný svět, vstoupíš do něho ve čtyřech druzích těl. Jelikož jsi v srdcích všech živých bytostí, znáš je a víš, jak si užívají pomocí svých smyslů. Takzvané štěstí tohoto hmotného stvoření odpovídá požitku, který mají včely z medu nastřádaného v plástech.

Význam

Hmotný vesmírný projev je dílem vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Neživá hmota však nedokáže jednat sama, a proto Pán Osobně vstupuje do hmotného stvoření v podobě Své částečné expanze (Paramātmy) a také Svých oddělených částí (živých bytostí). Živé bytosti i Nejvyšší Osobnost Božství vstupují do hmotného stvoření, aby ho oživily. Bhagavad-gītā (7.5) uvádí:

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

“Kromě této nižší přírody existuje ještě Moje vyšší energie, ó válečníku mocných paží, kterou tvoří všechny živé bytosti, jež zápasí s hmotnou přírodou a udržují vesmír.”

Jelikož je hmotný projev sám o sobě nečinný, vstupují do něho živé bytosti ve čtyřech různých druzích těl. Důležité je zde slovo catur-vidham. V tomto světě se rodí čtyři druhy živých bytostí — některé se rodí z embrya (jarāyu-ja), jiné z vajec (aṇḍa-ja), další z potu (sveda-ja) a poslední—jako například stromy — se rodí ze semen (udbhij-ja). Všechny tyto živé bytosti, bez ohledu na jejich původ, neustále vyhledávají smyslový požitek.

Zde je vyvráceno tvrzení materialistických vědců, že jiné živé bytosti (kromě lidí) nemají duši. Všechny živé bytosti v 8 400 000 životních druzích — ať už se narodily z embrya, vejce, potu či semene — jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, a každá je tedy individuální duchovní jiskrou a duší. Nejvyšší Osobnost Božství také sídlí v srdci živé bytosti, bez ohledu na to, zda se jedná o člověka, zvíře, strom, bakterii či mikroba. Pán sídlí v srdci každého, a jelikož všechny živé bytosti přicházejí do hmotného světa z toho důvodu, že chtějí ukojit svou touhu po smyslovém požitku, Pán je řídí tak, aby si užívaly svých smyslů. Paramātmā, Nejvyšší Osobnost Božství, zná touhy všech. Bhagavad-gītā (15.15) praví:

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.”

Pán je v srdci všech živých bytostí a dává jim paměť, s jejíž pomocí si mohou užívat jistých věcí. Živé bytosti si potom vytvářejí své chutné plásty medu a užívají si jich. Příklad včel je výstižný, protože když si včely chtějí užívat svých plástů, musí snášet bodání jiných včel. Jelikož se při vychutnávání medu navzájem bodají, nevnímají pouze požitek z jeho sladkosti, ale také utrpení. Jinými slovy, živé bytosti jsou vystaveny bolestem a radostem hmotného požitku, zatímco Nejvyšší Pán, který zná jejich plány na uspokojování smyslů, je nezúčastněný. Upaniṣady uvádějí příklad dvou ptáků sedících na jednom stromě — jeden z nich (jīva neboli živá bytost) si užívá plodů toho stromu a druhý (Paramātmā) pouze přihlíží. V Bhagavad-gītě (13.23) je Nejvyšší Pán coby Paramātmā označen jako upadraṣṭā (dohlížitel) a anumantā (schvalovatel).

Pán pouze přihlíží a dává živé bytosti souhlas ke smyslovému požitku. Paramātmā je také tím, kdo dává včelám inteligenci, jak si zařídit úl, sbírat med z různých květů, uložit ho a užívat si ho. I když Paramātmā stojí stranou živých bytostí, zná jejich záměry a dává jim prostředky, pomocí nichž si mohou buď užívat výsledků svého jednání, nebo jimi trpět. Lidská společnost je jako včelí úl, neboť každý sbírá med z různých květů—shromažďuje peníze z různých zdrojů — a zakládá velké říše pro společný požitek. Po vzniku těchto říší však musí lidé snášet žihadla od jiných národů — někdy proti sobě národy vyhlásí válku a lidské úly si začnou navzájem působit utrpení. I když si lidé staví úly, aby si mohli vychutnávat sladké smyslové vjemy, zároveň trpí žihadly od jiných lidí či národů. Nejvyšší Osobnost Božství coby Paramātmā všem těmto činnostem pouze přihlíží. Do hmotného světa tedy vstupují jak jīvy, tak i Nejvyšší Osobnost Božství, ale Nejvyšší Pán, Paramātmā, je hoden uctívání, neboť zařizuje štěstí živých bytostí v tomto světě. Jelikož se však jedná o hmotný svět, nikdo nemůže prožívat dokonalé štěstí. Hmotný požitek znamená nedokonalost, zatímco duchovní požitek znamená čistou radost pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

sa eṣa lokān aticaṇḍa-vego
vikarṣasi tvaṁ khalu kāla-yānaḥ
bhūtāni bhūtair anumeya-tattvo
ghanāvalīr vāyur ivāviṣahyaḥ

Synonyma

saḥ — ten; eṣaḥ — toto; lokān — všechny planetární systémy; ati — velice; caṇḍa-vegaḥ — velká síla; vikarṣasi — ničí; tvam — Ty, Pane; khalu — ovšem; kāla-yānaḥ — časem; bhūtāni — všechny živé bytosti; bhūtaiḥ — jinými živými bytostmi; anumeya-tattvaḥ — o Absolutní Pravdě lze usuzovat; ghana-āvalīḥ — mraky; vāyuḥ — vítr; iva — jako; aviṣahyaḥ — nesnesitelný.

Překlad

Můj drahý Pane, Tvoji absolutní autoritu nelze přímo vnímat, ale z pohledu na svět je zřejmé, že vše je časem zničeno. Čas je velice silný a vše je zničeno něčím jiným — tak jako se zvířata navzájem požírají. Čas vše rozpráší tak, jako vítr rozhání mraky po nebi.

Význam

Zničení je řízeno přírodními zákony. Nic v tomto hmotném světě nemůže být trvalé, přestože se o to vědci, filozofové, dělníci a všichni ostatní snaží. Jeden pošetilý vědec nedávno prohlásil, že věda nakonec zajistí, aby život byl věčný. Jiní takzvaní vědci se zase pokoušejí vyrobit živé bytosti v laboratoři. Každý se tedy nějakým způsobem snaží popřít existenci Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a odmítnout Jeho svrchovanou autoritu. Pán je ovšem tak mocný, že v podobě smrti zničí vše. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (10.34): mṛtyuḥ sarva-haraś cāham — “Jsem všepohlcující smrt.” Pán přichází k ateistům jako smrt — bere jim vše, co v hmotném světě nahromadili. Hiraṇyakaśipu, otec Prahlāda, neustále popíral Pánovu existenci a kvůli synově neochvějné víře v Boha se snažil pětiletého Prahlāda zabít. Pán se však v pravý čas zjevil jako Nṛsiṁhadeva a zabil Hiraṇyakaśipua v Prahlādově přítomnosti. Śrīmad-Bhāgavatam (1.13.47) uvádí, že toto zabíjení je přirozené. Jīvo jīvasya jīvanam — “Jedno zvíře je potravou druhého.” Žábu sežere had, hada sežere promyka a ji sežere zase další zvíře. Tak podle svrchované vůle Pána probíhá ničení. I když Pánovu ruku přímo nevidíme, můžeme její přítomnost vnímat prostřednictvím Pánova ničení. Vidíme mraky roztrhané větrem, i když nemůžeme postřehnout, jak k tomu dochází, neboť vítr je neviditelný. Nejvyšší Osobnost Božství sice nevidíme přímo, ale vidíme, jak Pán řídí proces ničení. Ten nelítostně pokračuje pod Pánovou vládou, ale ateisté to nevidí.

Verš

pramattam uccair iti kṛtya-cintayā
pravṛddha-lobhaṁ viṣayeṣu lālasam
tvam apramattaḥ sahasābhipadyase
kṣul-lelihāno ’hir ivākhum antakaḥ

Synonyma

pramattam — šílení; uccaiḥ — hlasitě; iti — takto; kṛtya — učinit; cintayā — kvůli takové touze; pravṛddha — velice pokročilí; lobham — dychtivost; viṣayeṣu — co se týče hmotného požitku; lālasam — s takovou touhou; tvam — Ty, můj Pane; apramattaḥ — zcela transcendentální; sahasā — znenadání; abhipadyase — polapíš je; kṣut — hladový; lelihānaḥ — lačným jazykem; ahiḥ — had; iva — jako; ākhum — myš; antakaḥ — ničitel.

Překlad

Můj drahý Pane, všechny živé bytosti v tomto hmotném světě vymýšlejí plány jako šílené a kvůli své neovladatelné lačnosti neustále touží dělat to či ono. Živá bytost bez ustání prahne po hmotném požitku, ale Ty jsi vždy ve střehu a časem na ni udeříš, jako když had chytí myš a bez potíží ji spolkne.

Význam

Každý je chamtivý a každý si plánuje svůj hmotný požitek. Živá bytost posedlá tímto chtíčem je označována za šílenou. Bhagavad-gītā (3.27) říká:

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

“Duše zmatená třemi kvalitami hmotné přírody se považuje za konatele činů, které ve skutečnosti koná příroda.”

Vše se odehrává působením přírodních zákonů, které podléhají Nejvyšší Osobnosti Božství. Ateisté, neinteligentní lidé, to však nevědí. Horečně si vytvářejí své vlastní plány a velké národy zvětšují své říše. Přitom víme, že mnoho říší časem vzniklo a opět zaniklo. Lidé ve svém šílenství založili mnohé aristokratické rody, ale jsme svědky toho, že časem byly všechny tyto rody a říše zničeny. Přesto pošetilí ateisté nepřijímají svrchovanou autoritu Pána. Zbytečně si vymýšlejí své vlastní povinnosti, aniž by se ohlíželi na Nejvyšší Osobnost Božství. Takzvaní političtí vůdci horečně plánují růst hmotného blahobytu svého národa, ale ve skutečnosti jim jde pouze o jejich vysoké postavení. Ve své lačnosti po hmotném postavení před lidmi falešně vystupují jako jejich vůdci a hromadí volební hlasy, přestože jsou naprosto v moci zákonů hmotné přírody. To jsou některé chyby moderní civilizace. Bez rozvíjení vědomí Boha a přijetí autority Pána budou živé bytosti ve svých plánech nakonec zklamané a zmatené. Kvůli jejich neautorizovaným plánům hospodářského rozvoje rostou ze dne na den na celém světě ceny zboží, a to do takové míry, že chudší třídy obyvatelstva začínají mít potíže a trpí následky celé situace. Jelikož lidem chybí vědomí Kṛṣṇy, jsou podváděni takzvanými vůdci a plánovači, a jejich utrpení proto vzrůstá. Podle přírodních zákonů, za nimiž stojí Pán, nemůže být nic v tomto hmotném světě trvalé; každý má tedy mít možnost uchýlit se k Absolutnímu, aby byl zachráněn. V této souvislosti říká Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (5.29):

bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati

“Mudrci, kteří vědí, že jsem konečným cílem veškerých obětí a askeze, Nejvyšším Pánem všech planet a polobohů a příznivcem všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhnou míru.”

Jde-li nám o klid v mysli a mír ve společnosti, musíme přijmout, že skutečným poživatelem je Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je také vlastníkem všeho v celém vesmíru a nejlepším přítelem všech živých bytostí. Když toto lidé pochopí, budou moci být šťastní a žít v míru jak individuálně, tak kolektivně.

Verš

kas tvat-padābjaṁ vijahāti paṇḍito
yas te ’vamāna-vyayamāna-ketanaḥ
viśaṅkayāsmad-gurur arcati sma yad
vinopapattiṁ manavaś caturdaśa

Synonyma

kaḥ — kdo; tvat — Tvoje; pada-abjam — lotosové nohy; vijahāti — vyhýbá se; paṇḍitaḥ — učený; yaḥ — kdo; te — Tobě; avamāna — vysmívá se; vyayamāna — snižuje; ketanaḥ — toto tělo; viśaṅkayā — nepochybně; asmat — náš; guruḥ — duchovní mistr, otec; arcati — uctívá; sma — v minulosti; yat — to; vinā — bez; upapattim — vzrušení; manavaḥ — Manuové; catuḥ-daśa — čtrnáct.

Překlad

Můj drahý Pane, každý učený člověk ví, že neuctívá-li Tebe, je celý jeho život promarněn. Jak by tedy mohl přestat uctívat Tvé lotosové nohy? I náš otec a duchovní mistr, Pán Brahmā, Tě bez váhání uctíval a čtrnáct Manuů kráčelo v jeho stopách.

Význam

Slovo paṇḍita znamená “moudrý člověk”. Kdo je skutečně moudrý? Bhagavad-gītā (7.19) to popisuje takto:

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

“Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně, jelikož ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.”

Když tedy moudrý člověk dosáhne po mnoha životech a náladových pokusech o seberealizaci skutečné moudrosti, odevzdá se Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Takový mahātmā neboli učenec ví, že Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším (vāsudevaḥ sarvam iti). Učení lidé mají neustále na paměti, že život bez uctívání Pána Kṛṣṇy — bez toho, aby se stali Jeho oddanými — je promarněný. Śrīla Rūpa Gosvāmī také říká, že když se člověk stane pokročilým oddaným, pochopí, že má být rozvážný a vytrvalý (kṣāntiḥ) a má sloužit Pánu, aniž by ztrácel čas (avyartha-kālatvam). Nemá za své činnosti očekávat žádnou hmotnou úctu (māna-śūnyatā), má být odpoutaný od všech hmotných svodů (viraktiḥ), být si jistý tím, že se mu dostane Kṛṣṇovy milosti (āśā-bandhaḥ), a vždy si toužebně přát, aby mohl věrně sloužit Pánu (samutkaṇṭhā). Moudrý člověk neustále touží oslavovat Pána opěvováním a nasloucháním (nāma-gāne sadā ruciḥ) a popisovat Pánovy transcendentální vlastnosti (āsaktis tad-guṇākhyāne). Mají ho také přitahovat místa, kde se odehrávaly Pánovy zábavy (prītis tad-vasati-sthale). To jsou příznaky pokročilého oddaného.

Pokročilý oddaný — dokonalý člověk, který je skutečně moudrý a učený — se nemůže své služby u lotosových nohou Pána vzdát. Pán Brahmā žije velmi dlouho (4 320 000 000 let tvoří 12 hodin jeho dne), ale přesto se bojí smrti, a z toho důvodu oddaně slouží Nejvyššímu Pánu. Slouží Mu i všichni Manuové, kteří se během Brahmova dne střídají. Za jeden den Brahmy se vystřídá čtrnáct Manuů, z nichž prvním je Svāyambhuva Manu. Každý Manu žije sedmdesát jedna yug, z nichž každá trvá zhruba 4 320 000 let. Přestože žijí tak dlouho, připravují se na další život vykonáváním oddané služby Pánu. V současném věku žijí lidé pouhých šedesát až osmdesát let, a dokonce i tato krátká délka života se postupně snižuje. Proto je pro lidi ještě naléhavější povinností uctívat lotosové nohy Pána neustálým zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa, jak doporučoval Pán Caitanya Mahāprabhu.

tṛṇād api sunīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

(Śikṣāṣṭaka 3)

Když člověk oddaně slouží, často se v jeho okolí vyskytují zlomyslní lidé a mnoho nepřátel se ho snaží zničit nebo zastavit. To není novinka současného věku, neboť i v dávných dobách sužoval démon Hiraṇyakaśipu svého syna Prahlāda Mahārāje, který oddaně sloužil Pánu. Ateisté jsou neustále připraveni oddaného obtěžovat — proto Caitanya Mahāprabhu doporučoval být snášenlivý. Přesto je však třeba pokračovat se zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa a s šířením jejího zpívání, neboť to je dokonalostí života. Je třeba zpívat a kázat o tom, jak je naléhavě nutné učinit tento život dokonalým po všech stránkách. Každý by měl tedy oddaně sloužit Pánu a kráčet ve stopách předchozích ācāryů, počínaje Pánem Brahmou a dalšími.

Verš

atha tvam asi no brahman
paramātman vipaścitām
viśvaṁ rudra-bhaya-dhvastam
akutaścid-bhayā gatiḥ

Synonyma

atha — proto; tvam — Ty, můj Pane; asi — jsi; naḥ — náš; brahman — ó Nejvyšší Brahmane; parama-ātman — ó Nadduše; vipaścitām — pro učence; viśvam — vesmír; rudra-bhaya — ve strachu z Rudry; dhvastam — zničený; akutaścit-bhayā — nepochybně neohrožený; gatiḥ — útočiště.

Překlad

Můj milý Pane, všichni skuteční učenci Tě znají jako Nejvyšší Brahman a Nadduši. I když se celý vesmír bojí Pána Rudry, jenž nakonec vše zničí, pro učené oddané jsi neohroženým útočištěm všeho.

Význam

Stvoření, udržování a zničení tohoto vesmírného projevu ovládají tři osobnosti — Brahmā, Viṣṇu a Śiva (Maheśvara). S hmotným tělem je v době zničení konec. Jak vesmírné tělo, tak i jeho malou jednotku, tělo individuální živé bytosti, čeká nakonec zkáza. Oddaní se ovšem nebojí zničení těla, neboť jsou přesvědčeni, že se pak vrátí domů, zpátky k Bohu (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna).

Pokud někdo striktně následuje proces oddané služby, nebojí se smrti, jelikož má předurčeno vrátit se domů, zpátky k Bohu. Neoddaní se smrti bojí, protože nemají žádnou záruku, kam půjdou a jaké tělo v příštím životě dostanou. Významné je slovo rudra-bhaya, neboť Rudra samotný, Pán Śiva, mluví o “strachu z Rudry”. To znamená, že existuje mnoho Rudrů — jedenáct — a Rudra (Pán Śiva), který se takto modlil k Nejvyšší Osobnosti Božství, se od ostatních Rudrů liší, přestože je stejně mocný jako oni. Jeden Rudra se bojí druhého, neboť každý z nich se podílí na zničení tohoto vesmírného projevu. Kromě oddaného se Rudry bojí každý; dokonce i Rudra samotný. Oddaný se Rudry nikdy nebojí, protože je vždy v bezpečí — pod ochranou lotosových nohou Pána. Śrī Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.31): kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati—“Můj drahý Arjuno, můžeš veřejně vyhlásit, že Můj čistý oddaný nebude poražen za žádných okolností.”

Verš

idaṁ japata bhadraṁ vo
viśuddhā nṛpa-nandanāḥ
sva-dharmam anutiṣṭhanto
bhagavaty arpitāśayāḥ

Synonyma

idam — toto; japata — při pronášení; bhadram — všechno příznivé; vaḥ — vy všichni; viśuddhāḥ — očištění; nṛpa-nandanāḥ — královští synové; sva-dharmam — své předepsané povinnosti; anutiṣṭhantaḥ — vykonávat; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; arpita — zanechat; āśayāḥ — s naprostou vírou.

Překlad

Moji milí královští synové, vykonávejte své královské povinnosti s čistým srdcem a pronášejte tuto modlitbu s myslí upřenou na lotosové nohy Pána. To vám zajistí přízeň osudu, neboť Pán s vámi bude velice spokojen.

Význam

Modlitby Pána Śivy jsou velmi autoritativní a významné. Pouhými modlitbami k Nejvyššímu Pánu může člověk dosáhnout dokonalosti, i když bude nadále vykonávat své předepsané povinnosti. Skutečným smyslem života je stát se oddaným Pána. Nezáleží na postavení, v jakém se člověk nachází — ať už je brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou, śūdrou, Američanem, Angličanem, Indem nebo kýmkoliv jiným, na kterémkoliv místě v hmotném světě může vykonávat oddanou službu jednoduše tím, že se bude modlit k Nejvyšší Osobnosti Božství. Mahā-mantra Hare Kṛṣṇa je také modlitba, neboť každá modlitba oslovuje Pána Jeho jménem a vzývá přízeň osudu žádostí, aby nám Pán dovolil oddaně Mu sloužit. Mahā-mantra Hare Kṛṣṇa také říká: “Můj milý Pane, Śrī Kṛṣṇo, můj milý Pane, Śrī Rāmo, ó energie Pána, Hare, zaměstnejte mě prosím ve Své službě.” I když jsme v nízkém postavení, oddaně sloužit můžeme za každé situace: ahaituky apratihatā — “Oddané službě nemohou zabránit žádné hmotné okolnosti.” (Bhāg. 1.2.6) Totéž doporučoval Pán Caitanya Mahāprabhu:

jñāne prayāsam udapāsya namanta eva
jīvanti san-mukharitāṁ bhavadīya-vārtām
sthāne sthitāḥ śruti-gatāṁ tanu-vāṅ-manobhir
ye prāyaśo 'jita jito 'py asi tais tri-lokyām

Člověk může zůstat tam, kde je, dále vykonávat své předepsané povinnosti, a přesto může naslouchat poselství Pána od realizovaných duší. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založené na tomto principu. Otevíráme střediska po celém světě s cílem dát každému příležitost naslouchat poselství Pána Kṛṣṇy, aby se mohl vrátit domů, zpátky k Bohu.

Verš

tam evātmānam ātma-sthaṁ
sarva-bhūteṣv avasthitam
pūjayadhvaṁ gṛṇantaś ca
dhyāyantaś cāsakṛd dharim

Synonyma

tam — Jemu; eva — jistě; ātmānam — Nejvyšší Duši; ātma-stham — ve vašich srdcích; sarva — všechny; bhūteṣu — v každé živé bytosti; avasthitam — Jenž sídlí; pūjayadhvam — uctívejte Ho; gṛṇantaḥ ca — neustále opěvujte; dhyāyantaḥ ca — neustále meditujte; asakṛt — nepřetržitě; harim — Nejvyšší Osobnost Božství.

Překlad

Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, tedy sídlí v srdci každého, ó královští synové. Je i ve vašich srdcích. Proto neustále opěvujte Jeho slávu a nepřetržitě o Něm meditujte.

Význam

Slovo asakṛt je významné, neboť neznamená pouze několik minut, ale neustále. To je pokyn Pána Caitanyi Mahāprabhua v Jeho Śikṣāṣṭace. Kīrtanīyaḥ sadā hariḥ — “Svaté jméno Pána je třeba zpívat dvacet čtyři hodin denně.” V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto žádáme oddané, aby denně zpívali alespoň šestnáct kol na svých růžencích. Ve skutečnosti je však třeba zpívat dvacet čtyři hodin denně, jako Ṭhākura Haridāsa, který každý den zpíval 300 000 svatých jmen Kṛṣṇy. Ničím jiným se nezabýval. Někteří z Gosvāmīch — jako například Raghunātha dāsa Gosvāmī — také velice striktně praktikovali zpívání a navíc skládání poklon. O tom se zmínil Śrīnivāsācārya ve své modlitbě k šesti Gosvāmīm (Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭaka): saṅkhyā-pūrvaka-nāma-gāna-natibhiḥ kālāvasānī-kṛtau. Slovo saṅkhyā-pūrvaka znamená “za dodržování daného počtu”. Raghunātha dāsa Gosvāmī nejen zpíval svaté jméno Pána, ale také pravidelně skládal mnohé poklony.

Jelikož se princové chystali uctívat Nejvyšší Osobnost Božství přísnou askezí, Śiva jim doporučil neustále Pána opěvovat a meditovat o Něm. Významné je, že Pán Śiva se modlil k Nejvyšší Osobnosti Božství přesně tak, jak ho to naučil jeho otec, Pán Brahmā. Kázal tedy princům také podle systému paramparā. Oddaný nemá pouze plnit pokyny duchovního mistra, ale rovněž předávat získané poznání svým žákům.

Významná jsou také slova ātmānam ātma-sthaṁ sarva-bhūteṣv avasthitam. Osobnost Božství je původem všech živých bytostí. Jelikož jsou všechny živé bytosti nedílnými částmi Pána, je jejich společným otcem. Člověk může snadno nalézt Nejvyššího Pána ve svém srdci, neboť Osobnost Božství sídlí v srdci každé živé bytosti. Tento verš uvádí, že proces uctívání Pána je velmi snadný a úplný, neboť kdokoliv v jakékoliv životní situaci může kdekoliv usednout a jednoduše zpívat Pánova svatá jména. Prostřednictvím opěvování a naslouchání se automaticky věnuje meditaci.

Verš

yogādeśam upāsādya
dhārayanto muni-vratāḥ
samāhita-dhiyaḥ sarva
etad abhyasatādṛtāḥ

Synonyma

yoga-ādeśam — tyto pokyny o bhakti-yoze; upāsādya — neustále číst; dhārayantaḥ — a přijmout v srdci; muni-vratāḥ — složte slib velkých mudrců, slib mlčení; samāhita — s neustále upřenou myslí; dhiyaḥ — s inteligencí; sarve — vy všichni; etat — tuto; abhyasata — metodu; ādṛtāḥ — s velkou úctou.

Překlad

Moji milí princové, formou modlitby jsem vám představil yogu zpívání svatého jména. Všichni byste si měli tuto důležitou stotru uložit v mysli a slíbit, že si ji zapamatujete, abyste se stali velkými mudrci. Praktikujte tuto metodu s mlčenlivostí mudrců, napjatou pozorností a úctou.

Význam

K systému haṭha-yogy patří tělesná cvičení, dhyāna, dhāraṇā, āsana, meditace atd. Yogī musí sedět na jednom místě v určité pozici a soustředit zrak na špičku nosu. Tento systém má tolik pravidel a usměrnění, že v současném věku je prakticky nemožné ho praktikovat. Alternativní systém — bhakti-yoga — je velice snadný nejen v tomto, ale i v jiných věcích; Pán Śiva ho hlásal již před dávnou dobou, když udílel rady princům — synům Mahārāje Prācīnabarhiṣata. Systém bhakti-yogy není nově zavedený — již před pěti tisíci lety ho Pán Kṛṣṇa doporučoval jako nejvyšší yogu. V Bhagavad-gītě (6.47) říká Śrī Kṛṣṇa Arjunovi:

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ

“Ze všech yogīnů je ten, který se ke Mně neustále upíná s velkou vírou a uctívá Mě transcendentální láskyplnou službou, se Mnou nejdůvěrněji spojen prostřednictvím yogy a je nejvyšší ze všech.”

Nejvznešenější yogī je ten, kdo ve svém nitru neustále myslí na Kṛṣṇu a opěvuje Pánovu slávu. Tento systém bhakti-yogy tedy existuje již od nepaměti a nyní pokračuje v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

Významné je v této souvislosti slovo muni-vratāḥ, neboť ti, kdo si přejí pokročit v duchovním životě, musí být mlčenliví. Mlčet znamená mluvit jedině kṛṣṇa-kathā. Takové je mlčení Mahārāje Ambarīṣe:

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane

“Král Ambarīṣa neustále upínal svou mysl na lotosové nohy Pána a mluvil pouze o Něm.” (Bhāg. 9.4.19) Měli bychom také využít této životní příležitosti a dostat se na úroveň velkých světců jednoduše tím, že nebudeme zbytečně mluvit s nežádoucími osobami. Měli bychom buď mluvit o Kṛṣṇovi, nebo bez rozptýlení zpívat Hare Kṛṣṇa. To se nazývá muni-vrata. Inteligence musí být velice bystrá (samāhita-dhiyaḥ) a vždy jednat ve vědomí Kṛṣṇy. Slova etad abhyasatādṛtāḥ vyjadřují, že když přijmeme tyto pokyny duchovního mistra s velkou úctou (ādṛta) a budeme je náležitě praktikovat, shledáme proces bhakti-yogy velice snadným.

Verš

idam āha purāsmākaṁ
bhagavān viśvasṛk-patiḥ
bhṛgv-ādīnām ātmajānāṁ
sisṛkṣuḥ saṁsisṛkṣatām

Synonyma

idam — toto; āha — řekl; purā — dříve; asmākam — nám; bhagavān — pán; viśva-sṛk — stvořitelé vesmíru; patiḥ — vládce; bhṛgu-ādīnām — velkých mudrců v čele s Bhṛguem; ātmajānām — svých synů; sisṛkṣuḥ — s touhou tvořit; saṁsisṛkṣatām — kteří mají na starosti tvoření.

Překlad

Tuto modlitbu nám jako první přednesl Pán Brahmā, vládce všech stvořitelů vedeným Bhṛguem, které jejím prostřednictvím poučil, když projevili touhu tvořit.

Význam

Pán Brahmā byl stvořen Pánem Viṣṇuem a sám potom stvořil Pána Śivu a další velké mudrce v čele s Bhṛguem. K velkým mudrcům patří Bhṛgu, Marīci, Ātreya, Vasiṣṭha a další — ti všichni měli na starosti vzrůst populace. Jelikož na počátku bylo málo živých bytostí, Viṣṇu pověřil Brahmu plozením potomstva a Brahmā poté zplodil tisíce polobohů a velkých mudrců, aby v této činnosti pokračovali. Zároveň dal všem svým synům a žákům varování v podobě modliteb, jež nyní přednesl Pán Śiva. Hmotné tvoření znamená hmotné zaměstnání, ale tomu se můžeme ubránit, budeme-li neustále vzpomínat na svůj vztah s Nejvyšším Pánem, jak jej popisují tyto modlitby Pána Śivy. Tímto způsobem můžeme zůstat s Nejvyšší Osobností Božství neustále ve styku, a přestože budeme zaměstnáni tvořením, neodchýlíme se z cesty vědomí Kṛṣṇy. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy slouží zvláště tomuto cíli. Každý v hmotném světě vykonává určité povinnosti v rámci svého zaměstnání, jak je předepisuje varṇāśrama-dharma. Brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové a všichni ostatní plní své předepsané povinnosti, ale ten, kdo bude mít na paměti svoji prvořadou povinnost — být neustále ve styku s Nejvyšší Osobností Božství — bude ve všem úspěšný. Pokud někdo pouze dodržuje pravidla a předpisy varṇāśrama-dharmy jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra a je neustále zaměstnaný, aniž by vzpomínal na svůj věčný vztah s Pánem, pak jeho zaměstnání, činnosti i splněné povinnosti budou pouhou ztrátou času. To potvrzuje první zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.8):

dharmaḥ svanuṣṭhitaḥ puṁsāṁ
viṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam

Přestože je člověk velmi zaneprázdněný plněním svých předepsaných povinností, nemusí to narušovat jeho zaměstnání ve vědomí Kṛṣṇy. Je třeba, aby jen vykonával oddanou službu prostřednictvím śravaṇaṁ kīrtanam — naslouchání, opěvování a vzpomínání. Nemusí se vzdát svých předepsaných povinností. Bhagavad-gītā (18.46) říká:

yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

“Uctíváním Pána, Jenž je zdrojem všech bytostí a prostupuje vším, může člověk dosáhnout dokonalosti při vykonávání své vlastní povinnosti.”

Můžeme tedy i nadále vykonávat svou předepsanou povinnost, a pokud při tom uctíváme Nejvyšší Osobnost Božství, jak zde předepisuje Pán Śiva, dosáhneme dokonalosti života. Svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam (Bhāg. 1.2.13). Měli bychom pokračovat v plnění svých předepsaných povinností, ale budeme-li se tím snažit uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, naše životy budou dokonalé.

Verš

te vayaṁ noditāḥ sarve
prajā-sarge prajeśvarāḥ
anena dhvasta-tamasaḥ
sisṛkṣmo vividhāḥ prajāḥ

Synonyma

te — od něho; vayam — my všichni; noditāḥ — na nařízení; sarve — všichni; prajā-sarge — v době tvoření obyvatelstva; prajā-īśvarāḥ — vládci všech živých bytostí; anena — tímto; dhvasta-tamasaḥ — zbaveni veškeré nevědomosti; sisṛkṣmaḥ — tvořili jsme; vividhāḥ — různé druhy; prajāḥ — živých bytostí.

Překlad

Když Pán Brahmā nařídil všem Prajāpatiům, aby tvořili, opěvovali jsme Nejvyšší Osobnost Božství touto modlitbou a zcela se zbavili veškeré nevědomosti. Díky tomu jsme byli schopni stvořit různé druhy živých bytostí.

Význam

Z tohoto verše můžeme pochopit, že různé druhy živých bytostí byly stvořeny zároveň hned na počátku stvoření. Nesmyslnou Darwinovu teorii evoluce zde nelze použít. Není pravda, že před milióny let inteligentní lidské bytosti neexistovaly. Naopak, nejinteligentnější bytost ze všech — Pán Brahmā — byla stvořena jako první. Pán Brahmā poté stvořil další moudré světce, jako je Marīci, Bhṛgu, Ātreya, Vasiṣṭha a Pán Śiva. Ti pak tvořili různé druhy těl s ohledem na karmu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu řekl Pán Kapiladeva Své matce, že živá bytost dostává určitý druh těla podle svých činností a že o tomto těle rozhodují vyšší autority. Těmito autoritami, jež dosazuje Nejvyšší Osobnost Božství, jsou Pán Brahmā a všichni ostatní Prajāpatiové a Manuové. Z popisu počátku stvoření tedy můžeme vidět, že první tvor je nejinteligentnější. Není pravda, že takzvaná moderní inteligence se vyvinula postupnou evolucí. Brahma-vaivarta Purāṇa uvádí, že postupná evoluce probíhá, ale netýká se těl. Všechny tělesné podoby již existují; pouze duchovní bytost, duchovní jiskra v těle, zlepšuje podle zákonů přírody a pod dohledem vyšších autorit své postavení. Z tohoto verše je zřejmé, že různé druhy živých bytostí existovaly od samotného počátku stvoření. Není pravda, že některé z nich vyhynuly. Vše zůstává a pouze náš nedostatek poznání je příčinou toho, že nevidíme věci takové, jaké jsou.

Velice důležité je slovo dhvasta-tamasaḥ, neboť nikdo nemůže řídit tvoření různých druhů živých bytostí, aniž by byl oproštěn od nevědomosti. Śrīmad-Bhāgavatam (3.31.1) říká, že živé bytosti dostávají těla pod dohledem vyšších sil (daiva-netreṇa). Jak by mohly tyto vyšší síly řídit evoluci živé bytosti, kdyby samy nebyly prosté veškeré nedokonalosti? Následovníci védských pokynů nemohou Darwinovu teorii evoluce přijmout, neboť je poznamenána nedokonalým poznáním.

Verš

athedaṁ nityadā yukto
japann avahitaḥ pumān
acirāc chreya āpnoti
vāsudeva-parāyaṇaḥ

Synonyma

atha — takto; idam — toto; nityadā — pravidelně; yuktaḥ — s napjatou pozorností; japan — polohlasým pronášením; avahitaḥ — pozorná; pumān — osoba; acirāt — neprodleně; śreyaḥ — přízeň osudu; āpnoti — získá; vāsudeva-parāyaṇaḥ — ten, kdo je oddaným Pána Kṛṣṇy.

Překlad

Oddaný Pána Kṛṣṇy, jehož mysl je na Něho neustále upřená a jenž s velkou pozorností a úctou pronáší tuto stotru (modlitbu), dosáhne neprodleně nejvyšší dokonalosti života.

Význam

Dokonalost znamená stát se oddaným Pána Kṛṣṇy. V prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.28) stojí: vāsudeva-parā vedā vāsudeva-parā makhāḥ. Konečným cílem života je Vāsudeva, Kṛṣṇa. Každý oddaný Pána Kṛṣṇy může dosáhnout veškeré dokonalosti, hmotného prospěchu a osvobození pouhými modlitbami k Pánu. Existuje mnoho modliteb k Pánu Kṛṣṇovi, které pronášeli velcí mudrci a osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Śrī Kṛṣṇa se proto nazývá śiva-viriñci-nutam (Bhāg. 11.5.33). Śiva znamená Pán Śiva a viriñci znamená Pán Brahmā. Oba tito polobozi se modlí k Pánu Vāsudevovi, Kṛṣṇovi. Půjdeme-li ve stopách takových velkých osobností a staneme se oddanými Pána Kṛṣṇy, naše životy budou úspěšné. Lidé bohužel toto tajemství neznají. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum — “Nevědí, že jejich skutečným zájmem a nejvyšší dokonalostí života je uctívat Pána Viṣṇua (Kṛṣṇu).” (Bhāg. 7.5.31) Spokojenosti není možné dosáhnout snahou o přizpůsobení vnější energie našim cílům. Kdo není oddaným Pána Kṛṣṇy, bude pouze zmatený. Aby Pán Kṛṣṇa zachránil živé bytosti před takovým neštěstím, upozorňuje v Bhagavad-gītě (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

“Moudrý člověk se po mnoha zrozeních a smrtích odevzdá Mně, dobře věda, že Já, Vāsudeva, jsem vším. Taková velká duše je velmi vzácná.”

Tím, že se staneme oddanými Vāsudeva, můžeme získat jakékoliv požehnání.

Verš

śreyasām iha sarveṣāṁ
jñānaṁ niḥśreyasaṁ param
sukhaṁ tarati duṣpāraṁ
jñāna-naur vyasanārṇavam

Synonyma

śreyasām — ze všech požehnání; iha — v tomto světě; sarveṣām — každého; jñānam — poznání; niḥśreyasam — nejvyšší zisk; param — transcendentální; sukham — štěstí; tarati — překoná; duṣpāram — nepřekonatelný; jñāna — poznání; nauḥ — loď; vyasana — nebezpečí; arṇavam — oceán.

Překlad

V hmotném světě lze získat různé výdobytky, ale nejvyšším z nich je poznání, neboť jedině na lodi poznání lze překonat oceán nevědomosti, který je jinak nepřekonatelný.

Význam

Všichni v tomto hmotném světě trpí kvůli nevědomosti. Každý den vidíme, jak nevědomý člověk spáchá nějaký zločin, ze který je později zatčen a potrestán, třebaže ani nevěděl, že jedná hříšně. Taková nevědomost vládne na celém světě. Lidé neberou v úvahu, jakému riziku vystavují své životy, když se snaží zabíjet zvířata pro uspokojení svého jazyka, hazardovat a holdovat nedovolenému sexu a omamným látkám. Je politováníhodné, že vůdčí osobnosti světa neznají důsledky těchto hříšných činností. Místo toho berou vše na lehkou váhu, a úspěšně tak čím dál více zvětšují oceán nevědomosti.

Plné poznání, jakožto protiklad této nevědomosti, je v hmotném světě tím nejvyšším výdobytkem. Můžeme si všimnout, že ten, kdo má dostatečné poznání, je chráněn před mnoha nebezpečnými životními nástrahami. Jak uvádí Bhagavad-gītā (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate — “Když se člověk stane skutečně moudrým, odevzdá se Nejvyšší Osobnosti Božství.” Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ — “Takovou velkou duši je velmi vzácné najít.”

Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je odhodlané široce otevřít oči takzvaných vůdců, kteří jsou plni nevědomosti, a tak je zachránit před mnoha nástrahami a nebezpečnými životními situacemi. Největší nebezpečí představuje riziko, že získáme nižší tělo, než je lidské. Této lidské životní podoby jsme dosáhli s velkými potížemi, abychom využili lidského těla a obnovili svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství, Govindou. Pán Śiva však oznamuje, že ti, kdo využijí jeho modliteb, se velice brzy stanou oddanými Pána Vāsudeva, což jim umožní překonat oceán nevědomosti a dovést svůj život k dokonalosti.

Verš

ya imaṁ śraddhayā yukto
mad-gītaṁ bhagavat-stavam
adhīyāno durārādhyaṁ
harim ārādhayaty asau

Synonyma

yaḥ — kdokoliv; imam — toto; śraddhayā — s velkou vírou; yuktaḥ — připoután prostřednictvím oddanosti; mat-gītam — moje píseň (kterou jsem složil nebo zpíval); bhagavat-stavam — modlitba k Nejvyšší Osobnosti Božství; adhīyānaḥ — pravidelným studiem; durārādhyam — velmi obtížné uctívat; harim — Nejvyšší Osobnost Božství; ārādhayati — může Ho však uctívat; asau — taková osoba.

Překlad

Oddaně sloužit Nejvyššímu Pánu a uctívat Ho je sice velmi obtížné, ale ten, kdo pronáší nebo jen čte tuto moji stotru (modlitbu), dokáže velice snadno získat milost Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Zvláště významné je, že Pán Śiva je čistým oddaným Pána Vāsudeva. Vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ — “Pán Śiva je nejlepší ze všech vaiṣṇavů.” Má proto svou vlastní sampradāyu, vaiṣṇavskou učednickou posloupnost zvanou Rudra-sampradāya. Současní členové vaiṣṇavské Viṣṇusvāmi-sampradāyi původně pocházejí od Rudry, Pána Śivy. Stát se oddaným Pána Kṛṣṇy, Vāsudeva, je velice těžké. To zde vyjadřuje slovo durārādhyam. Uctívání polobohů není příliš obtížné, ale stát se oddaným Pána Vāsudeva, Kṛṣṇy, není tak jednoduché. Ten, kdo však dodržuje zásady a kráčí ve stopách vyšších autorit, jak doporučil Pán Śiva, se jím může snadno stát. Totéž potvrzuje Prahlāda Mahārāja. Oddanou službu nemůže vykonávat mentální spekulant — je to zvláštní dar, který může získat jedině ten, kdo se odevzdal čistému oddanému. Prahlāda Mahārāja říká: mahīyasāṁ pāda-rajo-'bhiṣekaṁ niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat — “Nikdo nemůže proniknout do oddané služby Pánu, dokud nepřijme prach z lotosových nohou čistého oddaného, jenž je prostý všeho hmotného znečištění.” (Bhāg. 7.5.32)

Verš

vindate puruṣo ’muṣmād
yad yad icchaty asatvaram
mad-gīta-gītāt suprītāc
chreyasām eka-vallabhāt

Synonyma

vindate — získá; puruṣaḥ — oddaný; amuṣmāt — od Osobnosti Božství; yat yat — to, co; icchati — chce; asatvaram — upevněný; mat-gīta — kterou jsem zpíval; gītāt — písní; su-prītāt — od Pána, který je velmi spokojený; śreyasām — všech požehnání; eka — jeden; vallabhāt — od nejdražšího.

Překlad

Nejvyšší Pán je nejdražším cílem všech příznivých požehnání. Každý člověk, jenž zpívá píseň, kterou jsem zpíval, Ho může potěšit. Takový oddaný, upevněný v oddané službě Pánu, může od Nejvyšší Osobnosti Božství získat cokoliv chce.

Význam

Bhagavad-gītā (6.22) uvádí: yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ — jakmile někdo získá přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství, nemá již nic, oč by usiloval, ani po ničem jiném netouží. Když Dhruva Mahārāja dosáhl svou askezí dokonalosti a spatřil Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, Pán mu nabídl jakékoliv požehnání. Dhruva však odpověděl, že netouží po ničem, neboť ho dokonale uspokojilo to, že může vidět Pána. Cokoliv chceme kromě služby Pánu, se nazývá iluze, māyā. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: jīvera ’svarūpa' haya — kṛṣṇera ’nitya-dāsa' (Cc. Madhya 20.108). Každá živá bytost je věčným služebníkem Pána; nejvyšší dokonalost života tedy realizuje ve službě Pánu. Věrnému služebníkovi se milostí jeho pána splní jakákoliv touha, a ten, kdo vykonává transcendentální láskyplnou službu Pánu, nemá nic, oč by nezávisle usiloval. Všechny jeho touhy jsou splněny jednoduše tím, že je neustále zaměstnaný láskyplnou službou Pánu. Pán Śiva nám ukazuje, že každý oddaný může dosáhnout úspěchu pouhým pronášením jeho modliteb.

Verš

idaṁ yaḥ kalya utthāya
prāñjaliḥ śraddhayānvitaḥ
śṛṇuyāc chrāvayen martyo
mucyate karma-bandhanaiḥ

Synonyma

idam — tuto modlitbu; yaḥ — oddaný, který; kalye — brzy ráno; utthāya — poté, co vstane z postele; prāñjaliḥ — se sepjatýma rukama; śraddhayā — s vírou a oddaností; anvitaḥ — takto pohroužený; śṛṇuyāt — sám zpívá a naslouchá; śrāvayet — a vede k naslouchání další; martyaḥ — takový člověk; mucyate — zbaví se; karma-bandhanaiḥ — všech reakcí za plodonosné činnosti.

Překlad

Oddaný, který vstává brzy ráno, se sepjatýma rukama zpívá tyto modlitby, jež zpíval Pán Śiva, a umožňuje druhým, aby jim mohli naslouchat, se jistě zbaví všech k pout k plodonosnému jednání.

Význam

Mukti neboli osvobození znamená zbavit se důsledků plodonosného jednání. Śrīmad-Bhāgavatam (2.10.6) říká: muktir hitvānayathā-rūpam. Mukti znamená zanechat všech ostatních činností a setrvávat ve svém přirozeném postavení (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). V současném podmíněném stavu nás poutá jedna plodonosná činnost za druhou. Karma-bandhana znamená “pouta plodonosného jednání”. Dokud je mysl pohroužená v plodonosných činnostech, musí vymýšlet plány na dosažení štěstí. Proces bhakti-yogy je však jiný, neboť bhakti-yoga znamená jednat podle pokynu nejvyšší autority. Jednáme-li pod vedením nejvyšší autority, nezaplétáme se do výsledků plodonosného jednání. Arjuna například bojoval proto, že to po něm Nejvyšší Pán chtěl, a nenesl tedy zodpovědnost za výsledek boje. Co se týče oddané služby, je i naslouchání a opěvování stejně dobré jako tělesné, mentální a smyslové jednání. Naslouchání a opěvování jsou ve skutečnosti také činnosti smyslů. Když smysly používáme pro svůj smyslový požitek, zaplétají nás do karmy, ale když je používáme pro uspokojení Pána, dosáhneme jejich pomocí bhakti.

Verš

gītaṁ mayedaṁ naradeva-nandanāḥ
parasya puṁsaḥ paramātmanaḥ stavam
japanta ekāgra-dhiyas tapo mahat
caradhvam ante tata āpsyathepsitam

Synonyma

gītam — zpívaná; mayā — mnou; idam — ta; naradeva-nandanāḥ — ó synové krále; parasya — Nejvyššího; puṁsaḥ — Osobnost Božství; parama-ātmanaḥ — Nadduše každého; stavam — modlitba; japantaḥ — pronášení; eka-agra — dokonalá pozornost; dhiyaḥ — inteligence; tapaḥ — askeze; mahat — velká; caradhvam — praktikujte; ante — nakonec; tataḥ — poté; āpsyatha — dosáhnete; īpsitam — vytouženého výsledku.

Překlad

Moji milí královští synové, modlitba, kterou jsem vám přednesl, je určena k potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, Nadduše, a já vám ji doporučuji zpívat. Je stejně účinná jako velká askeze. Až dosáhnete zralosti, váš život se úspěšně naplní a nepochybně získáte vše, co si budete přát.

Význam

Budeme-li vytrvale vykonávat oddanou službu, všechny naše touhy se jistě časem splní.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté čtvrté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Píseň Pána Śivy”.