Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.23.31

Verš

ya idaṁ sumahat puṇyaṁ
śraddhayāvahitaḥ paṭhet
śrāvayec chṛṇuyād vāpi
sa pṛthoḥ padavīm iyāt

Synonyma

yaḥ — každý, kdo; idam — toto; su-mahat — veliké; puṇyam — zbožné; śraddhayā — s velkou vírou; avahitaḥ — s napjatou pozorností; paṭhet — čte; śrāvayet — vysvětluje; śṛṇuyāt — poslouchá; — nebo; api — jistě; saḥ — ta osoba; pṛthoḥ — krále Pṛthua; padavīm — postavení; iyāt — dosáhne.

Překlad

Každý, kdo se s vírou a odhodláním zaobírá vznešenými vlastnostmi krále Pṛthua — ať už o nich čte či naslouchá sám, nebo je předává druhým — nepochybně dosáhne téže planety jako Pṛthu Mahārāja. I on se vrátí domů na vaikuṇṭhské planety, zpátky k Bohu.

Význam

Při vykonávání oddané služby se zvláště zdůrazňuje śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. To znamená, že bhakti, oddaná služba, začíná nasloucháním o Viṣṇuovi a Jeho opěvováním. Když mluvíme o Viṣṇuovi, vztahuje se to i na vše, co se s Ním pojí. Pán Śiva prohlašuje v Śiva Purāṇě, že nejvyšším uctíváním je uctívání Viṣṇua, ale že ještě lepší je uctívání vaiṣṇavy nebo čehokoliv, co se pojí s Viṣṇuem. Zde je řečeno, že naslouchání o vaiṣṇavovi a jeho opěvování je stejně dobré jako naslouchání a opěvování, které se týká přímo Viṣṇua, neboť Maitreya uvedl, že každý, kdo pozorně naslouchá o Pṛthuovi Mahārājovi, dosáhne téže planety jako on. Viṣṇu a vaiṣṇava neznamenají dualitu — to se nazývá advaya-jñāna. Vaiṣṇava je stejně důležitý jako Viṣṇu, a proto Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura napsal ve své Gurv-aṣṭace:

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kintu prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“Duchovní mistr je ctěn stejně jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho nejdůvěrnějším služebníkem. To uznávají všechna zjevená písma a následují všechny autority. Proto se uctivě klaním lotosovým nohám svého duchovního mistra, který je pravým zástupcem Śrī Hariho.”

Nejvyšším vaiṣṇavou je duchovní mistr, který se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Je řečeno, že Pán Caitanya Mahāprabhu někdy zpíval jména gopī. Někteří z Jeho žáků Mu chtěli radit, aby místo nich zpíval jméno Kṛṣṇy, ale když to Caitanya Mahāprabhu slyšel, velice se na ně rozhněval. Tato neshoda dospěla tak daleko, že se Pán Caitanya rozhodl přijmout sannyās, protože v gṛhastha-āśramu Ho lidé nebrali příliš vážně. Důležité je, že jelikož Śrī Caitanya Mahāprabhu zpíval jména gopī, je uctívání gopī či oddaných Pána stejně dobré jako oddaná služba poskytovaná přímo Pánovi. I Pán Samotný řekl, že oddaná služba Jeho oddaným je lepší než služba nabízená přímo Jemu. Určitá skupina oddaných (sahajiyā) se zajímá pouze o Kṛṣṇovy osobní zábavy a pomíjí činnosti oddaných. Takový oddaný není příliš pokročilý; ten, kdo vidí oddaného a Pána na stejné úrovni, je pokročilejší.