Śrīmad-bhāgavatam 4.22.11
Verš
ariktākhila-sampadaḥ
yad-gṛhās tīrtha-pādīya-
pādatīrtha-vivarjitāḥ
Synonyma
Překlad
Naopak dům hospodáře, kam oddaní Pána nemají nikdy dovoleno vstoupit a kde není žádná voda na umytí jejich nohou, je jako strom, ve kterém žijí jedovatí hadi, i když je plný veškerého bohatství a hmotného blahobytu.
Význam
Slovo tīrtha-pādīya označuje oddané Pána Viṣṇua, vaiṣṇavy. Co se týče brāhmaṇů, způsob jejich přijetí byl již popsán v minulém verši. Nyní je kladen zvláštní důraz na vaiṣṇavy. Sannyāsīni, představitelé životního stavu odříkání, obvykle podstupují tu námahu, že přinášejí osvícení hospodářům. Existuje ekadaṇḍī sannyāsī a tridaṇḍī sannyāsī. Ekadaṇḍī sannyāsīni obvykle následují Śaṅkarācāryu a jsou známí jako māyāvādīni, zatímco tridaṇḍī sannyāsīni jsou následovníky vaiṣṇavských ācāryů — Rāmānujācāryi, Madhvācāryi a dalších — a přijímají úděl přinést osvícení hospodářům. Ekadaṇḍī sannyāsīni mohou být na úrovni čistého Brahmanu, protože si jsou vědomi toho, že duše se liší od těla, ale jsou to většinou impersonalisté. Vaiṣṇavové vědí, že Absolutní Pravda je Nejvyšší Osoba a že záře Brahmanu má svůj základ v Nejvyšší Osobnosti Božství, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. Z toho plyne, že tīrtha-pādīya se vztahuje na vaiṣṇavy. V Bhāgavatamu (1.13.10) je další odkaz: tīrthī-kurvanti tīrthāni. Vaiṣṇava mění každé místo, na které přijde, okamžitě v tīrthu, poutní místo. Vaiṣṇavští sannyāsīni cestují po celém světě, aby dotekem svých lotosových nohou učinili ze všech míst poutní místa. Zde je uvedeno, že každý dům, který neuvítá vaiṣṇavu tak, jak je vysvětleno v minulém verši, má být považován za sídlo jedovatých hadů. Říká se, že poblíž santálového stromu, který je velice vzácný, bývá jedovatý had. Santálové dřevo je chladivé a jedovaté hady hřejí jejich jedové zuby, a proto vyhledávají santálové stromy, aby se ochladili. Stejně tak najdeme mnoho bohatých lidí, kteří mají hlídací psy nebo vrátné a vyvěšují nápisy: “Nevstupujte”, “Nepovolaným vstup zakázán”, “Pozor pes” a podobně. V západních zemích se někdy stává, že nepovolaného člověka majitel na svém pozemku zastřelí a není to posuzováno jako zločin. Takové je postavení démonských hospodářů. Jejich domy jsou považovány za sídlo jedovatých hadů — členové takových rodin nejsou o nic lepší než hadi, protože hadi jsou velice závistiví. Je-li tato závist navíc nasměrována proti světcům, jejich postavení je ještě nebezpečnější. Cāṇakya Paṇḍita řekl, že existují dvě závistivé živé bytosti — had a závistivý člověk. Závistivý člověk je nebezpečnější než had, protože hada lze zkrotit zaklínacími mantrami nebo určitými bylinami, ale závistivého člověka nelze uklidnit žádnými prostředky.