Śrīmad-bhāgavatam 4.21.34

Pro hmotný blahobyt Vedy doporučují různé druhy yajñi (oběti). Bhagavad-gītā (3.10) potvrzuje, že Pán Brahmā stvořil všechny živé bytosti včetně lidí a polobohů a poradil jim, aby vykonávali yajñu podle svých hmotných přání (saha-yajñāḥ prajāḥ sṛṣṭvā). Tyto obřady se nazývají yajñi, protože jejich konečným cílem je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Smyslem vykonávání yajñí je získat hmotný prospěch, ale jelikož mají zároveň uspokojit Nejvyššího Pána, jsou doporučeny ve Vedách. Patří samozřejmě mezi hmotné činnosti, které se nazývají karma-kāṇḍa, a všechny hmotné činnosti jsou znečištěné třemi kvalitami hmotné přírody. Obřady karma-kāṇḍy se obvykle vykonávají v kvalitě vášně, ale podmíněné duše — jak lidé, tak i polobozi — přesto musí tyto yajñi provádět, neboť bez nich nelze být v žádném případě šťastný.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dodává, že i když jsou tyto obřady karma-kāṇḍy znečištěné, obsahují stopy oddané služby, protože při každém vykonávání yajñi zaujímá ústřední postavení Pán Viṣṇu. To je velmi důležité, neboť i malá snaha potěšit Pána Viṣṇua je bhakti a má velkou hodnotu. Příměs bhakti očišťuje hmotnou povahu obřadů, které se díky oddané službě postupně dostanou na transcendentální úroveň. I když se tedy tyto yajñi navenek jeví jako hmotné činnosti, jejich výsledky jsou transcendentální. Yajñi, jako je Sūrya-yajña, Indra-yajña a Candra-yajña, se vykonávají ve jménu polobohů, ale tito polobozi jsou částmi těla Nejvyšší Osobnosti Božství. Nemohou přijímat obětiny pro sebe samotné, ale mohou je přijímat pro Nejvyšší Osobnost Božství, stejně jako vládní výběrčí daní nemůže daně vybírat a ukládat na své vlastní konto, ale může je získávat pro vládu. Každou yajñu vykonávanou s tímto úplným poznáním a pochopením popisuje Bhagavad-gītā jako brahmārpaṇam, což znamená oběť nabízená Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož výsledky oběti může přijímat jedině Nejvyšší Osobnost Božství, Pán říká, že je skutečným příjemcem všech obětí (bhoktāraṁ yajña--tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram). Oběti je třeba vykonávat s tímto pochopením. Bhagavad-gītā (4.24) uvádí:

“Ten, kdo je plně pohroužen ve vědomí Kṛṣṇy, jistě dosáhne duchovního království, neboť se plně podílí na duchovních činnostech, při nichž jsou obětiny absolutně přijímány a to, co je nabízeno, je stejné duchovní povahy.” Vykonavatel obětí musí mít vždy na zřeteli, že oběti uvedené ve Vedách mají uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Viṣṇur ārādhyate panthāḥ (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9). Vše hmotné či duchovní, co je vykonáno pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, je považováno za skutečnou yajñu a vykonáváním takových yajñí získá člověk osvobození z hmotného otroctví. Přímou metodou, jak toto osvobození získat, je oddaná služba, která se skládá z těchto devíti činností:

Tento devítistupňový proces je zde označen jako viśuddha-vijñāna-ghanaḥ, přímé uspokojování Nejvyššího Pána, Viṣṇua, prostřednictvím transcendentálního poznání soustředěného na Jeho podobu. To je nejlepší metoda pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nemůže-li však někdo následovat tento přímý proces, měl by přijmout nepřímý proces vykonávání yajñí pro uspokojení Viṣṇua, Yajñi. Viṣṇu se proto nazývá yajña-pati. Śriyaḥ-patiṁ yajña-patiṁ jagat-patim (Bhāg. 2.9.15).

Hluboké vědecké poznání Nejvyšší Osobnosti Božství se soustřeďuje na nejvyšší bod. Například lékařská věda má určité povrchní poznání, ale co přesně se v těle odehrává, lékaři nevědí. Pán Kṛṣṇa však zná všechny podrobnosti. Jeho poznání je tedy vijñāna-ghana, jelikož neobsahuje žádné nedostatky materialistické vědy. Nejvyšší Osobnost Božství je viśuddha-vijñāna-ghana, soustředěné transcendentální poznání — proto navzdory tomu, že přijímá karma-kāṇḍské materialistické yajñi, setrvává neustále v transcendentálním postavení. Výraz aneka-guṇa se tedy týká mnoha transcendentálních vlastností Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť hmotné vlastnosti Pána neovlivňují. Rovněž různé druhy hmotného příslušenství a hmotné prvky začínají být postupně chápány jako duchovní, protože mezi hmotnými a duchovními vlastnostmi není z konečného hlediska žádný rozdíl — vše pochází z Nejvyšší Duše. K tomu vede postupný proces realizace a očištění. Názorným příkladem je Dhruva Mahārāja, který podstoupil meditaci v lese, aby získal hmotný prospěch, ale nakonec udělal takový duchovní pokrok, že si nepřál žádný hmotný zisk. Uspokojila ho samotná společnost Nejvyššího Pána. Āśaya znamená “odhodlání”. Podmíněná duše je obvykle odhodlaná získat hmotný prospěch, ale když vykonáváním yajñi tyto touhy uspokojí, postupně dosáhne duchovní úrovně. Pak bude její život dokonalý. Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10) proto doporučuje:

Nechť každý — ať akāma (oddaný), sarva-kāma (karmī) či mokṣa-kāma (jñānī nebo yogī) — uctívá Nejvyšší Osobnost Božství přímou metodou oddané služby. Tak může získat hmotný i duchovní prospěch zároveň.