Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.20.15

Verš

evaṁ dvijāgryānumatānuvṛtta-
dharma-pradhāno ’nyatamo ’vitāsyāḥ
hrasvena kālena gṛhopayātān
draṣṭāsi siddhān anurakta-lokaḥ

Synonyma

evam — takto; dvija — z brāhmaṇů; agrya — předními; anumata — schválené; anuvṛtta — získané prostřednictvím učednické posloupnosti; dharma — náboženské zásady; pradhānaḥ — ten, jehož hlavní zájem je; anyatamaḥ — nepřipoutaný; avitā — ochránce; asyāḥ — Země; hrasvena — za krátký; kālena — čas; gṛha — domů; upayātān — když osobně přijdeš; draṣṭāsi — uvidíš; siddhān — dokonalé osobnosti; anurakta-lokaḥ — milovaný občany.

Překlad

Pán Viṣṇu pokračoval: Můj drahý králi Pṛthu, budeš-li i nadále chránit občany podle pokynů učených bráhmanských autorit, které je přijímají v učednické posloupnosti nasloucháním žáka mistrovi, a budeš-li dodržovat jimi stanovené náboženské zásady, aniž bys byl připoután k představám vytvořeným mentální spekulací, pak bude každý z tvých občanů šťastný a bude tě milovat. Velice brzy budeš také moci vidět takové osvobozené osobnosti, jako jsou čtyři Kumārové (Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra).

Význam

Pán Viṣṇu radil králi Pṛthuovi, že každý musí dodržovat zásady varṇāśrama-dharmy — potom má bez ohledu na své postavení v tomto hmotném světě osvobození po smrti zaručené. V tomto věku je ovšem systém varṇāśrama-dharmy v úplném chaosu, a je proto velice těžké dodržovat všechny zásady. Jedinou metodou, jak dosáhnout životní dokonalosti, je vyvinout vědomí Kṛṣṇy. Stejně jako varṇāśrama-dharmu následují různí lidé v různém postavení, tak i zásady vědomí Kṛṣṇy může dodržovat každý v kterékoliv části světa.

Zvláštní význam má zmínka, že je třeba následovat nejvýznamnější brāhmaṇy (dvijāgrya), jako je Parāśara a Manu. Tito velcí mudrci nám již dali pokyny, jak žít podle zásad varṇāśrama-dharmy. Také Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī nám dali pravidla a předpisy, abychom se mohli stát čistými oddanými Pána. Je tedy nezbytné řídit se pokyny ācāryů v systému paramparā, kteří přijali poznání tak, jak je předáváno od duchovního mistra k žákovi. Tak můžeme žít ve svých hmotných životních podmínkách a zároveň se zbavit hmotného znečištění, aniž bychom opouštěli svá místa. Pán Caitanya Mahāprabhu proto učí, že člověk nemusí měnit své postavení. Musí pouze naslouchat z dokonalého zdroje (to se nazývá paramparā) a řídit se zásadami, které jsou určené pro praktické uplatnění v životě; tak může dosáhnout nejvyšší životní dokonalosti — osvobození — a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Jinými slovy, potřebná změna probíhá ve vědomí, nikoliv na úrovni těla. V tomto pokleslém věku se lidé bohužel zajímají o tělo, a ne o duši. Vymýšlejí mnoho “ismů”, které se týkají pouze těla, ale s duší nemají nic společného.

V moderním věku demokracie hlasuje mnoho vládních zástupců o podobě zákonů. Každý den vydávají nový zákon. Jelikož jsou však tyto zákony pouze mentálními výmysly nezkušených podmíněných duší, nemohou lidské společnosti přinést úlevu. Dříve byli sice králové autokraté, ale přísně následovali zásady dané velkými mudrci a světci. Zemi vládli zcela bezchybně a vše probíhalo hladce. Občané byli zbožní, králové vybírali daně oprávněně, a situace byla tedy velice příznivá. V současnosti jsou takzvaní vládci vybíráni z hmotně ctižádostivých lidí, kteří si hledí pouze svých osobních zájmů a nemají žádné poznání śāster. Čelní představitelé států jsou tedy hlupáci a darebáci v pravém slova smyslu a obyčejní lidé jsou śūdrové. Toto spojení hlupáků a darebáků na jedné straně a śūdrů na druhé nemůže světu přinést mír a blahobyt. Proto ve společnosti pravidelně dochází k různým nepokojům v podobě bitev, lidových povstání a bratrovražedných sporů. Vůdci za těchto okolností nejenže nedokáží vést lidi k osvobození, ale ani jim neumějí zajistit klid mysli. V Bhagavad-gītě je řečeno, že ten, kdo se řídí smyšlenými představami bez odkazu na śāstry, nikdy nedosáhne úspěchu, štěstí či osvobození po smrti.