Skip to main content

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Příběh o králi Venovi

Sloka 1:
Velký mudrc Maitreya pokračoval: Ó udatný hrdino Viduro, velcí mudrci v čele s Bhṛguem neustále mysleli na blaho obyčejných lidí. Když viděli, že v nepřítomnosti krále Aṅgy nebylo nikoho, kdo by chránil zájmy obyvatel, pochopili, že bez vládce budou lidé žít nezávisle a neusměrněně.
Sloka 2:
Velcí mudrci tehdy poslali pro matku královnu, Sunīthu, a s jejím svolením dosadili Venu na trůn jako vládce světa. Žádný z ministrů s tím ovšem nesouhlasil.
Sloka 3:
Bylo již všeobecně známé, že Vena je velmi tvrdý a krutý, a když tedy zloději a darebáci ve státě uslyšeli, že nastoupil na královský trůn, dostali z něho velký strach. Poschovávali se stejně jako krysy před hadem.
Sloka 4:
Když král Vena nastoupil na trůn, stal se díky osmi dokonalostem všemocným, a následkem toho velice zpyšněl. Pod vlivem své falešné prestiže si o sobě myslel, že je lepší než všichni ostatní, a začal urážet velké osobnosti.
Sloka 5:
Zaslepený svou mocí nasedl na vůz a začal cestovat po celém království jako nikým neovládaný slon. Nebe a země se třásly, kdekoliv se objevil.
Sloka 6:
Král Vena nechal po celé zemi vybubnovat, že od nynějška se všem dvojzrozeným (brāhmaṇům) zakazuje vykonávat oběti, rozdávat milodary a obětovat přečištěné máslo. Tak ukončil všechny náboženské obřady.
Sloka 7:
Všichni velcí mudrci se proto shromáždili, a když viděli Venovo kruté počínání, usoudili, že všem lidem na světě hrozí velké nebezpečí a blíží se katastrofa. Ze soucitu se tedy spolu začali radit, neboť sami dříve vykonávali oběti.
Sloka 8:
Během svých rozhovorů se velcí mudrci shodli na tom, že lidem hrozí nebezpečí ze dvou stran. Když kláda hoří na obou koncích, mravenci uprostřed jsou ve velice nebezpečné situaci. Stejné nebezpečí tehdy hrozilo obyčejným lidem, protože na jedné straně byl nezodpovědný král a na druhé zloději a darebáci.
Sloka 9:
Když uvažovali, jak zachránit stát před chaosem, připomněli si, že kvůli politické krizi učinili Venu králem, i když pro to nebyl kvalifikovaný. Ale běda, nyní lidi sužoval samotný král! Jak mohou být za těchto okolností šťastní?
Sloka 10:
Mudrci v duchu uvažovali: Protože se král Vena narodil z lůna Sunīthy, má velice zlou povahu. Podporovat tohoto hanebného krále je stejné jako krmit hada mlékem. Nyní se stal zdrojem všech potíží.
Sloka 11:
Jmenovali jsme Venu králem státu, aby chránil občany, ale on se nyní stává jejich nepřítelem. Přes všechna tato nedopatření bychom se ho měli okamžitě pokusit uklidnit. Když tak učiníme, nemusí se nás dotknout hříšné výsledky jeho jednání.
Sloka 12:
Mudrci dále uvažovali: Samozřejmě jsme si plně vědomi jeho zlotřilé povahy, ale přesto jsme ho dosadili na trůn. Jestliže Venu nepřesvědčíme, aby přijal naši radu, veřejnost ho odsoudí a my se k ní připojíme. Svou silou ho spálíme na popel.
Sloka 13:
Když velcí mudrci došli k tomuto rozhodnutí, vydali se za králem Venou. Uklidnili ho sladkými slovy, skrývajíce svůj skutečný hněv, a poté k němu promluvili následovně.
Sloka 14:
Velcí mudrci pravili: Drahý králi, přišli jsme ti dát dobrou radu. Poslouchej nás prosím pozorně. Když tak učiníš, vzroste délka tvého života, tvé bohatství, síla a dobrá pověst.
Sloka 15:
Ti, kdo žijí podle náboženských zásad a následují je slovy, myslí, tělem a inteligencí, jsou povýšeni do nebeského království, kde neexistuje utrpení. Jsou zbaveni hmotných vlivů a zažívají neomezené štěstí.
Sloka 16:
Mudrci pokračovali: Ó velký hrdino, z tohoto důvodu bys neměl být příčinou zkázy duchovního života obyvatel. Zničí-li tvé činnosti jejich duchovní život, poklesneš ze svého výsadního královského postavení.
Sloka 17:
Světci pokračovali: Jestliže král chrání občany před utiskováním zlotřilými ministry a také před zloději a darebáky, smí na základě těchto zbožných činností od svých poddaných přijímat daně. Může si tak užívat v tomto světě i v životě po smrti.
Sloka 18:
Za zbožného je považován král, v jehož státě a městech lidé přísně následují systém osmi společenských skupin (vareṇ a āśramů) a prostřednictvím svého zaměstnání všichni uctívají Nejvyšší Osobnost Božství.
Sloka 19:
Ó vznešený, když král dohlíží na to, aby byla uctívána Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčina vesmírného projevu a Nadduše každého, Pán s ním bude spokojen.
Sloka 20:
Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, uctívají velcí polobozi, vládci vesmíru. Je-li On spokojen, není nic, čeho by nebylo možné dosáhnout. Z tohoto důvodu všichni polobozi, vládnoucí božstva různých planet, jakož i jejich obyvatelé s velkou radostí obětují všechny předměty pro Jeho uctívání.
Sloka 21:
Drahý králi, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je společně s vládnoucími božstvy poživatelem výsledků všech obětí na všech planetách. Je souhrnem tří Ved, vlastníkem všeho a konečným cílem veškeré askeze. Obyvatelé tvé země by proto měli vykonávat různé oběti pro tvoje povýšení. Rozhodně bys je měl neustále vést k nabízení těchto obětí.
Sloka 22:
Když budou brāhmaṇové ve tvém království vykonávat oběti, všichni polobozi, kteří jsou úplnými expanzemi Pána, budou s jejich činnostmi velice spokojeni a dají ti, po čem toužíš. Proto nezastavuj vykonávání obětí, ó hrdino. Pokud je ukončíš, urazíš tím polobohy.
Sloka 23:
Král Vena odpověděl: Jste zcela nezkušení. Je vskutku politováníhodné, že se držíte něčeho, co je bezbožné, a pokládáte to za zbožné. Připadá mi, že se chcete vzdát svého skutečného manžela, který vás živí, a hledáte si k uctívání nějakého milence.
Sloka 24:
Ti, kdo z hluboké nevědomosti neuctívají krále, jenž je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství, neprožívají štěstí ani v tomto světě, ani po smrti.
Sloka 25:
Jste tolik oddáni polobohům, ale kdo jsou? Vaše láska k nim je jako láska nemravné ženy, která zanedbává manželství a věnuje veškerou pozornost svému milenci.
Sloka 26-27:
Pán Viṣṇu; Pán Brahmā; Pán Śiva; Pán Indra; Vāyu, vládce vzduchu; Yama, vládce smrti; bůh Slunce; vládce dešťů; pokladník Kuvera; bůh Měsíce; vládnoucí božstvo Země; Agni, bůh ohně; Varuṇa, vládce vod, a všichni ostatní velcí polobozi, kteří jsou způsobilí udělit požehnání i proklít, přebývají v těle krále. Proto se král označuje jako osoba, jež pojímá všechny polobohy, kteří představují nedílné části jeho těla.
Sloka 28:
Král Vena pokračoval: Z tohoto důvodu byste měli odložit svou závist, kterou vůči mně chováte, ó brāhmaṇové, a místo toho svými obřadními činnostmi uctívat mě a obětovat mi všechny náležité předměty. Jste-li inteligentní, měli byste vědět, že neexistuje vyšší osobnost, než jsem já, která by mohla přijímat první obětování ve všech obřadech.
Sloka 29:
Velký mudrc Maitreya pokračoval: Král, který ztratil veškerou inteligenci, jelikož žil velice hříšně a sešel ze správné cesty, tak přišel o všechno štěstí. Nedokázal přijmout žádosti velkých mudrců, které mu předložili s velkou úctou, a proto byl ztracen.
Sloka 30:
Můj milý Viduro, nechť je ti osud příznivý. Pošetilý král, jenž se považoval za velice učeného, takto urazil velké mudrce a ti, zdrceni jeho slovy, se na něho velmi rozhněvali.
Sloka 31:
Všichni velcí mudrci volali: Zabte ho! Zabte ho! Je to ten nejhorší hříšník. Bude-li žít, celý svět kvůli němu jistě zakrátko lehne popelem.
Sloka 32:
Mudrci pokračovali: Tento bezbožný, nestydatý muž si vůbec nezaslouží sedět na trůnu. Je tak drzý, že se opovážil urážet dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua.
Sloka 33:
Kdo jiný než tento zlovolný král Vena by mohl pomlouvat Nejvyššího Pána, Jehož milostí člověk získává všechno štěstí a bohatství?
Sloka 34:
Velcí mudrci, takto projevující svůj skrytý hněv, se okamžitě rozhodli krále zabít. Vena byl již vlastně mrtvý svým urážením Nejvyšší Osobnosti Božství. Mudrci ho tedy zabili pouze slovy s vysokou frekvencí, aniž by použili nějakou zbraň.
Sloka 35:
Poté, co se všichni mudrci vrátili do svých pousteven, propadla Sunīthā, matka krále Veny, velkému nářku nad smrtí svého syna. Rozhodla se uchovat jeho mrtvé tělo použitím různých příměsí a pronášením manter (mantra-yogena).
Sloka 36:
Titíž světci jednou po koupeli v řece Sarasvatī začali vykonávat své každodenní povinnosti tím, že nabízeli obětiny do obětních ohňů. Poté usedli na břehu řeky a rozmlouvali o transcendentální osobě Pána a Jeho zábavách.
Sloka 37:
V těch dnech docházelo v zemi k různým nepokojům, které ve společnosti vyvolávaly paniku. Mudrci proto mezi sebou začali rozmlouvat: “Král je mrtvý a svět nemá ochránce. Všem lidem hrozí neštěstí pocházející od zlodějů a darebáků.”
Sloka 38:
Když spolu velcí mudrci takto rozmlouvali, viděli, jak se na všech stranách zdvíhají mračna prachu. Způsobili je pobíhající zloději a darebáci, kteří rabovali majetek občanů.
Sloka 39-40:
Když světci viděli mračna prachu, pochopili, že smrtí krále Veny vznikl velký chaos. Bez vlády ve státě neexistoval zákon a řád, a z toho důvodu velmi vzrostl počet vraždících zlodějů a darebáků, kteří rabovali bohatství obyčejných lidí. Ačkoliv mudrci mohli tyto nepokoje potlačit vlastní silou — stejně jako zabili krále — považovali to ze své strany za nesprávné, a proto se o to nepokusili.
Sloka 41:
Velcí mudrci uvažovali, že i když je brāhmaṇa pokojný a nestranný, neboť je ke všem stejný, přesto nemá zanedbávat ubohé lidské bytosti. Jestliže tak činí, ubývá tím jeho duchovní síly, stejně jako voda vytéká z prasklé nádoby.
Sloka 42:
Mudrci rozhodli, že potomstvo rodu svatého krále Aṅgy nesmí zaniknout, neboť semeno v tomto rodu bylo velice mocné a děti měly všechny předpoklady stát se oddanými Pána.
Sloka 43:
Poté, co světci a mudrci učinili konečné rozhodnutí, kvedlali velmi silně a zvláštním způsobem stehny mrtvého těla krále Veny. Výsledkem jejich kvedlání bylo, že se z Venova těla narodila trpasličí osoba.
Sloka 44:
Tento tvor zrozený ze stehen krále Veny se jmenoval Bāhuka a měl pleť černou jako vrána. Všechny údy jeho těla včetně paží a nohou byly velice krátké a jeho čelisti byly mohutné. Měl plochý nos, načervenalé oči a vlasy barvy mědi.
Sloka 45:
Byl velice pokorný — hned po narození se poklonil a ptal se: “Pánové, co mám dělat?” Velcí mudrci odpověděli: “Prosím, posaď se (niṣīda).” Tak se narodil Niṣāda, otec rasy Naiṣāda.
Sloka 46:
Niṣāda na sebe hned po narození vzal všechny hříchy krále Veny, a proto Naiṣādové neustále páchají hříšné činnosti — kradou, rabují a loví. Z toho důvodu je jim dovoleno žít jen v horách a lesích.