SB 4.12.49-50

paurṇamāsyāṁ sinīvālyāṁ
dvādaśyāṁ śravaṇe 'thavā
dina-kṣaye vyatīpāte
saṅkrame 'rkadine 'pi vā
śrāvayec chraddadhānānāṁ
tīrtha-pāda-padāśrayaḥ
necchaṁs tatrātmanātmānaṁ
santuṣṭa iti sidhyati
Překlad slovo od slova: 
paurṇamāsyām — za úplňku; sinīvālyām — za novu; dvādaśyām — v den po Ekādaśī; śravaṇe — při zjevení hvězdy Śravaṇa; athavā — nebo; dina-kṣaye — na konci tithi; vyatīpāte — v den, který se jmenuje Vyatīpata; saṅkrame — na konci měsíce; arkadine — v neděli; api — také; — nebo; śrāvayet — je třeba recitovat; śraddadhānānām — pozorným posluchačům; tīrtha-pāda — Nejvyšší Osobnosti Božství; pada-āśrayaḥ — kdo se uchýlil k lotosovým nohám; na icchan — bez nároku na odměnu; tatra — tam; ātmanā — vlastním já; ātmānam — mysl; santuṣṭaḥ — uklidněná; iti — takto; sidhyati — dosahuje dokonalosti.
Překlad: 
Ti, kdo se zcela odevzdali lotosovým nohám Pána, mají recitovat příběh o Dhruvovi Mahārājovi, aniž by za to přijímali odměnu. Toto recitování se zvláště doporučuje za úplňku nebo novu, v den po Ekādaśī, při zjevení hvězdy Śravaṇa, na konci určité tithi, u příležitosti dne Vyatīpāta, na konci měsíce nebo v neděli. Recitace musí samozřejmě probíhat v přítomnosti příznivých posluchačů. Kdo takto přednáší bez výdělečných záměrů, dosáhne spolu se svými posluchači dokonalosti.
Význam: 

Profesionální recitátoři žádají o peníze, aby uhasili oheň ve svém břiše, ale to jim k duchovnímu pokroku nebo dokonalosti nepomůže. Proto se přísně zakazuje používat recitace Śrīmad-Bhāgavatamu jako způsobu obživy. Pouze ten, kdo se zcela odevzdal lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství a plně na Pánu závisí co se týče obživy sebe samotného nebo i celé své rodiny, může recitací Śrīmad-Bhāgavatamu, který je plný vyprávění o zábavách Pána a Jeho oddaných, dosáhnout dokonalosti. Celý postup lze shrnout tak, že posluchači musí být připraveni s vírou přijmout poselství Bhāgavatamu a přednášející musí zcela záviset na Nejvyšší Osobnosti Božství. Recitace Bhāgavatamu se nesmí stát obchodem. Náležitá recitace nejen dokonale uspokojuje přednášejícího, ale s přednášejícím a publikem je spokojen i Nejvyšší Pán, a všichni zúčastnění jsou tak pouhým nasloucháním osvobozeni z hmotného otroctví.