SB 3.7.10

yad arthena vināmuṣya
puṁsa ātma-viparyayaḥ
pratīyata upadraṣṭuḥ
sva-śiraś chedanādikaḥ
Překlad slovo od slova: 
yat — takto; arthena — smysl nebo význam; vinā — bez; amuṣya — takové; puṁsaḥ — živé bytosti; ātma-viparyayaḥ — zmatené co se týče vlastní totožnosti; pratīyate — tak vypadá; upadraṣṭuḥ — pro povrchního pozorovatele; sva-śiraḥ — vlastní hlava; chedana-ādikaḥ — useknutí.
Překlad: 
Živá bytost neví, jaká je její totožnost. Nemá žádný pevný základ — je jako člověk, kterému se ve snu zdá, že vidí svoji useknutou hlavu.
Význam: 

Učitel ve škole jednou pohrozil žákovi, že mu usekne hlavu a pověsí ji na zeď, aby žák viděl, jak má useknutou hlavu. Dítě dostalo strach a přestalo vyrušovat. Podobně je tomu s čistou duší: její utrpení a zmatek ohledně vlastní totožnosti jsou způsobené vnější energií Pána, která ovládá ty neposlušné živé bytosti, které se chtějí stavět proti Pánově vůli. Živá bytost ve skutečnosti není nikdy spoutána, nikdy netrpí ani neztrácí své čisté poznání. Když v čistém vědomí vážněji uvažuje o své situaci, pochopí, že je věčně podřízena milosti Nejvyššího a že její pokusy splynout s Nejvyšším Pánem jsou neskutečnou iluzí. Život za životem se živá bytost snaží panovat hmotné přírodě a stát se pánem hmotného světa, ale nedosahuje žádných hmatatelných výsledků. Nakonec znechucena zanechává svých materialistických činností a chce splynout s Pánem prostřednictvím spekulace a hry se slovy, ale i tehdy je neúspěšná.

Tyto činnosti probíhají na pokyn iluzorní energie. Jsou přirovnány ke snu, kdy se člověku zdá, že má useknutou hlavu. Člověk, jemuž byla useknuta hlava, zároveň vidí, že je bez hlavy. Když je někdo bez hlavy, nemůže nic vidět. Pokud tedy člověk vidí, že má useknutou hlavu, znamená to, že trpí halucinací. Stejně tak je živá bytost věčně podřízena Nejvyššímu Pánu a toto poznání nese v sobě, ale uměle si myslí, že je sama Bůh, a že i když je Bůh, ztratila své poznání působením māyi. Tato představa nedává žádný smysl, stejně jako nedává smysl vidět vlastní useknutou hlavu. Takovýmto způsobem je poznání zakryto. A jelikož tato umělá vzpurnost přináší všemožné problémy, měla by živá bytost pochopit, že musí začít s normálním životem jako oddaný Pána a osvobodit se od mylné představy, že je Bůh. Takzvané osvobození, kdy se živá bytost považuje za Boha, je poslední pastí avidyi. Závěr je takový, že živá bytost zbavená věčné transcendentální služby Pánu podléhá v mnoha směrech iluzi. I ve svém podmíněném životě je věčným služebníkem Pána. To, že slouží iluzorní māyi, je jen dalším projevem jejího věčného služebnického postavení. Jelikož se vzepřela službě Pánu, je zaměstnána ve službě māyi. Stále slouží, ale zvráceným způsobem. Když se chce vymanit ze služby v podmínkách hmotného otroctví, její další touha je splynout s Pánem. To je další iluze. Nejlepším postupem je tedy odevzdat se Pánovi, a zbavit se tak nadobro iluzorní māyi, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (7.14):

daivī hy eṣā guṇamayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te