Śrīmad-bhāgavatam 3.6.9

V Bhagavad-gītě (7.4-5) je řečeno, že osm prvků — země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego — vzniká z Pánovy nižší energie, zatímco živé bytosti, které tuto nižší energii využívají, původně patří k vyšší, vnitřní energii Pána. Osm druhů nižší energie působí na hrubohmotné a jemnohmotné úrovni, zatímco vyšší energie představuje ústřední hybnou sílu. To je možné vidět na lidském těle. Hrubohmotné prvky (země atd.) tvoří vnější hrubé tělo a slouží jako kabát, zatímco jemnohmotná mysl a falešné ego jsou jako spodní oděv.

Všem pohybům těla předchází impuls ze srdce a samotné činnosti potom umožňují smysly, které pohání deset druhů vzduchu v těle. Těchto deset druhů vzduchu je popsáno následovně: Hlavní vzduch, procházející nosem při dýchání, se nazývá prāṇa. Vzduch, který vychází konečníkem při vyměšování, se nazývá apāna. Vzduch, který urovnává potravu v žaludku a někdy je slyšet jako říhání, se nazývá samāna. Vzduch, který prochází hrdlem a jehož zastavením se člověk dusí, se nazývá udāna a vzduch, který cirkuluje po celém těle, se nazývá vyāna. Existují ještě další jemnější vzduchy. Ten, který umožňuje otevírání očí, úst atd., se nazývá nāga. Vzduch zvyšující chuť k jídlu se nazývá kṛkara. Vzduch, který napomáhá stahům svalů, se nazývá kūrma. Vzduch, který napomáhá uvolnění širokým rozevřením úst (zíváním), se nazývá devadatta a vzduch, podílející se na výživě těla, se nazývá dhanañjaya.

Všechny tyto vzduchy vznikají v jediném středu srdce. Tato ústřední energie je vyšší energií Pána, Jenž sídlí v srdci společně s duší, která jedná pod Jeho vedením. To je popsáno v Bhagavad-gītě (15.15):

Ústřední sílu dává Pán ze srdce, kde sídlí a odkud pomáhá podmíněné duši vzpomínat a zapomínat. Duše je podmíněná kvůli tomu, že zapomíná na svoji podřízenost Pánu. Tomu, kdo na Něho chce neustále zapomínat, Pán pomáhá, aby na Něho zapomínal život za životem, ale tomu, kdo si na Něho díky společnosti oddaného vzpomene, se dostává pomoci vzpomínat na Pána víc a víc. Tak může jít podmíněná duše nakonec zpátky domů, zpátky k Bohu.

Tuto transcendentální pomoc od Pána popisuje Bhagavad-gītā (10.10) následovně:

Jedině snaha o seberealizaci, při které je inteligence transcendentální vůči mysli (buddhi-yoga neboli oddaná služba), může osvobodit živou bytost z podmíněného stavu zapletení v hmotném světě. Podmíněný stav živé bytosti se podobá pobytu v útrobách obrovského mechanismu stroje. Mentální spekulanti mohou dosáhnout buddhi-yogy po mnoha a mnoha životech plných spekulování, ale inteligentní lidé, kteří začínají z úrovně inteligence, tj. nad úrovní mysli, dělají v seberealizaci rychlý pokrok. Jelikož při vykonávání buddhi-yogy nehrozí nikdy ztráta či úbytek, je to zaručená cesta k seberealizaci, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (2.40). Mentální spekulanti nemohou pochopit, že dva ptáci sedící na jednom stromě (o kterých hovoří Śvetāśvatara Upaniṣad) jsou duše a Nadduše. Individuální duše jí ovoce toho stromu, zatímco druhý pták nejí a jen sleduje činnosti prvního. Pták-svědek pomáhá bez ulpívání ptákovi pojídajícímu ovoce vykonávat jeho plodonosné činnosti. Ten, kdo nechápe tento rozdíl mezi duší a Nadduší neboli mezi Bohem a živými bytostmi, zůstává zapleten do vesmírného stroje a musí si ještě počkat na dobu, kdy bude osvobozen z hmotného otroctví.