Śrīmad-bhāgavatam 3.32.33

Je zřejmé, že cestou jñāna-yogy, empirické filozofické spekulace, člověk dosáhne neosobního Brahmanu, zatímco vykonáváním oddané služby ve vědomí Kṛṣṇy prohloubí svoji víru v Pána a oddanost Jemu. Zde je však řečeno, že bhakti-yoga i jñāna-yoga jsou určeny k dosažení stejného cíle — Osobnosti Božství. V procesu jñāna-yogy se tatáž Osobnost Božství zdá být neosobní. Jako se tentýž předmět jeví různě, když ho vnímáme různými smysly, tak i tentýž Nejvyšší Pán vypadá v mentálních spekulacích jako neosobní. Hora vypadá z dálky jako mrak a ten, kdo o ní nic neví, může spekulovat, že je to mrak. Ve skutečnosti to není mrak; je to velká hora. Člověk se musí poučit od autority, že to, co vypadá jako mrak, není ve skutečnosti mrak, ale hora. Jakmile přijde o něco blíž, uvidí místo mraku horu a něco zeleného. A když dojde až k úpatí hory, uvidí mnoho různých podrobností. Jiný příklad představuje vnímání mléka. Na pohled vidíme, že je bílé. Když ho chutnáme, zjistíme, že je velice chutné. Když se ho dotkneme, cítíme, že je chladné; když k němu čichneme, cítíme velice příjemnou vůni, a když nasloucháme, pochopíme, že se jedná o “mléko”. Na základě vnímání různými smysly říkáme o mléku, že je to něco bílého, něco velmi chutného, něco velice voňavého atd. Ve skutečnosti je to mléko. Stejně tak ti, kdo se snaží nalézt Nejvyššího Boha mentální spekulací, mohou dospět k Jeho tělesné záři, neosobnímu Brahmanu, a ti, kdo se Ho snaží nalézt vykonáváním yogy, Ho mohou objevit jako lokalizovanou Nadduši. Ale ti, kdo se snaží přistoupit k Nejvyšší Pravdě přímo prostřednictvím bhakti-yogy, mohou vidět Boha tváří v tvář jako Nejvyšší Osobu.

Nejvyšší Osoba je z konečného hlediska cílem všech postupů. Šťastná osoba, která se následováním pokynů písem zcela zbaví všeho hmotného znečištění, se odevzdá Nejvyššímu Pánu, který je pro ni vším. Stejně jako skutečnou chuť mléka můžeme poznat jedině jazykem, a nikoliv očima, nosem či ušima, Absolutní Pravdu s veškerou Její blažeností můžeme dokonale poznat jen jednou cestou, oddanou službou. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě. Bhaktyā mām abhijānāti — chce-li někdo dokonale pochopit Absolutní Pravdu, musí se začít věnovat oddané službě. Nikdo samozřejmě nemůže poznat Absolutní Pravdu zcela dokonale. To je pro nekonečně malé živé bytosti nemožné. Nejvyššího porozumění však živá bytost dosáhne vykonáváním oddané služby; žádným jiným způsobem to není možné.

Člověk může dosáhnout neosobní záře Nejvyšší Osobnosti Božství různými cestami danými v písmech. Transcendentální blaženost ze splynutí s neosobním Brahmanem či z jeho pochopení je nesmírně veliká, neboť Brahman je ananta. Tad brahma niṣkalaṁ anantam — brahmānanda je neomezená. I tuto neomeznou blaženost však lze překonat. Taková je povaha Transcendence. I neomezené může být překonáno, a touto vyšší úrovní je Kṛṣṇa. Když živá bytost jedná přímo s Kṛṣṇou, nálady vychutnávané ve výměnách oddané služby jsou nesrovnatelné — nevyrovná se jim ani blaženost pocházející z transcendentálního Brahmanu. Prabodhānanda Sarasvatī proto říká, že kaivalya, blaženost Brahmanu, je nepochybně nesmírně veliká a mnoho filozofů ji vysoce oceňuje, ale pro oddaného, který ví, jak se radovat z výměn oddané služby s Pánem, je tento neomezený Brahman peklem. Každý by se proto měl snažit transcendovat i blaženost Brahmanu, aby dosáhl toho, že se bude stýkat s Kṛṣṇou tváří v tvář. Mysl je středem všech činností smyslů a Kṛṣṇa je známý jako Pán smyslů, Hṛṣīkeśa. Doporučeným postupem je upřít mysl na Hṛṣīkeśu, Kṛṣṇu, jak to dělal Mahārāja Ambarīṣa (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Bhakti je základním principem všech postupů. Bez bhakti nemůže být ani jñāna-yoga, ani aṣṭāṅga-yoga úspěšná, a dokud člověk nedospěje ke Kṛṣṇovi, jeho snaha o seberealizaci nevede k žádnému konečnému cíli.