Śrīmad-bhāgavatam 3.31.19
Verš
śārīrake dama-śarīry aparaḥ sva-dehe
yat-sṛṣṭayāsaṁ tam ahaṁ puruṣaṁ purāṇaṁ
paśye bahir hṛdi ca caityam iva pratītam
Synonyma
paśyati — vidí; ayam — tato živá bytost; dhiṣaṇayā — s inteligencí; nanu — pouze; sapta-vadhriḥ — spoutaná sedmi vrstvami hmotných obalů; śārīrake — příjemné a nepříjemné smyslové vjemy; dama-śarīrī — s tělem určeným k sebeovládání; aparaḥ — jiná; sva-dehe — v tomto těle; yat — Nejvyšším Pánem; sṛṣṭayā — obdařená; āsam — byla; tam — Jeho; aham — já; puruṣam — osobu; purāṇam — nejstarší; paśye — vidím; bahiḥ — vně; hṛdi — v srdci; ca — a; caityam — zdroj ega; iva — vskutku; pratītam — uznávaný.
Překlad
Živá bytost v jiném druhu těla vidí pouze na základě instinktu — zná jen příjemné a nepříjemné smyslové vjemy daného těla. Já však mám tělo, ve kterém mohu ovládat své smysly a pochopit svůj cíl. S úctou se proto klaním Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu, Jenž mi požehnal tímto tělem a Jehož milostí Ho vidím uvnitř a vně.
Význam
Vývojový postup různými druhy těl je něco jako dozrávání květu. Stejně jako květ prochází různými stadii růstu — stadiem poupěte, stadiem rozkvétání a stadiem plného květu, vůně a krásy — tak existuje 8 400 000 druhů různě vyvinutých těl a duše systematicky prochází z nižších životních druhů do vyšších. Lidská životní podoba je pokládána za nejvyšší, protože nabízí vědomí, které umožňuje vyprostit se ze spárů zrození a smrti. Šťastné dítě si v lůně matky uvědomuje své vyšší postavení, čímž se liší od jiných těl. Zvířata, která mají nižší těla, než je lidské, si uvědomují pouze tělesné štěstí a neštěstí a nedokáží myslet na nic víc než na své tělesné potřeby — jídlo, spánek, obranu a sex. V lidské životní podobě je však milostí Boha vědomí tak vyvinuté, že člověk může ocenit své výjimečné postavení a realizovat sebe sama a Nejvyššího Pána.
Slovo dama-śarīrī znamená, že máme tělo, ve kterém můžeme ovládat smysly a mysl. Materialistický život komplikuje neovládnutá mysl a neovládnuté smysly. Měli bychom být Nejvyšší Osobnosti Božství vděční za to, že jsme získali takové pěkné lidské tělo, a náležitě ho využít. Rozdíl mezi zvířetem a člověkem je, že zvíře se nedokáže ovládat a necítí stud, zatímco člověk ano. Nedokáže-li se člověk ovládat, není o nic lepší než zvíře. Díky ovládání smyslů a jejich usměrnění jógovým postupem můžeme pochopit sami sebe, Nadduši, svět a jejich vzájemné spojení — vše je možné, když ovládneme své smysly. Jinak nejsme o nic lepší než zvířata.
Tento verš popisuje skutečnou seberealizaci, která je dosažena ovládáním smyslů. Měli bychom se snažit vidět Nejvyšší Osobnost Božství a také sebe samotné. Považovat se za totožného s Nejvyšším není seberealizace. Zde je jasně vysvětleno, že Pán je anādi neboli purāṇa a nemá žádnou jinou příčinu. Živá bytost se rodí z Nejvyššího Boha jako Jeho nedílná část. To potvrzuje Brahma-saṁhitā: anādir ādir govindaḥ — Nejvyšší Osoba, Pán Govinda, nemá žádnou příčinu. Je nezrozený. Živé bytosti se však rodí z Něho. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā: mamaivāṁśaḥ — živá bytost i Nejvyšší Pán jsou nezrození, ale je třeba vědět, že svrchovanou příčinou nedílné části je Nejvyšší Osobnost Božství. Brahma-saṁhitā proto říká, že vše pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství (sarva-kāraṇa-kāraṇam). To potvrzuje i Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ — Absolutní Pravda je původním zdrojem všech. Rovněž Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ — “Jsem zdrojem všeho, včetně Brahmy, Pána Śivy a živých bytostí.” To je seberealizace. Člověk má vědět, že se nachází pod vládou Nejvyššího Pána, a ne si myslet, že je plně nezávislý. Proč by se jinak ocital v podmíněném životě?