Śrīmad-bhāgavatam 3.31.13
Verš
bhūtendriyāśayamayīm avalambya māyām
āste viśuddham avikāram akhaṇḍa-bodham
ātapyamāna-hṛdaye ’vasitaṁ namāmi
Synonyma
yaḥ — kdo; tu — také; atra — zde; baddhaḥ — spoutaná; iva — jako kdyby; karmabhiḥ — činnostmi; āvṛta — pokrytá; ātmā — čistá duše; bhūta — hrubohmotné prvky; indriya — smysly; āśaya — mysl; mayīm — sestávající z; avalambya — poklesla; māyām — do māyi; āste — zůstává; viśuddham — zcela čistý; avikāram — beze změn; akhaṇḍa-bodham — obdařený neomezeným poznáním; ātapyamāna — kající se; hṛdaye — v srdci; avasitam — který sídlí; namāmi — skládám uctivé poklony.
Překlad
Já, čistá duše, jsem nyní spoutaná svými činnostmi a řízením māyi ležím v lůně své matky. Klaním se Jemu, který zde pobývá se mnou, ale je neovlivněný a neměnný. Je neomezený, ale může být vnímán v kajícím se srdci. Jemu skládám uctivé poklony.
Význam
Jak je uvedeno v minulém verši, jīva neboli individuální duše říká: “Přijímám útočiště u Nejvyššího Pána.” Jīva je tedy svou přirozeností podřízeným služebníkem Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství. Upaniṣady potvrzují, že jak Nejvyšší Duše, tak jīva pobývají ve stejném těle. Jsou spolu jako přátelé, ale jeden trpí, zatímco druhého se utrpení netýká.
V tomto verši je řečeno: viśuddham avikāram akhaṇḍa-bodham — Nadduše je vždy mimo jakékoliv znečištění. Živá bytost je znečištěná a trpí, protože má hmotné tělo, ale to neznamená, že jelikož je Pán s ní, má také hmotné tělo. Pán je avikāram, neměnný. Je vždy tentýž Nejvyšší, ale māyāvādští filozofové kvůli svým nečistým srdcím bohužel nepochopí, že Nejvyšší Duše neboli Nadduše se liší od individuální duše. Je zde řečeno: ātapyamāna-hṛdaye 'vasitam — Pán je v srdci každé živé bytosti, ale realizovat Ho může pouze kající se duše. Individuální duše se začíná kát za to, že zapomněla na své přirozené postavení, chtěla splynout s Nejvyšší Duší a ze všech sil se snažila panovat hmotné přírodě. Neuspěla, a proto se kaje. Tehdy je možné realizovat Nadduši a vztah mezi Nadduší a individuální duší. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, po mnoha a mnoha zrozeních dochází podmíněná duše k poznání, že Vāsudeva je veliký, On je vládce a On je Pán. Individuální duše je služebník, a proto se Mu odevzdává. Tehdy se stává mahātmou, velkou duší. Šťastná živá bytost, která dojde k tomuto pochopení — byť v lůně své matky — má zaručené osvobození.