Śrīmad-bhāgavatam 3.29.35

Nejvyšší Osobnost Božství Kapiladeva zde dokonale vysvětluje, že jógové činnosti osmi druhů, které jsou podstatou mystické yogy, je třeba vykonávat s cílem dosáhnout dokonalosti bhakti-yogy. Člověk se nesmí spokojit s pouhým cvičením sedů a považovat se za dokonalého. Meditací musíme dojít do stadia oddané služby. Jak bylo popsáno dříve, yogī má meditovat o podobě Pána Viṣṇua část po části — od kotníků k lýtkům, ke kolenům, stehnům, hrudi, krku, a tímto způsobem postupně až k obličeji a potom k jednotlivým ozdobám. O neosobní meditaci nemůže být ani řeči.

Když yogī podrobnou meditací o Nejvyšší Osobnosti Božství dojde na úroveň lásky k Bohu, dosáhl samotné podstaty bhakti-yogy a od této chvíle musí skutečně sloužit Pánu na základě své transcendentální lásky. Každý, kdo provozuje yogu a dojde na úroveň oddané služby, může dospět k Nejvyššímu Pánu v Jeho transcendentálním sídle. Zde je to jasně řečeno: puruṣaḥ puruṣaṁ vrajet — puruṣa, živá bytost, jde k Nejvyšší Osobě. Nejvyšší Osobnost Božství a živá bytost jsou kvalitativně stejné a obě se označují slovem puruṣa, protože obě mají vlastnosti puruṣi. Puruṣa znamená “poživatel” a jak živá bytost, tak Nejvyšší Pán vyhledávají požitek. Množství jejich požitku se však liší. Živá bytost nemůže zakusit stejné množství požitku jako Nejvyšší Osobnost Božství. Můžeme to přirovnat k bohatému a chudému člověku — oba si chtějí užívat, ale chudý člověk si nemůže užívat tolik jako bohatý. Jakmile však své touhy sladí s touhami bohatého a vznikne mezi nimi spolupráce, mohou se bohatý a chudý nebo velký a malý člověk o požitek podělit. Stejné je to s bhakti-yogou. Puruṣaḥ puruṣaṁ vrajet — když živá bytost vstoupí do království Boha a spolupracuje s Nejvyšším Pánem tak, že Mu poskytuje požitek, užívá si stejnou měrou jako Nejvyšší Osobnost Božství.

Naproti tomu když si chce živá bytost užívat tak, že bude napodobovat Nejvyšší Osobnost Božství, její touha se nazývá māyā a přivádí ji do hmotného světa. Živá bytost, která si chce užívat na vlastní pěst a nespolupracuje s Nejvyšším Pánem, se věnuje materialistickému životu. Jakmile svůj požitek spojí s Nejvyšší Osobností Božství, věnuje se duchovnímu životu. Zde můžeme uvést příklad částí těla, které si také nemohou užívat života nezávisle, ale musí spolupracovat s celým tělem a dodávat potravu žaludku. Tak získávají všechny tělesné části ve spolupráci s celým tělem stejný díl požitku. To je acintya-bhedābheda, filozofie současné jednoty a odlišnosti. Živá bytost si nemůže užívat života v opozici k Nejvyššímu Pánu, ale sladit své činnosti s Ním vykonáváním bhakti-yogy.

Je zde řečeno, že k Nejvyšší Osobnosti Božství lze dojít buď pomocí yogy, nebo pomocí bhakti-yogy. To naznačuje, že mezi yogou a bhakti-yogou ve skutečnosti není žádný rozdíl, protože cílem obou je Viṣṇu. V moderní době však byla vymyšlena yoga, která se zaměřuje na něco prázdného a neosobního. Yoga ve skutečnosti znamená meditovat o podobě Pána Viṣṇua. Je-li yoga skutečně vykonávána podle uznávaných pokynů, není mezi ní a bhakti-yogou žádný rozdíl.