Śrīmad-bhāgavatam 3.29.24
Verš
kriyayotpannayānaghe
naiva tuṣye ’rcito ’rcāyāṁ
bhūta-grāmāvamāninaḥ
Synonyma
aham — Já; ucca-avacaiḥ — s různými; dravyaiḥ — předměty pro uctívání; kriyayā — náboženskými obřady; utpannayā — vykonanými; anaghe — ó nehřešící matko; na — ne; eva — jistě; tuṣye — jsem potěšen; arcitaḥ — uctíván; arcāyām — v podobě Božstva; bhūta-grāma — k jiným živým bytostem; avamāninaḥ — těmi, kteří jsou neuctiví.
Překlad
Má drahá matko, člověk, který neví o Mé přítomnosti ve všech živých bytostech, Mě nikdy nepotěší uctíváním Mých Božstev v chrámu, ani když Mě uctívá náležitými obřady se všemi potřebnými předměty.
Význam
Existuje šedesát čtyři různých předpisů pro uctívání Božstva v chrámu. Božstvu se nabízí mnoho předmětů — některé jsou cenné více a jiné méně. V Bhagavad-gītě je předepsáno: “Když Mi oddaný nabídne malou květinu, lístek, trochu vody nebo kousek ovoce, přijmu to.” Skutečný účel je ukázat svoji láskyplnou oddanost Pánu; samotné nabízené předměty jsou druhotné. Pokud člověk nevyvinul k Pánu láskyplnou oddanost a pouze obětuje mnoho druhů potravy, ovoce a květiny bez skutečné oddanosti, Pán jeho oběť nepřijme. Osobnost Božství nemůžeme podplatit. Pán je tak veliký, že náš úplatek pro Něho nemá žádnou hodnotu. Navíc Mu nic nechybí — je plný Sám v Sobě — co Mu tedy můžeme nabídnout? Vše pochází z Něho. Obětujeme pouze proto, abychom Mu ukázali naši lásku a vděčnost.
Tuto vděčnost a lásku k Bohu projevuje čistý oddaný, který ví, že Pán žije v každé živé bytosti. K chrámovému uctívání tedy nutně patří rozdávání prasādam. Ne že si člověk zřídí chrám ve svém soukromém bytě nebo pokoji, nabídne něco Pánu a pak to sní. Je to samozřejmě lepší než jen vařit a jíst bez pochopení svého vztahu k Nejvyššímu Pánu, neboť lidé, kteří tak jednají, jsou jako zvířata. Ale oddaný, který chce pokročit na vyšší úroveň porozumění, musí vědět, že Pán je přítomný v každé živé bytosti, a jak je řečeno v minulém verši, měl by být k ostatním soucitný. Oddaný má uctívat Nejvyššího Pána, být přátelský k osobám na stejné úrovni a soucitný k nevědomým. Svůj soucit s nevědomými živými bytostmi by měl projevit rozdáváním prasādam. Pro ty, kdo obětují Osobnosti Božství, je rozdávání prasādam nevědomým masám lidu velice důležité.
Pán přijímá skutečnou lásku a oddanost. Člověku můžeme předložit mnoho hodnotných jídel, ale pokud nemá hlad, pak je pro něj vše bezcenné. Stejně tak můžeme Božstvu obětovat mnoho cenných předmětů, ale pokud nemáme skutečný smysl pro oddanost a pro Pánovu přítomnost všude, pak nevykonáváme oddanou službu. V takovém stavu nevědomosti nemůžeme Pánovi nabídnout nic, co by od nás mohl přijmout.