Śrīmad-bhāgavatam 3.25.36

Oddaní patří do jedné ze tří kategorií — první, druhé nebo třetí třídy. I oddaní třetí třídy jsou osvobozené duše. V tomto verši je vysvětleno, že i když oddaný nemá poznání, pouhým shlížením krásné výzdoby Božstev v chrámu se pohrouží do myšlenek na Pána a ztratí veškeré jiné vědomí. Člověk je nepostřehnutelně osvobozen jednoduše tím, že se ustálí ve vědomí Kṛṣṇy a zaměstná své smysly službou Pánu. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě. Vykonáváním čisté oddané služby podle pokynů písem dosahuje živá bytost úrovně Brahmanu. V Bhagavad-gītě je řečeno: brahma-bhūyāya kalpate. To znamená, že živá bytost je ve svém původním stavu Brahmanem, protože je nedílnou částí Nejvyššího Brahmanu. Jelikož však zapomíná na své přirozené postavení věčného služebníka Pána, je polapena a přemožena māyou. Její zapomnění svého pravého postavení je māyā. Jinak je živá bytost věčně Brahman.

Jakmile se člověk naučí být si vědom svého postavení, chápe, že je služebníkem Pána. “Brahman” je označení stavu seberealizace. Dokonce i oddaný třetí třídy — který není pokročilý v poznání Absolutní Pravdy, ale pouze se s velkou oddaností klaní, myslí na Pána, navštěvuje Pána v chrámu a přináší květiny a ovoce pro obětování Božstvu — dosahuje nepostřehnutelně osvobození. Śraddhayānvitāḥ — oddaný Božstvu nabízí s velkou oddaností úctu a předměty uctívání. Božstva Rādhy a Kṛṣṇy, Lakṣmī a Nārāyaṇa a Rāmy a Sīty jsou pro oddané velice přitažlivá, a když oddaný vidí ozdobenou podobu Pána v chrámu, plně se pohrouží do myšlenek na Pána. To je stav osvobození. Jinými slovy, je zde potvrzeno, že i oddaný třetí třídy je v transcendentálním postavení, výše než ti, kdo chtějí dosáhnout osvobození spekulací či jinými metodami. Krásou Božstva v chrámu, ozdobami a vůní tulasī obětované Pánu byli upoutáni i velcí impersonalisté, jako byl Śukadeva Gosvāmī a čtyři Kumārové, a stali se z nich oddaní. Přestože byli osvobození, nezůstali impersonalisty, ale upoutala je krása Pána a stali se oddanými.

Zde je velice důležité slovo vilāsa. Vilāsa označuje činnosti neboli zábavy Pána. K předepsaným povinnostem chrámového uctívání patří , že člověk by měl navštěvovat chrám, nejen aby viděl krásně ozdobená Božstva, ale také aby naslouchal přednáškám ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gīty a další podobné literatury, ze které se v chrámu pravidelně přednáší. Ve Vṛndāvanu je takový systém, že v každém chrámu probíhá čtení ze śāster. Dokonce i oddaní třetí třídy, kteří nemají žádné literární vzdělání nebo čas číst Śrīmad-Bhāgavatam nebo Bhagavad-gītu, dostávají příležitost naslouchat o zábavách Pána. Takto může být jejich mysl neustále pohroužená v myšlenkách na Pána — na Jeho podobu, Jeho činnosti a Jeho transcendentální povahu. Tato úroveň vědomí Kṛṣṇy je stavem osvobození. Pán Caitanya proto doporučil pět důležitých druhů oddané služby: (1) zpívat svatá jména Pána, Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, (2) stýkat se s oddanými a sloužit jim, jak je to jen možné, (3) naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu, (4) navštěvovat ozdobený chrám a Božstva a (5) je-li to možné, žít na místě, jako je Vṛndāvan nebo Mathurā. Těchto samotných pět činností pomůže oddanému dosáhnout nejvyšší dokonalosti. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě a zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu. To, že i oddaní třetí třídy mohou být nepostřehnutelně osvobozeni, uznává veškerá védská literatura.