Śrīmad-bhāgavatam 3.23.7
Verš
vidyātma-yoga-vijitā bhagavat-prasādāḥ
tān eva te mad-anusevanayāvaruddhān
dṛṣṭiṁ prapaśya vitarāmy abhayān aśokān
Synonyma
ye — ta, která; me — mnou; sva-dharma — vlastní náboženský život; niratasya — plně zaměstnaný; tapaḥ — v odříkání; samādhi — v meditaci; vidyā — ve vědomí Kṛṣṇy; ātma-yoga — upnutím mysli; vijitāḥ — získaná; bhagavat-prasādāḥ — požehnání Pána; tān — ta; eva — dokonce; te — tebou; mat — mně; anusevanayā — věrnou službou; avaruddhān — dosažená; dṛṣṭim — transcendentální pohled; prapaśya — pohleď; vitarāmi — dávám; abhayān — která nedoprovází strach; aśokān — která nepřinášejí nářek.
Překlad
Kardama Muni pokračoval: Svým náboženským životem v odříkání, meditaci a vědomí Kṛṣṇy jsem získal Pánova požehnání, která nedoprovází strach ani nářek. Ačkoliv jsi je ještě nepocítila, všechna ti je nabídnu, protože mi věrně sloužíš. Pohleď na ně. Dávám ti nyní transcendentální pohled, abys viděla jejich krásu.
Význam
Devahūti pouze sloužila Kardamovi Munimu. Nemohla být stejně pokročilá v odříkání, extázi, meditaci či vědomí Kṛṣṇy, ale nepostřehnutelným způsobem jí připadl podíl z požehnání, která získal její manžel, i když je neviděla ani necítila. Získala tuto Pánovu milost automaticky.
Jaká jsou Pánova požehnání? Zde je řečeno, že jsou abhaya, prostá strachu. Když někdo v hmotném světě nastřádá milion, má neustále strach, protože si myslí: “Co když o ty peníze přijdu?” Ale Pánovo požehnání, bhagavat-prasāda, se nikdy neztratí. Je proto určeno k tomu, aby je člověk jen vychutnával. Ztráta nepřipadá v úvahu. Člověk pouze získává a vychutnává to, co získal. Bhagavad-gītā to rovněž potvrzuje — když někdo získá milost Pána, výsledkem je, že končí sarva-duḥkhāni, všechna jeho neštěstí. Jakmile se člověk dostane na transcendentální úroveň, zbaví se dvou druhů hmotných nemocí — touhy a nářku. To je uvedeno také v Bhagavad-gītě. Poté, co začneme se životem oddané služby, můžeme v plné míře získat lásku k Bohu. Láska ke Kṛṣṇovi je nejvyšší bhagavat-prasāda, božská milost. Je transcendentální a tak cenná, že s ní nelze srovnávat žádné hmotné štěstí. Prabodhānanda Sarasvatī řekl, že ten, kdo získal milost Pána Caitanyi, se dostává na tak vysokou úroveň, že se nezajímá dokonce ani o polobohy, monismus pokládá za pekelné pojetí a ovládání smyslů je pro něho tou nejsnadnější věcí na světě. Nebeské rozkoše se pro něj stávají pouhou legendou. Hmotné štěstí a transcendentální štěstí skutečně nelze srovnávat.
Milostí Kardamy Muniho získala Devahūti přímou realizaci pouhou svou službou. Podobný příklad vidíme na životě Nārady Muniho. Nārada Muni byl ve svém minulém životě synem služky, ale jeho matka sloužila velkým oddaným. Dostal také příležitost jim sloužit a pouze tím, že jedl zbytky jejich jídla a vykonával jejich pokyny, udělal takový pokrok, že se v příštím životě stal velkou osobností Nāradou. Nejsnadnější cestou duchovního pokroku je přijmout útočiště u pravého duchovního mistra a sloužit mu celým srdcem a duší. To je tajemství úspěchu. Jak říká Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svých osmi slokách modlitby k duchovnímu mistrovi: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ — sloužením duchovnímu mistrovi a získáním jeho milosti člověk získá milost Nejvyššího Pána. Když Devahūti sloužila svému oddanému manželovi, Kardamovi Munimu, připadl jí podíl z jeho úspěchu. Podobně když upřímný žák pouze slouží pravému duchovnímu mistrovi, může získat všechnu jeho milost a zároveň i všechnu milost Pána.