Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.20.28

Verš

so ’vadhāryāsya kārpaṇyaṁ
viviktādhyātma-darśanaḥ
vimuñcātma-tanuṁ ghorām
ity ukto vimumoca ha

Synonyma

saḥ — Nejvyšší Pán, Hari; avadhārya — postřehl; asya — Pána Brahmy; kārpaṇyam — úzkost; vivikta — nepochybně; adhyātma — mysli druhých; darśanaḥ — ten, kdo vidí; vimuñca — odhoď; ātma-tanum — svého těla; ghorām — nečistého; iti uktaḥ — na tento pokyn; vimumoca ha — Pán Brahmā je odhodil.

Překlad

Pán, který dokáže jasně číst v mysli druhých, postřehl Brahmovu úzkost a řekl mu: “Zbav se tohoto nečistého těla.” Na tento Pánův pokyn Brahmā odhodil své tělo.

Význam

Pána zde popisuje slovo viviktādhyātma-darśanaḥ. Dokáže-li někdo bez jediné pochyby dokonale rozpoznat úzkost druhého, je to Samotný Pán. Když je nějaký člověk v úzkých a potřebuje od svého přítele pomoc, přítel často neumí posoudit míru jeho utrpení. Pro Nejvyššího Pána to však není nic těžkého. Sídlí jako Paramātmā v srdci každé živé bytosti a vidí jasně příčiny její úzkosti. V Bhagavad-gītě Pán říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭhaḥ — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pochází paměť i zapomenutí.” Proto jakmile se člověk plně odevzdá Nejvyššímu Pánu, zjistí, že Pán je v jeho srdci. Může mu dát pokyny, jak se dostat z nebezpečí nebo jak s Ním prostřednictvím oddané služby navázat spojení. Pán zde požádal Brahmu, aby se vzdal svého současného těla, které dalo vznik démonskému výtvoru. Podle Śrīdhara Svāmīho Brahmovo neustálé vyměňování těl neznamená, že by skutečně své tělo opouštěl. Říká, že Brahmā se spíše vzdal určité mentality. Mysl je jemnohmotným tělem živé bytosti. Někdy se může stát, že upřeně myslíme na něco hříšného, a když se této hříšné myšlenky vzdáme, je to, jako kdybychom opustili tělo. Když Brahmā tvořil démony, jeho mysl nebyla zcela v pořádku. Musela být plná vášně, protože celé jeho stvoření bylo plné vášně, a proto se mu narodili takoví vášniví synové. Z toho plyne, že každý otec a matka by si měli dávat dobrý pozor při plození dětí. Mentalita dítěte závisí na mentálním stavu jeho rodičů v době početí. Podle védského systému se pro početí dítěte vykonává obřad garbhādhāna-saṁskāra. Dříve než člověk přistoupí k početí dítěte, musí uklidnit a posvětit svoji rozháranou mysl. Když rodiče upínají mysl na lotosové nohy Pána a za takové situace se jim narodí dítě, přirozeně je to oddaný s dobrými vlastnostmi. Když je společnost tvořena takovým dobrým obyvatelstvem, nevznikají v ní žádné problémy způsobené démonskou mentalitou.