Śrīmad-bhāgavatam 3.2.27

Nanda Mahārāja byl správcem pozemků krále Kaṁsy, a jelikož patřil do kasty vaiśyů, obchodníků a zemědělců, choval tisíce krav. Povinností vaiśyů je chránit krávy, stejně jako kṣatriyové chrání lidi. Jelikož byl Pán v té době ještě malý, dostal se Svými přáteli pasáčky na starosti telata. Tito pasáčci byli v minulých životech velcí ṛṣiové a yogīni a po mnoha takových zbožných životech získali místo ve společnosti Pána a mohli si s Ním hrát jako se sobě rovným. Pasáčci se nikdy nestarali o to, kdo Kṛṣṇa je, ale hráli si s Ním jako s nejdůvěrnějším a nejmilejším přítelem. Měli Pána tak rádi, že v noci mysleli pouze na příští ráno, kdy se s Ním budou moci opět sejít a vydat se společně do lesa pást telátka.

Všechny lesy na břehu Yamuny se podobají nádherným zahradám, plným mangovníků, chlebovníků, jabloní, stromů guava, pomerančovníků, vinné révy, bobulových keřů, palem a mnoha jiných rostlin a vonných květů. A jelikož se les rozkládal na břehu Yamuny, seděli na větvích stromů kachny, jeřábi a pávi. Všechny tyto stromy, ptáci a další zvířata byly zbožné bytosti, které se narodily v transcendentálním sídle Vṛndāvanu pouze proto, aby skýtaly potěšení Pánu a Jeho věčným společníkům, malým pasáčkům.

Když si Pán hrál se Svými společníky jako malé dítě, zabil mnoho démonů, jako byl Aghāsura, Bakāsura, Pralambāsura a Gardabhāsura. I když ve Vṛndāvanu vypadal jako pouhý chlapec, ve skutečnosti se podobal zakrytému ohni. Stejně jako malá jiskra dokáže zažehnout velký oheň, tak i Pán Kṛṣṇa zabíjel všechny tyto velké démony již od Svého nejútlejšího dětství v domě Nandy Mahārāje. Země Vṛndāvanu, dějiště Pánových dětských her, existuje dodnes a každý, kdo tato místa navštíví, zažívá stejnou transcendentální blaženost, přestože už tam Pána svýma nedokonalýma očima nelze v Jeho původním těle vidět. Pán Caitanya doporučoval, aby oddaní tuto Pánovu zemi uctívali, protože se od něho neliší. Tohoto pokynu se drží zvláště stoupenci Pána Caitanyi, zvaní “gauḍīya-vaiṣṇavové”. Jelikož je tato země s Pánem totožná, oddaní jako Uddhava a Vidura navštěvovali tato místa před pěti tisíci lety, aby byli v přímém styku s Pánem, ať už viditelném nebo neviditelném. Tisíce oddaných Pána dodnes putují na svatá místa Vṛndāvanu, a připravují se tak na návrat domů, zpátky k Bohu.