Śrīmad-bhāgavatam 3.15.23
Verš
chṛṇvanti ye ’nya-viṣayāḥ kukathā mati-ghnīḥ
yās tu śrutā hata-bhagair nṛbhir ātta-sārās
tāṁs tān kṣipanty aśaraṇeṣu tamaḥsu hanta
Synonyma
yat — Vaikuṇṭha; na — nikdy; vrajanti — přibližují se; agha-bhidaḥ — toho, který ničí všechny hříchy; racanā — stvoření; anuvādāt — nežli vyprávění; śṛṇvanti — poslouchají; ye — ti, kteří; anya — jiné; viṣayāḥ — téma; ku-kathāḥ — nevhodná slova; mati-ghnīḥ — zabíjejí inteligenci; yāḥ — která; tu — ale; śrutāḥ — jsou vyslechnuta; hata-bhagaiḥ — nešťastnými; nṛbhiḥ — lidmi; ātta — odebrané; sārāḥ — životní hodnoty; tān tān — tito lidé; kṣipanti — jsou posíláni; aśaraṇeṣu — bez jakéhokoliv útočiště; tamaḥsu — do nejtemnější oblasti hmotné existence; hanta — běda.
Překlad
Je velice smutné, že nešťastní lidé nerozmlouvají o popisu vaikuṇṭhských planet, ale věnují svoji pozornost námětům, které nejsou hodny poslechu a matou jejich inteligenci. Ti, kteří odmítají témata o Vaikuṇṭě a raději rozmlouvají o hmotném světě, jsou posíláni do nejtemnějších krajů nevědomosti.
Význam
Nejnešťastnější lidé jsou impersonalisté, kteří nechápou transcendentální rozmanitost duchovního světa. Bojí se mluvit o kráse vaikuṇṭhských planet, protože si myslí, že každá rozmanitost je hmotná. Impersonalisté se domnívají, že duchovní svět je naprosto prázdný, že v něm neexistuje rozmanitost. Takové uvažování je zde označeno jako ku-kathā mati-ghnīḥ neboli “inteligence zmatená nevhodnými slovy”. Filozofie prázdnoty a neosobního postavení v duchovním světě je zde odsouzena, protože mate lidskou inteligenci. Jak může impersonalista nebo voidistický filozof uvažovat o tomto hmotném světě, který je plný rozmanitosti, a potom říci, že v duchovním světě žádná rozmanitost neexistuje? Je řečeno, že hmotný svět je zvráceným odrazem duchovního světa. Jak by tedy mohla existovat dočasná rozmanitost v hmotném světě, kdyby duchovní svět nebyl rozmanitý? To, že člověk může transcendovat hmotný svět, neznamená, že neexistuje žádná transcendentální rozmanitost.
Zde v Bhāgavatamu, a konkrétně v tomto verši, se zdůrazňuje, že lidé, kteří se snaží rozmlouvat o skutečné duchovní povaze duchovního nebe a Vaikuṇṭhalok a snaží se tuto povahu pochopit, jsou na dobré cestě. Popisy rozmanitosti vaikuṇṭhských planet se pojí s transcendentálními zábavami Pána. Lidé se však většinou nesnaží pochopit duchovní sídlo a duchovní činnosti Pána a zajímají se více o politiku a hospodářský rozvoj. Během mnoha schůzí, setkání a rozhovorů řeší problémy tohoto světa, ve kterém zůstanou pouze několik let, ale nemají zájem pochopit duchovní svět Vaikuṇṭhy. Budou-li mít alespoň trochu štěstí, začnou se zajímat o návrat domů, zpátky k Bohu, ale dokud neporozumí duchovnímu světu, musejí neustále vězet v této hmotné temnotě.