Śrīmad-bhāgavatam 3.15.18
Verš
dātyūha-haṁsa-śuka-tittiri-barhiṇāṁ yaḥ
kolāhalo viramate ’cira-mātram uccair
bhṛṅgādhipe hari-kathām iva gāyamāne
Synonyma
pārāvata — holubi; anyabhṛta — kukačka; sārasa — jeřáb; cakravāka — cakravāka; dātyūha — krocan; haṁsa — labuť; śuka — papoušek; tittiri — koroptev; barhiṇām — páva; yaḥ — jenž; kolāhalaḥ — hlahol; viramate — končí; acira-mātram — na čas; uccaiḥ — hlasitě; bhṛṅga-adhipe — král čmeláků; hari-kathām — slávu Pána; iva — jako; gāyamāne — když opěvuje.
Překlad
Když král čmeláků bzučí ve vysoké tónině, a opěvuje tak slávu Pána, na čas utichá hlaholení holubů, kukaček, jeřábů, cakravāků, labutí, papoušků, koroptví a pávů. Všichni tito transcendentální ptáci přestávají zpívat, jen aby mohli naslouchat o slávě Pána.
Význam
Tento verš popisuje absolutní povahu Vaikuṇṭhy. Není tam rozdílu mezi ptáky a lidskými obyvateli. V duchovním nebi to vypadá tak, že všechno je duchovní a rozmanité. Duchovní rozmanitost znamená, že vše je živé. Není tam nic neživého. Dokonce i všechny stromy, země, rostliny, květy, ptáci a zvířata jsou na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Zvláštním rysem Vaikuṇṭhaloky je, že nikdo tam nevyhledává smyslový požitek. V hmotném světě i osel se zálibou naslouchá vlastnímu hýkání, ale na Vaikuṇṭhách i krásní ptáci, jako je páv, cakravāka a kukačka, raději poslouchají, jak včely svým bzučením oslavují Pána. Celým světem Vaikuṇṭhy prostupují principy oddané služby, které začínají u naslouchání a opěvování.