Skip to main content

KAPITOLA PATNÁCTÁ

Popis království Boha

Sloka 1:
Śrī Maitreya řekl: Můj milý Viduro, Diti, manželka mudrce Kaśyapy, věděla, že synové v jejím lůně budou zneklidňovat polobohy. Celých sto let proto nosila ve svém tělě mocné semeno Kaśyapy Muniho, kterému bylo dáno obtěžovat ostatní.
Sloka 2:
Silou Ditina těhotenství na všech planetách zesláblo světlo slunce a měsíce a polobozi z různých planet, kteří tím byli znepokojeni, se zeptali stvořitele vesmíru, Brahmy: “Co znamená tato temnota, která se šíří ve všech směrech?”
Sloka 3:
Požehnaní polobozi řekli: Ó veliký, pohleď na tuto temnotu, kterou ty dobře znáš a která nás naplňuje úzkostí. Jelikož se tě nedotýká vliv času, nic před tebou není skryté.
Sloka 4:
Ó bože polobohů, oporo vesmíru, klenote na hlavách všech polobohů z jiných planet, znáš záměry všech živých bytostí v duchovním i hmotném světě.
Sloka 5:
Ó původní zdroji síly a vědeckého poznání, skládáme ti poklony. Přijal jsi od Nejvyšší Osobnosti Božství odlišenou kvalitu vášně a za pomoci vnější energie ses narodil z neprojeveného zdroje. Hluboce se ti klaníme!
Sloka 6:
Ó pane, všechny planety existují v tobě a všechny živé bytosti jsou vytvořeny z tebe. Jsi proto příčinou tohoto vesmíru a každý, kdo o tobě soustředěně medituje, dosáhne oddané služby.
Sloka 7:
Ti, kteří pomocí ovládání dechu ovládli svoji mysl a smysly, a stali se tak zkušenými, pokročilými mystiky, nikde v tomto hmotném světě neprohrávají. Je to proto, že svou dokonalostí v yoze získali tvoji milost.
Sloka 8:
Všechny živé bytosti ve vesmíru jsou vedeny védskými pokyny, stejně jako je býk usměrňován provazem, který má přivázaný k nosu. Nikdo nemůže porušovat pravidla daná védskými písmy. S úctou se ti klaníme, protože jsi hlavní osoba, která dala Vedy světu.
Sloka 9:
Polobozi se modlili k Brahmovi: Prosíme, milostivě se na nás podívej, protože jsme se ocitli v nešťastné situaci — kvůli temnotě jsme museli zastavit všechny své činnosti.
Sloka 10:
Stejně jako palivo zakrývá oheň, tak embryo vytvořené semenem Kaśyapy v lůně Diti zakrylo celý vesmír úplnou temnotou.
Sloka 11:
Śrī Maitreya pravil: Pán Brahmā, kterého je možné pochopit pomocí transcendentální vibrace, byl potěšen modlitbou polobohů a pokusil se je uspokojit.
Sloka 12:
Pán Brahmā řekl: Moji čtyři synové Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra, kteří se narodili z mé mysli, jsou vaši předchůdci. Někdy cestují po hmotném a duchovním nebi, aniž by měli nějakou určitou touhu.
Sloka 13:
Takto cestovali všemi vesmíry, a protože nebyli hmotně znečištěni, vstoupili také do duchovního nebe. V duchovním nebi se nacházejí duchovní planety Vaikuṇṭhy, které jsou sídlem Nejvyššího Pána a Jeho čistých oddaných. Uctívají je obyvatelé všech hmotných planet.
Sloka 14:
Všichni obyvatelé vaikuṇṭhských planet se svým vzhledem podobají Nejvyšší Osobnosti Božství a všichni oddaně slouží Pánu, aniž by toužili po smyslovém požitku.
Sloka 15:
Na vaikuṇṭhských planetách sídlí Nejvyšší Osobnost Božství, původní osoba, kterou může člověk pochopit prostřednictvím védské literatury. Má v Sobě pouze neznečištěnou kvalitu dobra a nenechává žádné místo vášni či nevědomosti. Pomáhá náboženskému pokroku oddaných.
Sloka 16:
Na vaikuṇṭhských planetách existuje mnoho blahodárných lesů. Stromy v těchto lesích jsou stromy přání a ve všech ročních obdobích jsou obsypány květy a plody, protože na Vaikuṇṭhāch je všechno duchovní a osobní.
Sloka 17:
Obyvatelé vaikuṇṭhských planet létají ve svých letadlech v doprovodu svých manželek a věčně opěvují charakter a činnosti Pána, které nemají žádné nepříznivé vlastnosti. Svým opěvováním Pánovy slávy předčí dokonce i rozkvetlé květy mādhavī, které voní a jsou obtěžkané medem.
Sloka 18:
Když král čmeláků bzučí ve vysoké tónině, a opěvuje tak slávu Pána, na čas utichá hlaholení holubů, kukaček, jeřábů, cakravāků, labutí, papoušků, koroptví a pávů. Všichni tito transcendentální ptáci přestávají zpívat, jen aby mohli naslouchat o slávě Pána.
Sloka 19:
I když květiny, jako je mandāra, kunda, kurabaka, utpala, campaka, arṇa, punnāga, nāgakeśara, bakula, lilie a pārijāta, oplývají transcendentální vůní, nepřestávají si být vědomy odříkání, které vykonává tulasī, protože jí dává Pán zvláštní přednost a zdobí se girlandou z jejích lístků.
Sloka 20:
Obyvatelé Vaikuṇṭhy cestují ve svých letadlech z lazuritu, smaragdu a zlata. Přestože je doprovázejí jejich ženy, které mají široké boky a krásné usměvavé tváře, svým smíchem a tělesnými půvaby v nich nemohou probudit vášeň.
Sloka 21:
Dívky na vaikuṇṭhských planetách jsou stejně krásné jako samotná bohyně štěstí. Tyto transcendentálně krásné dívky si v rukách pohrávají s lotosovými květy, cinkají zvonky na nohách a někdy jsou vidět, jak utírají mramorové stěny ozdobené pravidelnými zlatými proužky, aby získaly milost Nejvyšší Osobnosti Božství.
Sloka 22:
Bohyně štěstí uctívají Pána ve svých zahradách tím, že Mu na březích transcendentálních jezírek lemovaných korálem nabízejí lístky tulasī. Při svém uctívání vidí na vodě odrazy svých krásných tváří se zvednutými nosy a vypadají ještě krásnější díky tomu, že Pán líbá jejich tváře.
Sloka 23:
Je velice smutné, že nešťastní lidé nerozmlouvají o popisu vaikuṇṭhských planet, ale věnují svoji pozornost námětům, které nejsou hodny poslechu a matou jejich inteligenci. Ti, kteří odmítají témata o Vaikuṇṭě a raději rozmlouvají o hmotném světě, jsou posíláni do nejtemnějších krajů nevědomosti.
Sloka 24:
Pán Brahmā řekl: Moji milí polobozi, lidská životní podoba je tak důležitá, že po ní toužíme i my, neboť umožňuje dosáhout dokonalosti náboženství a získat plné poznání. Pokud živá bytost v lidské podobě nechápe Nejvyšší Osobnost Božství a Pánovo sídlo, znamená to, že je velice zmatena vlivem vnější energie.
Sloka 25:
Ti, jejichž těla se mění v extázi, kteří těžce dýchají a potí se při naslouchání o slávě Pána, se dostávají do království Boha i v případě, že nedbají na meditaci a jiná odříkání. Království Boha je nad hmotnými vesmíry a Brahmā i další polobozi ho chtějí dosáhnout.
Sloka 26:
Když velcí mudrci Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra díky mystické yoze dospěli na Vaikuṇṭhu v duchovním světě, cítili nebývalé štěstí. Zjistili, že duchovní nebe osvětlují krásně vyzdobená letadla, řízená nejlepšími oddanými z Vaikuṇṭhy, a že mu vládne Nejvyšší Osobnost Božství.
Sloka 27:
Poté, co prošli šesti branami Vaikuṇṭha-purī, Pánova obydlí, aniž by žasli nad celou jejich výzdobou, u sedmé brány uviděli dvě zářící bytosti stejného věku, držící kyje a ozdobené drahocennými šperky, náušnicemi, diamanty, přilbicemi, oděvy atd.
Sloka 28:
Oba vrátní měli girlandy z čerstvých květů, které jim visely kolem krku mezi jejich čtyřmi modrými pažemi a přitahovaly opojené včely. Jejich svraštělé obočí, těžké dýchání a červené oči naznačovaly, že jsou nějak vzrušení.
Sloka 29:
Velcí mudrci v čele se Sanakou si předtím otevřeli všechny dveře. Nerozlišovali mezi tím, co je “naše” a “jejich”. Ze své vlastní vůle vstoupili s otevřenou myslí do sedmých dveří, stejně jako prošli předcházejícími šesti, jež byly ze zlata a diamantů.
Sloka 30:
Čtyři chlapci-mudrci, jejichž těla nezakrývalo nic než vzduch, vypadali stářím na pouhých pět let, přestože byli nejstarší ze všech živých tvorů a již realizovali pravdu o duši. Když je však vrátní uviděli, v rozpoložení, které by se Pánu vůbec nelíbilo, jim zahradili cestu svými tyčemi a vysmívali se jejich slávě, přestože si od nich mudrci takové jednání nezasloužili.
Sloka 31:
Když dva hlavní vrátní Śrī Hariho před zraky dalších božských osobností upřeli Kumārům vstup, přestože ti si ho zasloužili více než kdo jiný, mudrcům najednou zrudly hněvem oči, neboť si velice přáli navštívit svého milovaného pána, Śrī Hariho, Osobnost Božství.
Sloka 32:
Mudrci řekli: Kdo jsou tito dva, kteří mají tak svárlivou mentalitu, přestože jsou ve službě Pánu zaměstnáni v nejvyšším postavení a správně by měli mít stejné vlastnosti, jako má Pán? Jak je možné, že žijí na Vaikuṇṭě? Jak by mohl nepřítel přijít do království Boha? Nejvyšší Osobnost Božství nemá nepřátel. Kdo může Pánovi závidět? Tito dva jsou nejspíš podvodníci, a proto podezírají druhé, že jsou stejní jako oni.
Sloka 33:
Obyvatelé vaikuṇṭhského světa žijí v úplném souladu s Nejvyšší Osobností Božství, stejně jako malá část nebe je v úplném souladu s celým velkým nebem. Kde se tedy na tomto poli harmonie vzalo semínko strachu? Tito dva mají stejné šaty jako obyvatelé Vaikuṇṭhy, ale co může být důvodem jejich rozlišování?
Sloka 34:
Zvažme proto, jak potrestat tyto dva znečištěné strážné. Měli by dostat vhodný trest, ze kterého by nakonec vytěžili prospěch. Jsou znečištění, jelikož viděli dualitu na Vaikuṇṭě, a měli by být odsud přemístěni do hmotného světa, kde mají živé bytosti tři druhy nepřátel.
Sloka 35:
Když vrátní na Vaikuṇṭhaloce, kteří byli oddaní Pána, zjistili, že budou prokleti od brāhmaṇů, ihned se začali velice bát a padli k jejich nohám s velikou úzkostí, protože proti bráhmanské kletbě se nelze bránit žádnou zbraní.
Sloka 36:
Vrátní, prokleti od mudrců, řekli: Je zcela správné, že jste nás potrestali za naše nevhodné chování k uctivým mudrcům, jako jste vy. Svého činu litujeme a modlíme se, abyste k nám měli soucit a abychom při svém klesání nepropadli iluzi a nezapomněli na Nejvyšší Osobnost Božství.
Sloka 37:
Pán, který má jméno Padmanābha díky lotosu rostoucímu z Jeho pupku a který je potěšením spravedlivých lidí, se v tu samou chvíli dozvěděl o urážce, kterou Jeho služebníci zneuctili světce. V doprovodu Své choti, bohyně štěstí, odešel na místo sporu právě na těch nohách, které vyhledávají poustevníci a velcí mudrci.
Sloka 38:
Mudrci v čele se Sanakou Ṛṣim viděli, jak Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, Jehož dříve mohli vidět pouze ve svých srdcích v extatickém tranzu, se nyní skutečně zjevil před jejich očima. Jak přicházel, doprovázen Svými společníky nesoucími veškeré příslušenství, jako je slunečník a cāmara, vějíře z bílých žíní se pohybovaly ladně jako dvě labutě a vytvářely příznivý vánek, který pohupoval perlami věnčícími slunečník, jako když kapky nektaru padají z bílého úplňku nebo když taje led pod poryvy větru.
Sloka 39:
Pán je zdrojem veškeré blaženosti. Jeho blahodárná přítomnost znamená požehnání pro každého a Jeho láskyplný úsměv a pohled se dotýkají hloubi srdce. Pánovo tělo má krásnou černou barvu a Jeho široká hruď je domovem bohyně štěstí, která proslavuje celý duchovní svět, vrchol všech nebeských planet. Vypadalo to, že Pán Osobně zvětšoval krásu a štěstí duchovního světa.
Sloka 40:
Zdobil Ho opasek, který jasně zářil na žlutých šatech, zahalujících Jeho široké boky, a měl na Sobě girlandu z čerstvých květů, kolem níž se rojily bzučící včely. Jeho půvabná zápěstí zkrášlovaly náramky. Jednu ruku měl položenou na zádech Garuḍy, Svého přepravce, a druhou rukou si pohrával s lotosem.
Sloka 41:
Výrazné tváře Jeho obličeje zvyšovaly krásu Jeho přívěsků ve tvaru aligátora, které vyzařovaly světlo. Měl nápadný nos a na hlavě korunu posetou drahokamy. Okouzlující náhrdelník se skvěl mezi Jeho silnými pažemi a Jeho šíji zdobil drahokam zvaný Kaustubha.
Sloka 42:
Jedinečná krása Nārāyaṇa, mnohonásobně zvětšená inteligencí Jeho oddaných, byla tak přitažlivá, že pokořila pýchu bohyně štěstí, která se považovala za nejkrásnější. Moji milí polobozi, Pán, který takto projevil Svoji podobu, je uctívaným Pánem mne, Pána Śivy a vás všech. Mudrci Ho upřeně pozorovali nenasytnýma očima a radostně sklonili své hlavy k Jeho lotosovým nohám.
Sloka 43:
Když vánek nesoucí vůni lístků tulasī z prstů na lotosových nohách Osobnosti Božství pronikl do nosních dírek těchto mudrců, zaznamenali změnu v těle a mysli, přestože byli připoutáni k neosobnímu chápání Brahmanu.
Sloka 44:
Pánův krásný obličej jim připadal jako vnitřek modrého lotosu a Jeho úsměv jako rozkvetlý jasmínový květ. Po shlédnutí Jeho obličeje byli mudrci plně uspokojeni, a když chtěli Pána znovu vidět, pohlédli na nehty Jeho lotosových nohou, které byly jako rubíny. Znovu a znovu si prohlíželi Pánovo transcendentální tělo, a tak nakonec dospěli k meditaci o Pánově osobní podobě.
Sloka 45:
Toto je podoba Pána, o níž meditují stoupenci yogy a která jim přináší potěšení. Není imaginární, ale skutečná, jak potvrzují velcí yogīni. Pán v plné míře oplývá osmi dokonalostmi, které ostatní mohou vlastnit pouze zčásti.
Sloka 46:
Kumārové řekli: Náš milý Pane, neprojevuješ se darebákům, přestože sídlíš v srdci každého. My Tě však vidíme tváří v tvář, i když jsi neomezený. To, co jsme o Tobě slyšeli od našeho otce Brahmy, se pro nás nyní Tvým laskavým zjevením stalo skutečností.
Sloka 47:
Víme, že jsi Nejvyšší Absolutní Pravda, Osobnost Božství, a že projevuješ Svoji transcendentální podobu v neposkvrněné kvalitě čistého dobra. Tuto transcendentální, věčnou podobu Tvé osobnosti je možné pochopit jedině Tvou milostí prostřednictvím neochvějné oddané služby a chápou ji pouze velcí mudrci, kteří očistili svá srdce oddaností.
Sloka 48:
Ti, kdo jsou zkušení a chápou věci takové, jaké jsou, neustále naslouchají vyprávění o příznivých činnostech a zábavách Pána, které jsou hodny opěvování i poslechu. Nezajímají se ani o nejvyšší hmotné požehnání, kterým je osvobození, nemluvě o méně významných druzích požehnání, jako je například hmotné štěstí v nebeském království.
Sloka 49:
Ó Pane, i když nám určíš, abychom se narodili v pekelných životních podmínkách, modlíme se, aby naše srdce a mysli vždy sloužily Tvým lotosovým nohám, aby naše slova zkrásněla (hovorem o Tvých činnostech) stejně jako lístky tulasī obětované Tvým lotosovým nohám a aby naše uši vždy naplňovalo opěvování Tvých transcendentálních vlastností.
Sloka 50:
Ó Pane, skládáme proto uctivé poklony Tvé věčné podobě Osobnosti Božství, kterou jsi před námi tak milostivě projevil. Ti, kdo nemají dostatek štěstí a inteligence, nemohou Tvoji nejvyšší věčnou podobu vidět. My jsme ji však spatřili, a dosáhli tak uspokojení mysli a pohledu.