SB 2.9.43

tuṣṭaṁ niśāmya pitaraṁ
lokānāṁ prapitāmaham
devarṣiḥ paripapraccha
bhavān yan mānupṛcchati
Překlad slovo od slova: 
tuṣṭam — spokojeného; niśāmya — když viděl; pitaram — otce; lokānām — celého vesmíru; prapitāmaham — praděda; devarṣiḥ — velký mudrc Nārada; paripapraccha — tázal se; bhavān — ty; yat — jako; — mě; anupṛcchati — tázající se.
Překlad: 
Když velký mudrc Nārada viděl, že jeho otec Brahmā, praděd všech bytostí ve vesmíru, je spokojený, zeptal se ho na všechny podrobnosti, stejně jako ty se ptáš mě.
Význam: 

Snažit se porozumět duchovnímu neboli transcendentálnímu poznání a dotazovat se realizované osoby je něco jiného, než klást obyčejné otázky obyčejnému učiteli. Moderní učitelé jsou placenými zprostředkovateli určitých informací, ale duchovní mistr není placeným instruktorem. Nemůže nikoho učit, aniž by byl autorizován. V Bhagavad-gītě (4.34) je správný způsob přijímání transcendentálního poznání popsán následovně:

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

Arjuna dostal radu, že transcendentální poznání může obdržet od realizovaného učitele, když se mu odevzdá, bude mu klást otázky a bude mu sloužit. Transcendentální poznání nelze získat za peníze. Je možné ho získat jedině službou duchovnímu mistrovi. Stejně jako Brahmājī obdržel poznání přímo od Pána tím, že Ho plně uspokojil, i my musíme obdržet transcendentální poznání od duchovního mistra tím, že ho zcela uspokojíme. Uspokojení duchovního mistra je jediným prostředkem, jak pochopit transcendentální poznání. Nikdo nemůže porozumět transcendentálnímu poznání pouze na základě znalostí gramatiky. Vedy prohlašují (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23):

yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ

“Transcendentální poznání se zjevuje pouze tomu, kdo je neochvějně oddán Pánovi a duchovnímu mistru.” Vztah mezi žákem a duchovním mistrem je věčný. Ten, kdo je nyní žákem, je budoucím duchovním mistrem. Nikdo však nemůže být pravým a autorizovaným duchovním mistrem, dokud nebude věrně následovat pokyny svého duchovního mistra. Brahmājī získal skutečné poznání jako žák Nejvyššího Pána a předal ho svému drahému žákovi Nāradovi, a stejně tak Nārada potom jako duchovní mistr předal toto poznání Vyāsovi a tak dále. Povrchní vztahy mezi takzvaným duchovním učitelem a takzvaným žákem, které jsou pouze formálního charakteru, se tedy dalece liší od vztahů Brahmy a Nārady nebo Nārady a Vyāsy. Vztah mezi Brahmou a Nāradou je skutečností, zatímco každý formální vztah je vztahem mezi podvodníkem a podvedeným. Zde se jasně uvádí, že Nārada měl nejen dobré chování a byl pokorný a poslušný, ale také byl velice disciplinovaný. Ten, kdo se nedokáže ovládat, zvláště co se týče pohlavního života, se nemůže stát ani žákem, ani duchovním mistrem. Člověk se nejprve musí naučit ovládat řeč, hněv, jazyk, mysl, žaludek a genitálie. Ten, kdo ovládl výše uvedené smysly, se nazývá gosvāmī. Nikdo se nemůže stát žákem ani duchovním mistrem, aniž se z něho stal gosvāmī. Takzvaný duchovní mistr, který neovládá své smysly, je podvodník a žák takového duchovního mistra je podvedený.

Brahmājīho bychom neměli považovat za dávno zesnulého praděda z této planety. Je nejstarším pradědem, ale je stále naživu, stejně jako i Nārada. Stáří obyvatel Brahmaloky je uvedeno v Bhagavad-gītě. Obyvatelé této malé planety Země si stěží dovedou představit délku pouhého jednoho Brahmova dne.