SB 2.9.36

etāvad eva jijñāsyaṁ
tattva-jijñāsunātmanaḥ
anvaya-vyatirekābhyāṁ
yat syāt sarvatra sarvadā
Překlad slovo od slova: 
etāvat — k tomuto; eva — jistě; jijñāsyam — je třeba se ptát; tattva — Absolutní Pravda; jijñāsunā — pro studenta; ātmanaḥ — Nejvyššího Já; anvaya — přímo; vyatirekābhyām — nepřímo; yat — cokoliv; syāt — může být; sarvatra — vždy a všude (kdekoliv v prostoru a čase); sarvadā — za všech okolností.
Překlad: 
Každý, kdo hledá Nejvyšší Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, musí pokračovat ve svém hledání, dokud nedosáhne tohoto cíle — za všech okolností, vždy a všude, přímo i nepřímo.
Význam: 

Odhalit tajemství bhakti-yogy, jak je vysvětlené v předchozím verši, je konečným smyslem všech otázek a nejvyšším cílem všech zvídavých lidí. Každý se snaží dosáhnout seberealizace různými způsoby: karma-yogou, jñāna-yogou, dhyāna-yogou, rāja-yogou, bhakti-yogou atd. Věnovat se seberealizaci je povinností každé živé bytosti s vyvinutým vědomím. Člověk, který má vyvinuté vědomí, se jistě bude zajímat o tajemství duše, vesmíru a problémů života ve všech oblastech — ve společenské, politické, hospodářské, kulturní, náboženské, mravní atd. V tomto verši je však řečeno, co je cílem všech těchto dotazů.

Filozofie Vedānta-sūtry začíná otázkami života a jeho smyslu a odpovědi Bhāgavatamu nás přivádějí k tomuto závěru, který je podstatou všech otázek. Brahmā chtěl být dokonale poučen od Osobnosti Božství a Pánova odpověď je zde shrnutá do čtyř ústředních veršů, počínaje veršem aham eva a konče tímto veršem, etāvad eva. Toto je konečný cíl všech způsobů seberealizace. Lidé nevědí, že nejvyšším smyslem života je Viṣṇu neboli Nejvyšší Osobnost Božství, jelikož jsou zmateni zářícím odrazem v temnotě, a klesají do nejtemnějších oblastí hmotné existence, stahováni neovládnutými smysly. Celý hmotný svět vzniká kvůli tužbám po smyslovém požitku, založeným hlavně na sexuální touze, a výsledkem toho je, že přes veškerý rozvoj poznání je smyslový požitek konečným cílem všeho jednání živých bytostí. Zde je však popsán skutečný cíl života a každý by ho měl poznat prostřednictvím otázek, položených pravému duchovnímu mistrovi, který je odborníkem na vědu bhakti-yogy, neboli od osobnosti, jejíž život je zosobněním Bhāgavatamu. Každý se zabývá zkoumáním různých písem, ale Śrīmad-Bhāgavatam odpovídá všem studentům seberealizace, že tohoto konečného cíle života nelze dosáhnout bez velikého úsilí a vytrvalosti. Ten, kdo touží znát odpovědi na své upřímné otázky, se musí dotazovat pravého duchovního mistra v učednické posloupnosti od Brahmājīho. V tom spočívá smysl tohoto verše. Jelikož toto tajemství odkryl Brahmājīmu Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, všechny otázky, které se týkají seberealizace, je nutné klást duchovnímu mistrovi, který je přímým zástupcem Pána, uznávaným v učednické posloupnosti. Takový pravý duchovní mistr je schopen vyjasnit vše pomocí přímých i nepřímých důkazů ze zjevených písem. I když každý má možnost najít odpověď ve zjevených písmech, přesto potřebuje vedení pravého duchovního mistra. Takové bychom si měli vzít poučení z tohoto verše. Pravý duchovní mistr je nejdůvěrnějším zástupcem Pána a každý musí přijímat jeho pokyny tak, jak je přijímal Brahmājī od Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Pravý duchovní mistr v pravé učednické posloupnosti o sobě nikdy neprohlašuje, že je Samotný Pán, přestože takový duchovní mistr je dokonce větší než Pán v tom smyslu, že díky své osobní realizaci dokáže předat Pána druhým. Pána nelze nalézt pouze na základě vzdělání nebo za pomoci dobrého mozku, ale upřímný student Ho jistě může nalézt průzračným prostřednictvím pravého duchovního mistra.

Zjevená písma vedou přímo k tomuto závěru, ale jelikož zmatené živé bytosti jsou oslepeny zářícím odrazem v temnotě, nedokáží pochopit smysl zjevených písem. Celá Bhagavad-gītā například směřuje k Osobnosti Božství, Pánu Śrī Kṛṣṇovi, ale jelikož v současné době není dostatek pravých duchovních mistrů v sestupné řadě od Brahmājīho nebo od přímého posluchače Bhagavad-gīty, Arjuny, zjevené poznání je různými způsoby překrucováno neautorizovanými komentátory, kteří chtějí uspokojit jen své vlastní rozmary. Bhagavad-gītā je bezpochyby uznávána jako jedna z nejjasnějších hvězd na obzoru duchovního nebe, ale různé výklady této velké knihy poznání jsou tak překroucené, že každý, kdo ji studuje, zůstává stále v téže temnotě hmotných odrazů a Bhagavad-gītā mu stěží přinese nějaké osvícení. V Bhagavad-gītě je dán prakticky stejný pokyn jako ve čtyřech základních verších Bhāgavatamu, ale mylné a tendenční interpretace neautorizovaných komentátorů odvádějí člověka od tohoto konečného závěru. V Bhagavad-gītě (18.61) je jasně řečeno:

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

Pán je umístěn v srdcích všech živých bytostí (jako Paramātmā) a ovládá je všechny v hmotném světě prostřednictvím Své vnější energie. Tím je jasně potvrzeno, že Pán je svrchovaný vládce a živé bytosti jsou Pánem ovládány. V téže Bhagavad-gītě (18.65) Pán říká:

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me

Z tohoto verše je jasné, že vůlí Pána je, abychom si byli vědomí Boha, abychom byli oddanými Pána Kṛṣṇy, uctívali Ho a klaněli se Mu. Bude-li to oddaný dělat, nepochybně půjde zpátky domů, zpátky k Bohu.

Nepřímo je zde řečeno, že celá védská struktura lidské společnosti je vytvořená tak, aby každý jednal jako nedílná část úplného těla Pána. Inteligentní třída lidí neboli brāhmaṇové se nacházejí na tváři Pána; vládnoucí třída lidí, kṣatriyové, tvoří paže Pána; produktivní třída lidí, vaiśyové, se nacházejí v pase Pána a pracující třída lidí, śūdrové, tvoří Jeho nohy. Celá společenská struktura je tedy tělem Pána a všechny části tohoto těla — brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové — jsou určeny k tomu, aby společně sloužily celému tělu; jinak nejsou části způsobilé pro spolupráci se svrchovaným vědomím jednoty. Vědomí jednoty je ve skutečnosti možné dosáhnout pouze tím, že všichni budou koordinovaně sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, což jediné všem zaručí naprostou dokonalost. Proto ani velcí vědci, velcí filozofové, velcí mentální spekulanti, velcí politici, velcí průmyslníci, velcí společenští reformátoři atd. nemohou poskytnout rozrušené společnosti v hmotném světě žádnou úlevu, protože neznají klíč k úspěchu, který je uvedený v tomto verši Śrīmad-Bhāgavatamu — že je nutné znát tajemství bhakti-yogy. V Bhagavad-gītě (7.15) je také řečeno:

na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayā 'pahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ

Takzvaní velcí vůdci lidské společnosti neznají toto velké poznání bhakti-yogy a zmateni vnější energií Pána se vždy věnují nízkému smyslovému požitku, a proto zatvrzele odmítají svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství a nikdy se dobrovolně neodevzdají Pánovi, protože to jsou hlupáci, ničemové a nejnižší z lidí. Tito nevěřící lidé mohou mít z hmotného hlediska vysoké vzdělání, ale ve skutečnosti jsou to největší hlupáci na světě, protože vlivem vnější, hmotné přírody pozbývá jejich takzvané vzdělání jakoukoliv hodnotu. V současné době je tedy veškerý rozvoj poznání zneužit lidmi, kteří se jako kočky a psi spolu perou o smyslový požitek, a všechny výdobytky vědeckého poznání, filozofie, umění, kultury, hospodářského rozvoje, náboženství a všechny velké činy se podobají ozdobám na mrtvém těle. Ozdoby a látky pokrývající rakev nebožtíka mohou potěšit nevědomé obecenstvo, ale jinak jsou naprosto zbytečné. Śrīmad-Bhāgavatam proto znovu a znovu opakuje, že všechny činnosti lidské společnosti je třeba pokládat za absolutně neúspěšné, jestliže nevedou k bhakti-yoze. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno:

parābhavas tāvad abodha-jāto
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ

(Bhāg. 5.5.5)

Jestliže člověk zanedbává otázky, týkající se seberealizace, pak jsou všechny jeho úžasné materialistické činnosti pouze různými podobami prohry, protože těmito nechtěnými a neplodnými činnostmi nemůže dosáhnout cíle lidského života. Lidského těla má živá bytost využít k tomu, aby se osvobodila z hmotného otroctví, ale dokud je člověk pohroužen do materialistických činností, jeho mysl se topí ve víru hmotné existence, a proto zůstává život za životem uvězněn v různých hmotných tělech.

evaṁ manaḥ karma-vaśaṁ prayuṅkte
avidyayātmany upadhīyamāne
prītir na yāvan mayi vāsudeve
na mucyate deha-yogena tāvat

(Bhāg. 5.5.6)

Ve skutečnosti je to mysl, jež vytváří různé druhy těl, ve kterých živá bytost trpí různými druhy hmotných bolestí. Pokud je tedy mysl pohroužená do plodonosných činností, což znamená, že je pohroužená do nevědomosti, pak bude živá bytost znovu a znovu uvězňována v různých tělech, dokud nevyvine transcendentální lásku k Bohu, Vāsudevovi, Nejvyšší Osobě. Být zcela pohroužen do transcendentálního jména, vlastností, podoby a činností Nejvyšší Osoby, Vāsudeva, znamená přeorientovat mysl od hmoty k absolutnímu poznání, což přivede živou bytost na cestu absolutní realizace a osvobodí ji to z otroctví ve styku s hmotou a z uvěznění v různých hmotných tělech.

Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhupāda proto slova sarvatra sarvadā komentuje v tom smyslu, že zásady bhakti-yogy neboli oddané služby Pánu jsou vhodné za všech okolností; tzn. bhakti-yoga je doporučovaná ve všech zjevených písmech, následovaná všemi autoritami, důležitá na všech místech, vhodná k vysvětlení všech příčin a důsledků atd. Śrīla Jīva Gosvāmī svůj komentář dokládá citátem ze zjevených písem a uvádí následující verš ze Skanda Purāṇy, týkající se rozhovoru Brahmy a Nārady:

saṁsāre 'smin mahā-ghore
janma-mṛtyu-samākule
pūjanaṁ vāsudevasya
tārakaṁ vādibhiḥ smṛtam

Jediným způsobem, jak je možné vyprostit se z hmotného světa, který je plný temnoty a nebezpečí, kde na každého čeká zrození, smrt a mnoho úzkosti, je vykonávat láskyplnou transcendentální oddanou službu Pánu Vāsudevovi. To uznávají všichni filozofové.

Dále cituje jinou známou pasáž, která se objevuje ve třech Purāṇách—v Padma Purāṇě, Skanda Purāṇě a Liṅga Purāṇě:

āloḍya sarva-śāstrāni
vicārya ca punaḥ punaḥ
idam ekaṁ suniṣpannaṁ
dhyeyo nārāyaṇaḥ sadā

“Podrobné zkoumání všech zjevených písem a jejich opětovné posuzování nás přivádí k závěru, že Pán Nārāyaṇa je Nejvyšší Absolutní Pravda a že pouze On by měl být uctíván.”

Stejnou pravdu nepřímo popisuje Garuḍa Purāṇa:

pāraṁ gato 'pi vedānāṁ
sarva-śāstrārtha-vedy api
yo na sarveśvare bhaktas
taṁ vidyāt puruṣādhamam

“I člověka, který prostudoval všechny Vedy a je dobře obeznámený se všemi zjevenými písmy, je nutné pokládat za nejnižšího z lidí, pokud není oddaným Nejvyššího Pána.” Totéž je nepřímo uvedeno také ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.18.12):

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
mano-rathenāsati dhāvato bahiḥ

Ten, kdo je neochvějně oddán Nejvyšší Osobnosti Božství, má jistě všechny dobré vlastnosti polobohů, zatímco ten, kdo není oddaným Pána, jistě setrvává v temnotách mentální spekulace a zabývá se pouze pomíjivými a hmotnými věcmi. Śrīmad-Bhāgavatam (11.11.18) říká:

śabda-brahmaṇi niṣṇāto
na niṣṇāyāt pare yadi
śramas tasya śrama-phalo
hy adhenum iva rakṣataḥ

“Člověk může být dobře obeznámen s veškerou transcendentální védskou literaturou, ale pokud nepoznal Nejvyššího, veškeré jeho vzdělání se podobá těžkému břemenu na jeho zádech nebo vydržování krávy, která nedává mléko.”

Možnost vykonávat láskyplnou transcendentální službu Pánu mají všichni, včetně žen, śūdrů, domorodců v lese nebo jakýchkoliv jiných živých bytostí, které se narodily v hříšném prostředí.

te vai vidanty atitaranti ca deva-māyāṁ
strī-śūdra-hūṇa-śabarā api pāpa-jīvāḥ
yady adbhuta-krama-parāyaṇa-śīlaśikṣās
tiryag-janā api kimu śruta-dhāraṇā ye

(Bhāg. 2.7.46)

I nejnižší z lidí mohou být povýšeni na nejvyšší úroveň oddané služby, jsou-li vedeni pravým duchovním mistrem, který je dobře obeznámený s transcendentální láskyplnou službou Pánu. Mohou-li být takto povýšeni i ti nejnižší, co potom říci o kulturních lidech, kteří dobře znají védské poznání? Závěr je takový, že oddaná služba Pánu je otevřená pro všechny, bez ohledu na jejich postavení. Pánu může sloužit každý.

Oddaná služba Pánu pod vedením pravého duchovního mistra přináší dokonalé poznání, a doporučuje se tedy každému — ani se nemusí jednat o lidskou bytost. To potvrzuje Garuḍa Purāṇa následovně:

kīṭa-pakṣi-mṛgāṇāṁ ca
harau sannyasta-cetasām
ūrdhvām eva gatiṁ manye
kiṁ punar jñānināṁ nṛṇām

“Dokonce i červi, ptáci a zvířata jistě dosáhnou nejdokonalejšího života, pokud jsou zcela odevzdáni transcendentální láskyplné službě Pánu. Co potom říci o filozofech v lidské společnosti?”

Není tedy nutné hledat náležitě kvalifikované kandidáty pro vykonávání oddané služby. Ať mají dobré chování nebo špatnou výchovu, ať jsou učení nebo hloupí, ať jsou hmotně připoutaní nebo v životním stádiu odříkání, ať jsou osvobozenými dušemi nebo touží po spasení, ať jsou nezkušení ve vykonávání oddané služby nebo toto umění dokonale ovládají, všichni mohou dosáhnout nejvyššího postavení vykonáváním oddané služby pod náležitým vedením. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.30, 32) následovně:

api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

māṁ hi pārtha vyapāśritya
ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te 'pi yānti parāṁ gatim

I když má člověk všemožné hříšné návyky, je-li zaměstnán v láskyplné transcendentální službě Pánu pod náležitým vedením, je nutné ho bez výhrad pokládat za nejdokonalejšího světce. Dokonce i pokleslá žena, méně inteligentní dělník, hloupý obchodník nebo člověk ještě nižší může dosáhnout nejvyšší dokonalosti života a vrátit se domů, zpátky k Bohu, pokud se s veškerou upřímností odevzdá u lotosových nohou Pána. Tato opravdová upřímnost je jedinou kvalifikací, která může přivést člověka k nejvyšší životní dokonalosti. Hmotné rozdíly mezi čistotou a nečistotou nebo vzdělaností a nevzdělaností se člověka týkají jen do té doby, dokud v sobě neprobudí tuto skutečnou upřímnost. Oheň je vždy ohněm a když se ho někdo dotkne, ať vědomě, či nevědomě, bude účinkovat stejně bez rozdílu. Principem je: harir harati pāpāni duṣṭa-cittair api smṛtaḥ. Všemocný Pán může očistit oddaného od všech hříšných reakcí, stejně jako slunce může svými mocnými paprsky sterilizovat jakoukoliv nákazu. “Přitažlivost hmotného požitku na čistého oddaného Pána nepůsobí.” Ve zjevených písmech existují stovky a tisíce takových aforismů. Ātmārāmāś ca munayaḥ: “I seberealizované duše přitahuje transcendentální láskyplná služba Pánu.” Kecit kevalayā bhaktyā vāsudeva-parāyaṇāḥ: “Pouhým nasloucháním a opěvováním se člověk může stát velkým oddaným Pána Vāsudeva.” Na calati bhagavat-padāravindāl lavanimiṣārdham api sa vaiṣṇavāgryaḥ: “Ten, kdo ani na okamžik či na vteřinu neopustí lotosové nohy Pána, musí být považován za největšího z vaiṣṇavů.” Bhagavat-pārṣadatāṁ prāpte mat-sevayā pratītaṁ te: “Čistí oddaní jsou přesvědčeni, že jednou budou moci přijít do společnosti Osobnosti Božství, a proto jsou vždy zaměstnáni transcendentální láskyplnou službou Pánu.” Oddaná služba Pánu neboli bhakti-yoga je tedy platná ve všech světadílech, na všech planetách a ve všech vesmírech, což je tvrzení Śrīmad-Bhāgavatamu a ostatních písem. “Všude” znamená ve všech částech Pánova stvoření. Pánu lze sloužit všemi smysly nebo dokonce i jen myslí. Jeden brāhmaṇa, který žil v jižní Indii, sloužil Pánovi pouze v mysli a také dosáhl skutečné realizace Pána. Oddaný, který plně zaměstnává kterýkoliv ze svých smyslů v oddané službě, má úspěch zaručen. Pánu může sloužit kdokoliv, v kterékoliv části vesmíru, a může Mu obětovat dokonce i jen velice skromné věci jako je květina, lístek, ovoce nebo trocha vody, které jsou dosažitelné všude a zadarmo. Je možné Mu sloužit jednoduše nasloucháním, zpíváním nebo čtením o Jeho činnostech a lze Mu sloužit jednoduše uctíváním a přijímáním Jeho svrchovanosti.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že každý může sloužit Pánu tím, že Mu nabídne výsledek své práce, bez ohledu na to, co dělá. Lidé často říkají, že k tomu, co dělají, je inspiruje Bůh, ale to není všechno. Člověk má skutečně pracovat pro Boha jako Jeho služebník. Pán říká v Bhagavad-gītě (9.27):

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

Dělej to, co děláš rád nebo co můžeš dělat snadněji, jez cokoliv jíš, obětuj cokoliv můžeš obětovat, dávej jako milodar cokoliv dáváš a čiň jakékoliv pokání, ale vše dělej pouze pro Něho. Máš-li svoje obchody nebo přijímáš-li nějaké zaměstnání, dělej to pro Pána. Vše, co jíš, můžeš obětovat Pánovi a můžeš si být jistý, že jídlo, které sní, ti okamžitě vrátí. Pán je naprosto dokonalý, je úplným celkem, a proto přijímá jídlo, které Mu je obětováno, pouze z vděčnosti za lásku Svého oddaného, a pak mu ho opět vrací v podobě prasādam, aby oddaný mohl toto prasādam jíst a být šťastný. Staň se tedy služebníkem Boha, žij pokojně v tomto vědomí a vrať se nakonec domů, zpátky k Bohu.

Ve Skanda Purāṇě je řečeno:

yasya smṛtyā ca nāmoktyā
tapo-yajña-kriyādiṣu
nūnaṁ sampūrṇatām eti
sadyo vande tam acyutam

“Hluboce se klaním neomylnému Pánovi, protože pouhým vzpomínáním na Něho nebo pronášením Jeho svatého jména může každý, v kterékoliv části vesmíru, dosáhnout dokonalosti všech pokání, obětí či plodonosných činností.” Bhāgavatam (2.3.10) přikazuje:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

“Ať je člověk plný všemožných tužeb nebo nemá žádné tužby, za úplnou dokonalostí se může každý vydat po spolehlivé cestě bhakti-yogy.” Nemusíme se snažit, abychom si naklonili všechny polobohy a bohyně, protože Osobnost Božství je jejich společným původem. Stejně jako zaléváním kořene stromu sloužíme všem větvím a listům, tak i sloužením Nejvyššímu Pánovi automaticky sloužíme všem polobohům a bohyním, aniž bychom se museli snažit uspokojit každého z nich jednotlivě. Pán je všepronikající, a služba Jemu je tedy také všepronikající. To potvrzuje Skanda Purāṇa následovně:

arcite deva-deveśe
śaṅkha-cakra-gadā-dhare
arcitāḥ sarva-devāḥ syur
yataḥ sarva-gato hariḥ

Uctívá-li člověk Nejvyššího Pána — Osobnost Božství, držící ve Svých rukách lasturu, disk, kyj a lotosový květ — všichni ostatní polobozi jsou uctíváni automaticky, jelikož Hari, Osobnost Božství, je všepronikající. Transcendentální láskyplná služba Pánu tedy prospívá každému ve všech pádech (nominativu, akusativu, kausativu, dativu, ablativu, posesivu i lokativu). Takové jednání je všeobecně prospěšné — prospívá člověku, který uctívá Pána, Samotnému Pánu, který je uctíván, příčině, ze které je Pán uctíván, zdroji prostředků, místu, na kterém probíhá uctívání atd.

Bhakti-yogu lze provozovat i v době zničení hmotného světa. Kālena naṣṭā pralaye vāṇīyam: Pán je uctíván během zničení, protože chrání Vedy před zánikem. Je uctíván v každém věku, v každé yuze. Jak je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.3.52):

kṛte yad dhyāyato viṣṇuṁ
tretāyāṁ yajato makhaiḥ
dvāpare paricaryāyāṁ
kalau tad dhari-kīrtanāt

Ve Viṣṇu Purāṇě je psáno:

sa hānis tan mahac chidraṁ
sa mohaḥ sa ca vibhramaḥ
yan-muhūrtaṁ kṣaṇaṁ vāpi
vāsudevaṁ na cintayet

“Jestliže člověk byť jen na okamžik nevzpomíná na Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, je to největší ztráta, největší iluze a největší nepřirozenost.” Pána lze uctívat ve všech životních stádiích. Například Mahārāja Prahlāda a Mahārāja Parīkṣit uctívali Pána v lůnech svých matek; Dhruva Mahārāja uctíval Pána v raném dětství, ve věku pouhých pěti let; Mahārāja Ambarīṣa uctíval Pána v plném mládí a zklamaný Mahārāja Dhṛtarāṣṭra uctíval Pána na sklonku svého života. Ajāmila uctíval Pána v okamžiku smrti a Citraketu uctíval Pána v nebi a v pekle. V Narasiṁha Purāṇě je řečeno, že jakmile obyvatelé pekla začali zpívat svaté jméno Pána, začali stoupat z pekla do nebe. To potvrzuje Durvāsā Muni: mucyeta yan-nāmny udite nārako 'pi. “Jednoduše zpíváním svatého jména Pána se obyvatelé pekla zbavili svých pekelných trestů.” Závěr Śrīmad-Bhāgavatamu, jak ho přednesl Śukadeva Gosvāmī Mahārājovi Parīkṣitovi, tedy zní následovně:

etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam

“Ó králi, závěrem všeho můžeme říci, že člověk, který chce dosáhnout svého cíle, ať už je v životním stádiu odříkání, ať se věnuje mystické yoze, nebo si chce užívat plodů své práce, má beze strachu zpívat svaté jméno Pána.” (Bhāg. 2.1.11)

Na různých místech ve zjevených písmech můžeme také nalézt následující pokyny:

1. Pokud člověk není oddaným Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je nutné ho považovat za nejnižšího z lidí, i když je dobře obeznámený se všemi Vedami a písmy.

2. V Garuḍa Purāṇě, Bṛhan-nāradīya Purāṇě a Padma Purāṇě je několikrát řečeno: Jaký má význam védské poznání a pokání pro toho, kdo nezná a nevykonává oddanou službu Pánovi?

3. Co znamenají tisíce prajāpatiů ve srovnání s jedním oddaným Pána?

4. Śukadeva Gosvāmī řekl (Bhāg. 2.4.17), že ani asketa, ani štědrý dárce milodarů, ani ten, kdo je velice slavný, ani velký filozof, ani velký okultista, ani nikdo jiný nemůže dosáhnout svého vytouženého výsledku, pokud není zaměstnán ve službě Pánu.

5. I místo krásnější než nebe má člověk ihned opustit, pokud na něm není oslavován Pán Vaikuṇṭhy nebo Jeho čistý oddaný.

6. Čistý oddaný odmítá přijmout všech pět různých druhů osvobození, protože chce sloužit Pánu.

Konečným závěrem tedy je, že vždy a všude se má opěvovat sláva Pána. Každý má naslouchat o Jeho slávě, každý má zpívat o Jeho slávě a každý má neustále vzpomínat na Jeho slávu, jelikož to je nejvyšší stupeň životní dokonalosti. Plodonosná práce je vždy omezená na požitek spojený s tělem; yoga je omezená na získání mystických sil; empirická filozofie je omezená na dosažení transcendentálního poznání, a transcendentální poznání může člověka dovést nanejvýš k vysvobození. I když člověk naplní svůj život některou z těchto činností, je velice pravděpodobné, že je nedokáže vykonávat správně. Pro transcendentální oddanou službu Pánu však neexistují žádná omezení a ten, kdo ji vykonává, se nemusí bát, že poklesne. Milostí Pána tímto způsobem každý automaticky dosáhne konečného stádia. V předběžném stádiu oddané služby může být nutné jisté poznání, ale ve vyšším stádiu žádné takové poznání není zapotřebí. Věnovat se bhakti-yoze, čisté oddané službě, je tedy nejlepší a zaručenou cestou k pokroku.

Z těchto čtyř veršů Śrīmad-Bhāgavatamu, které jsou jeho esencí, se někdy impersonalisté snaží vyvodit různé závěry ve svůj prospěch, ale je třeba si povšimnout, že tyto čtyři śloky jako první vyslovil Samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, což znamená, že impersonalisté, kteří nemají ponětí o Osobnosti Božství, nemohou správně pochopit jejich význam. Impersonalista z nich tedy může vyvozovat různé závěry, ale ti, kteří se učí v učednické posloupnosti, pocházející od Brahmy, jeho interpretace nikdy nepřijmou, což bude vysvětleno v následujících verších. Kromě toho śruti potvrzuje, že Nejvyšší Pravda, Absolutní Osobnost Božství, se nikdy nezjevuje tomu, kdo je pyšný na své akademické vzdělání. Śruti-mantra říká jasně (Kaṭha Up. 1.2.23):

nāyam ātmā pravacanena labhyo
na medhayā na bahudhā śrutena
yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas
tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanuṁ svām

Vše je vysvětleno Samotným Pánem a ten, kdo nemá žádný vztah k Pánu v Jeho osobní podobě, stěží pochopí význam Śrīmad-Bhāgavatamu, jestliže ho milostivě nepoučí bhāgavatové v učednické posloupnosti.