Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.9.3

Verš

yarhi vāva mahimni sve
parasmin kāla-māyayoḥ
rameta gata-sammohas
tyaktvodāste tadobhayam

Synonyma

yarhi — kdykoliv; vāva — jistě; mahimni — velikosti; sve — své; parasmin — v Nejvyšším; kāla — čas; māyayoḥ — hmotné energie; rameta — užívá; gata-sammohaḥ — osvobozen od mylného pojetí; tyaktvā — vzdává se; udāste — zcela; tadā — tehdy; ubhayam — obojího (mylných pojetí “já” a “moje”).

Překlad

Jakmile se živá bytost navrátí do svého přirozeně slavného postavení, začne se těšit z transcendence mimo čas a hmotnou energii, ihned se vzdá dvou druhů mylného životního pojetí (“já” a “moje”), a projeví se v plné míře jako čistá duchovní duše.

Význam

Dvě mylná životní pojetí, “já” a “moje”, se vyskytují u dvou tříd lidí. U lidí v nižším stádiu velice převládá pojetí “moje” a ve vyšším stádiu převládá mylné pojetí “já”. Mylné pojetí “moje” můžeme vidět i u zvířat, například u koček a psů, kteří se spolu perou se stejnou myšlenkou: “To je moje.” Totéž mylné pojetí mají i lidé v nižším stádiu lidského života a projevuje se v úvahách ve stylu “to je moje tělo”, “to je můj dům”, “to je moje rodina”, “to je moje kasta”, “to je můj národ”, “to je moje země” atd. S rozvojem spekulativního poznání pak lidé ve vyšším stádiu přeměňují toto mylné pojetí “moje” na pojetí “já jsem” nebo “to všechno jsem já”. Existuje mnoho tříd lidí, které mají totéž mylné pojetí “já” a “moje” v různých odstínech. Skutečný význam pojmu “já” však člověk pochopí jedině tehdy, když bude žít s vědomím “já jsem věčný služebník Pána”. To je čistá podoba vědomí a celá védská literatura nás učí takovému chápání života.

Mylné pojetí “já jsem Pán” nebo “já jsem Nejvyšší” je nebezpečnější než mylné pojetí “to je moje”. I když ve védské literatuře najdeme zmínky o tom, že člověk se má považovat za totožného s Pánem, neznamená to, že člověk může být s Pánem totožný ve všech ohledech. Živá bytost je s Pánem nepochybně v mnoha ohledech totožná, ale z konečného hlediska je Mu podřízená a je věčně určena k tomu, aby uspokojovala Jeho smysly. Pán proto žádá podmíněné duše, aby se Mu odevzdaly. Kdyby živé bytosti nebyly podřízeny svrchované vůli, proč by se měly odevzdávat? Kdyby živá bytost byla totožná s Pánem ve všech ohledech, proč by se dostávala pod vliv māyi? Již mnohokrát jsme rozebírali, že hmotné energii vládne Pán. Tuto vládu Pána nad hmotnou přírodou potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10). Může živá bytost, která o sobě prohlašuje, že je na stejné úrovni jako Nejvyšší Bytost, vládnout hmotné přírodě? Pošetilé “já” odpoví, že to dokáže v budoucnosti. I když bychom uznali, že v budoucnosti bude člověk stejně dobrým vládcem hmotné přírody jako je Nejvyšší Bytost, proč je tedy nyní ovládán hmotnou přírodou? Bhagavad-gītā říká, že živá bytost se může osvobodit z nadvlády hmotné přírody tím, že se odevzdá Nejvyššímu Pánovi, ale pokud se neodevzdá, nikdy nebude schopná vládnout hmotné přírodě. Člověk se tedy musí vzdát tohoto mylného pojetí “já” pomocí oddané služby; musí se plně odevzdat transcendentální láskyplné službě Pánu. Chudého člověka bez práce čekají v životě mnohé nesnáze, ale pokud ho vláda zaměstná v nějaké dobré službě, bude ihned šťastný. Popírání svrchovanosti Pána, vládce všech energií, nepřináší žádný užitek. Každý by si měl být naopak věčně vědom skutečnosti, že je věčným služebníkem Pána, a tak najít svou skutečnou slávu. V podmíněném životě je živá bytost služebníkem iluzorní māyi a v osvobozeném stavu je čistým služebníkem Pána. Před započetím oddané služby je nutné zbavit se vlivu kvalit hmotné přírody. Dokud člověk slouží svým mentálním výmyslům, nemůže se zcela zbavit nemoci “to jsem já” a “to je moje”.

Nejvyšší Pravda je neznečištěná iluzorní energií, protože je vládcem této energie. Relativní pravdy mohou být ovlivněny iluzorní energií. Nejvýhodnější pro člověka ovšem je, když stojí tváří obrácen k Nejvyšší Pravdě, jako když stojíme tváří proti slunci. Je-li slunce vysoko na nebi, vše je ozářeno světlem, ale jakmile slunce zapadne, vše zakryje temnota. Stejně tak ten, kdo stojí tváří v tvář Pánovi, je oproštěn od veškeré iluze, ale ten, kdo není v tomto postavení, je v temnotě iluzorní māyi. Bhagavad-gītā (14.26) to potvrzuje následovně:

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

Člověk by měl tedy s veškerou vážností přijmout vědu o bhakti-yoze, uctívat Pána, oslavovat Pána, naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu z autoritativního zdroje (nikoliv od profesionála, ale od toho, kdo žije učením Bhāgavatamu) a být vždy ve společnosti čistých oddaných. Neměl by se nechat svést pojetím “já” a “moje”. Karmī si libují v pojetí “to je moje” a jñānī je okouzlen pojetím “to jsem já”, ale ani jeden z nich není kvalifikovaný pro osvobození. Śrīmad-Bhāgavatam a také hlavně Bhagavad-gītā jsou písma, která se snaží odstranit mylná pojetí “já” a “moje”, a Śrīla Vyāsadeva je sepsal, aby osvobodil pokleslé duše. Živá bytost musí být na transcendentální úrovni, kde již neexistuje žádný vliv času ani hmotné energie. V podmíněném životě je živá bytost podřízena vlivu času a sní o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Mentální spekulant si myslí, že v budoucnosti překoná vliv času a když získá dostatečné poznání a překoná své ego, stane se Vāsudevem neboli Nejvyšším Pánem. Tato metoda však není dokonalá. K dokonalosti je nutné přijmout Pána Vāsudeva za Nejvyššího ve všech ohledech a nejvyšší dokonalostí poznání je odevzdat se Mu, jelikož On je zdrojem všeho. Pouze s takovým chápáním se člověk může zbavit mylných pojetí “já” a “moje”, což potvrzuje Bhagavad-gītā i Śrīmad-Bhāgavatam. Śrīla Vyāsadeva ve svém Śrīmad-Bhāgavatamu předal všem živým bytostem vědu o Bohu a proces bhakti-yogy a podmíněné duše by měly této velké vědy plně využít.